Fabiánská růže z Londýna
Autor: Pierre Faillant de Villemarest | Publikováno: 20.05.2011 | Rubrika: HISTORIE
Ilustrace
Stačí prolistovat anglický a americký liberální tisk, abychom pochopili, že příchod Tonyho Blaira a jeho týmu k moci potěšil globalistické kluby natolik, že dokonce ani neskrývají své záměry. Ty základní vyjádřil Newsweek, který potěšila „modernost“, nyní prý vlastní britské vládě; což nejsou nyní v parlamentu muslimští labourističtí poslanci, jako třeba Mohammed Sarwar... nebo takový Chris Smith, ostentativní „gay“, kterého Tony Blair jmenoval státním tajemníkem pro národní majetek? Také prý „Blair má nyní kolem sebe řadu černých a asijských přátel“. Anglie je stále mezinárodnější, tedy vše jde dobrým směrem... fabiánským.

Stačí prolistovat anglický a americký liberální tisk, abychom pochopili, že příchod Tonyho Blaira a jeho týmu k moci potěšil globalistické kluby natolik, že dokonce ani neskrývají své záměry. Ty základní vyjádřil Newsweek, který potěšila „modernost“, nyní prý vlastní britské vládě; což nejsou nyní v parlamentu muslimští labourističtí poslanci, jako třeba Mohammed Sarwar... nebo takový Chris Smith, ostentativní „gay“, kterého Tony Blair jmenoval státním tajemníkem pro národní majetek? Také prý „Blair má nyní kolem sebe řadu černých a asijských přátel“. Anglie je stále mezinárodnější, tedy vše jde dobrým směrem... fabiánským.

Blairův tým pochází přímo z Fabiánské společnosti. Což musím připomínat, že právě ta byla na začátku století matkou všech socialistických myšlenkových proudů, od stalinských marxistů k sociálním demokratům a pokrokářům, infiltrovaným do centristických stran, jakož i do stran klasické levice. Poznamenal jsem již 7. prosince 1996 při návštěvě Blaira u Chiraka: Čtrnáct ze dvaceti londýnských fabiánských vedoucích představitelů patří ke kruhu jeho osobních přátel. Někteří z nich se dnes vynořili v jeho vládě, jako Robin Cook, současný ministr zahraničí.

Než se blíže podíváme na tohle okolí, několik poznámek: Fabiánská symbióza Blaira s Clintonem je stále více prodchnuta svým záměrem maastrichtské Evropy, byť opraveným a doplněným. Mluví se o „připoutání“ /spoutání/ Německa k Evropě, a to jednotnou měnou, protože dle původních představ Mitterranda a Kohla tak marka nebude dominovat kontinentu. Ale Londýn už dlouho chce, aby dominovala City, ne Frankfurt. Ani na okamžik nevěřil, že se Německo rozpustí v Maastrichtu. Bylo třeba nějaké divadlo s dobrou režií, aby se dezorientované veřejné mínění přechýlilo spíš k Londýnu, než k Frankfurtu. S požehnáním CFR (zrozené z fabiánských buněk, vnesených na začátku století do Spojených států Eleanorou, dcerou Karla Marxe) Blair v posledních letech prokázal, že je vysněným mužem k provedení manévru... Jacques Chirac je mu blíž, z hlediska myšlení, perspektiv, okolí, než mu kdykoli mohou být (francouzští) socialisté Jospin, Emmanueli, Mélanchon. Avšak desítka jiných méně známých socialistů je fabiány. Jen se zatím neprosadili, chybí jim formát. Nicméně ve Francii s nimi a s řadou gaullistů a centristů může Blair počítat, a to ještě před koncem roku. Blair je evropským předmostím amerických globalistů, s odbočkami v Nizozemsku, v Belgii, Lucembursku, v Itálii, pro Evropu, která nebude nikdy evropskou, ale odbočkou „Nového Atlantismu“, jejíž řídící páky bude mít v rukách Wall Street.

Tony Blair podle Bilderbergu

Pokud budou o tom pochybnosti, pár příkladů: Byl to Stan Greenberg, důvěrný poradce Billa Clintona, kdo po dva roky stál za Blairem v jeho volební kampani. Greenberg vedl Clintona k jeho vítězství v roce 1992. Podle Davida S.Brodera (Washington Post, 5.5.1997) „Clinton a Blair patří ke generaci, vzešlé ze středních tříd, vychované v elitářských kruzích, která akceptovala internacionalizaci ekonomiky a věk počítačů jako danou skutečnost, která vyžaduje jiný přístup ke způsobu vládnutí“. Znělo by to jako od Sibyly, pokud bychom nebrali zřetel na to, co jsou Fabiánská společnost, CFR, Královský ústav pro zahraniční věci v Londýně a jejich bratry v Bilderbergu, Trilaterále, Atlantické radě atd.

Fabiáni vždy měli zasvěcence ve zdánlivě soupeřících táborech. Uvedeme příklad, protože v něm jde o Evropu, viděnou očima Londýna: Člověk, který přivedl Anglii ke vstupu do Evropského společenství, byl Edward Heath, konzervativní premiér v letech 1970-1974. Jedním z jeho náměstků byl sir Alec Douglas Home ze stejné strany, leč oba patřili ke skupině Bilderbergské, podporované lordem Viktorem Rothshildem. Avšak Rothshild také podporoval labouristu Harolda Wilsona, který byl u moci v letech šedesátých a patřil k Bilderbergu, stejně jako jeho přátelé Callaghan (pozdější premiér), Dennis Healey, Ron Jenkins ad. Všichni stoupenci federální Evropy... pokud bude podle britských představ. Kyvadlo se jim vymklo za panování Thatcherové, nyní se jim do rukou vrátilo s nástupem Blaira... který patří k Bilderbergu od roku 1993. Stejně jako Clinton je absolventem Oxfordu a v roce 1966 byl ve Spojených státech přijat Kissingerem, Greenspanem (Federální rezervní úřad), Georgem Sorosem... kteří všichni jsou členy Bilderbergu a Trilaterály. Blairovým kancléřem je Gordon Brown, člen Bilderbergu... Což to byla čistá shoda okolností, tento postup k moci, různými cestami ke stejnému cíli: k Evropě podle představ nadnárodních bankovních, průmyslových, obchodních společností a tiskových skupin (Murdoch), které jsou zastoupeny v Bilderbergu, nebo v Trilaterále, nebo v obou zároveň?

„Kruh“ a jeho protiklady

Robin Cook, dnes britský ministr zahraničních věcí, zasedal už v roce 1978 ve Fabiánské společnosti. V roce 1979 byl dokonce autorem studie, šířené mezi zasvěcenými pod názvem Jakou budoucnost pro NATO? Příliš byla poznamenána dobou svého vzniku, aby se jí řídil i dnes. Lze z ní vyčíst, že vždy byl pacifistou, stoupencem, všeobecného odzbrojení, a že je spjat s intelektuály židovské komunity Velké Británie... která dodala 70 % fondů na kampaň Tonyho Blaira, především sir Trevor Chinn.

„Mozkem“ v Blairově pozadí je Peter Mandelsohn, současný ministr bez portefeuille, o němž týdeník Nouvel Observateur poznamenává, že byl stoupencem „růžového praporu pro Labour Party, který uklidňuje střední třídy, místo rudého, který je symbolem třídního boje a Revoluce“. Jack Straw na vnitru je téhož původu. U nich a u Cooka již nejde o labourismus let 1945-1985, ale o „organizovaný liberalismus“, ze kterého jde méně strach a který socialistům v cizině ukazuje, že přišel čas změnit masku, i když konečný cíl zůstává.

7.5.1997 se Cook setkal s Lionelem Jospinem v sídle francouzských socialistů. Návštěva to byla nejednoznačná z několika důvodů. Především Blair nemá ve Velké Británii problémy s komunistickou stranou, která se rozpadla ve tři a jež staví své kandidáty jen tam, kde to nebude překážet blairistům. Ale zejména je zde problém svobodných zednářů. Jednak 349 213 bratří, rozčleněných do 8600 lóží v Anglii, nemá rádo Velký Orient Francie, skoro stejně jako Velkou lóži Francie; jednak jsou blairisté ochotni podpořit parlamentní návrh, podle něhož by seznamy bratří byly otevřeny veřejnosti. V obou případech socialisté a levičáci, kteří jsou ve Francii bratřími, se durdí. Nedůvěřují Blairovi, který o sobě prohlašuje, že je křesťan a jeho manželka je že katolička, i když ta vpravdě je levičákem. Vsaďme se však, že kariérismus vezme vrch nad těmito výhradami panevropanů kolem Jospina a Rocarda.

Pierre Faillant de Villemarest
http://www.angelfire.com/il/mondialism/index.html