„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Rusko ve svlékacím skeneru

Autor: Adam B. Bartoš | Publikováno: 1.4.2011 | Rubrika: OBČANSKÉ SVOBODY
Ilustrace

Leckdo by rád oživoval studenoválečnickou rétoriku a stavěl Rusko a Spojené státy proti sobě. Ve skutečnosti mají obě země mnoho společného. A po atentátu v Domodědovu se zdá, že toho budou mít společného ještě o trochu více.

O sebevraždném útoku na nejrušnějším moskveském letišti se toho nedá napsat více, než co jsme četli v rámci běžného zpravodajství. Fakta každý zná: nálož s kovovými hřebíky usmrtila 35 lidí a dalších více než 150 zranila. Útočník, který unikl letištní kontrole, byl později identifikován jako dvacetiletý Kavkazan a islámský konvertita Magomed Jevlojev.

Čin přirozeně odsouzeníhodný, ať už ho plánoval kdokoli (oficiálně se k němu přihlásil vůdce severokavkazských povstalců Doku Umarov). Reakce médií, kondolence politiků, to vše bylo tváří v tvář takové hrůze pochopitelné a těžko k tomu přidat nějakou další úvahu.

Když posléze ruský premiér Vladimir Putin slíbil teroristům pomstu, až moc to připomnělo jen o pár let starší projevy amerického prezidenta George W. Bushe. "Byl to ohavný zločin, nesmyslný a krutý. Slibuji, že nezůstane bez odplaty,“ řekl. Co jiného také může politik v takovou chvíli říci?

Prezident Dmitrij Medveděv pak stejně naléhavým tónem Rusům vzkázal, že teroristy je třeba zlikvidovat. „Musíme udělat vše pro to, abychom bandity, kteří spáchali tento zločin, dopadli a předali soudu,“ slíbil. Když zavřete oči, vidíte před sebou opět Bushe a vybaví se vám celá ta protiteroristická mašinérie, kterou uvedl do provozu. Ale nesouhlasit s tím se nedá. Ano, bandité patří před soud. Tak v to v civilizovaných zemích chodí.

Co ale za zamyšlení stojí, jsou slova, která jdou nad rámec tragédie a ohlašují to, nad čím by milovník svobody měl přinejmenším zbystřit.

Podle Medveděva by totiž Rusko mělo zavést „komplexní systém kontrol běžný na amerických a izraelských letištích.“ Toto je prý jediné řešení, protože současná úroveň teroristického ohrožení v Rusku je vyšší než v USA.

Ruský prezident navíc zdůraznil, že na letišti panovala anarchie. Lidé chodili, kam se jim zachtělo. Tomu by měl být brzy konec.

Rusové se tak zřejmě mohou těšit na novou legislativu, která jim létání pěkně znepříjemní. Mohli-li jim Američané dosud závidět, že při cestování letadlem nemusí procházet svlékacím skenerem, který uchovává jejich hambaté fotky, případně zvolit jako alternativu osobní osahávání na genitáliích, jak to praktikuje americká soukromá bezpečnostní služba TSA, od zítřka se zřejmě praxe v obou zemích příliš lišit nebude.

Vidíme zde tedy stejný scénář, který byl použit po 11. září v Americe a který je od té doby neustále upravován – samozřejmě ne směrem k postupnému navracení uzmutých svobod, ale směrem přesně opačným. Přísná nařízení, na která bez mrknutí oka přistupujeme, přiotm už nemají nic společného s ochranou, ale jsou obyčejnou buzerací občana ze strany státní moci. Nejdále v tom zašly Spojené státy, ale hysterie zaplavila celý svět a odpříště nebude stát stranou ani Rusko, které ještě doposud nabízelo spíše umírněnější přístup.

Pro vlády je to scénář samozřejmě vítaný, protože žádná vláda neodmítne, když se jí nabízí možnost ještě větší kontroly nad svým obyvatelstvem. Celkem pochopitelně pak vznikají nejrůznější spekulace o tom, do jaké míry jsou podobné útoky předem zinscenované a zda bomby náhodou neklade CIA nebo FSB.

Pokud se tedy po atentátu v Domodědovu skutečně vydá cestou zpřísňování kontrol i Rusko, je to špatná zpráva. Na světě už totiž skoro nebude kout, kde by člověk nebyl nahlížen jako potenciální terorista. To, co zlomilo svobodného ducha Ameriky, zlomí zřejmě i ducha ruského národa.

Pro našince, který je obezřetný před jednou i druhou velmocí, to ale není důvod ke škodolibé radosti. Nejsme na tom totiž o moc lépe. I Evropská unie – aniž by se zde odehrál jakýkoli podobný útok – dobrovolně přistupuje po americkém vzoru k stejně přísným zákonům a pohyb cestujících, který si každý stát zatím sleduje podle vlastního uvážení, chce sledovat celoevropsky.

Až tedy poletíme z Ruzyně na dovolenou, policie bude nově znát naše emaily, telefonní čísla, velikost kufru, platební kartu či místo, kde budeme v cizině bydlet. Jinými slovy, každý se objeví v kartotéce Velkého bratra.

Opatření na úrovni celoevropské databáze mají zatím platit jen pro lety mimo Sedmadvacítku, je ale jen otázkou času, kdy se podobné kontroly obejví i při cestování uvnitř EU, jak požaduje například Británie. Svlékací skennery, dosud jen testované, přijdou hned poté.

Teprve pak si budeme všichni rovni. Američan, Rus i Čech. Při radioaktivním ozařování, nazí před svým státem, zatímco budeme čekat nekonečně dlouhé vteřiny, než se pracovníci ostrahy nabaží pohledů na naše intimní partie a uloží si je do svých databází, si pak budeme moci klást otázky, na které jsme si neudělali čas dříve: Kde jsme udělali chybu?

psáno pro Xantypu

5454 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny