„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Darebákovy narozeniny

Autor: Pavel Kalina | Publikováno: 14.7.2011 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace

Sedmdesáté narozeniny Václava Klause provázela masivní kampaň napříč různými médii, která svým rozsahem a nechutností překonala všechny předchozí projevy na téma Václav Klaus – nepřítel lidstva. V tomto článku nechci polemizovat o osobě, které se kampaň týkala. Co mě zajímá, je způsob, jakým dnes média dokážou zatočit s kýmkoli a s čímkoli. V podstatě jsme se dostali do situace, která ohrožuje chod naší civilizace jako celku, a to bez ohledu na to, jak se nám líbí nebo nelíbí jeden konkrétní politik.

Většina materiálů publikovaných v minulém týdnu měla za cíl představit karikaturu současného prezidenta, nejčastěji prostřednictvím citátů vytržených z kontextu, které měly dokázat několik obehraných klišé typu ješitnost, nekompetentnost, arogance atd. Chtěl bych připomenout, že kdysi existoval svět, ve kterém bylo životní jubileum důvodem k hledání spíš toho pozitivního, a to dokonce i u osoby, kterou z nějakého důvodu nemusím mít v lásce. Většině současných médií ovšem cosi jako slušnost evidentně chybí. Společnost umožňující popírání jakékoli autority ovšem nemůže dlouhodobě fungovat – opět bez ohledu na to, jak se díváme na konkrétní kroky konkrétní osoby.

Účelová manipulace

Hyenistická kampaň k prezidentovým sedmdesátinám přišla několik týdnů poté, co jeho popularita prudce poklesla. Připomeňme, že důvodem poklesu nebylo žádné zásadní selhání, které by bylo možné nazvat politickým. Hlavním důvodem byl patřičně okomentovaný klip naší veřejnoprávní televize, na kterém prezident České republiky strká do kapsy protokolární pero. Vysvětlení, že klip vznikl náhodou, lze těžko uvěřit. Nabízí se proto poněkud zneklidňující vysvětlení.

Jsme asi jedinou zemí na světě, kde veřejnoprávní médium léta neúspěšně sleduje každý prezidentův pohyb. Když se mu po letech podaří zachytit něco, co by bylo možné využít, zpracuje to do podoby, která z naprosté prkotiny dělá světodějnou událost. To je postup, který nemá nic společného s nějakou svobodou slova či právem na informace. Jde o zcela účelovou manipulaci s obrazem. Ten je potom následně využit k diskreditaci politika ne za jeho názory, ale čistě na základě vizuálního sdělení, které s politickou agendou nemá nic společného.

Připomeňme, že Václav Klaus se už jednou stal obětí podobné hry s obrazem a fakty na účet daňových poplatníků. Během českého předsednictví EU, na které dodnes s láskou vzpomíná firma ProMoPro, objednala Česká republika do Bruselu „plastiku“ Entropa, jejímž prostřednictvím česká vláda mediálně dehonestovala svého vlastního prezidenta. I tehdy šlo o akci, jakou si těžko lze představit ve Francii, Spojených státech či jakékoli normální zemi. I tehdy byla prvoplánová politická manipulace zaštítěna zcela dutými frázemi o svobodě, tentokrát umělecké tvorby. Zjevné zneužití konceptu „umění“ na politickou objednávku tehdy také nikomu nevadilo.

Varování

Vlna protiklausovských materiálů, která minulý týden zaplavila česká média, je tedy logickým vyústěním dlouhodobé mediální strategie. Jejím důvodem nejsou osobní vlastnosti prezidenta, ba dokonce ani osobní nenávist, kterou k němu část naší „kulturně-politické fronty“ zjevně chová. Václav Klaus v posledních letech otevřel několik témat, která jsou pro náš svět právě tak klíčová jako tabuizovaná. Každý ví, že převládající podoba ekologického alarmismu slouží především zelenému byznysu, méně pak budoucnosti planety. Každý ví, že současná podoba Evropské unie přináší budoucnosti Evropy patrně víc škod než užitku. Každý ví, že Německo prostě nemůže mít jednu měnu s Řeckem. Ti, kdo o tomto světě opravdu rozhodují, ale ke své práci nepotřebují nezávislé analýzy, a už vůbec nepotřebují, aby jim do jejich obchodů mluvil prezident nějaké malé země ve střední Evropě. Současnou kampaň lze číst jako varování všem, kdo by na tom chtěli něco změnit: Proti mediální bariéře jste takhle maličcí. Můžeme to vzít na vědomí. Jen blázen by se ovšem mohl domnívat, že to má něco společného se zájmy českých voličů. Těm je určena jiná zpráva: Zasmáli jste se, na chvíli jste měli pocit, že jste svobodní.

A teď, holoto, zpátky ke strojům.

autor je historik umění a architektury

Zdroj: Lidové noviny, 23. 6. 2011

převzato: Newsletter CEP

www.cepin.cz

4090 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny