„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Fukušima: tají před námi fatální havárii?

Autor: František Bubeník | Publikováno: 1.4.2011 | Rubrika: NÁZORY ČTENÁŘŮ
Ilustrace

Vážená redakce,

protože od jisté události uplynou dnes již dva týdny, aniž by tato byla informačními  médii náležitě reflektována (kupodivu i těmi „alternativními“), dovoluji si položit otázku:

„Je v dnešní době, před zraky světové veřejnosti, možné zatajit fatální havárii jaderného reaktoru, tj. takovou, kdy dojde k vyvržení obsahu reaktorové nádoby do volného prostoru?“
 
Souvisí s tím i otázka, čemu všemu jsme ochotni věřit, třebaže okolnosti svědčí o něčem úplně jiném? Dokážeme ze změti informací vybrat ty skutečně podstatné, a z nich vyvodit příslušný závěr, nebo se necháme uchlácholit tvrzeními typu „...a ten provaz na Vašem krku je jen drobný kosmetický doplněk pro Vaši společnou fotografii s rozkošatělou kvetoucí jabloní ...“? Dokážeme věřit tomu, co na vlastní oči vidíme?

Na mysli mám havárii 3. bloku Fukušimské elektrárny, ke které došlo 14. 3. 2011. Vlastní exploze je zachycena na videu, které lze najít na internetu a které jistě uvedla zpravodajská média.

V komentářích této exploze se však vychází z informací provozovatele elektrárny, nikoli z toho, co z videa samotného vyplývá.

Nejprve bych si na základě dostupných informací dovolil zrekapitulovat stav reaktoru před tím, než došlo k explozi:

Po odstavení reaktoru (zasunutí regulačních tyčí) a následném výpadku proudu způsobeného zaplavením záložních zdrojů elektrické energie se zastaví také čerpadla přivádějící vodu do nádoby reaktoru. Vlivem zbytkového tepla se zbývající voda v nádobě reaktoru odpařuje a klesá její hladina. U odhalených částí palivových tyčí dál roste jejich teplota, až dojde k rozžhavení jejich zirkoniového obalu, který reaguje s vodní párou za vývinu dalšího tepla a vodíku. Protože již neběží turbína, není možno vzniklou páru odebírat a v reaktoru roste tlak.

Aby nedošlo k jeho roztržení, obsluha ručně upouští páru z reaktoru nejprve do primárního kontejnmentu (tlak v primárním kontejnmentu sníží přetlak v nádobě reaktoru i tehdy, když absolutní tlak v nádobě reaktoru zůstane stejný) a poté, co tlak v primárním kontejnmentu dosahuje nejvyšších dovolených hodnot, je pára upouštěna do prostoru reaktorové haly (tzv. sekundární kontejnment), odkud je přes filtry zachycující radioaktivní izotopy vypouštěna do atmosféry.  Tento stav je třeba mít na paměti – k upouštění páry s vodíkem dochází za situace, kdy nádoba reaktoru i primární kontejnment jsou zatíženy tlakem na maximum svých konstrukčních možností – jinak by nevypouštěli radioaktivní páru (viz zdroj: http://www.sujb.cz/docs/Fukushima%20DaiichiUR.pdf – citace ze str.4 – 14. 3.  6:10: Tlak v primárním kontejnment vzrůstá nad 460 kPa, což opět překračuje projektovou hodnotu.    

11:01: Dochází k explozi vodíku v bloku 3 ve Fukushima Daiichi – konec citace). Tato situace byla v podstatě stejná u bloků 1, 2 a 3,  bloky 4, 5 a 6 byly tou dobou odstaveny. U bloků 1, 2 a 3 dochází postupně při upouštění páry k explozi vodíku a v rozdílné míře k devastaci budovy reaktoru ( 12.1. blok č.1, 14.3. blok č.3, 15.3. blok č.2), přičemž mezi vizuálním projevem explozí  bloku 1 a 3 je diametrální rozdíl.

Exploze bloku č.1 je zachycena na videu: http://aktualne.centrum.cz/video/?id=359920

Na videu můžeme vidět velice rychlou explozi, přičemž až po jejím proběhnutí se rozšíří oblak světlého prachu. Při vlastní explozi je možné zahlédnout bílý záblesk nad budovou reaktoru – domnívám se, že je to následná exploze vodíku, který již byl vypuštěn do atmosféry. Kromě prachu z trosek nejsou patrné žádné zplodiny exploze – vodík reaguje s kyslíkem za vzniku vodní páry. Na pozdějších snímcích budovy reaktoru je zřejmé, že došlo ke stržení krycích desek pláště budovy, vlastní nosná konstrukce a příhradová konstrukce střechy však příliš poškozeny nejsou – kontury budovy zůstaly zachovány. Na odhadem 40% střechy zůstala deformovaná střešní krytina (viz obr. níže, na jiných snímcích to ale vidět není!!???) – to, stejně jako směr rozlétnutí trosek a rozšíření prachu na videu svědčí o tom, že exploze se šířila především v horizontálním směru – konstrukce střechy budovy odolala tlaku výbuchu uvnitř budovy,  tlak se uvolnil přes stěny budovy. Nemám nejmenší důvod nevěřit tvrzení provozovatele elektrárny, že vlastní reaktor nebyl poškozen.

Exploze bloku č.3 je zachycena na videu: http://aktualne.centrum.cz/video/?id=360120

Tato exploze se zpočátku liší především oranžovým zábleskem u spojnice střechy a stěny budovy a tmavým oblakem prachu. V okamžiku záblesku lze říci, že se exploze rovněž šíří především v horizontálním směru, podobně jako u bloku č.1. Následně však převažuje vertikální směr exploze – kolmo vzhůru vyráží mohutný tmavý sloup prachu, který dosahuje odhadem výšky 400 – 500 m a ze kterého vypadávají masívní trosky. Tento mohutný sloup prahu představuje naprosto zásadní moment – překvapuje mne, že není nikým komentován, je zcela pominut. Je přece nutno vysvětlit příčinu jeho vzniku.



V tuto chvíli považuji za vhodné věnovat nejprve pozornost prostorovému uspořádání budov reaktorů ve Fukušimě:

Za podstatné považuji, že nádoba reaktoru je umístěna přibližně ve středu budovy, válcová nádoba reaktoru je orientovaná vertikálně (svisle), na horním konci nádoby je svorníky připevněno víko nádoby. Nádoba reaktoru je umístěna v tzv. primárním  kontejnmentu – železobetonové schránce, která je zakončena ocelovým víkem (na obr. „steel containment vessel“). Toto víko je obklopeno betonovými bloky a shora zakryto silnými deskami (patrně z důvodu odstínění záření). Horní rovina těchto desek leží na úrovni podlahy haly budovy, která slouží především k manipulaci s palivovými články (jeřáb, bazény pro palivo). Do tohot prostoru haly byla upouštěna pára ve snaze udržet tlak v reaktorové nádobě a v primárním  kontejnmentu na přijatelných hodnotách, a v tomto prostoru také zřejmě u bloků č.1 a 3 docházelo k explozím vodíku (u bloku č.2 údajně došlo k explozi v primárním  kontejnmentu).
 
Díky tomu, že konstrukce haly není masívní (tedy železobeton), ale  lehká (ocelová příhradová konstrukce pokrytá  deskami), došlo v případě exploze v hale bloku č.1 k rozptýlení tlaku zplodin exploze do  prostoru mimo halu (krycí desky pláště budovy byly strženy, zůstala je příhradová konstrukce), a tlak  exploze nepůsobil proti podlaze haly natolik, aby způsobil poškození konstrukce pod podlahou.



Zcela stejně měl tento mechanismus působit i u bloku č.3 – že zde bylo něco jinak, o tom svědčí onen svislý sloup prachu a trosek při explozi v tomto bloku (při explozi v bloku č.1 nebyl). Je otázkou, zda je stejná i příčina prvotní exploze v bloku č.3 (oranžový záblesk, tmavý dým), ale předpokládejme že ano. Podstatný rozdíl je právě v mohutném svislém výbuchu – je třeba vysvětlit jeho příčinu. Jak je zmíněno výše, právě tento rozdíl mezi oběma explozemi je opomíjen. Co může být jeho příčinou?

Obecně by se dalo říci, že  každá exploze má své charakteristické znaky (rychlost a směr šíření, teplota, zbarvení zplodin atd.), ze kterých je možno odvodit co vybuchlo. Směr exploze je významně ovlivněn prostorem, ve kterém k ní došlo. Při explozi ve zcela volném prostoru (protiletadlový granát ve vzduchu) je umožněno rozpínání všemi směry, při explozi v trubce (hlaveň děla) je umožněno rozpínání ve směru osy této trubky (pokud to trubka vydrží). Výsledný tvar exploze bloku č.3 – svislý sloup prachu svědčí o tom, že k rozhodující explozi došlo v nějaké „trubce“, resp. dutině, pro kterou je charakteristická vertikální orientace stěn a dostatečná pevnost schopná odolat tlaku exploze (jinak se tvar zplodin změní na kulovitou kupu). Současně se v této dutině musí nacházet něco, co je schopno explodovat (v čem je nashromážděna energie schopná v krátkém čase způsobit značné rozepnutí plynů).

Nyní si dovolím poslední (doufám) odbočení – jak si vlastně představit explozi jaderného reaktoru? Každý odborník nás ujistí, že jaderný reaktor nemůže vybuchnout jako jaderná bomba (tedy záblesk, REM, pronikavá radiace, tepelné záření, tlaková vlna, hřibovitý oblak a radioaktivní spad) a má pravdu. Výbuch jaderného reaktoru můžeme přirovnat spíš k výbuchu parního kotle. Zdá se, že k tomu dochází obvykle tak, že obsluze vyvře v kotli voda, a když si toho všimne, tak ve snaze „zachránit situaci“ do něj pustí vodu naplno. Protože kotel se mezitím příliš rozpálil, vznikne příliš velké množství páry, které obsluha nedokáže odpustit, a kotel se roztrhne. Myslím že tento příměr vystihuje situaci podstatně lépe než japonská pohádka o jaderném chlapečkovi, kterému není dobře a pouští pšouky.

V případě Černobylu k porušení nádoby reaktoru tímto způsobem došlo; situace zde byla zhoršena vzplanutím grafitu.

V případě 3. bloku Fukušimské elektrárny se technici rovněž snaží zvládnout nárůst tlaku páry v reaktoru upouštěním této páry do haly budovy. Zřejmě dojde k explozi vodíku (oranžový záblesk, převážně horizontální směr exploze), který ale na rozdíl od bloku č.1 poškodí upevnění víka primárního kontejnmentu reaktoru (je natlakován také na kritickou hodnotu),  –  výsledkem je exploze obsahu kontejnmentu směrem vzhůru. Nedovedu si představit, že by přitom nebylo poškozeno také upevnění víka nádoby reaktoru  – jiným způsobem než explozí primárního kontejnmentu s následnou explozí nádoby reaktoru nelze vysvětlit mohutný sloup prachu a trosek nad blokem č.3.  A pokud ano, pak nechápu, proč toto vysvětlení nebylo učiněno. Z pozdějších snímků je zřejmé, že poškození budovy bloku č.3 je mnohem větší než u ostatních bloků – hala budovy je v troskách, pod zbytky příhradové konstrukce  se rýsuje kráter:

Co dodat – chápu, že toto tvrzení je v rozporu s údaji poskytovanými provozovatelem elektrárny, zřejmě je i v rozporu s údaji o intenzitě zamoření. Chápu, že i mé vysvětlení není zcela konzistentní – např. zmiňovaný zbytek střešní krytiny na budově č. 1 na jiných záběrech zcela chybí,  je možné že mechanismus poškození reaktorové nádoby s následnou explozí proběhl jinak. Rozhodně jsem ale přesvědčen, že mohutný sloup prachu a trosek nad budovou bloku č.3 není možné vysvětlit jinak, než explozí z prostoru primárního kontejnmentu. A pokud je někdo toho názoru, že i za těchto okolností může zůstat nádoba reaktoru víceméně nepoškozená, tak ať se ozve – rád se s ním seznámím.
(u takového člověka je totiž reálná šance, že Vám půjčí hromadu peněz, aniž by vyžadoval dlužní úpis...)

A Váš názor na věc je jaký?

František Bubeník

5847 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny