Proč jsem vstoupil do Národní demokracie
Autor: Jan Sedláček | Publikováno: 02.07.2014 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace
Když mainstreamová média v čele s veřejno(bez)právní Českou televizí použila proti Národní demokracii kombinaci zavilé ignorace a otevřené cenzury, bylo mi jasné, že dál hledat nepotřebuji. Pokud se mainstream Národních demokratů tak bojí, je zřejmé, že jde o stranu, kterou stojí za to nejen volit, nýbrž se do ní i přímo zapojit.

Již více než dva roky zde na blogu glosuji politické dění. Poslední dobou však ve mně stále více hlodala myšlenka, že bych měl politiku nejen komentovat, ale přímo se do ní zapojit.

Zřejmě nejjednodušším způsobem, jak se zapojit do politiky, je vstup do některé z politických stran. Donedávna jsem však měl v tomto ohledu problém – neexistovala zde strana, která by mé názory vyjadřovala tak silně, že bych byl ochoten do ní vstoupit. Dokonce ani u Svobodných, které jsem volil loni na podzim, jsem nenašel takto silnou ideovou shodu. Podobně je to i u dalších menších pravicových stran, jako jsou např. Rozumní či OK strana.

To se změnilo až před několika měsíci, kdy byla obnovena jedna z hlavních stran, které zde hrály roli za první republiky – a sice Národní demokracie. Jak jsem sledoval vývoj této strany, dospěl jsem postupně k názoru, že se s idejemi, které prosazuje, mohu prakticky zcela ztotožnit. Politický program založený na národním konzervatizmu byl přesně tím, co jsem hledal, stejně jako snaha o přeměnu eurobolševické bruselské oligarchie ve svobodnou Evropu demokratických svrchovaných států. Oceňuji také to, že se jako zřejmě jediná česká politická strana nebojí vystupovat proti ,,zednokracii,“ jak jeden z mých přátel trefně nazývá vládu skrytých nadnárodních společenství.

Když mainstreamová média v čele s veřejno(bez)právní Českou televizí použila proti Národní demokracii kombinaci zavilé ignorace a otevřené cenzury, bylo mi jasné, že dál hledat nepotřebuji. Pokud se mainstream Národních demokratů tak bojí, je zřejmé, že jde o stranu, kterou stojí za to nejen volit, nýbrž se do ní i přímo zapojit.

Vrátit této straně její slávu, kterou měla za doby, kdy jí předsedal Karel Kramář, jistě nebude jednoduché. Avšak přesto – nebo možná právě proto – hodlám též přiložit ruku k dílu, abychom tento náročný úkol dokázali splnit.

Proto jsem vstoupil do Národní demokracie.
 
http://jansedlacekjan.blog.idnes.cz/