„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Studie 9/11 (46) Zamyšlení (47) Závěr

Autor: Hledač pravdy | Publikováno: 17.3.2014 | Rubrika: VE SVĚTĚ
Ilustrace

Svatý apoštol Pavel nás vybízí: ,,Všecko zkoumejte, dobrého se držte“ (1Te5,21). Pak tedy, přestože každý stát a národ ve světě má ve své minulosti i současnosti kladné i stinné stránky a značná část České republiky vděčí americké armádě za osvobození od fašistů, by bylo vzhledem ke všem výše zmíněným událostem, skutečnostem a informacím týkajících se USA a útoku 11. září na místě, a to bez jakéhokoliv projevu anti-amerikanismu či národnostní nesnášenlivosti vůči Američanům, zamyslet se nad tím, zda je z hlediska nejen politického ale předně duchovního a morálního vhodné, abychom USA (ale i jiné velmoci) nadále měli za svůj vzor a za svého hlavního spojence.

 

Dříve byl vzor a spojenec Rusko, krátce po jeho zasvěcení jsme se od něho odvrátili, ale opět špatným způsobem a na špatnou stranu. Odvrátili jsme se od východu směrem na západ, a jistý major ve výslužbě k tomuto prohlásil – ,,Přešli jsme z levé škarpy do pravé škarpy!“ Teolog Dr. J. Zvěřina nás již v 90. letech 20. století varoval před nedobrými vlivy západní konzumní společnosti, které se krátce po sametové revoluci začaly negativně projevovat i u nás. Dnes by nám Rusko alespoň v některých věcech mohlo být i vzorem, kupř. bojem proti homosexualismu, zákonnou ochranou pravoslavné křesťanské víry (viz – http://www.protiproud.cz/svet/stat/planeta/306-ted-uz-mohou-homosexualove-v-rusku-leda-soulozit-vic-jim-zakon-nedovoli-mame-tomu-jenom-prihlizet.htm), nebo zavedením povinné výuky náboženství a etiky v základních a středních školách. Nehledě na to, že Sovětský Svaz nabízel v roce 1939 Československu vojenskou pomoc proti Německu, kterou však prezident Beneš odmítl, a v roce 1947, jelikož bylo veliké sucho a v Československu se málo urodilo, poskytl Československu Sovětský Svaz, přestože v některých oblastech své země trpěl také nedostatkem potravin, velkou humanitární pomoc – tisíce a tisíce vagónů potravin, zejména pšenice, atd. Samozřejmě, že intervence armád 5-ti členů Varšavské smlouvy (SSSR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a NDR) v čele se SSSR v roce 1968 byla pro Československo velmi nepříjemnou událostí, díky níž mohla většina občanů začít Sovětský Svaz vnímat velmi negativně, ale je potřeba si také uvědomit, že tato intervence byla vyžádána tehdejšími československými funkcionáři KSČ, a pod tuto žádost se podepsalo 98 osobností z tehdejší vlády, a pak také, a to možná pod nátlakem nebo za určité protislužby, osobnosti z oblasti kultury a průmyslu. Tehdejší prezident SSSR a generální tajemník UV KSSS Leonid Iljič Brežněv a předseda rady ministrů SSSR Alexej Nikolajevič Kosygin byli proti vstupu armád Varšavské smlouvy do ČSSR, avšak ústřední výbor KSSS je o nutnosti intervence přesvědčil. Tato intervence bohužel měla své lidské oběti, nebylo jich však mnoho, ale pod vlivem západu se naší republikou šířily lživé fámy o stovkách a stovkách mrtvých. Agitací – ,,Jdi domů, Ivane!“ – jsme si moc nepomohli, neboť vzápětí místo Ivana přišli “Helmut“ s “Johnem“, dále se k nám infiltrovaly různé jiné nebezpečné mocenské skupiny a spiklenecké spolky, a tak, pokud se nestane zázrak, to nemůže dopadnout jinak (pro tento případ metaforicky převedeno na celý náš národ), než jak říká Ježíš Kristus – ,,Tu jde (zlý duch) a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením“ (Mt12,45). Mnohdy také představitelé dříve československého a pak českého národa podlézali a i dnes podlézají těmto různým spojencům, skupinám a spolkům.

 

Na úplně původní otázku, položenou v této studii, tedy proč se dějí takovéto hrůzné činy, jako bylo 11. září, je nutno uvést tyto úryvky z Písma svatého – Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On (Ježíš) jim na to řekl: ,,Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete“ (L13,1-5). Tedy hlavním důvodem, proč se dějí takovéto hrůzné činy, jsou lidské hříchy a odpadnutí od Boha, a to jak na straně pachatelů těchto činů tak i mnohdy na straně jejich obětí. Je tedy nutné předně činit pokání a obrátit se k Bohu, chceme-li zabránit takovýmto hrůzným činům.

 

Při skutečných, potenciálních nebo i cíleně vykonstruovaných ohroženích se národu jako nejspolehlivější řešení často předkládá vstup do různých nadnárodních paktů či spojenectví s určitými velmocemi, a mnozí lidé, kteří si myslí, že nutně potřebují spojenectví a ochranu určitých velmocí nebo vojenských paktů, aby tak byla zajištěna jejich bezpečnost, těmto řešením někdy až příliš věří. Ze Starého Zákona v Písmu Svatém je celkem jasné, že když Bohem vyvolený izraelský národ ve svých ohroženích a nebezpečích spoléhal na pomoc okolních pronárodů nebo jen na vlastní síly více než-li na Hospodina, většinou to s ním nedopadlo moc dobře. Proč si ostatní, nota bene nevyvolené národy, zejména Česká republika, myslí, že s nimi to bude jinak? V Písmu Svatém se píše – ,,Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, on je naše pomoc, náš štít“ (Ž33,20). ,,A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně“ (Ž107,6). ,,Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v knížata“ (Ž118,9). Mnoho žalmů zkomponoval izraelský král David, který značnou část svého kralování strávil ve válkách, při kterých spoléhal předně na Hospodina, díky čemuž dosahoval vítězství. Pro všechny národy a občany by mělo být toto, tedy Davidovo pokorné spoléhání na pomoc a ochranu Boží, předně vzorem a Hospodin by měl pro ně být předním spojencem. Pokud tomu tak u všech národů a všech občanů nebude, bude se zpravidla dít to, že skončí ve spárech různých totalit, různých mocenských struktur či velmocí, které je budou možná svým způsobem tzv. chránit, ale většinou za nějakou hroznou cenu.

 

Mnozí lidé navíc spoléhají předně na svůj majetek, finance, kariéru, dobrou fyzickou kondici a zdraví, konexe, inteligenci, vzdělání, esoterické a okultní praktiky a obřady, horoskopy, různé bůžky a pohanské filosofie, řídí se předně svými názory, chtíči, atd., to vše je ale scestné a Bohu se to nelíbí. Lidé často z nedostatku pokory a pravé moudrosti nejsou ochotni a schopni uznat pravdy Písma Svatého, pravdy morální, duchovní a Boží, které jsou absolutní, naopak se často přiklánějí k relativismu, a nebo si argumentují tím, proč by měla mít pravdu Bible a ne “já“ či můj osobní “guru“.

 

Je naprosto absurdní a děsivě šílené, že přes mnohonásobné, mnohdy velmi tvrdé zkušenosti s válkami a všelijakými katastrofami, holocausty a genocidami, bestiálními kolosálními zločiny a zvěrstvy, nebezpečnými mocenskými režimy, totalitami a strukturami, jako byl militarismus, fašismus, komunismus, i přes osobní krachy, různá neštěstí či tragédie jedinců, je lidstvo z velké části stále nepoučitelné, neschopné a neochotné najít v sobě pokoru, rozum, aby pochopilo, že jedině opravdové upřímné obrácení se k Bohu a Spasiteli Ježíši Kristu, dodržování Božích Zákonů a žití podle Evangelia může přinést do světa a lidských životů klid, mír, radost, skutečnou ochranu a věčnou spásu, avšak bohužel místo toho mnozí lidé i národy, zjevně do vyčerpání úplně veškerých jiných možností ve spěšné cestě až na samé dno pozemského pekla a k totální sebe-destrukci, ignorujíc nesčetná, mnohdy již ve skutečnosti prověřená a splněná proroctví a varování Písma Svatého, církve a morálních autorit, různých vizionářů a mariánských zjevení, zkoušejí pořád dokolečka hledat východisko tu či tam, nebo tam či onde, zkrátka všude možně a kdekoliv jinde, ale stále to není dobré, naopak to mnohdy vede jen k horšímu, inu, bez Boha to nikdy nebude dobré. Tato jednání a tyto postoje a způsoby řešení mnohých problémů lidského společenství lze označit jako za velmi smutné, děsivé a katastrofální, dokolečka se opakující tragikomedie.

 

Od pravé víry v Boha odpadnutá lidská společnost se bude neustále a čím dál více ve všech oblastech, ať už morální, etické, sociální, hospodářské, ekonomické, atd., odvracet od všeho, co má v Božích očích skutečnou pravou hodnotu, což může vést až k totální celospolečenské všezahrnující krizi, která logicky negativně zasáhne do všech oblastí lidské společnosti a do všech sfér života jednotlivců.

 

V této studii bylo již nastíněno, že ke změnám politických systémů může často docházet na základě vůle určitých mocenských skupin. Je tedy dost možné, a mnozí odborníci i laici to také tvrdí, a to i z řad disidentů, že k pádu komunistické totality, jež nebyla v únoru 1948 nastolena pučem, jak se dnes mnohdy tvrdí, ale díky přepočítání se v plánech představitelů tehdejších pravicových stran a neschopností nalézt dobré řešení, které Gottwald vyřešil během pěti dnů, a nastolení tzv. demokracie a kapitalismu došlo na základě již předem dohodnutých a plánovaných kroků určitých mocenských struktur, je totiž vysoce nepravděpodobné, konkrétně kupř. v Československu, že by porážka komunistické diktatury v roce 1989 byla dosažena jen sametovou revolucí několika desítek tisíc občanů s klíči a kytkami a několika osobnostmi, jako byli V. Havel, J. Dientsbier, aj., neboť s takovouto formou revoluce by si tehdejší komunistická vláda, mající k dispozici československou armádu, československé milice, armádu členů varšavské smlouvy, příslušníky VB, SNB, STB, pokud by chtěla, celkem dobře poradila. (Zde zajímavý článek – http://www.ac24.cz/zpravy-z-domova/67-miroslav-dolejsi-analyza-udalosti-17-listopadu-1989). Bezprostředně po sametové revoluci byly vytvořeny některé nové polopravdy a fikce o východu a západu, aby tak jistí tehdejší vládní činitelé, mimo jiné, před národem obhájili své mnohdy pochybné politické kroky a rozhodnutí. Po revoluci jistí sametoví vládní činitelé nechali zmizet 15.000 svazků, resp. materiálů občanů, o které z různých důvodů měla zájem STB, byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77, také zmizely různé svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí, dále byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni (viz – http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/11334-vsechna-slova-ktera-ronime-kazdy-den-na-tema-zbesile-doby-v-niz-se-nachazime-23-let-po-listopadu-maji-jeden-jediny-zaklad-vaclav-havel.aspx), atd. Přestože zjevně listopad 1989 nebyl jen revolucí prostých občanů ale pučem určitých mocenských struktur, byť komunistickou totalitu nelze z mnoha politických a předně morálních i duchovních důvodů vůbec obhajovat, kupř. díky násilnému znárodňování, perzekuování a pronásledování církve, věřících a politicky či třídně nevyhovujících lidí, jejich věznění, mučení a mnohým popravám, měnové reformě v roce 1953, ničení církevních budov, atd., atd., a přestože si autor studie všechny tyto hrůzy, které tento režim napáchal, plně uvědomuje, a má velkou úctu, respekt, pochopení a soucit ke všem jeho obětem, je přesto nutné uvést a vyložit jistou úvahu o tom, že revoluční postoje a počínání tehdejších občanů Československa nebylo z hlediska duchovního tak docela správné a dobré. V Písmu Svatém Ježíš říká – ,,Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé“ (Mt5,44-45). ,,Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden“(Mt10,38). Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: ,,Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej“(Mt16,24-25). A svatý Petr říká – ,,…..Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem“ (1P2.20). Křížem se v podstatě rozumí nespravedlivě naložené utrpení, přičemž mnozí křesťané, církevní představitelé, tak i laici, tvrdí, že pokud určitý nám uložený kříž odhodíme, tedy ono nespravedlivě naložené utrpení odmítneme s pokorou, trpělivostí, tichostí a bez reptání snášet, dostaneme zpravidla jiný kříž, který může být nakonec ještě těžší, než ten první. Komunistická totalita mohla být nejen spravedlivým trestem za hříchy určitých národů nebo konkrétních lidí, ale také právě jedním takovýmto nám uloženým křížem. Pak tedy revoluční, byť sametový, avšak nekajícný a k Bohu neobrácený postoj a počínaní českého (ale nejen tohoto) národa v listopadu 1989 bylo v podstatě odmítnutí spravedlivého Božího trestu, nebo také akt odhození kříže, proto za to můžeme v polistopadové době až po současnost platit daň, což lze také podle ovoce sametové revoluce a více než 20-ti let tzv. svobody a tzv. demokracie vidět na rozkradené, vytunelované a zadlužené republice, na politické, ekonomické a hospodářské nestabilitě a krizi, na vysoké míře nezaměstnanosti, na nejvyšší míře kriminality za zhruba 95 let existence našeho státu, také na úpadku morálky, etiky, na zhoršujících se mezilidských vztazích, na častých rozpadech rodin, na rekordmanství našich dětí v popíjení alkoholu, na celosvětově třetím místě českého národa v počtu sebevražd dětí, atd. Navíc v Evangeliu a v celém Novém Zákoně nejsou nikde doporučovány jako prostředky k dosažení změny nebo pádu špatných politických systémů nebo vládních režimů jakékoliv formy revolucí. Naopak svatý apoštol Petr říká – ,,Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení“ (1P2,13). A svatý apoštol Pavel říká – ,,Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud“ (Ř13,1-2). A přestože sv. ap. Pavel dodává – ,,Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly“ (Ř13,3). – Což v případě komunistické, ale i jiné totality nemuselo v některých ohledech zcela platit, neboť člověk mohl být potrestán i za z morálního a duchovního hlediska správné jednání, je potřeba si uvědomit, že toto ponaučení sv. ap. Pavel psal Křesťanům v době, kdy on sám i jeho bratři a sestry ve víře byli pro svou křesťanskou víru pronásledováni židy, a také tvrdě utlačováni, nespravedlivě trestáni pro duchovně správné jednání, pronásledováni a brutálně mučeni a popravováni tehdy vládnoucí římskou říší, jejíž nejvyšší představitelé, tedy císaři, se navíc provolávali za bohy. Bohužel nedlouho po roce 1989 začalo být celkem zjevné, že značné části českého národa v roce 1989 v jeho sametovém revolučním boji asi nešlo předně o dosažení náboženské svobody, aby tak bylo možno vyznávat Krista a žít podle Jeho Evangelia plnohodnotně a opravdově beze strachu z různých forem perzekucí a pronásledování, ale spíše o dosažení lepší finanční a ekonomické úrovně, možnosti soukromě podnikat, a také o dosažení svobody vyjadřovat své názory a politická přesvědčení, volit politické představitele podle vlastního uvážení, cestovat libovolně do zahraničí, atd., což se ozřejmilo z polistopadového dění v republice, neboť mnozí lidé začali uspokojovat předně své různé touhy a pudy, egoisticky užívat života, soustředili se předně na vydělávání peněz, mnohdy se bezohledným a dravým způsobem snažili zbohatnout a co nejvíce urvat hlavně pro sebe, a počáteční nárůsty počtu věřících se posléze ukázaly do velké míry jako projevy euforie porevoluční doby. Z toho všeho vyplývá, že chtějí-li občané v národě dosáhnout svržení špatného politického systému nebo vládního režimu a tak dosáhnout změny k lepšímu, je správné snažit se toho dosáhnout nikoliv sametovými revolucemi, různými demonstracemi, agitačními výkřiky, rozdáváním kytek, cinkáním klíči, nebo házením vajec a kamení, ale předně Kristem vedenou duchovní a morální revolucí ve svých srdcích. I demonstrace a agitace za odvolání či odstoupení nějakého politika pro jeho nevyhovující politickou příslušnost může být chápáno také jako revolta proti Boží vůli či Božímu dopuštění, a je to i v podstatě do určité míry scestné, neboť těžko nám odvolání nevyhovujícího politika může být k něčemu dobré, když nově dosazený politik bude mít sice tzv. lepší vyhovující politickou příslušnost, ale odborně a hlavně morálně a duchovně bude stejný nebo ještě horší než politik předchozí, což se klidně vždy může stát. Nemají-li tedy lidé moc dosadit na nějaký politický post politika morálně, duchovně a odborně opravdu dobrého, je skutečně pošetilé požadovat odvolání předchozího politika kvůli jeho nevyhovující politické příslušnosti. Proti negativům nedobrého politického režimu formou revolucí ve snaze o jeho svržení a nastolení nového režimu s jinými představiteli bojují především zbloudilci, avšak upřímně věřící, opravdově zbožný a pokorný člověk se proti tomuto snaží bojovat předně příkladným křesťanským životem, modlitbou, postem, přemáháním zla dobrem a vnášením do světa Božího světla. Však i mezi opravdovými světci není jistě známý snad žádný, který by vešel do dějin jako revolucionář, a pokud se snad někteří z nich revolucí nějakým způsobem účastnili, tak rozhodně nebyli svatořečení kvůli tomu. Tedy než-li revoluce, klíče, kytky, vejce, kamení, dělobuchy, příp. mačety, střelný prach a olovo, jsou lepšími a správnějšími zbraněmi upřímné a pokorné posty, modlitby, modlitební shromáždění a pochody, slušné uctivé petice a dopisy s konkrétními požadavky a prosbami, různé, spíše písemné, duchovní intervence, vše směřované ke konkrétním politikům, politickým subjetkům či představitelům státu. Také je samozřejmě nutno, avšak křesťanským způsobem, obhajovat a bránit Pravdu a spravedlnost. Dosahovat ustanovení Božího Království na zemi lze úspěšně opravdu jen upřímným a opravdovým obrácením k Bohu a následováním Krista, a ne nějakými revolucemi, svrháváním vlád či politických režimů, to vše je dosti scestné, a rozdíl mezi krvavou revolucí a sametovou revolucí je svým způsobem obdobný asi jako rozdíl mezi černou magií a bílou magií, oboje má původ v ďáblu. Odstranění nevyhovujícího špatného politického režimu prudkou cestou, tedy formou nějaké revoluce, je navíc vždy riskantní, neboť to může způsobit politickou, ekonomicko-hospodářskou destabilizaci státu, společenský rozvrat, rozkol v národě, nesváry mezi lidmi, nové četné i velké křivdy, zmatek, další nové i velmi závažné problémy v mnoha sférách, zvýšení kriminality, vznik kriminality v nových formách, atd. Cesta opravdového křesťana v boji proti zlu je však zcela jiná. Ještě by bylo ale dobré dodat, že ač sametová revoluce byla spíše komunisticko-mafiánským pučem, národ obdržel velký dar od Boha v podobě mnohem uvolněnějšího politického režimu, za což by bylo vhodné alespoň jedenkrát za rok, vždy v den výročí 17. listopadu, klidně i místo nějakého srocování v Praze a nebo právě v rámci něho, Bohu v pokoře při modlitbě náležitě a uctivě poděkovat, a tento dar správným způsobem k oslavě a chvále Boží, ne však k oslavě nějakých pochybných sametových osobností, využít. Avšak jak náš národ tento dar využil a využívá? Přestože tzv. “Nová doba“ přinesla jistě mnoho pozitiv a vykonalo se i mnoho dobrého, bohužel byla národem dost často využita, resp. zneužita k čachrování s prachama a s majetky, tunelování, bezbožnosti, zvrácenostem, egoismu, společenskému rozvratu, atd. Mnozí si možná myslí, že sametová revoluce byla vítězstvím českého národa a porážkou komunismu. Spíše ale komunismus a další jiné mocenské spolky s pomocí ďáblovou porazily, a to opět, náš národ, resp. národ se porazit v podstatě nechal, neboť nejenže byl národ obalamucen mediální mystifikační legendou sametové revoluce po níž nedošlo řádně k zadostiučinění spravedlnosti, ale též proto, že přestože od roku 1989 není církev režimem přímo pronásledována, nejeví o ni nikdo moc velký zájem, přestože od roku 1989 lze křesťanskou víru vyznávat a žít podle ní celkem beze strachu z pronásledování režimem, stále více lidí od této víry odpadá, propadá atheismu nebo různým ďábelským praktikám typu esoteriky, okultismu, atd., přestože od roku 1989 můžeme soukromě podnikat, mnohdy se to zvrhlo nebo zneužilo ke šmelině, tunelování a zlodějně, přestože po roce 1989 můžeme svobodně cestovat do zahraničí, zneužilo se to k převodům zde nakradeného kapitálu do daňových rájů, přestože od roku 1989 požíváme oné tzv. svobody, do značné míry se z toho stala tzv. cochcárna, kde si každý dělá, co chce, s následným, poměrně velkým úpadkem duchovním, morálním, etickým, politickým, atd., atd. Tedy jednalo-li se v roce 1989 při sametové revoluci o vítězství, pak se mohlo jednat jedině o Pyrrhovo vítězství.

 

J. W. Goethe prohlásil – ,,Nikdo není tak beznadějně zotročený, jako ti, kteří bezvýhradně věří, že jsou svobodní.“ Také ona tzv. “svoboda“, která je v posledních několika málo desetiletích někdy až fanaticky a hystericky prosazována a propagována, a je na ní kladen velký důraz, je víceméně jen ďábelským mámením, kterým je různými osobnostmi, jimž jde mnohdy předně o moc, peníze či popularitu, národ obluzován, čímž je tak odváděn od pravé Boží cesty směrem k falešným idejím a sváděn na scestí, neboť v podstatě žádná takováto “svoboda“ neexistuje, existuje jen Boží řád a v něm svoboda poslušných Božích dítek anebo anarchie, ale nic mezi tím. Tedy v podstatě všechny politické systémy a vládní režimy jsou v určitých ohledech a v určité míře ve vztahu k Božímu řádu anarchií, neboť jsou, přinejmenším částečně, postaveny na porušování Božích zákonů, avšak přesto jsou z námi často neznámých tajemných Božích úradků dopouštěny. V takových případech je potřeba, a to i v souladu s poučením v Písmu Svatém v úryvku Ř13,1-2, snažit se dodržovat Boží Zákony, neboť ty mají přednost před zákony světskými, zejména špatnými. Také v Písmu Svatém je psáno – Petr a apoštolové odpověděli: ,,Boha je třeba poslouchat, ne lidi“ (Sk5,29).

 

Český národ s křesťanskými kořeny je v současnosti mnohými řazen k nejateističtějším zemím světa. Víru v “něco“ nad námi, víru v různá pohanská náboženství nebo filosofie, víru v různé esoterické a okultní praktiky nelze považovat za pravou víru. Mnoho českých lidí skončilo za druhé světové války v koncentračních táborech a za komunismu v kriminálech mnohdy především kvůli zrádcovství a udavačství českých lidí. Je jasné, že na morální a duchovní devastaci českého národa měl velký podíl komunismus, a jak pak může dopadnout kapitalismus a demokracie zavedené v národě po čtyřicetileté bezbožecké socialistické výchově. Nicméně tvrzení, že za morální a duchovní devastaci českého národa může předně a výáhradně čtyřicetiletá komunistická antikřesťanská totalita je z části výmluvou, a to z těchto důvodů – Za 1. V době prvotní církve vládla antikřesťanská římská říše, která křesťany tvrdě pronásledovala, přesto se však křesťanství velmi rozšiřovalo, neboť mnoho křesťanů bylo upřímně zbožných a ochotných pro Krista a Jeho Evangelium nasadit i vlastní život. Za 2. I v jiných zemích, jako např. Polsko, Slovensko, Maďarsko, v některých státech bývalého SSSR, jako např. Arménii, Ukrajině, byl také komunismus, v bývalém SSSR dokonce déle trvající a tvrdší, přesto je v těchto zemích poměrně více opravdových věřících než v České republice. (Ještě tyto příklady – v čínském komunistickém vele-lágru křesťanů rok od roku přibývá, v mnoha oblastech Afriky jsou křesťané pod tvrdým tlakem muslimů, přesto zde křesťanů taktéž přibývá, atd.) Za 3. Za komunismu bylo v České republice v mnoha křesťanských farnostech více věřících než v současnosti, po více než dvaceti letech tzv. “demokracie“, tzv. “svobody“ a tzv. “právního státu“. A za 4. V zemích západního světa nikdy komunismus nebyl, přesto zde dochází také k morálnímu a duchovnímu úpadku. Vše tedy záleží předně na lidech, ne až tak na vládních systémech. Svatý apoštol Pavel v Písmu Svatém píše – ,,Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: "Denně jsme pro Tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí Toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“(Ř8,35-39). Je tedy možné, že český národ ve víře v určité míře vlastní vinou selhával. Morální a duchovní úpadek českého národa a jeho neschopnost vytrvat v pravé křesťanské víře mohou být způsobeny také předně vlastizrádcovskou, závistivou, udavačskou, a ve vztahu k různým mocnostem, jako např. SSSR, Amerika, Evropská unie, a ve vztahu k těm, kdo dají více, podlézavou povahou mnohých českých politických představitelů ale i mnohých prostých občanů. Jakpak takovýto lidé mohou mít svojí vlast v nebi u Boha, když ji nemají ani tam, kde se narodili? Dále jsou způsobeny vlivem konzumismu a materialismu, také vlivem té tzv. “svobody“ - cochcárny, ale také často pýchou doprovázenou neochotou lidí hledat pravé duchovno, Boží pravdy a spravedlnost, závislostmi na různých světských záležitostech, neochotou se něčeho zříci nebo něco obětovat, dále sobeckým egoistickým lpěním na hmotě a penězích, bezohledným soustředěním se především na byznys - tzv. bussines - lépe řečeno buzinec a ekonomický zisk, který je vyvyšován nade vše, atd., atd.

 

Jak známo, nic není zadarmo, za všechno se platí, tedy i za tu tzv. svobodu a tzv. demokracii, a navíc, morálně a duchovně zvrácený národ si v podstatě žádnou demokracii a svobodu ani nezaslouží, a pokud v nich přece jen žije, pak se může jednat jedině o pseudo-demokracii a pseudo-svobodu nastolené nekalým podvodným způsobem, navíc za nějakou strašnou cenu. Před rokem 1989 byla zavedena komunistická diktatura socialismu, po roce 1989 byla zavedena komunistická diktatura kapitalismu, tedy dříve byla totalita proletariátu, v současnosti totalita peněz. Za komunismu byli bohem předně “Strana“ a Sovětský Svaz, v současné “demokracii“ jsou bohem předně peníze, majetek a moc. Zde by se dalo doplnit, že katolická církev kritizovala jak komunismus tak i kapitalismus, přičemž na vzniku obou těchto “ismů“ nemá katolická církev a křesťanství žádný podíl. U kapitalismu církev varovala předně kupř. před nebezpečím lichvy, zacházení s lidmi jako se zbožím, svévole zaměstnavatelů ve stanovení výše vyplácené mzdy svým zaměstnancům, zneužívání lidí vyděrači pro zisk, atd., a u komunismu varovala před násilným odstraněním soukromého vlastnictví, krvavým terorem, hladomory, atd. Sokrates prohlásil – ,,Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“ Zde by se eventuálně dalo nesouhlasit s tím, že “chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim to dá“, neboť spíše to vypadá tak, že současná “demokracie“ dává peníze všech chudých několika málo bohatým. Tedy přestřelíme-li trochu, tak i Sokratés měl o demokracii přece jen pořád trochu naivní představy. Není vyloučené, že nějaká válka a tvrdá totalita budou muset znovu přijít, aby se český národ, ale i mnohé ostatní národy, morálně a duchovně srovnaly, neboť jak je celkem evidentně vidět, za tzv. svobody a demokracie to možné není, za války se však mnoho lidí z prožívané hrůzy a bídy k Bohu obrací, a jak mnohdy potvrzují váleční veteráni, tak v zákopu nelze najít atheistu. Také jeden velmi zkušený, životem zkroušený, vojenský technik k morálnímu a duchovnímu stavu českého národa prohlásil – ,,Sem bude muset přijít nějaký Hitler nebo Stalin, aby se ten národ srovnal!“ Zde by se dal ještě uvést takový určitý zvířecí metaforický příklad, snad to nikoho neurazí. Národ pod jhem nějaké totality je kupř. jako pes, který je uvázaný k boudě, nemůže se proběhnout a prozkoumat okolí, ochabují mu svaly, atd., a tak kňučí a kňučí, až se nad ním jeho pán slituje a odváže ho. Ale jakmile to udělá, pes začne běhat po zahradě jako zběsilý sem a tam, všechno rozhrabe a pomočí, všechno rozkouše, roztrhá a zničí, naprosto neposlechne jakékoliv napomenutí, takže co udělá jeho pán? Mimo možného výprasku ho nejspíše zase zpět přiváže k boudě a ještě mu možná zkrátí řetěz a dá náhubek. Přestože tento příklad pro srovnání nemá vyznít nějak arogantně jako tvrdá hrozba, je nutné si uvědomit, že obdobně jako tento pes může skončit i národ, který dostal tu tzv. svobodu, neboť ona svoboda je předně o veliké osobní, především duchovní a morální zodpovědnosti, kterou když národ mít nebude, může být skutečně potrestán opětovnou totalitou, nebo válkou či jinou pohromou, která národ srazí na kolena. Také vzpomeňme, že v historii lidstva byly národy či národnosti, které pro své četné hříchy, zvrácenosti a bezbožnost byly téměř nebo dokonce zcela vyhlazeny.

            

Drsná upřímnost totality spočívá v tom, že natvrdo a otevřeně dá najevo, že pokud s ní někdo nesouhlasí, tak za to bude pykat, třeba jako třídní nepřítel v lágrech, apod. Sladká faleš demokracie spočívá v tom, že ačkoliv lidé zvolí jakékoliv politiky, byť pod rouškou svobody a demokratických voleb, bude se jednat z části o loutky-maňásky na provázku, přičemž ti, co za provázky tahají, a jejich služebníci v politice, si vždycky najdou způsob, jak si mezi sebou rozdělit moc tak, jak sami chtějí, a vždy najdou způsob, jak voliče přelstít a podvést.     

                                                                    

Mnoho lidí i přes mnohé negativní zkušenosti stále spoléhají na různé politiky a politické strany, a nikoliv na Boha. Ve Starém Zákoně je psáno – Toto praví Hospodin: ,,Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina“ (Jr17,5). ,,Lépe utíkat se k Hospodinu, než doufat v člověka“ (Ž118,8). Věřící publicista Ivan Hofman k českému národu jednou prohlásil – ,,Jakou fatální chybu jsme udělali, když jsme republiku po revoluci svěřili ekonomům, protože co ti vědí o člověku. Politici si v této zemi udělali z politiky organizovaný zločin, kdo tedy jde k volbám, tak vlastně podporuje organizovaný zločin.“ K tomu by se dalo dodat – Nejen, co vědí o člověku? Ale předně co vědí o Bohu?! Je paradoxní, že jsou lidé, kteří odmítají a pohrdají církví kvůli nějakým aférám, hříchům či skandálům, které jsou mnohdy údajné anebo nafouknuté, ale zároveň jsou schopni při volbách volit, a často i opakovaně, politické strany či politiky, kteří jsou zapleteni do mnohých a často velkých afér, skandálů, podvodů, apod., a pak se ještě diví, kam to vede. Zároveň je paradoxní, že jsou lidé, kteří volí politiky a politické strany kvůli jejich všelijakým populistickým slibům, ze kterých po volbách zpravidla zbudou jen výmluvy, ale církev a Boha, kteří jim nabízejí skutečný plnohodnotný duchovní a morální život a věčnou spásu, odmítají. Lidem se často vytýká, že je špatné a svým způsobem i pokrytecké, když nejdou k volbám, ale pak nadávají na politiku, zatímco když lidé nadávají na církev, církev a mnohdy i Boha odmítají, ale zároveň si žijí tak, jak se jim zachce, mnohdy bez morálky a skrupulí, to málokdo komu vytýká, to se zřejmě za pokrytecké příliš nepovažuje. Bohužel jsou tací lidé, kteří na církvi vyhledávají předně chyby a špatnosti, což jim slouží jako alibismus, aby si tak mohli omluvit svojí vlastní hříšnost, bezbožnost a odůvodnit si své proti-křesťanské či proti-církevní postoje a odmítání Evangelia. Také jsou lidé, kteří jsou natolik spoutaní světem, nebo v duši natolik zranění, zklamaní životem, že nejsou mnohdy schopni a ani ochotni uvěřit v milosrdného, milujícího ale také i spravedlivého Boha. Původcem zla je ďábel a lidský hřích, neboť my lidé jsme zneužili svobody dané Bohem a do značné míry jsme se od Něho odvrátili a odmítli Ho, pak se tedy nemůžeme divit zlu a křivdám, které se ve světě dějí, Bůh se však přesto snaží zachránit, co se dá, a snaží se zlo obrátit v dobro. Dále je zvláštní, že na svědomí a zodpovědnost národa si politici a mnozí jiní lidé v národě vzpomenou předně v dobách předvolebních kampaní, jinak nechávají svědomí a zodpovědnost zpravidla spát. To jen politici a jejich agitátoři útočí na svědomí a “zodpovědnost“ voličů, aby je tímto v podstatě psychologickým nátlakem přiměli jít volit, aby tak politici a jejich strany získali další preference. Ale pokud do svých srdcí nezvolíme nejprve Ježíše Krista a Jeho Evangelium, nebude mít příliš velký smysl jít nebo nejít k nějakým volbám a volit ty či ony politiky nebo ty či ony politické strany. Při výběru vhodného a správného politika či politické strany ve volbách sledování předvolební kampaně či předvolební politické debaty nenahradí upřímnou modlitbu k Duchu Svatému s prosbou o vedení při tomto výběru. Ač to nemá vyznít jako pohrdání právem volebním, je jisté, že upřímnou modlitbou lze s Boží pomocí dosáhnout mnohem většího zlepšení v politice, než nějakými politickými agitacemi, novými volbami a dalším hlasováním. Je dost možné, že rozdělení politického spektra na levici, pravici a střed, a také na koalici a opozici, je jen určité divadlo pro veřejnost. Lidem by mělo jít ne o změnu politické příslušnosti vládních stran, ale předně o jejich dobrý a správný křesťanský duchovní morální a etický kredit, tomu však nelze dopomoci nějakým revoltováním, agitováním, volbami či hlasováním, ale upřímnou pokornou modlitbou a příkladným křesťanským životem. Není až tak důležité, zda se dotyčné kandidující politické strany hlásí k pravici či levici a dotyční kandidující politici k té či oné politické straně, ale je důležité, zda se opravdově a upřímně hlásí ke Kristu, a to nejen veřejně slovy, ale předně i skutky. Také je u mnohých voličů problémem, že při volbách se rozhodují předně nejen podle politické příslušnosti kandidujících politiků či stran, ale také podle vlastních ekonomických zájmů, od politiků očekávají hlavně zlepšení své vlastní sociální a finanční situace, jde jim tedy předně o peníze, avšak voliči by se měli rozhodovat předně podle hlediska duchovního a morálního, zkrátka podle Božích principů. Ve státě, kde je národ převážně ateistický, morálně a duchovně zvrácený a velmi zdevastovaný, je asi až na výjimku Božího zázraku velmi málo pravděpodobné dosáhnout zvolení opravdu dobrých křesťanských politiků, i kdyby se všichni kandidáti hlásili k praktikujícímu křesťanství, protože obecně platí, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží, a k moci do politiky se derou předně a nejvíce darebáci, ale nikoliv už tolik poctiví lidé. Lidé to přesto v různých tzv. demokratických volbách neustále dokola zkoušejí s těmi či oněmi politiky, s těmi či oněmi politickými stranami, ale stále nejsou s politickým, ekonomickým, sociálním ale i s morálním stavem ve státě spokojeni, a dokud lidé nebudou namísto Karla nebo Miloše, Franty nebo Pepy, Tondy nebo Jendy, levice či pravice, schopni do svých srdcí a životů zvolit Ježíše Krista a Jeho Evangelium, tak nebudou spokojeni nadále. Tedy morální a duchovní úroveň politické reprezentace každého národa primárně záleží na morální a duchovní úrovni celého národa, a tak aby bylo možno zvolit opravdu dobré křesťanské politiky, kteří by do politiky prakticky vnášeli Boží řád, zákony, principy a Boží světlo, tak musí být k tomu v národě vytvořeny dobré křesťanské duchovní a morální podmínky, jinak takový národ nebude schopen opravdu dobré křesťanské politiky vygenerovat, ovšem toho lze těžko dosáhnout, když se národ topí v duchovní temnotě a v morálním bahništi. A spoléhání se při volbách na menší či nejmenší zlo je spíše projev zoufalosti či nenapravitelné naivity, a dlouhodobě to stejně nemá perspektivu, neboť přestože se takto možná spoléhá mnoho voličů, je to, mimo jiné, díky rozdílům ve společenském a sociálním postavení, chybějící pravé víře a mnohdy absenci pravého absolutního Božího žebříčku morálních a duchovních hodnot v národě záležitost subjektivní či individuální, dále je třeba vzít v potaz, že malé nebo nejmenší zlo je také zlo, a ve výsledku, jak je z praxe vidno, to stejně vede spíše ke zlu čím dál většímu. Je tedy třeba volit dobro, a to představuje Kristus a Jeho Evangelium. Politické kampaně ale i různé kroky jsou často boje několika politických stran či seskupení o získání moci nebo uchránění svých koryt, jedná se v podstatě o boj čerta proti ďáblu, příp. ještě proti satanovi a belzebulovi, takže vkládat do jedněch nebo do druhých své volební naděje je opravdu směšné a naivní. Pamatujme též na to, že ďábel není zas až tak blbej, že by se námi nechal jen tak snadno politicky či voličsky nějak přečůrat nebo vyšachovat, jeho lze vyšachovat leda duchovně s mocí Kristovou. Také neustálé remcání a nadávání na politiky, natož rozmazávání kdejakých jejich chybiček či malicherných pochybení, nadávání na politiku a hospodářství, které se slušně a uctivě podanými věcnými konstruktivními připomínkami a kritikami má velmi málo společného, byť je do značné míry lidsky vzato zcela pochopitelné, není příliš duchovně a morálně správné, neboť žádné opravdové řešení stejně nepřináší, duši člověka zbavuje ještě více klidu, a přestože je mnohdy důsledkem velkých zklamání a dlouhodobé, otázkou však je nakolik oprávněné, nespokojenosti, může být též projevem rozmazlenosti, nevděčnosti, nedostatku skromnosti, pokory, ale i úcty k vládním přestavitelům, neboť si mnozí tito nespokojení nadávající lidé neuvědomují, že do značné míry mají v podstatě to, co si zaslouží, že to může být též vzpírání se Boží vůli, a také že jsou národy, které na tom v otázce politiky a hospodářství jsou podstatně hůře. Lidé jsou stále nespokojení a chtějí změnu, ovšem národ zbloudilý, nerozumný, od Boha odpadlý, chce změnu, ale sám se změnit nechce, a tudíž takovýto národ je pak zpravidla schopen za pomoci revolucí, demonstrací, agitací a hlasování dosáhnout maximálně změny v politice akorát tím, že jedny zloduchy vymění za druhé zloduchy, nebo vymění jeden pekelný politický režim za druhý pekelný politický režim. Kdo však nemá ochotu změnit sám sebe k lepšímu, nemá právo žádat a ani očekávat takovouto změnu kdekoliv jinde. Avšak lepší politiky, lepší politiku a hospodářství si nemůžeme nějak vynadávat, vyvzdorovat, vykřičet, vyagitovat či vyhlasovat, ale předně s Boží trpělivostí zasloužit a s Kristovou pokorou vymodlit.

 

Je též zřejmé, že o mnoha politických krocích, ať už na úrovni jednotlivých národů nebo na úrovni mezinárodní, se rozhoduje v různých tajných kuloárech, na různých summitech, nebo v různých společenstvích, jako je EU, Bilderberg, Trilaterální komise, CFR, OSN, aj., nebo je řízeno či ovlivňováno různými lobbistickými skupinami magnátů, finančních elit, zednáři či ilumináty, atd., a tudíž demokratický parlamentní systém s levicí, pravicí a tzv. svobodnými volbami je spíše jen takové stínové divadlo a habaďúra na veřejnost, aby tak prostí občané mohli být obalamuceni dojmem, že mohou svobodně volit, vybírat si z politického spektra a tím tak ovlivňovat politické dění ve státě, avšak vliv prostých občanů je v tomto směru naprosto minimální. Tedy různé politické agitace prostých občanů, doporučování koho volit a koho nevolit, spoléhání se na menší zlo při hlasování, očekávání lepšího výsledku voleb a tím zlepšení situace ve státě je velmi naivní a scestné, a lidé se tak jen neustále utápějí ve falešných iluzích a nadějích. Kromě toho je potřeba si uvědomit, že pokud pro hříchy a bezbožnost národa má přijít Boží trest, třeba v podobě velmi špatné politické reprezentace nebo nějaké totality, války, či jiné pohromy, atd., tak přijde, a to bez ohledu na to, zda a koho budou občané volit či nevolit, žádný politik ani žádná politická strana Božímu trestu zabránit nemůže, Božímu trestu může zabránit jen sám Bůh, ovšem pokud se národ od svých hříchů odvrátí, pokud se obrátí k Bohu a bude činit pokání. Proto skutečně nejsprávnější volbou je upřímná víra a přijetí Ježíše Krista a Jeho Evangelia, kdo takto bude opravdově a upřímně volit, tak ten toho nikdy nebude litovat! Pravá příčina většiny problémů, které nás sužují, jsou problémy morální a duchovní, a jako takové je nelze řešit na úrovni politické, ekonomické, “hlasovací“, atd., ale zase jen na úrovni morální a duchovní. Tedy chceme-li něco změnit k lepšímu, ať už v politice, ekonomice, v národě jako takovém, atd., nelze toho dosáhnout nijak jinak lépe, než-li tím, že se bez ohledu na to, co učiní okolí, sami změníme k lepšímu podle Božích principů, a druhým se k takovéto změně budeme snažit dopomoci předně vlastním příkladným zbožným životem, modlitbou, postem, citlivou ale zároveň pravdivou evangelizací, a případně láskyplným bratrským napomínáním, charitou, atd. Toto je jediná nejlepší a nejsprávnější cesta, všechny ostatní jsou falešné.

       

U lidí se stále čím dál více vytrácí nejen pravá víra v Boha, ale i pravá láska, což jde spolu ruku v ruce, a také absence této pravé víry a lásky je příčinou téměř veškerého zla ve světě, včetně události, jako bylo 11. září. Mnozí lidé již ani pravý význam lásky neznají a nechápou, představují si pod tímto pojmem jen nějaké city či tělesné chemické procesy. Co se týče mezilidských vztahů, mnozí lidé dokážou druhé buď jen nenávidět, egoisticky vlastnit a manipulovat s nimi podle vlastní potřeby, nebo s druhými navazovat vypočítavé obchodní konexe, či s nimi jen pudově souložit, avšak žádný z těchto vztahů nemá se skutečnou láskou naprosto nic společného. Skutečná láska je totiž „vědomé dobrovolné úplné celo-bytostné upřímné bezpodmínečné sebe-vydání se druhému člověku“. Pokud dokážou mít lidé k sobě takovouto lásku vzájemně, je to potom opravdu ideální mezilidský vztah, který se pak skládá vlastně ze dvou vztahů, a to „milovat“ a „mít rád“, přičemž milovat znamená vydávávat se druhému, a mít rád znamená přijímat to, jak se druhý zase vydává mně. Pokud se však nevěřící milující člověk nedočká od milované osoby opětování, tak se stává, že milovat dotyčnou osobu nadále nevydrží. Proto také nevěřící lidé často nedokážou mít k druhým trvalou lásku, avšak upřímně věřící člověk v lásce vytrvat dokáže, neboť veškeré případné chybějící opětování ze strany milujících osob mu Bůh vynahradí. Láska se dále dělí na pět druhů – Caritas je láska mezi člověkem a Bohem, filia je láska mezi dospělým člověkem a dítětem, a dále tři druhy lásky mezi mužem a ženou, agapé je láska na úrovni ducha, eros je láska na úrovni psychiky a sex je láska na úrovni těla. Také svatý apoštol Pavel říká – ,,Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne“ (1K13,4-8). ,,A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska“ (1K13,13).

 

V oblasti osobního života by si mnozí lidé přáli úspěch, klid, štěstí, zdraví, svobodu, atd., v oblasti celého lidského společenství by si přáli mír, prosperitu, stabilitu, atd., ale to vše většinou bez Boha. Ale bez Boha lze těchto záležitostí těžko dosáhnout. Zkrátka nemá budoucnost nic, co je odloučené od Boha. Co se týče křesťanské víry, tak bohužel se mnoho lidí nechá jen křesťansky pokřtít a pohřbít, případně provdat či oženit, ale jinak tito lidé žijí v podstatě ryze světsky a pohansky. Je potřeba si uvědomit, že existuje jen Bůh se svými anděly a svatými, a na druhé straně ďábel se svými padlými anděly, již neexistuje žádná třetí strana, žádná třetí barikáda, ani žádné neutrální území či území nikoho, tedy každý člověk patří, ať už z části nebo plně, buďto Bohu nebo ďáblu. A též je třeba vědět, že ďábelské svody nemusejí přicházet jen na úrovni pokoušení k osobním hříchům, ale ďábel může svádět všemi možnými způsoby a to i celé národy, společenství, napříč staletími, skrze různé filozofie, vědecké světonázory, politické systémy, atd. A bohužel v tomto směru je geniální stratég, velmi rafinovaný, umí plánovat a kombinovat, má ohromné zkušenosti a velkou praxi, je vysoce inteligentní a lstivý, vychytralý a vypočítavý, velmi vynalézavý a hodně flexibilní, je ze všech bytostí nejnebezpečnější, je neskutečně a to výhradně jen zlý, je to přímo génius zla, či přímo zosobněné zlo, a navíc nemá co ztratit. Horšího nepřítele si nelze vůbec představit. V Písmu Svatém je o satanovi psáno, že na sebe dokáže vzít podobu syna světla, a že je schopen předvádět znamení a divy, že by svedl i vyvolené, kdyby to bylo možné. Z toho je celkem logicky vzato zřejmé, že satan bude předvádět natolik rafinovaná klamná znamení a divy, že možná i vyvolení budou mít co dělat, aby to prokoukli. V poslední době se ďábel se všech sil snaží způsobit ve víře, morálce, politice, informatice, duchovnu, v mnoha vědních disciplínách a vůbec v celé společnosti, atd., totální chaos, ale takový chaos a zmatek, aby pokud možno nikdo absolutně nevěděl, komu má věřit, komu nemá věřit, čemu má věřit, čemu nemá věřit, co má poslouchat, co nemá poslouchat, co má dělat, co nemá dělat, co je dobré, co není dobré, aby se tak člověk v tomto chaosu zcela ztratil a utopil, a jen ten, kdo se bude striktně držet ne nějakých všelijakých “ismů“ či čehokoliv jiného, ale jedině a to opravdu striktně a věrně Bible, Krista a Jeho Evangelia, tak má reálnou naději se v tomto chaosu zorientovat, neutopit se a zachránit se z něj.

 

Kapitola  46 - Závěr

Všem čtenářům, kteří tuto studii prostudovali až do konce, patří uznání a poděkování, a nelze než doufat, že touto studií byly u mnohých těchto čtenářů alespoň částečně uspokojeny snahy o dopátrání se pravdy, rozptýleny určité nejistoty, pochybnosti a zodpovězeny některé palčivé otázky, týkající se tak hrůzného kolosálního zločinu, jako bylo 11. září, které mohlo být pro lidstvo také výstražným varováním.

 

Kéž by si alespoň někteří čtenáři z toho, co zde bylo po stránce předně křesťanské a duchovní sděleno, vzali upřímně k srdci, aby tak i v tomto směru byla studie pro ně přínosem a mohla jim v budoucnu přinést dobré duchovní plody.

 

Člověk bez Boha je jako loď bez kotvy na moři zmítající se ve velké bouři. Ateistická společnost je jako skupina cestujících ve vlaku z kopce se řítícím bez brzd a strojvůdce. Člověk bez Boha jde v životě od zdi ke zdi, od čerta k ďáblu, z močálu do bažiny.

 

V dnešním duchovně a morálně zvráceném světě je opravdu leccos možné, je to svět plný nebezpečí a možných spiknutí, proto je důležité opravdově věřit v Boha, a pak také něco i vědět a být informován.

 

Média, tisk, ale v podstatě i celý svět, jsou dnes přeplněny a zahlceny mnoha a mnoha informacemi, názory, komentáři, proslovy, diskusemi, a nekonečnými slovy, větami, články, které jsou ale bohužel často polopravdivé, lživé, nesmyslné, demagogické, nekonstruktivní, nelogické, vulgární, nemorální, rouhavé, duchovně škodlivé, nejednoznačné, zmatené, dvojsmyslné, atd., v nichž se lidstvo ztrácí, utápí, propadá se tak do chaosu, pesimismu, apatie či rezignace, avšak co potřebujeme, jsou naprosto jednoduchým upřímným a zcela jasným způsobem sdělené absolutní Boží pravdy zjevené v Písmu Svatém a jimi se povzbudit, inspirovat a v celém svém životě řídit.

 

Též je třeba pamatovat na to, že nad vším bdí dokonalý všemocný nekonečně milující a milosrdný Bůh, ke kterému bychom se měli vždy stále obracet, neboť není nic, co by nám neodpustil, pokud Ho budeme o odpuštění upřímně a kajícně prosit a činit pokání. Jedině tak se můžeme opravdu zachránit.

 

V tom všem nám Bůh pomáhej, žehnej a nás posiluj a veď. Modleme se – Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé je království i moc i sláva navěky. Amen.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

 

konec

Klíčová slova: USA  | zednáři  | tajné služby  | terorismus  | 11/9  | propaganda
3318 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Vědci odhalili údajný rasismus už u nemluvňat! Prý se s tím má něco udělatV budoucnu bude genetická zbraň schopna vyhlazovat určité národnostiŠílená hysterie feministek. Zmlátily lidský plod tyčí a pak ho zapálily (+ video)Anarchista chtěl podpálit středisko pro nelegální imigranty! (+ foto)Zoufalí Katalánci zaútočili na středisko pro uprchlíky (+ video)

ePortal.cz

Každá demokracie má právo bránit sama sebeŠéf Pirátů a satanista Ivan Bartoš reaguje na nenávistné komentáře u své fotky před duhovou vlajkou. V rámci satanského rituálu se oženil s hercem Janem Cinu

euPortal.cz

Vláda ANO a ČSSD s podporou KSČM se rozhodla zavést uhlíkovou daň. Pro rodinný domek topící uhlím to bude znamenat ročně 4500 korunNákup vrtulníků z USA pro českou armádu je typickým příkladem nákupu výzbroje, která není pro obranu České republiky, ale pro expedice v cizím zájmu

Eurabia.cz

Kanada lituje, že Anglie nechce dovolit návrat islámskému teroristovi ze SýrieVideoreportáž: Sýrie se vrací k nomálu a lidé hromadně do země. Obávají se jen...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Otázka nejen pro pražskou smečku: Co je demokratičtější?Jak daleko je Milion chvilek od demokracie a jak blízko má k fašizmu

ParlamentniListy.cz

A pane Drahoši... Senátor vzpomínal na srpen 1968. A přišly nepříjemné otázky, třeba na KSČU nás nic, naříkal Hilšer nad ekologickým vlakem. A pak ho čtenář poopravil
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny