O citovém deficitu a obchodu s lidmi
Autor: odjinud | Publikováno: 03.01.2014 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace
V určitých zemích jsou všemocnými sociálními službami odebírány děti z normálních rodin na základě psychologických posudků či přesněji psychologických domněnek a nikoli na základě dokázaných faktů, které by odporovaly péči o dítě, jak to nedávno zdokumentoval pořad Reportéři ČT. Dokonce i kdyby šlo jenom o tento jediný zdokumentovaný případ, ukazuje nelítostnou mašinérii bezcitnosti, tuposti a - nikoli třídní či nacionální, nýbrž - přesně cílené nenávisti k lidskému rodu. Podobně zdokumentovaných případů totiž existuje zarážející množství.

Asi není třeba zvláštního pozorovacího talentu k postřehnutí stavu, ve kterém se nachází veřejnost a který jedinec stěží pojmenovává, neřku-li zasazuje do smysluplnosti lidského dění. Tato nesnáz se stala zvykem. Intelektuální i emotivní rozpačitost se pak samozřejmě nevyhýbá ani chodu lidských institucí. Nejočividnější pravdy lidského soužití a konstanty lidské přirozenosti jsou zpochybňovány, popírány či bagatelizovány v zákonodárství, v kultuře, v umění, ve školství, v médiích i v konkrétní mezilidské komunikaci. Ekonomika, politika a právo jsou předmětem nesrozumitelných či přinejmenším k ničemu nevedoucích diskusí, které jsou vnímány buď jako zbytečnost anebo - v lepším případě - jako zábava. Kdo se chce dobrat nějakého obecného hodnocení světa na základě toho, jak se prezentuje, snadno nabývá dojmu, že má co do činění s řízeným chaosem. Víra, že si lidé takto budují ráj na zemi, nejenom, že odporuje křesťanské víře, ale dávno už také zdravému rozumu, tedy rozumu, pro který je realita přednější než ideje.

Citový deficit a těžkopádnost legislativních nástrojů by nemusel znepokojovat, pokud by se zákonodárci nesnažili spoutávat veškerou lidskou realitu, která obsahuje také lidské city. Pokud se do nich totiž začne vměšovat litera lidského zákona, abstrahuje se od nich. Nejkřehčí lidské vazby se tak v lidské společnosti mohou ocitnout zcela bez ochrany, ba dokonce mohou být krutě zpřetrhány. Stalo se tak již v případě zákona o takzvaném přerušení - ve skutečnosti však násilném ukončení – těhotenství, který se vměšuje do nejkřehčího stadia lidského života a zdraví, ale jak ukazují případy ze zemí EU, které jsou nezřídka ostatním dávány za vzor, nezůstává jenom u dětí nenarozených. V určitých zemích jsou totiž všemocnými sociálními službami odebírány děti z normálních rodin na základě psychologických posudků či přesněji psychologických domněnek a nikoli na základě dokázaných faktů, které by odporovaly péči o dítě, jak to nedávno zdokumentoval pořad Reportéři ČT. Dokonce i kdyby šlo jenom o tento jediný zdokumentovaný případ, ukazuje nelítostnou mašinérii bezcitnosti, tuposti a - nikoli třídní či nacionální, nýbrž - přesně cílené nenávisti k lidskému rodu. Podobně zdokumentovaných případů totiž existuje zarážející množství.

Pokud jde o toto neuvěřitelné zacházení s dětmi, hovořil nedávno např. v italské televizi boloňský soudce Francesco Morcavallo o 30 tisících podobných případů za rok jen v samotné Itálii. Podobně je tomu ve Velké Británii, odkud je případ rodiny Boorových zdokumentovaný ve zmíněném pořadu České televize. Odlidštěné neosobní zaujetí pro ideu dobra dětí se může stát zcela nelidským jednáním samotných státních institucí a určitých profesí, které z toho profitují. Jen v Itálii podle údajů zmíněného soudce představuje toto zacházení s dětmi obrat ve výši 1-2 miliard euro.

Nikoli náhodou zdůraznil papež František již hned po svém zvolení na Petrův stolec, že právě obchod s lidmi je velkým zlem naší doby. A minulý pátek (12.12.) tak učinil znovu velice důrazně v promluvě k 17 novým velvyslancům při Svatém stolci, kdy označil obchodování s lidmi, zvláště ženami a dětmi, za zločin proti lidskosti.

Zdá se jakoby se od Herodových dob příliš nezměnilo. I do dnešní situace tedy patří poselství Vánoc. Jak ale řekl papež František v obsáhlém rozhovoru pro deník La Stampa poskytnutém Andrea Torniellimu a dnes zveřejněném:

„Evangelium je zvěst radosti. Evangelisté popsali radost. Nerozepisovali se o nespravedlivém světě, o tom, jak to, že se Bůh rodí do takovéhoto světa. Všechno ostatní je plodem našeho uvažování: chudí, dítě, které se musí narodit v nouzi. Vánoce nejsou pranýřováním sociální nespravedlnosti, chudoby, ale zvěstí o radosti. Všechno ostatní jsou důsledky, které odtud vyvozujeme. Některé jsou správné, jiné méně, některé jsou ideologizované. Vánoce jsou radostí, radostí náboženskou, Boží, vnitřní, radostí světla a pokoje. Když chybí schopnost anebo nějaká lidská situace nedovoluje tuto radost chápat, prožívá se tento svátek ve světském veselí. Avšak mezi hlubokou radostí a světskou radostí je rozdíl.“

Milan Glaser

http://www.radiovaticana.cz/