Hugo Chávez, jeho život, dílo a odkaz
Autor: Vladimír Jovanovič | Publikováno: 08.01.2014 | Rubrika: VE SVĚTĚ
Ilustrace
V osobě Huga Cháveze ztratila latinská Amerika, stejně jako celý svět, jednoho z nejcharismatičtějších lídrů moderní doby. Cílem tohoto článku není hodnotit politické názory Huga Cháveze, ale spíše shrnout fakta o jeho působení v čele Venezuely, a tak si připomenout život tohoto státníka.

V osobě Huga Cháveze ztratila latinská Amerika, stejně jako celý svět, jednoho z nejcharismatičtějších lídrů moderní doby. Cílem tohoto článku není hodnotit politické názory Huga Cháveze, ale spíše shrnout fakta o jeho působení v čele Venezuely, a tak si připomenout život tohoto státníka.

Komandant Hugo Chávez se narodil roku 1954. Byl důstojníkem výsadkových sil venezuelské armády a roku 1982 se svými kolegy založil ilegální organizaci COMACATE, jež se později transformovala v Revoluční bolívarské hnutí. Pod velením Huga Cháveze došlo v roce 1992 k pokusu o vojenský převrat. Povstalci se však záhy vzdali a Chávez byl následující dva roky vězněn. Ihned po svém propuštění na svobodu založil Hnutí pátá republika, jež se roku 1998 stalo vítězem parlamentních voleb a roku 1999 pak zvítězilo v prezidentských volbách a Chávez se stal hlavou státu.

Venezuela pod jeho vedením prováděla zcela nezávislou politiku a důsledně hájila své národní zájmy a suverenitu, což ji odlišovalo od většiny zemí v regionu a popudilo Washington. Došlo ke znárodnění přírodního bohatství Venezuely, zisky z ropy tak byly vyrvány nadnárodním korporacím a byly využity ve prospěch venezuelského lidu. Příjmy Venezuely z těžby ropy se během jeho vlády zčtyřnásobily. Chávez se nebál zcela otevřeně se postavit na odpor americké hegemonii, jeho nejbližším spojencem se stala Kuba, dále pak také Rusko, Kadáfího Libye, Sýrie, Irán či Bělorusko. Chávez ostře kritizoval agresivní politiku západních zemí, v poslední době především válku v Sýrii, v níž plně podporoval syrského prezidenta Bašíra al-Asada bránícího svoji zem před terorismem.

V evropské politice byl Chávez vždy velikým přítelem srbského národa, podporoval jej, spolupracoval se srbskými vlastenci a ostře kritizoval vyhlášení nezávislosti Kosova a nespravedlivý Haagský tribunál. Podílel se také na založení mezinárodního trestního tribunálu, jenž si klade za cíl, na rozdíl od tribunálu v Haagu, skutečně spravedlivě soudit válečné zločiny. Vytvořil také takzvaný Bolívarský svaz, sdružení států latinské Ameriky, jež se snaží vést politiku nezávislou na USA. Členy se krom Venezuely a Kuby staly také Bolívie, Nikaragua, Dominikánská republika, Ekvádor a další čtyři karibské státy. Po Chávezově smrti však zůstává další osud tohoto uskupení nejasný. Není divu, že byl vždy trnem v oku americké vládě. Roku 2002 dokonce CIA zorganizovala puč s cílem Cháveze svrhnout, celá tato akce však skončila nezdarem.

Chávez se velmi soustředil na rozvoj zdravotnictví a sociálního zabezpečení občanů. Dále bylo jeho prioritou budování silné venezuelské armády. Celosvětově se stala Venezuela pátým největším dovozcem ruských zbraní a prvním v latinské Americe. Rusko podporuje rozvoj venezuelského průmyslu, především v oblasti energetiky. Mimo jiné byla zahájena výstavba první venezuelské nukleární elektrárny. Chávezova politika byla značně úspěšná a znamenala pro Venezuelu řadu významných změn k lepšímu. Když se stal roku 1999 prezidentem, dosahovala nezaměstnanost 14,5 %. Během 10 let se mu ji podařilo snížit na 7,6 %. Počet obyvatel Venezuely se zvýšil z 23 867 000 (1999) na 29 278 000 (2011). HDP se značně zvýšilo ze 4 105 dolarů na jednoho obyvatele v roce 1999 na celých 10 801 dolarů v roce 2011. Velkým úspěchem Cháveze byl boj proti chudobě. Zatímco roku 1999 žilo 23,4 % obyvatel Venezuely v extrémní chudobě, roku 2011 to bylo již jen 8,5 %. Snížila se také kojenecká úmrtnost a to téměř o polovinu.

Existují dohady, podle nichž nebyla Chávezova smrt náhodná. Venezuelský viceprezident Nikolas Maduro, vyjádřil přesvědčení, dle něhož je Chávezova nemoc dílem spiknutí amerických tajných služeb a oznámil sestavení komise, jež má celou záležitost prošetřit.

Velcí lidé žijí věčně, skrze své ideály a dílo, jež zanechávají budoucím generacím. Nesmrtelný komandant Hugo Chávez patří právem mezi takovéto velikány. Byl jedním z mála současných politiků, pro kterého byla vlast důležitější než jeho osobní prospěch. Byl zosobněním cti, morálky a především odvahy v politice, což se dnes vidí jen zřídka. Byl vzorem pro každého člověka, jenž upřímně miluje svoji vlast. Celý svět ztratil v jeho osobě velikého bojovníka za svobodu, jenž se hrdě stavěl na odpor americké hegemonii. Lid Venezuely přišel o svého velikého a především spravedlivého vůdce, který vždy myslel na malého a obyčejného člověka.

http://cervenobili.cz/