Hermanův Ústav pro studium psychotropních látek
Autor: Michal Semín | Publikováno: 22.04.2013 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace
Zážitek ze sledování tiskové konference odvolaného ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů řadím mezi ty, na něž se mi bude špatně zapomínat.

Zážitek ze sledování tiskové konference odvolaného ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů řadím mezi ty, na něž se mi bude špatně zapomínat.

Myslel jsem, že co do míry mediální manipulace, mystifikace a morálního kýče nedávnou kampaň za zvolení pankáče Karla prezidentem již nic nepřekoná, ale mýlil jsem se.Díky Danielu Hermanovi, Monice Pajerové a Miroslavu Vodrážkovi nyní víme, že se naše země nachází na prahu puče, organizovaného sociálními demokraty a komunisty. Nemám sebemenší důvod, kromě dlouholetého přátelství s Petruškou Šustrovou, stranit nové Radě ÚSTR.

Lidé jako Lukáš Jelínek či Michal Uhl jsou mi názorově natolik vzdálení, že bych je osobně nevolil ani do funkce kontrolorů veřejných toalet. Ve srovnání s hysterickými scénkami Moniky Pajerové a vedení ODS je však tisková zpráva Rady ÚSTR dílem zdravého rozumu. Vzhledem k tomu, že dnešní mainstreamová média obsah tiskového prohlášení nezprostředkovala, činíme tak v příloze k tomuto článku my.

Fňukání ODS o náhlé politizaci ústavu je přinejmenším tak věrohodné, jako je pravicovost současné vlády. Bylo to především z vůle ODS, že byl ÚSTR založen jako institut povýtce politický. Členy Rady volí Senát, proto o složení tohoto kontrolního orgánu ústavu rozhodují politické strany.

Až donedávna měla v Senátu jasnou převahu ODS, podle toho vypadalo i složení bývalé Rady. Má-li dnes v Radě větší vliv sociální demokracie, uplatňuje jej na základě stejného principu, jakým se v letech minulých řídil její protivník. Z tohoto důvodu je tak obtížné učinit z ÚSTR prestižní vědecké pracoviště, neboť je do něj od samotného počátku jeho existence zakomponován politický boj, na jehož oltáři je obětováno objektivní bádání o naší nedávné minulosti.

Když pravda válčí s láskou

V současném sporu o vedení ústavu se necítím být angažován také proto, že se jedná o střet dvou křídel uvnitř jediného „havlistického“ proudu. Neokonzervativní křídlo ústy Daniela Hermana prohlásilo, že změny ve vedení vyvolaly znepokojení ve Washingtonu a Jeruzalémě. Angažovanost Moniky Pajerové v boji proti pučistům jistě přiměje k podobnému znepokojení i Brusel.

Oba aktéry osobně znám a proto se „bavím“ tím, že je to právě ODS, jež je za ně připravena krvácet. Poznal jsem Daniela Hermana v době, kdy jako katolický kněz patřil mezi nejbližší spolupracovníky kardinála Vlka. Již tehdy mi jeho postoje nepřipadaly katolické a tyto mé pochybnosti nerozptýlil ani pohled na jeho pracovní stůl v tiskovém středisku České biskupské konference, na němž leželo několik knih o židovské kabale či tantrickém sexu. Jeho spolupracovnice mi potvrdila, že se o tyto otázky zajímá, neboť je třeba, jak Herman dodnes s oblibou tvrdí, „mít palec na tepu doby“.

V roce 2007 toto své smýšlení stvrdil rezignací na své kněžské povolání. Záhy v sobě objevil povolání k politice – nebo ho měl odjakživa? – a dal se plně do služeb Jana Švejnara. Prostě pravičák jako řemen.

Moniku Pajerovou znám z doby, kdy se jako funkcionářka SSM zapojila do aktivit nezávislé studentské iniciativy STUHA, jež stála u přípravy památného protestního pochodu v listopadu 1989. Mezi námi Čechy je málo tak uvědomělých euroobčanek, jako je ona. Je nezpochybnitelné, že jak Herman, tak i Pajerová jsou výstavní figury z výkladní skříně Havlova ideového a politického vetešnictví. Ještě že mají v zádech tu pravicovou ODS. Děkujeme, odejděte!

Feministický teoretik chaosu brání ústav před návratem totality

Miroslava Vodrážku osobně neznám, ale upřímně řečeno, nijak toho nelituji. Tvrdí, že je zodpovědný za pokrok při digitalizaci archivních materiálů, spadajících pod ÚSTR. Rada však namítá, že digitalizace byla prováděna nesystematicky a živelně. Jedním slovem chaoticky.

To je ale v naprostém pořádku, neboť pan Vodrážka se považuje za prvního českého teoretika chaosu. Je autorem knihy Chaokracie, opěvované na serveru feminismus cz, vlajkovém webu hnutí, jehož je Vodrážka hrdým vyznavačem.

„ChaOs je atraktor, zatímco minulost, přítomnost a budoucnost je spíš diktátor. Prostřednictvím chaOsu se tak jeví svět jako struktura s několika časoprostorovými různo-rodými vstupy. Možná že se s koncem uni-versálních dějin zrodí chaotická poly-historie. Neboť svět nemá pouze jeden kosmologický počátek, ale nekonečně mnoho chaotických různo-rodých začátků. Pluralita časů je podmíněna pluralitou chaotických počátků a konců. ChaOs a chóra je vstupním prahem do časo-prostoru příštího tisíciletí“, píše Vodrážka a já si při tom čtení kladu otázku, jaký řád do té digitalizace archivu asi tak mohl vnést. Pokud ovšem jen nestrká papír do skeneru…

Kdo si chce učinit ještě plastičtější obrázek o mentalitě a vkusu jednoho z nejbližších spojenců Daniela Hermana, nechť si pustí záznam z demonstrace, pořádané M. Vodrážkou před budovou ÚSTR. Doufám, že organizátoři protestů příště obléknou do gala i bojovníka proti komunistickému spiknutí, řízeném Petruškou Šustrovou, jen těsně neúspěšného prezidentského kandidáta Přemysla Sobotku.

Držme palce Pavle Foglové

Upřímně přeji nové paní ředitelce ÚSTR Pavle Foglové, aby si podobně smýšlející a jednající lidé sbalili svoje fidlátka a ona měla možnost zahájit účinné kroky ke stabilizaci svěřené instituce. Kdo viděl brutálně neprofesionální výkon redaktorky ČT Barbory Kroužkové, zpovídající Pavlu Foglovou způsobem, který pamatuji snad jen z výslechů na StB, tak ví, že to nebude mít vůbec jednoduché.

http://protiproud.parlamentnilisty.cz

čtěte také:

Kristus na hákovém kříži

Jiřina Šiklová popisuje své experimenty s LSD: Viděla jsem dovnitř svých prstů. A Petr Pithart ležel na zemi a cpal se chlebem

Dlouhé prsty černých knížat