„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Děti v ohrožení. Komu patří dítě - rodičům, či úředníkům?

Autor: Dan Drápal | Publikováno: 21.3.2014 | Rubrika: VE SVĚTĚ
Ilustrace

V předvečer výročí převzetí moc komunisty se konalo na Újezdě každoroční vzpomínkové shromáždění k uctění obětí komunismu. Jedním z řečníků – dle mého názoru nejlepším – byl profesor Jan Sokol. Mimo jiné řekl, že máme tendenci čekat nebezpečí z onoho směru, odkud přišlo posledně. Právě odtud ale s největší pravděpodobností nepřijde. Není to myšlenka nová, ale je stále aktuální.

Nezřídka slyším z nejrůznějších směrů, že nás ohrožuje „nová totalita“, případně „nová normalizace“, nebo přinejmenším „změna režimu“. Bohužel, silná slova v tomto případě spíše otupují.

Přesto jsem přesvědčen, že Evropě skutečně ztráta svobody hrozí. A určitý druh „nové totality“ nastupuje, aniž je tomu věnována patřičná pozornost.

Mám na mysli odebírání dětí rodičům. Nepíšu zatím o České republice. Ne že by se u nás občas nestalo, že příliš horlivá sociální pracovnice odebere dítě z rodiny bez vážnějšího důvodu. Domnívám se ale, že naše zákony jsou nastaveny vcelku dobře, a nemyslím si, že by v nich byla nějaká zásadní systémová chyba. Pokud jde o skutečně křiklavý případ, příslušná sociální pracovnice to zpravidla schytá přinejmenším v médiích a v některých případech i u soudu.

Přesto je třeba být ve střehu. Ve státech, které jsou nám dávány za vzor, tedy zejména ve státech skandinávských, dochází k odebírání dětí takřka „jak na běžícím pásu“. I v pětimilionovém Norsku se jedná každoročně o tisíce případů (viz data Norského statistického úřadu, pozn. red.). Stejně alarmující je situace ve Velké Británii nebo Finsku. Důvodem odebrání dětí může být pouhý pohlavek, ale dokonce i bizarnější věci. Četl jsem zprávu o odebrání dítěte z indické rodiny (žijící v Norsku) pod záminkou, že pult na přebalování novorozence je příliš nízký (soud naštěstí děti rodičům vrátil). I u nás byly medializovány případy odebrání dětí romských imigrantů z Česka či Slovenska do Velké Británie. 14. ledna vyšel v Lidových novinách článek „Uhodili syna, jsou už měsíc ve vazbě“, pojednávající o malajsijské rodině se čtyřmi dětmi. Tento případ vyvolal napětí mezi Malajsií a Švédskem. Je vyostřen i tím, že se jednalo o muslimskou rodinu a odebrané děti byly dány do „péče“ nemuslimských rodin. Stojí jistě za zmínku, že na ráně jsou především rodiny imigrantů – např. ve Finsku jsou často odebírány děti Ruskám, které přijely do této sousední země pracovat (píšu o tom i ve své knize Vztahy, sex, rodina).

Jak to tak bývá, na počátku byly úmysly šlechetné. Není tomu tak dávno, co Velkou Británií otřásaly případy krutého zacházení s dětmi – vzpomínám si na děsivý případ z Anglie osmdesátých let, kdy vlastní rodiče vylámali kleštěmi zuby svému čtyřletému synovi. Definitivním spouštěčem změny zákonodárství v Británii byl případ šestiletého chlapce, jenž byl rodiči umučen, ač byla rodina asi šedesátkrát navštívena sociální pracovnicí. Po tomto případu, kdy byla příslušná sociální pracovnice odsouzena veřejností i zaměstnavatelem, došlo k radikálnímu posunu opačným směrem.

Co se to vlastně děje – a proč? Upozorním na dvojí: Jednak dochází k celkem předvídatelnému jevu: Pokud nějaký státní orgán dostane určité pravomoci, pokusí se jich využít do maximální možné míry. Je-li veřejné mínění nastaveno určitým způsobem („děti by se neměly týrat“), státní zaměstnanci se mu pokusí vyhovět a půjdou mu naproti. Nechci být cynický, ale jde zde patrně i o peníze. Čím více peněz nějaká státní agentura dostane, tím více činnosti bude vykazovat, aby dostala ještě více peněz. Tak to prostě na světě chodí. Proto je třeba být ve střehu.

A nyní to druhé: Celkem mě nepřekvapuje, že k odebírání dětí rodičům dochází zejména v severských zemích. Rodina je tam už natolik oslabena, že je spíše výjimkou než pravidlem. V takovém Švédsku vyrůstá pouze deset procent dětí v stabilní rodině. 90 % dětí vyrůstá v neúplných rodinách, které jsou výrazně zvýhodňovány zejména v Norsku (proto mě nepřekvapuje vysoký počet odebraných dětí právě v této zemi); další děti vyrůstají v rodinách, kde se „vystřídal“ tatínek, případně maminka. Není pak divu, že 75 % obyvatel norské metropole Oslo žije samo, bez dětí a bez životního partnera! (Tento fakt je patrně ještě umocněn tím, že přistěhovalci tvoří v Norsku 11 % obyvatelstva a v Oslu bude jejich podíl jistě ještě větší. A přistěhovalci zpravidla žijí v rodinách.)

Je-li rodina tímto způsobem oslabena, ne-li – jako v Oslu – přímo zlikvidována, není divu, mají-li státní úředníci, ale bohužel nejen oni, dojem, že děti patří státu, nikoli rodině.

V 60. letech se komunisté v Československu pokusili prosadit nový zákon o rodině, v němž byla formulace, že rodiče mají děti vychovávat řádně v duchu marxismu-leninismu. Církve se tehdy ozvaly a skutečně se jim podařilo dosáhnout toho, že tato formulace byla z nového zákona vypuštěna. Ale jak připomněl Jan Sokol, nebezpečí patrně tentokrát nepřijde od komunistů, ale odjinud.

Pokud se podaří odstranit „měkké“ instituce církve a rodiny, má tato protirodinná ideologie šanci uspět. Není divu, že tento problém je zejména v zemích s vysokou rozvodovostí a nízkou religiozitou. U nás, domnívám se, zatím na poplach bít nemusíme. Ale rozhodně bychom měli zůstat ve střehu.

Dan Drápal je překladatel a publicista. Otec - zakladatel Církve Křesťanská společenství.

http://www.christnet.cz

Klíčová slova: rodina  | juvenilní justice
2895 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Váš příspěvek porušuje právo šaría, vzkázal známé aktivistce... Twitter. Její odpověď byla dost drsnáChaluhy, třeste se! Bílí dredaři ve skutečnosti šíří rasismus. Taková je dikce nového stupně politické korektnosti (+ foto)Ruské špičky: USA nemají prostředky k nátlaku na politiku RuskaEuroopilec Juncker si užívá za naše peníze! Vůbec se s tím nemazlí. Podívejte se, jak si žije šlechta, poddaníBrutalita francouzské policie. Milovníci demokracie mlčí, není to v Rusku (+ foto)

ePortal.cz

Kniha Prolomení hradeb od Petra Hampla určitě stojí za přečtení. Už ji máte doma? Správnej chlap je ženská

euPortal.cz

Video: Svět podle České televize aneb Islámská modlitba léčí bolesti zad a předškoláci zpívají Eid MubarakTi, kteří si myslí, že migrace již není hrozbou, by se měli seznámit s těmito daty...

Eurabia.cz

Právnička Samková zveřejnil důkazy o tom, jak Český rozhlas manipuloval s veřejným míněním při eurovolbách v roce 2014Italští lepšolidé a dobroseři urážejí voliče Salviniho

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Čtete tyhle vznešeně vyhlížející řádky a nevěříte svým očím. Propánakrále, kdo tohle psal? Někdo v ČT...Bandera se prokazatelně 13x tajně setkal s představiteli CIA. Například: 22.3.1950 v Hamburku, 17.5.1950 s CIA, 7.5.1951 na letecké základně USA ve Wiesbadenu...

ParlamentniListy.cz

Režisér Magnusek: Přestaňte svádět lidské charaktery na komunismus. Při sametové revoluci byla jedna generace zneužita, čas ukážePoslední dny Lenina: Kecalové, poslouchejte, rozzlobil se Josef Skála a dal na stůl fakta
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny