„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“
(Albert Einstein)
“Problém, který se táhne po staletí, a o který dříve či později proběhne boj, je moc lidu versus moc bank.”
(Lord Acton)
“Není kolaps industriální civilizace jediná naděje pro tuto planetu? Není naší odpovědností tomuto napomoct?”
(Maurice Strong)
“Jestli do této země přijde tyranie a útlak, přijde pod rouškou války proti vnějšímu nepříteli.”
(James Madison, prezident USA)
“Individuum je handikapováno v momentě, kdy se setká s konspirací tak monstrózní, že nemůže uvěřit tomu, že existuje.”
(J. Edgar Hoover)
“Brzy nastane globální transformace. Vše co potřebujeme, je velká krize a národy uznají nový světový řád.”
(David Rockefeller)
“Hledajíc nepřítele, který by nás spojil, přišli jsme s myšlenkou globálního oteplování: nedostatek vody, hladomory atd. jsou dostačující.”
(Club of Rome, The First Global Revolution)
"Planeta má rakovinu a tou rakovinu je člověk."
(Club of Rome, Mankind at the Turning Point)
"Vyhlazení lidské rasy je pravděpodobně nejen navyhnutelné, je to dobrá věc."
(Christopher Manes, Earth First!)
"Ideální velikost populace na planetě je přes 500 milionů, ale míň než 1 miliarda."
(Club of Rome, Goals for Mankind)
"Celková populace v počtu 250-300 mil. lidí, 95 % propad dnešního stavu, by byla ideální."
(Ted Turner, zakladatel CNN)
„Vláda, která byla ustanovená pro lid, se dostala do rukou jejich bossů a zaměstnavatelů. Neviditelná říše byla postavena nad formy demokracie“
(Woodrow Wilson)
„Budeme mít globální vládu, ať se nám to líbí nebo ne. Jedinou otázkou je, zda jí bude docíleno skrze dobývání, nebo skrze konsensus.“
(James Paul Warburg)
„Proto nebudeme schopni vést vyšetřování a nebudeme mít čas vyjíždět ke všem zásahům. Kvůli zhoršeným pracovním podmínkám si mnoho kolegů hledá jinou práci,“ uvedl seržant Peter Larsson.
Rozhodčí soud ve Stockholmu nenašel žádná provinění na straně ruské společnosti, kterou Litva vinila z toho, že v letech 2004 až 2012 navyšoval cenu plynu prodávaného na jejím území. Litva kvůli tomu požadovala...
Oficiálně se k islámu hlásí „jenom“ pět procent obyvatel Velké Británie. Deník „Daily Mail“ si ale všímá zarážející disproporce mezi počtem muslimů ve společnosti a jejich zastoupením v britských věznicích.
Stalo se pěknou tradicí tohoto blogu, že s počátkem podzimní saisony politických procesů publikujeme souhrnnou pozvánku, kam zajít a co na vlastní oči, resp. uši, vidět a slyšet.
Je čtvrtek 24. dubna 2014, deset hodin dopoledne. V rozlehlém pokoji pro návštěvy vazební věznice v Scheveningenu (Haag), v Holandsku, se bratrským obětím zdravím s generálem Ratko Mladićem, kterého jsem přijel navštívit ze vzdáleného Česka. O něm jsem napsal knihu „Rozhovory s generálem Mladićem“ v češtině (2010), v češtině + srbštině (2010), jen v srbštině v Banja Luce, v Bosně a Hercegovině (BaH) v 2012. Zdravím Bosu, sympatickou Ratkovou manželku, která je tu na povolené návštěvě. Mé návštěvě předcházelo mnoho formalit, včetně podepsaného prohlášení o tom, o čem nesmím psát. Při vstupu do vazební věznice byla prohlídka přísnější než na mezinárodním letišti.
Byltě jednou jeden starý král, ale je to dávno, taky od Čech dál, troje moře, devatery hory, dělí ten kraj od české advokátní komory, kde on panoval.
Dovolil bych si doplnit výborný článek pana Františka Hučka: „Alimenty – Nástroj likvidace rodin a mužů“. Jedná se totiž o velice rozsáhlé téma s dalekosáhlým vlivem na stupeň ovládání společnosti. Hlavní roli v této pasti hraje justice.
Třebaže dle známého úsloví jsou penízky až na prvním místě, je dosti těch, co se jich rádi, bytˇ až na tom prvním místě ujímají. Láska k nim jde u některých tak daleko, že zapomínají na dohody, závazky i opatrnost! Jako mají ty žluťoučké kulaťoučké dvě strany, má kupecká knížka dvě kolonky: má dáti – dal. Žádné podvojné účetnictví. Pouze má dáti – dal. Ale kdo je ten, kdo má dáti a kdo ten, který vybírá a vede účetnictví? Kdysi proběhnul v Americe tento rozhovor: „Člověče, dokdy budeme ještě platit na ten Izrael?“ „Přál bych ti“, povídá výběrčí, „být tak dlouho živ“.
Vědět alespoň v hrubých obrysech o zvěrstvech, které anglosaský Západ spáchal na slovanském národu Srbů během několika let vleklého konfliktu na Balkáně, patří k základní výbavě člověka vlastenecky smýšlejícího a tudíž cítícího sympatie k bratrskému národu a obezřetného před západními velmocemi. Vědět o mediálních lžích, které představuje například kauza Srebrenice apod., patří k výbavě těch, kteří se obávají Nového světového řádu, nástupu novodobé globální totality či kteří - v domácích poměrech - patří ke kritikům tzv. havlismu.
Následující řádky se mi nepíšou snadno. Nejen proto, že jsem nejspíše křivdil jedné osobě a uvedl ji do situace, která poškodila její profesní i osobní život, ale i proto, že jsem tím nejspíše mimoděk a nechtěně pomohl těm, proti kterým dlouhodobě vystupuji – pravdoláskařům.
Tak funguje švýcarská, ale vlastně i celá západní spravedlnost. Podvádět a vydělávat může jen Západ. Na východ od Německa je třeba držet ústa a platit...
Doba se změnila. S pravdoláskaři typu Zdeňka Svěráka, Pavla Landovského či Evy Holubové dnes Američané revoluci neudělají. Pravdoláskaři vymírají, opotřebovávají se, mnozí jsou zdiskreditovaní a jejich poučování je už většině národa protivné. Proto nejnověší generace pravdoláskařů už nenosí vytahané svetry, umaštěná saka a nesepisuje nejnovější otevřený dopis. Chodí v perfektně padnoucích oblecích či kostýmcích, jsou nabrífovaní z patřičných míst, vědí, jak se chovat a co dělat.
Davida Ratha pustil Vrchní soud z vazby. Po půldruhém roce lámání. Drželi ho bez prokázané viny ve vězení, protože vyšetřování a projednání skutků, za něž je žalován, bylo prý strašně zapeklité a složité. A dodnes neskončilo. A hned tak neskončí. Pro srovnání: Norimberský proces s nejtěžšími nacistickými válečnými zločinci trval 11 měsíců.
V mém případě byla kriminalizace výsledkem dlouholeté a do té doby neúspěšné snahy mne diskreditovat ze strany ministerstva zahraničních věcí z období, kdy ministerstvu vládl opakovaně pan Karel Schwarzenberg.
Magnificat Slovakia nedávno uverejnil dokument o prípade rodiny Spáčilovcov, ktorým na Vianoce 2011 nezákonným spôsobom pracovníci Sociálneho úradu v Skalici odobrali dve maloleté adoptované deti. Prípad bol štátnymi orgánmi Slovenskej republiky zahraný “do autu”. Navyše sme sa dozvedeli od kompetentných pracovníkov Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny, že vraj “neexistuje, aby sa na Slovensku vyskytol prípad odobratia detí z rodiny násilným a protiprávnym spôsobom” . Ponúkame vám teda ďalší prípad postupu, ktorý začína ohrozovať naše slovenské rodiny, s obavou, že ide iba o špičku ľadovca praxe, ktorú štátne orgány Slovenskej republiky zámerne a zákerne utajujú.
107 článků (8 stránek)