Výsledky byly celkem předpokladatelné, snad jedině zisk mandátu pro lehce euroskeptického Petra Macha ze Svobodných mohl být pro některé překvapením, nelze však opomenout, že šlo o úspěch z jisté části vyvolaný celkem výraznou změnou rétoriky. Od vystoupení z EU Svobodní ustoupili na pozici reformátorů a hledačů „euronesmyslů“.

Dvě české strany, které lze považovat za nacionalistické, nedosáhly na rozdíl od mnoha svých evropských kolegů (o nichž bude ještě řeč) žádného výrazného úspěchu. Je zde ovšem chtě nechtě třeba rozlišit mezi Dělnickou stranou sociální spravedlnosti a Ne Bruselu – Národní Demokracií. DSSS, která, pokud započteme období její předchůdkyně Dělnické Strany, působí již jedenáct let, dosáhla výsledku vyloženě tristního. Pohybovat se okolo půl procenta odevzdaných hlasů při mizerné volební účasti symbolizuje, že strana má jen relativně úzké jádro svých skalních voličů bez potenciálu oslovit váhající a také, že přišla o pozici „protestní strany“.

NB-ND sice dosáhla výsledku o pár desetin procenta horšího, což ale v realitě znamenalo rozdíl jen několik stovek hlasů a vzhledem k tomu, že tato strana působí jen pár měsíců, myslím že nikdo neočekával, jak se říká, „žádný zázrak“.

Celková situace v Evropě je ovšem výrazně jiná. Euroskeptické a otevřeně nacionalistické strany dosáhly výrazných výsledků. Výhra Front National ve Francii (24,95%, 24 mandátů), kdy vládnoucí Socialistická strana prezidenta Hollanda skončila s desetiprocentní ztrátou na FN, byla jen třešničkou na dortu. V Dánsku zvítězila Dansk Folkeparti (26,6%, 4 mandáty), která je svým zaměřením národně konzervativní a euroskeptická, v Británii pak United Kingdom Independence Party (26,77%, 24 mandátů) v čele se známým kritikem EU Nigelem Faragem. V Maďarsku se na druhé místo probojovala strana Jobbik, ve Finsku se jako třetí umístila strana Praví Finové, na stejné pozici skončili rakouští Svobodní (FPÖ) a řecký Zlatý Úsvit. Dílčí úspěchy zaznamenaly strany obdobného ražení i v jiných evropských zemích.

Zejména historický úspěch FN způsobil špatně zakrývané zděšení v liberálních a pro-imigračních a eurohujerských kruzích. Pokud nám tedy o víkendu proběhnuvší volby něco řekly, pak to, že v Evropě roste počet lidí, kteří jednak odmítají stále markantněji selhávající ideologii multikulturalismu a s tím spojenou nekontrolovanou imigraci kulturně odlišných cizinců, za druhé pak vzrůstající eurocentralismus. Blýská se v Evropě na lepší časy? Bude-li tento trend v dalších letech pokračovat, a za současného stavu nevidím důvod, proč by neměl, pak snad ano…