„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Matrix: svět falešné války v Afghánistánu

Autor: Vít Rossignol | Publikováno: 18.4.2011 | Rubrika: VE SVĚTĚ
Ilustrace

Prezident Obama náhle navštívil Afghánistán a jeho projev k vojákům na letecké základně Bagrain, jinak standardní „peep-talk“ k povzbuzení morálky mužstva, byl také zaznamenatelný z několika dalších hledisek; hlavně potvrdil vůli udržovat v oblasti konflikt.

Obama pochválil vojáky za přinášené oběti, pochválil americký lid (nebo média?) za jejich podporu…, řekl jim, že jsou v ofenzívě a že to americký lid vidí: „Zahnali jste Al-Kaídu na útěk, a už je tam udržíme!“ Jásot při zmínce o benefitech pro jejich rodiny doma, jinak ticho. Znovu zdůvodnil jak jim, tak světu, o co tam běží a proč tam jsou. To už tak jasné jiným než americkým chlapcům v uniformách není.

Barack Obama říká, že v sázce jsou životně důležité americké zájmy v Afghánistánu (jinak by je poslal hned domů!) a jejich úsilí je „absolutně zásadní pro americkou bezpečnost… a jejich bezpečí…“ A jak?

„Kdyby Tálibán převzal kontrolu státu a Al-Kaída mohla beztrestně operovat v zemi, tisíce amerických životů bude v sázce!“ Aniž bych zpochybňoval jeho výkony v určené roli „komunikátora“, pro kterou ukazuje vlohy od začátku, toto je už zcela absurdní tvrzení.

Podívejme se zpět do historie, na Vietnam…

Ten si pamatují jen ti, kterým je přes 60 let… Tak jako dnes prezident Barack Obama, tvrdila tehdy americká vláda a média celé Americe, že Viet-cong chce ohrozit svobodu jak ve Vietnamu, tak v celém světě, americký způsob života, demokracii v celé Asii a zahájit „domino-efektem“ komunizaci celého kontinentu… Že se ve Vietnamu vlastně bojuje za Ameriku, aby nebyli Vietnamci/komunisté brzy v Americe, pak by bylo pozdě. A že Američané brání životně důležité americké zájmy. Ve Vietnamu.

Bilance je taková, že bylo během 10 let zabito asi 2 milióny Vietnamců, zůstala zbombardovaná a zruinovaná země, agent orange, znetvoření a jinak defektní novorozenci, odlistněné stromy a masové hroby… A co se stalo pak? Nic, Vietnamci byli jen rádi, že jsou okupanti a „zachránci svobody a demokracie“ pryč. Nenastal ani „domino efekt“, dokonce nepřetrvala ani trvalá nenávist.

Kdybych nenavštívil festival dokumentárních filmů „Jeden svět“ minulý týden, asi bych neměl tak mizivou toleranci pro podobné maškarády, jako byla tato mediální show, která nás má udržet v tom matrixu falešného světa, který pro nás euroatlantická mainstreamová média s pomocí našich politiků malují na stěnu jako ten pravý…

Autentické záběry a mikrofon dokumentaristy má mnohem věrohodnější vypovídací sílu, než jakkoli populární politik. V oblasti politicko-mocensko-válečného konfliktu a asi hlavně zápasu mocností o přírodní zdroje, působí dokumentarista v podstatě jen v roli komunikátora. Na rozdíl od naivního chápání veřejností). S reálnými limitacemi, a s institucemi a výbory, mnohem výrazněji tvořícími osu mechanismu rozhodovacího procesu při tvorbě aktuální politiky v dané oblasti. Ve Spojených Státech to jsou poměrně komplikované demokratické i pseudodemokratické struktury.

Za něco stály pouhé dva dokumenty. „Zprostředkovatel“ o riskantní práci vyjednavače přístupů a kontaktů s různými skupinami za úplatu (ale také o bystrém pozorovateli i jiných znalých lidech, komentujících pravé zázemí místní politiky z prověřovacího úhlu každodenní reality… Časosběrný dokument a jistým způsobem kronika „Policejní stanice Zhari“, líčící jakýsi post, který jde s postupem času stále víc do háje, ne nepodobné vývoji celé země. Oba podávají přesvědčivý pohled na afghánskou skutečnost, jaká opravdu je. Oba sledují její příčiny a perspektivy. Chudáci Afghánci nemají kam utéct, musí žít. Jsou mezi samými darebáky a musí s nimi jednat. Příčinou všeho zla jsou dnes jistě nejvíce Američané, kteří tam stejně jako dřív Rusové nemají co dělat, nerozumí kultuře kontinentu a tvoří peklo, před kterým není úniku.

Rozdíl mezi zkorumpovanou centrální proamerickou „vládou“, Tálibánem, Hezb-e Islámí anebo jinou ozbrojenou etnicko-politickou organizací – je pro místní lidi naprosto nulový. Známý představitel Hezb-e Islámí Gulbuddín Hekmatyar, spojovaný s Al-Kaidou (!), dostával americkou podporu léta, nyní je i partner v jednání s vládou… Nezaměstnaní a hladoví bojují tu za toho, tu za onoho, kdo zaplatí a dá najíst. Tálibán je v podstatě americký výmysl (CIA), jimi založen a vyzbrojen z doby sovětské invaze jako účelová, nábožensky založená, protikomunisticky orientovaná partyzánská operace pro boj v týlu.

„To jsou ti, které jsme financovali před 20 lety!“ řekla Hillary Clinton. Kdo teď všem prodává rakety a jinou výzbroj, není zřejmé. Dnes se původ zbraní kamufluje. Ale mají je.

Samotný vznik a struktura tzv. Al Kaídy je vyplněna značnými mezerami a obestřena nejasnostmi. Taktéž mystická osoba onoho Usámy, člena rodiny s výjimečně důvěrnými vztahy s elitou Spojených Států a Saúdské Arábie, také není zcela konzistentní. Videomateriály, používané televizní stanicí Al Jazeira k prezentaci známých „vzkazů“, mají podivnou kvalitu portrétizace a nejasný původ i podporu.

Ze všeho vzniká intenzivní pocit, že zúčastněné strany tu válku prostě ukončit nechtějí…

Neúspěšná sovětská intervenční půlmiliónová armáda (je otázkou, proti komu a proti jaké síle ve skutečnosti bojovala), je nahrazena 30 tisíci amerických vojáků, dohromady se spojenci všeho druhu 60 tisíci mužů. Takové množství dával Napoleon dohromady pro jednu průměrnou bitvu už před více než 200 lety… Je málo představitelné, že Tálibán, také s kolem 30 tisíci bojovníků, by nešlo porazit, kdyby se velmoci dohodly. I ten totiž také někomu odpovídá.

Finální souhlas k výkonu popravy veliteli, který drží rukojmí, přijde telefonicky z Pákistánu, (údajně z bezpečnostní služby, nespecifikováno) která údajně konzultuje s Washingtonem… Těžko se v tom vyznat. Jisté ale je, že obyvatelé této země jsou ti poslední, o koho jde. Hašiš a opium jsou jedinými solidními zdroji obživy. Konečným cílem drog, ať už odkudkoliv, je Evropa a především USA. Bez jejich spotřeby, trhu a zisků ve hře by nikdo ani mák, ani konopí určitě nepěstoval. Pro pěstitele jde o výhradně praktickou záležitost.

Bez konfliktů a ohrožení by nejspíš zašel projekt „svobody, demokracie a svobodného trhu“ (pro ty ekonomicky nejsilnější) na úbytě. Po určité hluché době, již bez hrozby komunismu, kdy se desperátně hledal nějaký nepřítel, udeřila spása v podobě – 9/11. Přišla jako na objednávku. Spolu s PNAC (Project for a New American Century – ideový základ amerikanizace světa v duchu neokonzervativní pravice), deroucí se k moci v USA, v pozoruhodné symbióze daly smysl celé Bushově éře, poměrně rychle po jeho zvolení. Ta si také vytvořila inovativní názvosloví, jehož součástí hotový názor již byl. Třeba odvozenina „terorismus“ je vlastně novou aplikací původního termínu psychologické deviace/ pathologické kondice, nyní zneužitého do politického pseudovýznamu. Heslo „válka proti teroru“ symbolizuje něco, co emanuje spravedlivý boj za dobro, které nikdo civilizovaný nemůže odmítnout. Teror si lze ale lépe představit ve věznici Abu Ghraib… Tu jsme ale tehdy neznali.

To jsou stále fakta více-méně známá. Lze ale zmínit i publikovaná méně známá data: údajné financování „teroristických“ organizací s cílem destabilizace Iránu stejně, jako dříve iráckého režimu Saddama, který byl jako sekulární socialista nepřítelem fanatické Al-Kaídy. Pozoruhodné… Nebo údajné americké platby teroristickým skupinám v Pákistánu, aby byl umožněn hladký průchod zbraní do Afghánistánu. Detaily jsou klasifikované, ale podobné situace z minulosti jsou dnes dokumentovány. Stejně tak je už dnes známá podpora všech možných „contras“ i jiných řezníků v Jižní Americe. Známá je i tradiční podpora všech možných diktátorů dnešní Afriky. To jsou bohužel fakta.

Jedním z faktorů je rozhodující závislost americké ekonomiky na zbrojním průmyslu. Lépe řečeno totální dominance tím, co předpověděl a pro co vytvořil americký prezident, generál Dwight D. Eisenhower někdy v roce 1950 příznačný termín, „Industrial-Military Complex“, nad ekonomikou… Spojené státy vynakládají ve většině kategorií na zbrojení víc, než všechny ostatní země dohromady. Propojení státu prostřednictvím rozpočtu a tedy peněz daňových poplatníků, se soukromým průmyslem výroby zbraní, tvoří chobotnici vlivu, kontaktů a exekutivní moci, která dostane svůj vlastní život a musí ho stále zdůvodňovat, jak jinak, než ohrožením.

Obrovské objednávky stále složitějších „obranných“ systémů státem znamená u každého z nich rozpočet převyšující rozpočty některých evropských států. Stejně tak dodávky nových „chirurgicky přesných“ zbraní za astronomické ceny, udržování více než 700 vojenských základen obepínajících svět od 2. světové války dodnes, flotila mateřských letadlových lodí a jejich bitevních skupin. To vše se zásobováním, obnovováním arzenálu, údržbou atd. Obávám se, že případné přerušení těchto koloběhů by mohlo položit ekonomiku USA do několika měsíců.

Je tedy důležité permanentně udržovat v běhu světové konflikty a následnou „obranu“, „bezpečnost“ a „rekonstrukci“ válkou zničených území. Lze si vyhledat zpět čeké noviny a přečíst si, co a kdo psal o důležitosti radaru v Brdech… S tím nemůže Obama, i při státní politice exportu vznešených idejí, zdůvodňující dnes „American Leadership of the World“ – vedení světa (mravní i jiné) – nic dělat. A jako člen Trilaterální komise on, ani kníže Schwarzenberg ani nechtějí. Obamův velký předchůdce, generál Dwight Eisenhower, který měl po vítězství ve válce i jako participující spojenecký vrchní velitel relativně větší autoritu, byl prozíravý. Ale nevěděl, že se jeho předtucha a varování vyplní tak, jak si to asi opravdu nepřál.

psáno pro www.blisty.cz, 3. 4. 2010

5321 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny