Vítězové studené války prosazují ideály radikální levice
Autor: Michal Semín | Publikováno: 03.11.2012 | Rubrika: VE SVĚTĚ
Ilustrace
Členské státy EU a USA hlasovaly v OSN proti rezoluci o pozitivním vztahu tradičních morálních hodnot a lidských práv, již iniciovalo Rusko.

Členské státy EU a USA hlasovaly v OSN proti rezoluci o pozitivním vztahu tradičních morálních hodnot a lidských práv, již iniciovalo Rusko.

Dle zprávy C-FAM Rada OSN pro lidská práva přijala v září rezoluci potvrzující pozitivní vztah mezi tradičními morálními hodnotami a lidskými právy. Výslovně se v ní uvádí: „Lepší pochopení a zhodnocení tradičních hodnot sdílených všemi lidmi a zakotvených v obecných listinách věnovaných lidským právům přispívají k podpoře a ochraně lidských práv a základních svobod na celém světě.“

Zajímavé je, že iniciátorem rezoluce bylo Rusko. V tématu neorientovaný člověk by si mohl myslet, že Západ, s nímž je idea lidských práv nejvíc spojovaná, tuto skutečnost přivítal. Ty ostatní však nepřekvapí, že to byly právě členské státy Evropské unie a USA, jež vystoupily proti rezoluci a hlasovaly proti jejímu přijetí.

view counter

Evropské a americké delegace si stěžovaly, že „tradiční hodnoty“ je vágní pojem používaný k ospravedlnění násilí a diskriminaci žen, lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů a vyjádřily obavu, že rezoluce bude použita k obraně přirozené rodiny, čímž se zkomplikuje proces akceptace homosexuálního životního stylu ve světě. Této události se však česká média navzdory jejímu významu vůbec nevěnovala a může posloužit ke krátké úvaze o dvojím pojetí lidských práv.

Dvě konkurenční pojetí

Spor o pojetí lidských práv je starý jako lidstvo samo. V jistém smyslu spočívá v samotných základech biblického příběhu o pádu andělů a prvního lidského páru, odmítajících uznat závaznou autoritu Stvořitele při stanovení mravního řádu lidského života. „Budeš jako Bůh,“ svádí pokušitel Evu, odmítne-li uposlechnout Bohem daný zákaz jíst ze stromu „poznání dobrého a zlého“.

V tomto smyslu hovoří konzervativní myslitel a sžíravý kritik Francouzské revoluce Joseph de Maistre o Luciferovi jako o zakladateli liberalismu definovaného pojetím svobody, jež se necítí být vázaná na lidské vůli nezávislým mravním řádem. Hovoříme-li o civilizaci, pro niž je biblická zpráva o pradávné rebelii tvorů proti řádu Stvořitelově konstitutivní, utvořily se v jejím rámci dva základní konkurenční pohledy na lidská práva.

První pohled rozvíjený starověkou a středověkou filozofií a teologií uvažuje o lidských právech v souvislosti s Bohem stvořenou lidskou přirozeností. V tomto kontextu má člověk právo pouze na to, co odpovídá této přirozenosti, co koresponduje s povinností svobodně volit jen takové cíle a prostředky, jež nejsou v protikladu s přirozeným a zjeveným Božím zákonem.

V protikladu k tomuto pojetí se v novověku zformovalo učení o mravní autonomii člověka, jehož plodem je i komunistický režim s ateismem jako jeho úhelným kamenem. O tomto pohledu na svobodu a lidská práva hovoří v encyklice Libertas papež Lev XIII.:

„Po vzoru Lucifera, který vyřkl rouhavá slova ‚Nebudu sloužit‘, usilují mnozí pod jménem svobody o absolutní bezuzdnost. K těm patří stoupenci tak široce rozšířeného a vlivného způsobu života, kteří odvozují své jméno od svobody (libertas) a chtějí být nazýváni liberály. Podle povahy věci to jsou jako ve filozofii naturalisté a racionalisté, tak v oblasti morálky a občanského života stoupenci liberalismu – od naturalistů vytýčené zásady přenášejí do mravů a praktického života. V základní myšlence celého racionalismu je vláda lidského rozumu nejvyšší. Rozum odmítá povinnou poslušnost božskému a věčnému Rozumu, prohlašuje se za nezávislý a navrhuje tak sebe za nejvyšší princip, za původce a soudce vší pravdy. Stejným způsobem popírají liberálové jakoukoli božskou moc, kterou bychom měli v životě poslouchat, tvrdíce, že každý je sám sobě zákonem. Podle toho hlásají mravní nauku, kterou nazývají nezávislou. Ta zprošťuje, pod zdáním svobody, vůli od podřízenosti pod božské příkazy a snaží se přinést pro člověka neomezenou bezuzdnost.“

Nikoli ke svobodě, ale do otroctví

Z této naturalistické líhně znemožňující z principu jakýkoli racionální odpor proti svévoli státní či jiné svévoli pochází i mnoho „lidsko-právních“ iniciativ, občanských či státních, jež přiznávají člověku právo na životní styl odporující přirozenému mravnímu zákonu. Jakkoli máme zažitou představu, že sovětský komunistický režim a jeho satelity představovaly z hlediska lidských práv antitezi západních liberálních demokracií, při podrobnějším zkoumání nalezneme mezi oběma systémy víc shody, než jsme si ochotní připustit.

Z praktického hlediska je samozřejmě rozdíl, má-li na svévoli monopol stát (Východ) či se o něj dělí s jednotlivcem (Západ). Z hlediska principů v tom však žádný rozdíl není. Člověk, potažmo stát, neuznávající nad sebou vyšší zákonodárnou autoritu, než je on sám, nesměřuje v posledku ke svobodě, ale do otroctví. I tak zní poselství éry započaté osvícenstvím a Francouzskou revolucí.

Hodnoceno optikou tohoto zamyšlení o dvojím pojetí lidských práv můžeme tedy s překvapením konstatovat, že to ruské se víc blíží křesťanskému pojetí svobody a lidské důstojnosti. A že establishment evropských států a USA razí cestu k sociálnímu inženýrství a revoluční přeměně společnosti, za kterou by se nemuseli stydět ani Vladimír Iljič Lenin a Lev Davidovič Trockij.

Nechci se dopustit zjednodušené interpretace, jež převrací černobílá hodnotová znaménka z doby studené války. Nemohu si však odpustit poznámku, že ideálům radikální levice se dnes mnohem víc daří v táboře jejích vítězů než poražených.

http://www.ceskapozice.cz

čtěte také:

Evropa se stále víc odklání od svých duchovních kořenů

Ideová odluka státu od církve se uskutečnit nesmí

Byla za útokem na prezidenta skupina s politickým programem?