Česká veřejnost by se nyní měla rázně postavit za názory muže, který celý svůj politický život bojuje za zájmy naší země, za její nezávislost a suverenitu. Je na čase jej za to veřejně ocenit a podpořit jim proklamované hodnoty.  Jsou to totiž hodnoty svobodného a moudrého národa. Jsou to hodnoty a názory, za které bychom měli na něj i na sebe být veřejně hrdi.

Myslím, že naopak Václav Havel v minulosti svůj humanitní cit dostatečně projevil v podpoře bombardování Bělehradu a dnešní vyzvání k vojenskému řešení Libyjské krize je jen potvrzením toho, co už o jeho lidství a smyslu pro humanitu víme.  

Myslím si, že Havla k těmto postojům vede především jeho veřejně známý vztah ke státu Izrael a jeho sionistická sounáležitost. V zájmu jeho i tohoto umělé definovaného státu je tedy modifikaci islámské společnosti mít ve svých rukou, čili pod kontrolou. Existují obavy, že by se k moci dostali ideologičtí odpůrci kosmopolitní společnosti, kteří se před Izraelem respektive západním světem, jak jej definují US nebo EU, neskloní.

Vidíme tedy, že oba Václavy vedou k jejich vyjádření rozdílné pohnutky. V případě exprezidenta to jsou osobní nábožensko-společenské zájmy a zvrácené ahumánní hodnoty. Naopak u druhého, současného prezidenta Klause, vidíme, že se vyjádřil z přirozených pohnutek svého svědomí a čirého citu pro lidství a spravedlnost. Volá proto po opatrnosti a neunáhlenosti, nechce, aby se libyjské obyvatelstvo dostalo do podobně hrůzné situace, jaká byla v minulosti v Jugoslávii, a jaká je nyní v Iráku nebo Afganistanu.

Tvrdím proto, že Václav Klaus, nikoliv Havel si zasluhuje ocenění za mírotvornost.

tomaskupec.blog.iDNES.cz