„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Tony Blair, opěrný bod amerických globalistů

Autor: Pierre Faillant de Villemarest | Publikováno: 25.5.2011 | Rubrika: HISTORIE
Ilustrace

Tiskový magnát Rupert Murdoch pár týdnů před britskými parlamentními volbami (1. května 1997) náhle obrátil a začal podporovat Tonyho Blaira, předáka labouristů. Avšak od 1979 do 1992 vždy podporoval konzervativce. Od půli března celostátní deník The Sun nic neskrývá, jak lze vyčíst už z jeho titulků. Znamení srovnatelné s tím, co se stalo ve spolkovém Německu na začátku let šedesátých, když američtí guruové usoudili, že kancléř Adenauer dohrál, pozvali do sídla CFR Williho Brandta a složili s ním a se svobodnými demokraty volební prostředek, jak svrhnout koalici CDU-FDP.

V první fázi soužití dovolilo socialistům srovnat krok v nové vládě. V druhé fázi se odštěpila frakce svobodných demokratů, přidala se k socialistům, a zvolna vystrnadila od moci křesťanské demokraty.

Tato operace se ve Velké Británii rozehrávala více než rok. John Major a jeho konzervativní přátelé jistě chtěli udržet svou zemi v postavení „privilegovaných“ spojenců Washingtonu, ve spojenectví takříkajíc mezi vládami. Tak tomu ale nemůže být s Clintonem a jeho týmem v čele, neboť vůbec nepředstavují „velkou Ameriku“, ale jen liberálně-globalistickou kliku, snící o světovém levém středu. The European z 20. března 1997 nechtěně k tomu dává klíč, když cituje komentátora italského časopisu Panorama Enza Bettizu:

„Tendence, ke které patří Tony Blair, pochází z intelektuální a aristokratické tradice fabiánů a liberálů. Ti, jak to definoval německý sociální demokrat Eduard Bernstein, považují socialismus za způsob „organizovaného liberalismu“. Není náhodou, že Londýnská ekonomická škola, stále považovaná za orientovanou liberálně, byla svého času řízena předním socialistickým činitelem Haroldem Laskim... nebo že takový liberál, jako lord Beveridge, dirigent plánování, souhlasil s labouristy, pokud šlo o přerozdělení bohatství. Blair, syn konzervativce, překonává Beveridgea i Keynese...“

Jestliže Tony Blair nevyslovuje žádné výhrady vůči příštím privatizacím, pokud bude zvolen, dostatečně to osvětluje, jaký je levý střed - ne britský, ale angloamerický - který přechází do útoku, aby získal moc v nadcházejících volbách (nejen britských - pozn.překl.). Časopis Time z 31. března 1997 má titulek: "Bílý dům by uvítal vítězství Tonyho Blaira." Jasně! A New York Times hraje nevinného, když se v úvodníku ze 4. dubna ptá, zda s Blairem to bude „konečně vážný přístup směřující k levicově-středovému vedení v epoše globálního trhu...“ Přístup je to vážný, protože byl dlouho připravován, po několika „stážích“ Tonyho Blaira v sídle CFR. Radikální změna pozice globalisty Murdocha to dokazuje. Aniž by zasedal v Trilaterále nebo v Bilderbergu, obletuje vicepresidenta USA Al Gora (jehož otec i on sám jsou stvořeními a podřízenými magnáta Armanda Hammera, horlivého sluhy „umírněných“ lidí z KGB po celé půlstoletí!).

PS. Murdoch kontroluje 20 % britského tisku, 40 % televizních stanic.

(La Lettre ďInformation CEI, 1997, č.4)
Pierre Faillant de Villemarest
http://www.angelfire.com/il/mondialism/index.html

3490 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny