„Dalajlámismus“ a vášnivé odmítání vlastní kultury
Autor: Michal Semín | Publikováno: 17.09.2012 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace
Premiér Petr Nečas musel počítat s tím, že to od médií schytá – zejména od těch programově protiklausovských. Nevím, zda své politicky nekorektní výroky o anarchofeministických ruských děvách a o nekritickém obdivu k dalajlámovi a všemu tibetskému pronesl proto, aby se zalíbil prezidentu Václavu Klausovi. Pitvat se v motivacích svých bližních však nepovažuji za příliš nosné.

Premiér Petr Nečas musel počítat s tím, že to od médií schytá – zejména od těch programově protiklausovských. Nevím, zda své politicky nekorektní výroky o anarchofeministických ruských děvách a o nekritickém obdivu k dalajlámovi a všemu tibetskému pronesl proto, aby se zalíbil prezidentu Václavu Klausovi. Pitvat se v motivacích svých bližních však nepovažuji za příliš nosné.

Mnohem víc mě zajímá, zda premiér Nečas svými slovy zachytil něco podstatného z reality, kterou nejen emoce, jež vzbudil, ale i mediální stereotypy, poněkud překrývají. O některých aspektech působení Pussy Riot jsem již napsal. Ideologie, kterou tato skupina propaguje, je svobodné společnosti stejně nepřátelská jako komunismus či nacismus, a proto se stát, jenž dosud není plně v područí postmoderního liberalismu, proti ní brání.

view counter

Ještě jednu poznámku si neodpustím. Kdyby býval prošel antidiskriminační zákon Strany zelených, za které tehdy „kopal“ obdivovatel „kundích orgií“ Karel Schwarzenberg, seděl bych už dávno za katrem za šíření „homofobie“ či jiných novodobých herezí.

Cizorodý prvek

V pořadu Českého rozhlasu „Jak to vidím já“ Nečasovy výroky ostře odsoudil Tomáš Halík. Jedna z jeho výtek zněla, že použitím termínu „dalajlámismus“ podpořil jazykovou perverzi, jíž se měl uvedením několika novotvarů – NGOismus, humanrightismus, homosexualismus – do politické hantýrky dopustit prezident Klaus. Můj názor je v této věci opačný.

Uvedené výrazy vhodným způsobem poukazují na to, že určité jevy či osobnosti slouží tomu, aby tradiční a v křesťanském myšlenkovém okruhu utvářené postoje a instituce byly odstraněny a nahrazeny jinými. Stejně jako v případě ideologie šířené Pussy Riot i představy o životě a lidské společnosti šířené prostřednictvím buddhismu, či, chcete-li, dalajlámismu, představují v duchovních a kulturních tradicích Evropy cizorodý prvek.

Proč si stoupenci postmoderního humanismu na Západě zvolili za jeden ze symbolů svého hnutí tibetskou otázku a jeho živou ikonu? Myslím, že to příliš nesouvisí s odporem ke komunismu. Ostatně, dalajláma se hlásí k marxismu, jak neopomněl připomenout během své poslední návštěvy Václava Havla.

Zdánlivě tolerantní postoj

Při jedné z předchozích návštěv Prahy – Fóra 2000 – dalajláma prohlásil, že si nepřeje, aby se křesťané, židé či muslimové stávali buddhisty, neboť všechna tato náboženství, vládne-li v nich duch tolerance a vědomí vlastní neúplnosti, jsou totožně dobrá. Stejně jako lahodí oku člověka zahrada, v níž kvete mnoho různých rostlin, lahodí i světu, koexistují-li v něm různé náboženské systémy a tradice.

Anglický politický komentátor Timothy Garton Ash význam dalajlámových slov shrnul: „Po komplikovaných, učených a institucionálních prohlášeních představitelů židů, křesťanů a muslimů vstal dalajláma a řekl: ,Moje poselství je o jediném, o vzájemnosti. Měli bychom se snažit být lepšími lidmi a být schopní většího soucitu.‘ Intelektuální diskuse se točila okolo jediné otázky: Jaké je, pokud vůbec existuje, morální a duchovní minimum společné všem národům a civilizacím? Konfuciáni, buddhisté, ateisté, agnostici, všichni jsme hledali definici onoho společného minima. A potom vstal dalajláma a daroval nám ji...“

Dalajlámovým darem však není náboženská tolerance, ta je křesťanství vlastní, ale světonázorový relativismus. Postoj, který je odrodilým obyvatelům křesťanské Evropy stále bližší. Jedním z výrazů tohoto jen zdánlivě tolerantního postoje je politika multikulturalismu. Ta totiž není primárně vedená zájmem o studium cizích kultur, ale často až vášnivým odmítáním kultury vlastní. Anglický filozof Roger Scruton proto multikulturalismus nazývá oikofobií.

Otázky Nečasovým kritikům

Pokud chce ministr zahraničí Schwarzenberg a jiní Nečasovi kritici hájit práva obyvatel v kulturně i geograficky vzdálených zemích, proč mlčí ke genocidě křesťanů v oblasti islámu mobilizovaného takzvaným arabským jarem? Proč nevisí na fasádách radnic či sídle Strany zelených koptské kříže? Proč se věrozvěsti liberálního humanismu nepřipojují k protestům proti pronásledování křesťanů v Iráku, Pákistánu, Egyptě či v buddhistickém Bhútánu? Proč upřednostňují dobré obchodní a politické vztahy s Tureckem, Indií či Vietnamem před obhajobou práv křesťanů ohrožených na životě i majetku domorodými fanatiky podporovanými státní mocí?

Povolal si náš ministr zahraničí britského velvyslance, aby mu tlumočil své znepokojení nad tím, že vláda Velké Británie hodlá u štrasburského soudu pro lidská práva hájit právo zaměstnavatelů zakázat křesťanům pod hrozbou ztráty zaměstnání nosit na krku křížek? A pokud ne, podepsal aspoň petici na podporu dvou žen, jež z tohoto důvodu přišly nedávno o místo?

Myslím, že se nemýlím, když prohlásím, že jejich selektivní pojetí lidských práv je vedené lhostejností či odporem k těm tradiciím, jež mnoho století utvářely naše civilizačně-kulturně-morální postoje a zvyklosti a které kladou překážky přetváření společnosti dle jejich představ.

http://www.ceskapozice.cz

čtěte také:

Dalajlámovo poselství je náboženský kýč

Faleš a prázdnota tibetských fanglí

Proč 10. března nevyvěsit tibetskou vlajku