Domovské právo. Proč požadujeme jeho znovuzavedení?
Autor: František Němec | Publikováno: 23.09.2014 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace
V programu pro komunální volby v Praze přichází Národní kongres – za českou Prahu – koalice DSSS a Národní demokracie s požadavkem na znovuzavedení Domovského práva. Ale co to Domovské právo vlastně je?

V programu pro komunální volby v Praze přichází Národní kongres – za českou Prahu – koalice DSSS a Národní demokracie s požadavkem na znovuzavedení Domovského práva. Ale co to Domovské právo vlastně je?

Byl to právní institut, tzv. příslušnost k obci. Představoval právo na nerušený pobyt v obci a na chudinské zaopatření (sociální dávky). Domovské právo fungovalo již za první republiky, která ho do svého právního řádu implementovala ústavním zákonem z právního řádu Rakousko-Uherska. Tento ústavní zákon, jak je známo, podepsal i TGM, což by mohlo uklidnit různé pseudohumanistické aktivisty, že se nejedná o nic nedemokratického nebo „extrémistického“, ale o osvědčený a léty prověřený systém, který zrušili až komunisté v roce 1948. Samozřejmě, že tento zákon není možné přijmout v jeho původní podobě, ale je třeba ho přizpůsobit moderní době.

Jeho znovuzavedení by v praxi umožnilo městům a obcím, které mají problém s asociálními živly (např. bezdomovci, narkomany, prostitutkami, nepřizpůsobivými občany apod.), kteří páchají na jejich území trestnou činnost či přestupky a nemají v obci (městu) trvalé bydliště, účinně se bránit - a to tím, že by těmto problémovým jedincům zakázali pobyt na svém území a přesunuli je do jejich domovské obce, která by měla povinnost se o ně postarat. Znovuobnovené Domovské právo by tak bylo přínosem nejen z hlediska bezpečnostního, ale i sociálního.

Dnes je sice možné, dle novely zákona o přestupcích, uložit sankci „zákaz pobytu“, ale v praxi je tento zákon neefektivní a neřeší problém komplexně. Zákaz pobytu je v současné době možné uložit pouze na tři měsíce, za opakovaně a úmyslně spáchaný přestupek (např. za narušování veřejného pořádku). Ale co s takovou osobou dále? My chceme, aby domovská obec tohoto občana (tedy ta, ve které bude mít trvalé bydliště), byla povinna se o něj postarat. V současné době není řešeno, co s osobou, jíž byl zákaz pobytu udělen, dále podniknout, kam ji převézt atd. Trvalé bydliště občana by nemělo být pouze evidenční formalitou, ale mělo by mít skutečnou vypovídací hodnotu.

Samozřejmě, že vyjma osob, které by měly v obci či městu domovské právo a kterým by nebylo možné pobyt v obci zakázat za žádných okolností, by existovaly další výjimky, kdy by nebylo možné osobě tento zákaz udělit. Pokud například někdo vlastní v nějaké obci či městu nemovitost, těžko mu může být znemožněn výkon vlastnického práva tím, že mu bude v této obci (městu) pobyt zakázán. Nebo pokud má někdo v takovéto obci (městu) zaměstnání, musí mu být umožněno ho vykonávat apod.

Aby institut domovského práva byl efektivní, bude nutné novelizovat také další zákony, např. zákon o přestupcích, který by umožnil předvést osobu, která spáchala přestupek, rovnou před správní orgán, což nyní není možné. Současná praxe totiž funguje tak, že policie nejdříve oznámí spáchání přestupku přestupkové komisi obce (města), ta poté zahájí řízení. A teprve až v případě, že se osoba, jejíž přestupek má být projednáván, nedostaví, může požádat policii o předvedení. K čemuž většinou dojde, protože obsílka přestupkové komise, určená např. bezdomovci, je poměrně těžko doručitelná. Jak vidno, takovýto systém je pak velice zdlouhavý a ani námi navrhovaný zákon by pak nefungoval tak, jak by měl. To je nutné změnit.

Zrovna tak je nutné změnit systém v oblasti sociální pomoci. O výplatě sociálních dávek by měli rozhodovat domovské obce žadatele, výplata sociálních dávek by byla podmíněna vykonáváním veřejně prospěšných prací, sociální dávky by mohly být vypláceny např. ve formě potravinových lístků použitelných v místních obchodech apod. Nepřizpůsobiví občané by tak neměli důvod kočovat po celé naší vlasti, protože nikde jinde by nic nedostali. V současné době je například možné zažádat o pomoc v hmotné nouzi kdekoli, kde se dotyčná osoba zrovna zdržuje. Takto to může praktikovat několikrát do roka a sociální odbor s ním může jen těžko pracovat, neboť o jeho osudu dále nemá přehled.

Je nutné si uvědomit, že institut domovského práva by se nejvíce dotkl osob asociálních, problematických, nepřizpůsobivých. Slušný a spořádaný občan by nezaznamenal žádné změny, které by mu zkomplikovaly život. Dále by mohl pracovat a bydlet kde chce, nikdo by mu v tom nemohl a ani nechtěl bránit. A že by některá práva či nějaké administrativní úkony byly svázány s obcí, ve které by měl občan domovské právo? Vždyť i nyní to tak u některých záležitostí funguje. Například v komunálních volbách může občan volit a být volen pouze v obci (městu), kde má hlášen trvalý pobyt.

Jak je z výše uvedeného vidět, jedná se o poměrně složitou problematiku, kterou je nutné vyřešit z mnoha hledisek. Je však potřeba začít se co nejdříve tímto problémem zabývat, protože nejenom Praha, která trpí nájezdy problémových osob asi nejvíce, ale všechna města či obce potřebují mít možnost se účinně bránit a eliminovat rizika páchání kriminality na svém území.

Slušný a spořádaný občan se musí cítit bezpečně vždy a všude. My pro to uděláme maximum.

Mgr. Bc. František Němec, předseda MO ND Praha 9, kandidát č. 3 kandidátní listiny pro volby do magistrátu hl. města Prahy

 

www.nebruselu.cz