I když většina lidí na Západě stále žije v domnění, že pohodu posledních desetiletí ruší pouze nahodilosti a vzdálené bouře, pod mírovým povrchem doutnají čtyři nálože. Přestože každá z nich se může jevit jako dílčí problém, ve své kombinaci vytvářejí prohlubující se tendenci k velké válce. Tedy válce, kdy na obou stranách fronty budou mocnosti schopné zasáhnout území protivníka. Tato nebezpečí lze pojmenovat: výměna světového hegemona, zbrojení, způsob života středních vrstev, úroveň politických elit Západu.
Použití vojenské síly v mezinárodních vztazích otvírá cestu nejen ničení, ale i tomu, co by bylo možné nazvat „tvořivá svévole". Proto také zvažování útoku na Írán znovu otevřelo diskuse o budoucnosti hranic v této oblasti. I když se zvažované datum útoku na Írán stále vzdaluje – momentálně je nejčastěji uváděn začátek léta –, koncentrace vojenských sil USA v Perském zálivu pokračuje.