„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“
(Albert Einstein)
“Problém, který se táhne po staletí, a o který dříve či později proběhne boj, je moc lidu versus moc bank.”
(Lord Acton)
“Není kolaps industriální civilizace jediná naděje pro tuto planetu? Není naší odpovědností tomuto napomoct?”
(Maurice Strong)
“Jestli do této země přijde tyranie a útlak, přijde pod rouškou války proti vnějšímu nepříteli.”
(James Madison, prezident USA)
“Individuum je handikapováno v momentě, kdy se setká s konspirací tak monstrózní, že nemůže uvěřit tomu, že existuje.”
(J. Edgar Hoover)
“Brzy nastane globální transformace. Vše co potřebujeme, je velká krize a národy uznají nový světový řád.”
(David Rockefeller)
“Hledajíc nepřítele, který by nás spojil, přišli jsme s myšlenkou globálního oteplování: nedostatek vody, hladomory atd. jsou dostačující.”
(Club of Rome, The First Global Revolution)
"Planeta má rakovinu a tou rakovinu je člověk."
(Club of Rome, Mankind at the Turning Point)
"Vyhlazení lidské rasy je pravděpodobně nejen navyhnutelné, je to dobrá věc."
(Christopher Manes, Earth First!)
"Ideální velikost populace na planetě je přes 500 milionů, ale míň než 1 miliarda."
(Club of Rome, Goals for Mankind)
"Celková populace v počtu 250-300 mil. lidí, 95 % propad dnešního stavu, by byla ideální."
(Ted Turner, zakladatel CNN)
„Vláda, která byla ustanovená pro lid, se dostala do rukou jejich bossů a zaměstnavatelů. Neviditelná říše byla postavena nad formy demokracie“
(Woodrow Wilson)
„Budeme mít globální vládu, ať se nám to líbí nebo ne. Jedinou otázkou je, zda jí bude docíleno skrze dobývání, nebo skrze konsensus.“
(James Paul Warburg)
Uvažujeme-li přitom o důvodech, jež sv. Václava vedly k tomu, že se tak radikálně rozešel se zahraniční politikou svého otce a strýce a „zkomplikoval si život“ příklonem na stranu Sasů, nemůžeme se ubránit dojmu...
Ať je tomu jakkoli, Akce D.O.S.T. již nepovažuje za nutné pokračovat v házení perel sviním a znovu se vás pokoušet přesvědčit. Je to marné. Vše již bylo řečeno. Vy máte svá zadání, své chiméry, své vize, své vazby…a osud i hodnoty naší civilizace jsou vám lhostejné stejně jako osudy konkrétních nešťastných lidí, jež svým přístupem svádíte a dezorientujete.
Tuto sobotu pořádá uskupení Akce D.O.S.T., „Pochod za obnovu české státnosti". Směřuje ho na Pražský hrad a spojuje s připomínkou svátku svatého Jiří, dávného hubitele saní a ochránce řádu proti chaosu. Je zřejmé, že v době, kdy nad Hradem visí eurovlajka a vládní lodivodi kormidlují českou politiku do vod nejtemnějších, není nálada svobodymilovných a vlastenecky cítících občanů nejveselejší.
Virem, který vznikl vně české politické scény, v oficiálních i neformálních strukturách EU a v lůně americké demokratické levice, u nás ovšem projevuje sílu a intenzitu úměrnou někdejší autoritě Václava Havla. Tento vir dlouhodobě a zásadním způsobem deformuje přirozené rozvrstvení politického spektra v naší zemi a vysloužil si u nás pracovní označení pravdoláskařství či havlismus.
J. Bobošíková nicméně prošla určitým vývojem a dospěla k podpisu Manifestu D.O.S.T. O tomto jejím deklarovaném příklonu ke konzervatismu zajisté lze, tak jako o čemkoli, mít pochyby. Podle mě je ovšem spíše na místě se ptáti, proč dávno před ní nepodepsali Manifest D.O.S.T. politici, kteří se jako konzervativní či dokonce katoličtí označují, vzdor svému destruktivnímu politickému působení, už léta (Kalousek, Schwarzenberg aj.). Byli bychom mohli před volbami podpořit je. To jen mimochodem.
Zmiňují sice „festivalové“ přednášky i takřka dojemné „vlastivědné vycházky“, ale tak působivou (a pro mnohé jistě atraktivní) „prideovou“ akcičku, jako je Kožená zóna, kam si mají návštěvníci podle doporučení oficiálních stránek Prague Pride donést své bičíky a pouta, úplně opomněly. Co si o tom myslet?
Vida, a teď, když se Klaus mladší nešetrně dotkl Karla staršího, najednou mnozí Havloidi umí číst historické knihy, umí rozlišovat různé ideové proudy a jsou s to najít pro mladickou nerozvážnost předválečných vlajkařů i jisté pochopení. Hezké. Kdyby však měli být konzistentní, museli by o Karlu starším hovořit způsobem, jakým se vyjadřovali o Bátorovi, nebo ho rovnou postavit před pomyslný haagský tribunál vedle Beneše.
Kamarád mi přeposlal část jakési internetové „předvolební“ diskuse evangelických věřících, jíž se sám účastnil. Známý publicista a někdejší pastor Dan Drápal v té diskusi reagoval na výhrady vůči osobnímu životu knížete Karla, vyzýval, aby se přestalo se zveřejňováním špíny o kandidátech a uváděly se naopak informace kladné. Jako příklad pak uvedl následující vlastní interpretaci knížecích rodinných peripetií: “Schwarzenbergova manželka byla svému muži nevěrná. Tato nevěra vedla k nemanželskému dítěti a k rozvodu. Když pak měla těžký úraz, Karel Schwarzenberg se k ní vrátil a pečoval o ni. Pak se znovu vzali. Ani mezi křesťany se tak často nevidí podobný projev šlechetnosti. A všimněte si, že on to nikde neinzeruje.“ Ano, příběh by to byl skutečně dojemný, pravda je však evidentně složitější a Drápalova konstrukce se při vší dobré vůli silně otřásá už jen v konfrontaci s prostými daty.
Divadlo tehdy dosáhlo až do vzdáleného Izraele, kde během návštěvy českého premiéra demonstrovala proti Bátorovi pětičlenná skupinka rozčilených dívčin (z nichž jedna je prý známou propalestinskou aktivistkou v hledáčku izraelských bezpečnostních služeb). A česká média, obvykle tak citlivá na to, kdo všechno "nám" dělá v cizině ostudu, měla pro zmíněný "protest" plné pochopení. Krátce poté ožili také zelení a svolali protibátorovskou demonstraci přímo před budovu ministerstva školství. Že by exministra Lišku tehdy znepokojovalo, co by Bátora mohl zjistit o hospodaření resortu v době, kdy ho spravovali oni?
Ne snad, že by nebyly dostatečně známy Bednářovy názory a politický vkus, předpokládalo by se však, že nepřehlédnutelný rozpad civilizačních hodnot, tísnivá ekonomická situace, trvalý pokles české populace, (kdy počty obyvatel vedle Romů pozvedají jen katolíci) a stále agresivnější tlak eurokracie (stejným dílem pruské jako neomarxistické), povede vzdělaného, politicky aktivního člověka ke hledání konsenzu všech konstruktivních sil, při kterém se obloukem vyhne rozdmychávání něčeho tak zbytečného a zároveň nebezpečného, jako je medializace náboženských sporů. Bohužel, u Miloslava Bednáře zmíněný předpoklad evidentně neplatí.
Ve svém úterním Přešlapu (D.O.S.T. bylo sršatců, MFD 14.8. 2012) si Martin Komárek zhurta vyšlápl na iniciativu D.O.S.T. za její kritiku festivalu homosexuální marnosti Prague Pride. Obviňuje přitom iniciativu z kde čeho, a je proto asi potřeba mu odpovědět. Nuže, D.O.S.T. opravdu necítí sympatie k aktivistům z okolí exministra Kocába, kteří se dnes vydávají za reprezentanty trpící menšiny a přitom organizují megaprůvody či párty v luxusních hotelích, těší se podpoře veřejnoprávní televize a umí zmobilizovat 11 ambasád na obranu svobod, jež nikdo neohrožuje.
Komentáře médií i politiků se vědomě vyhýbají rozkrytí příčin této krize (ekonomických, ale zejména politických a morálních) i roli, kterou v jejím průběhu hrají neveřejné kluby světové elity. Orientace v popsaném dobovém povyku se proto jeví jako mimořádně obtížná a vystrašenému zmatenému obyvatelstvu se může snadno přihodit nejen to, že samo odstřelí svá práva a své svobody, ale že jim ještě takříkajíc vykope hrobeček, když dá svou důvěru tomu či onomu svůdci.
Každé hledání možného „následníka“ je ostatně předem odsouzeno k nezdaru. Václav Havel byl solitér a tuto svou image málo chápaného intelektuála si žárlivě střežil. Byl asi vnitřně osamělý, jako každý velký hráč býval často zápalem hry stržen. Tváříval se sice nezúčastněně, jako kdyby jen proplouval životem a politická dobrodružství si hledala jeho, nikoli on je, ve skutečnosti však vášnivě rád tahal za drátky dění a sledoval, co to udělá.
A právě proto je kolem D.O.S.T. takový povyk. Proto je naše iniciativa napadána zleva zprava. Dovolit diskusi s námi by totiž znamenalo pustit z rukou letitý monopol na „pravdu a lásku“. Proto vlastně vznikla celá „bátoryáda“ i její současné dějství.
14 článků (1 stránka)