Český politický akcionalismus
Autor: Václav Lamr | Publikováno: 06.11.2013 | Rubrika: KULTURA
Ilustrace
Dámská vložka na mužském přirození, umocněná kečupovou skvrnou na podbřišku s názvem: "kastrace". Vše na živém modelu, který si při této exhibici všímá znechucených pohledů diváků. Něco mi to připomíná. Jeden asijský student se na závěr svých studií v Praze vyjádřil: "Vy Češi už nemáte před ničím stud."

Český politický akcionalismus

V týdnu před presidenskými volbami proběhla v Praze výstava Vídeňského akcionalistického umění. Při vernisáži byl také přítomen Karel Schwarzenberg. Totální absence studu ve všech dimenzích společnosti. To je cíl tohoto umění. Vidíme to i na současné politické scéně.

Co se týče Vídeňského hnutí akcionalistického umění, sleduji proměnu na té scéně jako výtvarník již od 70. let, kdy jsem byl zaujat vídeňským malířem Ernstem Fuxem, který brilantní technikou maloval například obrovské orosené cherubíny podle proroka Ezechiele. Později začal malovat barvami přímo na těla nahých modelek a z toho se vyvinula dekdantní vlna, kdy se užívají jako výtvarné objekty mrtvoly zvířat. Slušnější forma byly výstavy anatomických modelů i u nás v Praze, vhodná pro studenty medicíny a akademické malíře studující plastickou anatomii.       

Jeden směr se zvrhnul k demonstraci barev a zápachů pomocí exkrementů a rozkládajících se mrtvol. Tím měl vstoupit i čich, jako jeden z pěti smyslů na scénu evropského umění.

Tento nový druh umění signalizuje skoro prorocky nastupující události ve světě. Surrealistické umění po první světové válce bylo dle Andre Bretona definováno jako nahodilé střetnutí korunovačních klenotů a kozy na pitevním stole. Toto střetnutí k sobě se nehodících objektů se v druhé světové válce masově realizovalo ve vybombardovaných domech, kde detonace a zřícení vytvořily směsice objektů, které si žádný surrealista nemohl vymyslet.

Akcionalistické umění, které chce vytvořit směsicí mrtvol a živých objektů a modelů se sexualistickými symboly novou dimenzi názoru na stvoření a život. Totální pohrdnutí stvořením a Stvořitelem. Je plivanec směrem k Tvůrci všehomíra. Tyto otřesné happeningy a realizace předjímají něco opravdu odpuzujícího a děsivého. Demonstrují ztrátu vztahu k stvořenému životu a jsou vědomým opakem úcty ke Stvořiteli světa.

Toto "umění" překonává všechny dosavadní mravní a morální tabu a Freudovsky totemizuje opak všeho, co bylo dosud uctíváno.

Dámská vložka na mužském přirození, umocněná kečupovou skvrnou na podbřišku s názvem: "kastrace". Vše na živém modelu, který si při této exhibici všímá znechucených pohledů diváků. Něco mi to připomíná. Jeden asijský student se na závěr svých studií v Praze vyjádřil: "Vy Češi už nemáte před ničím stud."

To se stalo naším životním stylem, a směřováním nejen v obyčejných vztazích, ale i na politické scéně. Povolební likvidaci Bohuslava Sobotky komentoval Kalousek jako veřejnou politickou zabíjačku.      

V tomto akcionalistickém směru umění se plíživě zvedá opona mezi konzervativismem a satanismem. Objektem tvoření již nejsou klasické materiály jako je sádra, kámen, bronz. Není zde socha například ze dřeva, ale mrtvola, nebo spoutané živé tělo v sadomasochistických aranžeriích a polohách. Jde o vzkaz: Ty sám jsi objektem naší avantgardy. Mezi objektem, mrtvolou a člověkem není zde rozdíl. Jde o další etapu provokací vůdči klasickým hodnotám a konvencím, které začínaly dadaismem dvacátých let, pop-artem druhé poloviny 20. století, surrealizmem let třicátých a čtyřicátých a dnešním latentně satanistickým symbolismem anatomismu, malbou fekáliemi. Toto umění chce otevřít další smyslové brány čichu, chuťi a hmatu vedle již konvenčních brán sluchu a zraku.
 
Tolik k výstavě, kterou navštívil i náš minulý ministr zahraničí. Vídeň je z evropských středisek výtvarného umění nejavantgardnější v tomto novém hnutí, takže patří k bontonu měšťáků o takových výstavách debatovat v kavárnách.