Volby do Evropského parlamentu 2014: Strany odmítající bruselský diktát startují z předních pozic
Autor: odjinud | Publikováno: 05.05.2014 | Rubrika: V BRUSELU
Ilustrace
Za několik týdnů se budou konat volby do parlamentu Evropské unie, jež se budou odehrávat na pozadí těžké deflační deprese, která pevně svírá velkou část eurozóny; na pozadí gigantické nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mladých na jihu Evropy; na pozadí nákladných, trvalých záchranných orgií, jež se nazývají krizí eura; na pozadí ničivého vlivu nenasytných EU byrokratů, jakož i na pozadí všeobecné únavy z EU. Tváří v tvář chybějící legitimitě tohoto hororového, svobodě nepřátelského projektu, stěží někoho překvapí, že mezi strastmi usouženými dojnými krávami dochází k trvalému narůstu nepřátelských nálad vůči Evropské unii.

Pokud by ti, kteří se v současné době cítí být obětmi EU- experimentu, měli jít skutečně k volebním urnám a ti, kteří sčítají hlasy, by se svého úkolu měli zhostit relativně poctivě, mohli by EUropati něco zažít.

Průzkumy veřejného mínění, jež se týkají souhlasu s EU, jsou již po celá léta celkem jednotné: pouhých 30 % lidí v Evropské unii je názoru, že občanům vnucený, mocenský projekt EU jim přináší výhody. Také z tohoto důvodu budou strany nepřátelské vůči EU v nadcházejících volbách Evropské unie startovat z předních pozic.
Aktuální průzkumy veřejného mínění naznačují, že EU-skeptické a EU-nepřátelské strany mohou svůj podíl parlamentních křesel v evropských volbách zdvojnásobit, či dokonce ztrojnásobit.

Jak napsal The New Statesman: „Přesné projekce počtu křesel v evropských volbách je obtížné určit, což souvisí s rozdílnými volebními systémy v jednotlivých zemích, ale z velké části panující poměrný volební systém vedl k tomu, že v roce 2009, během průzkumu veřejného mínění, obdrželo 8.1 % tvrdě euroskeptických stran 65 křesel (což činí 8.6 % z celkového počtu). Budeme-li se opírat o aktuální trendy, můžeme vycházet z toho, že se nyní tyto strany dostanou na 16 % – 22% , což by odpovídalo 120 až 160 křeslům.“

A tyto, vůči EU nepřátelské strany, jsou zastoupeny několika skutečnými těžkými váhami. Jedná se například o Britskou stranu nezávislosti, UKIP, která by podle průzkumů měla být s 30 % tou nejsilnější britskou stranou v parlamentu EU.

Ve Francii se Front National Marine Le Penové přetahuje o těsné prvenství s UMP. Podle aktuálního průzkumu by měla tato EU-nepřátelská strana získat něco mezi 20 % - 23 % hlasů a dostat se do parlamentu EU jako ta nejsilnější, případně jako druhá nejsilnější politická síla Francie.

Aktuální výsledky průzkumu veřejného mínění holandské Strany svobody Geerta Wilderse jí přisuzují nyní rovných 17 % a tak by se mohla dostat do parlamentu EU jako nejsilnější holandská strana.

A hej, EU-skeptická „Alternativa pro Německo“ se dostala v průzkumech veřejného mínění rovněž na velmi pěkných 6 %. AfD by měla pro jistotu raději vyslat své vlastní volební pozorovatele.

Pokud by se měl během voleb do Evropského parlamentu skutečně potvrdit tento velký nárůst preferencí  EU-nepřátelských stran, mělo by to nicméně pouze symbolický význam. Evropský parlament nezná žádné dlouhodobé řečnění bez přestávky (známé z amerického Senátu pod názvem Filibuster-menšina  takto může zabránit, či oddálit  přijetí určitého zákona-p.p.) a čas vyměřený na projevy pro členy parlamentu EU je přísně propocionálně omezen podle počtu křesel jednotlivých stran.

Kromě toho se u EU-nepřátelských stran v žádném případě nejedná o jedno homogenní seskupení. Naleznete mezi nimi levicové strany, pravicové strany a libertariánské síly, které jsou velmi často vzájemně velmi nepřátelsky naladěné. O nějaké jednotě mezi euroskeptiky a nepřáteli EU nemůže být tedy vůbec řeči.

A ten nejdůležitější bod: takzvané pravostředové a levostředové  strany v EU parlamentu  nejsou  jiné, než jaké bývají v rámci svých národních vlád: Jedná se o shluk EUropatických socialistů a marxistů, kteří se v těch nejdůležitějších rozhodnutích vždy shodnou – tedy pokaždé tehdy, když se jedná o další zabetonování Evropské unie, o další rozšířování kvót (parazitární vykrvácení daňových otroků) či o další ořezávání občanských svobod.

Pokud by se EU-nepřátelské strany dostaly do parlamentu s 15%, 16% či s ještě vyšším podílem, mohl by to být pro EUropaty  a pro jejich dobře zorganizované přisluhovače přesto řádný varovný výstřel. Zaprvé, v rámci politického všedního dne bývá používán slogan „the trend is your friend“, což neznamená nic jiného, než že během voleb 2019 by měla být tato situace ještě mnohem vyhrocenější – pokud by měla EU ve své současné podobě ještě existovat – a za druhé, v tomto roce by toto měla být, co se týče nenávisti obyvatelstva vůči Evropské unii na pozadí katastrofální hospodářské situace v eurozóně, pouze první ochutnávka.

Tváří v tvář nezaměstnanosti mladých lidí, která v zemích jižní Evropy dosahuje až 60 %, tváří v tvář gigantickému zadlužení prakticky všech eurozemí a ustavičnému rozšiřování státních kvót v EU, by protesty v Evropské unii neměly být omezeny pouze na volební urny. Je velmi pravděpodobné, že nespokojenost občanů se i v letošním roce projeví v podobě  pouličních protestů, destrukce a násilí.

EU-Wahl 2014: EU-feindliche Parteien starten von der Pole-Position, vyšel 19.03. na propagandafront.de, překlad R.Václav.