„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Proč je hyperinflace dolaru nevyhnutelná

Autor: Stříbrný Býk | Publikováno: 2.5.2011 | Rubrika: ZISKY & ZTRÁTY
Ilustrace

Čína se rozhodla snížit své dolarové rezervy ze tří biliónů na jeden. Zbaví se tedy takřka stejného množství dolarů, jaké Bernanke napumpoval do americké ekonomiky v rámci druhého kola kvantitativního uvolňování.

Země BRIC – Brazílie, Rusko, Indie a Čína – přestaly používat dolar jako prostředek mezinárodního obchodu mezi sebou.

Rusko nyní prodává ropu za rubly Číně, Bělorusku a v dohledné době se přidá Ukrajina. Jako pobídku k přechodu nabízí nižší než tržní ceny.

Země OPEC diverzifikují své petrodolarové zásoby do stabilnějších měn a drahých kovů.

V poslední aukci sedmiletých vládních dluhopisů bylo pouhých 40% skoupeno zahraničními investory. Centrální banka (Fed) a americké komerční banky jsou nyní největšími kupci dluhopisů. Svět o ně rychle ztrácí zájem.

To jsou jen některé z posledních událostí, které ukazují, že dolar rychle přestává být světovou rezervní měnou a prostředkem mezinárodního obchodu. Svět ví něco, co většina Američanů, a pravděpodobně také Evropanů, neví, a to že dolar dolar trpí smrtelnou chorobou. Při současném tempu může být odpojení světové ekonomiky od dolaru ukončeno během dvou roků. Pak už nebude jeho pádu bránit naprosto nic.

Každý ekonomický systém postavený na nekrytých papírových penězích má v sobě zabudován svůj konec ve formě hyperinflace, nebo alespoň vysoké inflace. Možnost vytvářet nové peníze ve formě dluhu je příliš lákavá, než aby do této pasti nakonec nespadly i ty nejlépe řízené ekonomiky. A pokud do ní spadne největší světová ekonomika, která ovlivňuje všechny ostatní, nezbude jim než se snažit držet krok dokud to jde, a pokusit se z vlaku vyskočit dříve, než se zřítí do propasti. Ta propast je nyní jen několik let před námi, možná již jen pouhé dva roky, zcela jistě v tomto desetiletí.

Nebudu se zde zabývat nedostatky finančního systému postaveného na nekryté měně a systému bankovnictví s částečnými rezervami, protože o tom bylo popsáno již velké množství papíru. Řeknu jen, že celý systém je metastabilní – dlouhou dobu to může vypadat, že funguje dobře, inflace sice pomalu ujídá z úspor, ale inteligentními investicemi je možné se před ní ubránit – nicméně stačí uklouznou jen jednou a celý systém padá k zemi. Z principu věci musí být spravován pomocí keynesiánských metod. Dokonce i kdybyste do čela centrální banky postavili ekonoma z rakouské školy, bude se muset řídit keynesiánskými pravidly, protože systém mu jinou možnost nedává.

Nepodlehnout pokušení zajišťovat nominální růst HDP pomocí kreditní expanze je nemožné, protože ekonomická rozhodnutí nebudou nakonec činit ekonomové, ale politici, a ti udělají vše, co jim zajistí nejvíce hlasů. Nominální růst HDP a snadné půjčky a hypotéky pro každého jsou cestou ke znovuzvolení, a to zaručuje, že systém nakonec selže.

Amerika se touto cestou vydala v sedmdesátých letech po konečném zrušení zbytků zlatého standardu. Protože kapitalismus potřebuje ke svému fungování kapitál, a dluhové peníze vytvářené systémem bankovnictví částečných rezerv jsou opakem kapitálu, takřka veškerý růst ekonomiky poháněné dluhy začne být pouze iluzorní – růst je pojídán inflací vyvolanou novými penězi – dluhy. Podáváme-li se na americké HDP na hlavu očištěné o inflaci, zjistíme, že přes vysoký nominální růst se skutečné neinflační HDP zvýšilo mezi lety 1960-2009 pouze 1,8 krát. Veškerý ostatní růst byl pouze iluzorní, nikoliv práce kapitálu, ale práce dluhových peněz. Tím ale problém nekončí. V určitém bodu, říkejme mu keynesiánský Rubikon, začne být expanze kreditu tak vysoká, že nakonec překoná stále se zmenšující skutečné zisky a ekonomika se ocitne na cestě dolů, zatímco všechny ukazatele směřují nahoru.

Situace se podobná závislému na drogách. Tomu se zdá, že je na tom každým dnem lépe, protože drogy takovou iluzi vyvolávají, ve skutečnosti je na tom ale každým dnem hůře. Podle statistik amerického HDP z shadowstats.com bylo tohoto keynesiánského Rubikonu dosaženo již v osmdesátých letech, kdy se začal růst skutečného, o inflaci očištěného HDP snižovat či stagnoval, a v roce 2001, po pádu předposlední, dotcomové bubliny, se stal růst HDP negativním a Rubikon byl překročen. Důvodem, proč Američané nezažívali po roce 2001 snižující se životní úroveň, byla další, tentokrát již poslední a největší keynesiánská bublina, finanční a realitní, která poskytla další iluzi růstu jako příslovečnou poslední zlatou dávku. Tato iluze skončila v roce 2008 a dnes je zřejmé, že další bublinu se již nafouknout nepodaří. Hra skončila a keynesiánský systém papírových peněz dospěl ke svému nevyhnutelnému konci.

Protože další bublinu již nelze nafouknout, stejně jako nelze vyfouknout poslední bublinu rozumně malou inflací, o kterou se nyní Fed pokouší, a protože možnost obnovy ekonomiky normální cestou je podle všech ukazatelů současného stavu uzavřena, Amerika nyní stojí před dvěma volbami.

První je deflační. Amerika si může svolit stejnou cestu, jakou se vydal Island po krachu své investiční bubliny, a dovolit stále ještě nevyfouknuté bublině splasknout. Tuto cestu si nezvolí. Co bylo možné v případě malého Islandu nepřipadá pro stále ještě největší ekonomiku na světě v úvahu. Deflační volba je stejně jako volba hyperinflační volbou mezi dolarem a ekonomikou. Pokud by si Američané zvolili dolar, museli by obětovat svojí ekonomiku. Ta nyní běží na peníze z kvantitativního uvolňování – na inflační peníze z tiskáren Fedu – a na stejné peníze běží i vláda. Pokud by Fed zvedl úrokové míry, aby zahájil deflaci, vládě by došly peníze, nemovitosti by prudce padly, padla by akciová burza, padla by průmyslová odvětví závislá na přílivu levných dolarů. Toto řešení je nepřijatelné v každém ohledu, protože ekonomický život země by se zastavil, jednoduše by došly peníze, které ho pohání.

Druhá volba je hyperinflační. Opět jde o volbu mezi ekonomikou a dolarem. Na rozdíl od ekonomiky, bez které se neobejdete, je papírový dolar pouhou iluzí která funguje jen do doby, do které v ní lidé věří. Svět už v ní nevěří a hlasoval proti dolaru. Toto hlasování je uzavřené a vzhledem ke zbývajícím alternativám nezvratné. Většina Američanů si již podle posledního průzkumu myslí, že země je buďto v depresi, v recesi, nebo k ní směřuje. Ti, kdo mají nějaký majetek, ho nyní proměňují v drahé kovy s rychlostí, která vede k jejich nedostatku. Pokud bude muset Fed a vláda učinit volbu mezi dolarem a ekonomikou, zvolí si ekonomiku. Nejen že jde o menší zlo, hyperinflace bude pro ně osobně výhodnější. Důvody jsou následující.

Deflace předlužené ekonomiky by trvala dlouho, jak ukazují zkušenosti z velké hospodářské krize ze třicátých let. Hyperinflace nemusí trvat dlouho. Centrální banka má důvody k tisku pouze do doby, než se jí podaří zbavit země svých dluhů pomocí nových, bezcenných peněz. Jakmile je tohoto cíle dosaženo, systém je vyresetován a je možné provést měnovou reformu a začít zpět od začátku, s relativně nedotčeným průmyslem a bez dluhů.

Ti, kteří to mají k tiskárně peněz nejblíže – vládní garnitura a bankéři – dostávají bankovky s přidanými nulami jako první, před tím, než jsou zohledněny v cenách zboží, což umožňuje elitě přežít pohromu bez sebeobětování – sebeobětování je něco, co se vždy očekává pouze od poddaných, nikoliv od vůdců. Dnešní ekonomická elita nejsou kapitalisté v tradičním smyslu. Jak jsem již řekl, kapitalismus potřebuje ke svému fungování kapitál, co ale dnešní finanční elita a vláda vlastní jsou dluhy – antikapitál. Přísun peněz před tím, než je do sebe započítá zbytek ekonomiky, jim umožňuje se snadno oddlužit.

Pokud jde o obyčejné lidi, těm jejich dluhy zůstanou, alespoň pokud nejsou na hyperinflaci připraveni. Paradoxně ačkoliv se populace topí během hyperinflace v záplavě papíru, zároveň trpí nedostatkem hotovosti, protože peníze se ke zbytku společnosti dostanou teprve poté, co byly použity elitou a započítány do cen zboží. Jinými slovy, ceny rostou rychleji než lidé dostávají bankovky s přidanými nulami. To zajišťuje, že si své dluhy vůči elitě – hypotéky a jiné půjčky – přenesou na druhou stranu krize. Výjimkou budou ti, kteří uložili svůj papírový majetek do drahých kovů – ti budou mít během hyperinflace šanci zbavit se svých dluhů velmi levně. Jediný problém je v tom, že lidé, kteří myslí dopředu a jsou připraveni, většinou na dluh nežijí.

Všechny doposud uvedené faktory zajišťují, věřím že s 99% pravděpodobností, že k hyperinflaci dolaru dojde. Dolar nebudou první papírové peníze, které takto skončí, ani poslední. Svět hlasuje pro, a americké elity hlasují také. Největším strašákem Bernanka, šéfa Fedu, je deflace, proto až se bude muset rozhodnout, zvolí hyperinflaci. Bankovní sektor a vláda drží Fed pod krkem finanční verzí doktríny vzájemně zaručeného zničení. Ministerstvo financí a bankéři pohrozili, že pokud Fed přestane tisknout, padnou mu na hlavu způsobem, proti kterému bude pád z roku 2008 nedělním piknikem v parku. Mají pravdu, i když ze špatných důvodů. Ti všichni budou nakonec hlasovat pro hyperinflaci, protože je pro ně na rozdíl od pádu průmyslu, finančního sektoru a realitního trhu, ke kterému by došlo při pokusu o zastavení kvantitativního uvolňování, mnohem výhodnější. Při deflaci by přišli o všechno, hyperinflace jim umožní přežít.

Přistoupíme-li na předchozí argumenty a přiznáme-li nevyhnutelnost hyperinflace, co to znamená pro zbytek světa a nás?

V Americe jsou vyhlídky jasné. Jediní příslušníci střední třídy, kteří dokáží přenést svůj majetek skrze hyperinflační období, budou ti, kteří proměnili papír v drahé kovy a pořídili si dostatečné zásoby potravin (protože platit během hyperinflace za jídlo zlatem nebo stříbrem není tím nejlepším způsobem, jak jich využít – drahé kovy jsou prostředkem pro přenesení majetku na druhou stranu hyperinflace).

Co eurozóna? Eurozóna je postižena stejnými dluhy jako Amerika, a polovina zemí je již v bankrotu. Hyperinflace bude velmi přitažlivá. Jak se ECB rozhodne je ale těžké odhadnout kvůli celkové neprůhlednosti fungování EU, alespoň pro mě. V každém případě je to varianta, se kterou je třeba počítat.

Česká národní banka drží své rezervy v dolarech, eurech a korunách, zhruba v poměru 1:1:1. Množství rezerv uložených v dalších instrumentech, včetně zlata, je oproti papíru zanedbatelné. Pokud se dolar i euro zhroutí, situace se tedy značně zhorší i u nás. Jiné evropské země jsou na tom podobně. Například na pohled stabilní Švýcarsko drží 45% rezerv v dolaru, bez větších nadsázek lze tedy říci, že švýcarský frank je podložen dolarem. To není příliš stabilní situace.

I když se světové ekonomice podaří odpojit se od dolaru včas, a vše nasvědčuje tomu, že se to podaří, pád dolaru bude mít i tak celosvětový dopad. Jak budou jednotlivé země, včetně těch největších, problém zvládat, si netroufám předpovídat. Je zřejmé, že Čína má plné pochopení toho, co se stane, a snaží se co nejlépe připravit, jak likvidací dolarových rezerv, tak nákupem co největšího množství zlata a vybízením populace k převodu svého majetku do drahých kovů. Pokud se čínská střední vrstva takto zajistí, Čína se pravděpodobně stane nástupcem USA v roli hlavního hráče na mezinárodní scéně. Šance je, že Asie jako celek bude připravena nejlépe kvůli tradičnímu přístupu k drahým kovům a mnohem většími zkušenostmi s nestabilními ekonomikami, které v USA a Evropě chybí. Lidé stále ještě žijí v iluzi, že další ekonomický růst je hned za rohem. Až přijde pád, většina z nich bude nepřipravena.

Co to tedy znamená pro nás? Myslím, že alespoň částečná likvidace investic do papíru a jejich převod do drahých kovů je nejlepším způsobem, jak celou změnu přečkat. Zásoby potravin na několik měsíců jsou nejen dobrou ochranou proti nedostatku a rostoucím cenám, ale i proti zvýšené inflaci spotřebitelských cen, kterou nyní zažíváme díky exportu inflace z USA do cen komodit.

Kdy přesně ke konečnému pádu dolaru dojde je nemožné říct, nicméně analytici, na jejichž slovo dám (například Eric Janszen ze stránek iTulip), říkají, že to může být již za dva roky. Myslím, že to není to nijak nerealistické.

http://runnadolar.wordpress.com

7869 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny