„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Paralelní deník čtenáře (40) Libri prohibiti

Autor: Čtenář FreeGlobe.cz | Publikováno: 25.8.2011 | Rubrika: NÁZORY ČTENÁŘŮ
Ilustrace

24. srpna 2011 - Zakázané knihy stále existují. A pokud si někdo myslí, že jejich éra už dávno pominula, protože žijeme v demokracii a ve svobodě, je vedle. Často se nám vybaví jen ukrývání knih za rekatolizace (když u vás našli Bibli, bylo zle), či to, jak mohlo člověku přitížit, když u něj režimní policie při domovní prohlídce objevila závadnou literaturu. Ale copak nejsou i dnes knihy, se kterými byste raději neměli chodit na veřejnost? Knihy, které ačkoli byly vydány, dnes jsou pro jistotu zapomenuty a existují už jen v jakémsi novodobém samizdatu - na internetu, neoficiálně, ke stažení na stránkách, na které skoro máte strach kliknout? Nebo je můžete hledat na zaprášených regálech v antikvariátu a když takovou objevíte, máte pocit, že jste našli poklad. Pár takových zakázaných knih se ke mně dostalo. Jsou staré a nesmírně zajímavé, protože v žádné novodobé knize už podobné informace nenajdete. Málokdy pak člověk zažije takový pocit, kdy se na obsah knihy těší jako malé dítě. Přes den není čas, nechá si tedy čtení na večer. A večer vezme knihu do ruky, uvelebí se s ní, téměř obřadně ji otevře a klidně ji přečte na jeden zátah. Nemůže se od ní odtrhnout. Kniha mu mluví z duše a nebo ho naopak provokuje, ale odložit ji nemůže. Někdy zjistí, že za to nakonec nestojí, což ale dopředu vědět nemůže. Vzpomínám si, jakou radost jsem cítil, když se mi do ruky dostala kniha, ze které údajně zbyly v celé zemi jen tři kusy. Jakou jsem cítil zvědavost, když jsem navíc věděl, že celý náklad zmizel proto, že byla někomu nepohodlná. A nakonec to byla blbost a slátanina.

Vybavuji si Winstona Smithe, kterak si nesl v aktovce svoji zakázanou knihu do pronajatého pokojíčku, do kamer se snažil tvářit nezúčastněně, aby ani náznakem nevzbudil podezření, že ho tak dokonale rozrušila představa, jak si ji v soukromí otevře. Nesl si knihu, o které se tolik mluvilo, ale která byla zapovězená. Nebylo snadné ji získat. A najednou ji má v ruce, čte ji a ona mu otevírá oči. Hlad. Hlad po zakázaných informacích, po zakázaných souvislostech. Přečte si ji, ale co pak? Může se s tím někomu svěřit? Může její obsah tlumočit? Vždyť kniha je zakázaná pro svůj obsah. Její myšlenky samotné jsou trestné. Ideozločin. Dostali vás. Máte sami strach její obsah šířit, protože vás napadne, jaké by to mohlo mít důsledky. A tak si to necháte jen pro sebe.

Ale není to dnes podobné? Pár takových knih jsem přečetl, ale pak si položil otázku, co s tím. Co dál. Jak ty informace využít. Jak moc riskantní je ony myšlenky tlumočit, citovat, oživit, zpopularizovat. Momentálně si s tím nevím rady. Čekám na odvahu a na ten správný okamžik. Ale pravda se musí nakonec prodrat ven. Pravda a láska totiž vítězí. 

4976 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny