Několik dojmů z procesu Vondrák-Dupová
Autor: Tomáš Pecina | Publikováno: 11.04.2012 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace
Kdo si vzpomene na výstavku předmětů domněle zabavených u obžalovaných v procesu s protistátním spikleneckým centrem, skupinou Dr. Milady Horákové, v jednací síni Lidového soudu v Praze, kde bylo všechno možné od samopalů po vlajky SS, musel dnes u Obvodního soudu pro Prahu 1 zažít déja vu. Čtyři velké papírové pytle měly skrývat, jak se dovtípil horlivě prorežimní novinář z Práva, hory kompromitujících materiálů, které by státní zástupkyně mohla během líčení vytahovat jako králíky z klobouku a mávat jimi senátu před očima, jaké že strašlivosti souzení extremisté přechovávali u sebe doma.

Kdo si vzpomene na výstavku předmětů domněle zabavených u obžalovaných v procesu s protistátním spikleneckým centrem, skupinou Dr. Milady Horákové, v jednací síni Lidového soudu v Praze, kde bylo všechno možné od samopalů po vlajky SS, musel dnes u Obvodního soudu pro Prahu 1 zažít déja vu. Čtyři velké papírové pytle měly skrývat, jak se dovtípil horlivě prorežimní novinář z Práva, hory kompromitujících materiálů, které by státní zástupkyně mohla během líčení vytahovat jako králíky z klobouku a mávat jimi senátu před očima, jaké že strašlivosti souzení extremisté přechovávali u sebe doma.

Nicméně masivní přítomnost medií měla na soud i na státní zástupkyni Zdeňku Galkovou kultivující a utišující účinek, a vše proběhlo v tonu podstatně mírnějším, než při předchozím kole samolepkového procesu. Soudkyně Dana Šindelářová působila dojmem, že by se nejraději viděla někde na druhé straně zeměkoule, příkladmo na pláží v Rio de Janeiru, a ne před televisními kamerami v nejexponovanějším politickém procesu roku. Což se, vzhledem k okolnostem, není co divit. Jak je u českých soudců zvykem, oděna byla výstředně: na krku měla cosi připomínající armovanou sprchovou hadici (někteří tvrdí, že prý šlo o šperk ve tvaru hada, což by sice bylo symbolické, ale tolik sebereflexe bych od české justice nečekal; v každém případě předmět působil dojmem, že byl pořízen na právě probíhající Matějské pouti). Leč zpět k procesu.

Šindelářová nejprve rozhodla o své nepodjatosti (nepotěším ji, nezákonně, protože podle § 31 odst. 1 TrŘ o jejím vyloučení rozhoduje celý senát, hlasováním) a poté nechala zopakovat výslechy obžalovaných. Ti se víceméně přidrželi dosavadních výpovědí, s výjimkou napraveného Richarda Langa, jenž si své předchozí doznání patrně ani nepřečetl a doznal se znovu, ovšem jinak než minule.

Pak přišel překvapivý vrchol hlavního líčení. Na žádost obhajoby Šindelářová přečetla protokol z ohledání místa činu, vylepování samolepek, což byl od obhajoby tak trochu naschvál, ale překvapivě účinný. Třicetiminutová četba, obsahující detailní popis toho, na které dopravní značce nebo plechové schránce na psí exkrementy byla závadová samolepka identifikována, poskytlo všem přítomným dostatek času na reflexi, jaký druh zločinu se tu vlastně soudí a jak je plýtváno prostředky státního rozpočtu.

Pokračování taškařice bychom se mohli dočkat už 2. dubna (na kdy je plánován výslech jedinečného soudního znalce Ivo Svobody), případně, pokud by se soudu do té doby nevrátil spis, 23. května. Rozsudek by mohl padnout ještě do poloviny roku.

Aktualisováno.
Značně tendenční a nepřesná reportáž České televise. Jako odbornice na extremismus v ní vystoupila Klára Kalibová, dáma, u níž se fanatismus snoubí s hloupostí a nevzdělaností v kombinaci tak unikátní, že výsledek je použitelný jako ingredience do libovolného mediálního kitsche.

http://paragraphos.pecina.cz

čtěte také:

Rozhovor s Patrikem Vondrákem. Počítám, že nás budou chtít odsoudit bez ohledu na důkazy. Je to pro ně prestižní záležitost

Relativisté diskreditují iluzí „absolutního zla“