Blíží se volby do Reichstagu. Víme už, koho volit?
Autor: Jan Sedláček | Publikováno: 26.02.2014 | Rubrika: V BRUSELU
Ilustrace
Nyní se situace de facto obrátila, ale princip je stále stejný. Svobodní atakují 5% hranici, avšak Národní demokraté jim ubírají hlasy. Proto by bylo ideální, kdyby obě strany v těchto volbách spolupracovaly. První krok k této spolupráci udělali Národní demokraté, kteří nabídli Svobodným společnou kandidátku. Spíše ale pochybuji o tom, že Svobodní, unavení neustálými žabomyšími spory s konzervativci, tuto nabídku přijmou.

Zamyšlení nad tím, co pro nás budou znamenat květnové volby do Europarlamentu a jaké možnosti zde bude mít realisticky (tedy euroskepticky) smýšlející volič.

Jíž za necelé tři měsíce půjdeme k dalším volbám, tentokrát k volbám do Reichstagu, jak mnozí s ne tak velkou nadsázkou říkají parlamentu EU. (Záměrně se vyhýbám sousloví Evropský parlament, protože tento pojem je manipulativní, jak jsem psal v minulém článku). Je zřejmé, že tyto volby budou klíčové, neboť do určité míry rozhodnou o dalším směřování EU. Možná to bude dokonce poslední příležitost k tomu, aby mohli občané v EU něco prosadit.

Mnozí přesto tvrdí, že nemá cenu k těmto volbám chodit, protože Europarlament je zbytečnou institucí bez větších pravomocí. To je ale pravda jen zčásti. Je faktem, že EP má jen symbolickou funkci a slouží spíše jako zástěrka k ukrytí mohutného demokratického deficitu způsobeného narůstající mocí nikým nevolené Komise EU. To však neznamená, že bychom měli o volbách zůstat doma. Ba právě naopak. Máme jedinečnou příležitost ukázat, že si přejeme svobodnou a demokratickou Evropu svrchovaných států – a nikoliv onen byrokratický kolos, který sem vnáší EU. Máme příležitost vytvořit v EP skutečnou opozici, která bude čelit socialistickým návrhům Komise.

Je znát, že po celé Evropské unii sílí preference stran, které prosazují omezení moci EU. Některé, jako jsou např. Strana nezávislosti Spojeného království či francouzská Národní fronta, se již podle průzkumů pohybují mezi nejsilnějšími stranami daných zemí [1]. Toho se velmi obávají oligarchové z Brusele, kteří už proti nim neváhají použít ani otevřenou propagandu [2]. I přes tuto propagandu je však zřejmé, že nespokojenost s EU roste.

Nyní se podívejme na to, jaké možnosti se nabízejí nám, českým voličům. Ačkoliv je ještě brzy na nějaké konkrétnější závěry, již nyní lze vytušit, že se kandidující strany rozdělí do tří základních směrů:

Jednak zde máme strany, které prosazují bezmyšlenkovité odkývání sebeabsurdnějších bruselských návrhů. Sem by se dala zařadit především ČSSD vedená do eurovoleb soudruhem Kellerem, ale i hnutí ANO s levicovým globalistou Teličkou a jistě i řada menších stran typu Zelených či lidovců – kteří, jen tak mimochodem, spolu s ČSSD pomohli v EP prosadit zdražení elektřiny [3]. Tradičně sem patří i eurohujerská TOP 09, kterou (zejména poté, co za ni bude kandidovat levicový přeběhlík Pospíšil) snad už nikdo nepodezřívá z pravicovosti. Lze sem zařadit i KSČM, která je sice k integraci do EU o něco zdrženlivější, ale to zřejmě jen proto, že soudruhy z Brusele považuje za nebezpečnou konkurenci.

Pak jsou tu strany, které sice chtějí, aby ČR v EU zůstala, ale odmítají hlubší integraci a jsou k EU celkově spíše skeptické. Sem patří např. ODS, Občanská konzervativní strana a zřejmě i hnutí Úsvit. Toto hnutí si svůj vstup do EP značně zkomplikovalo nominací neoblíbené Kláry Samkové, ale kdo ví – třeba budou voliči uvažovat tak, že když pošlou Samkovou do Brusele, tak o ní zde v České republice nebude tolik slyšet, a budou ji ve velkém volit. Každopádně jsou tyto strany volitelnější než např. ČSSD, i když pochybuji o tom, že by naše národní zájmy hájily s velkou vervou.

Pak je tu ale ještě třetí skupina. Tu tvoří strany, které otevřeně kritizují současnou nedemokratickou podobu EU a snaží se o její zásadní reformu, popř. i o vystoupení České republiky z této organizace. Sem patří především Strana svobodných občanů, ale i několik menších stran, z nichž je nyní asi nejvýraznější NE Bruselu – Národní demokracie. Tato strana je nyní stále známější a zřejmě sesbírá hlasy mnoha voličů, kteří jsou s EU nespokojeni. A v tom paradoxně tkví největší problém.

Velmi se obávám toho, že tato situace povede k roztříštění hlasů eurorealistických voličů, kvůli kterému se sníží šance na vstup stran ze třetí skupiny do EP. Může se klidně opakovat situace z minulých voleb do EP, kde Suverenita dostala 4,3 % hlasů a Svobodní 1,3 %, takže pětiprocentní hranici nepřekonala ani jedna z těchto eurorealistických stran, přestože obě získaly dohromady téměř 6 % hlasů [4].

Nyní se situace de facto obrátila, ale princip je stále stejný. Svobodní atakují 5% hranici, avšak Národní demokraté jim ubírají hlasy. Proto by bylo ideální, kdyby obě strany v těchto volbách spolupracovaly. První krok k této spolupráci udělali Národní demokraté, kteří nabídli Svobodným společnou kandidátku [5]. Spíše ale pochybuji o tom, že Svobodní, unavení neustálými žabomyšími spory s konzervativci, tuto nabídku přijmou.

Ostatně, ani já sám si stále nejsem jistý, kterou z těchto stran budu volit, pokud se nedohodnou. Svobodné jsem volil loni v říjnu a podle mě mají nyní větší šanci, na druhou stranu s myšlenkami Národních demokratů souhlasím ještě o něco více a řadu jejich kandidátů navíc znám osobně. Takže koho volit, stále ještě není jasné. Jasné je jen jedno. Bude to skutečně Sofiina volba.


Zdroje, odkazy:
[1] http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/9191-francouzska-protiimigracni-narodni-fronta-m-lepenove-jiz-na-34-preferenci-.aspx

[2] http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/3495-sefove-eu-pristupuji-k-sikane-a-propagande-kvuli-boji-s-euroskeptiky

[3] http://fajmon.blog.idnes.cz/c/395441/CSSD-a-KDU-CSL-planuji-zdrazovani-elektriny.html

[4] http://cs.wikipedia.org/wiki/Volby_do_Evropsk%C3%A9ho_parlamentu_v_%C4%8Cesku_2009

[5] http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/3752-nabidka-spolecne-kandidatky-ne-bruselu-narodni-demokracie-strane-svobodnych-obcanu.aspx

http://jansedlacekjan.blog.idnes.cz/