„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Umění, kultura a kulturnost - je exploze kulturních aktivit totožná s uměním a kulturností?

Autor: Václav Klaus | Publikováno: 1.2.2014 | Rubrika: KULTURA
Ilustrace

V úterý odpoledne 28. ledna 2014 se konaly již čtvrté „Rozmluvy na Hanspaulce“, tentokráte na téma Umění, kultura a kulturnost - je exploze kulturních aktivit totožná s uměním a kulturností? Téma je to velké, diskuse, které se zúčastnilo více než dvacet účastníků většinou ze světa kultury, byla velmi živá, zazněla tam spousta mimořádně zajímavých tezí, které bohužel nelze v krátkosti všechny reprodukovat. Ukázalo se, což jsme trochu očekávali, že je nadhozené téma příliš širokým rámcem pro diskusi, že je nedostatečně specifické a málo ohraničující. Neaspirovali jsme na to, otázku v názvu jakkoli „vyřešit“.

Že dochází k „explozi kulturních aktivit“, byli přesvědčeni pravděpodobně všichni účastníci Rozmluv, i když to určitě neplatí ve všech oborech (například soudobá vážná hudba se zcela vytrácí z povědomí české společnosti a žije v novém „undergroundu“, jak mi ještě druhý den ráno v emailu napsal jeden z účastníků). Že exploze kulturních aktivit není uměním, že není totožná s explozí umění, si myslí také všichni. Složitější byla debata o příčinách této exploze a zejména o jejích důsledcích.

K nárůstu objemu kulturních aktivit nepochybně přispívá – a to zejména v oblasti hudby, jak argumentovali přítomní zástupci tohoto oboru – jejich technologická usnadněnost (zazněl až výrok o „demokratizaci“ hudby, kdy si ji se snadno dostupnými technickými prostředky může doma vyrábět téměř každý) a na druhé straně masivní příliv peněz na různé, nikoli všechny kulturní aktivity. A to jak od skutečných posluchačů, diváků či čtenářů, kteří na to – přes všechnu oprávněnou kritiku již řadu let trvající ekonomické stagnace u nás a v celé Evropě – v podstatě „mají“, tak peněz ve formě dotací a grantů od státu či dalších veřejných institucí (mimořádná role obcí, měst a krajů). Kvantita nemůže nebýt na úkor kvality. Zcela zákonitě dochází k devalvaci kvality, k nadprodukci kulturních činností či pseudočinností, k výrobě evidentního braku a ke zklamávání diváků, čtenářů a posluchačů. Že lidé masivně odcházejí z divadelních představení, je známým jevem a při Rozmluvách to bylo opakovaně zdůrazněno. Že jsou koupené koncertní sály pro firemní akce poloprázdné, víme také všichni. Že má Praha více divadelních souborů a symfonických orchestrů než kterékoli jiné, mnohokrát větší velkoměsto, je také banální pravdou. Souvislost kvantity a kvality se zdá být nesporná, úměrnost mezi nimi je samozřejmě nepřímá.

Nevyhnutelně nás to vedlo k debatě o dotacích (či grantech). O jejich přínosu či naopak negativních efektech byla diskuse asi největší. Zněly výroky jako „dotace imunizují autora od diváků“, „dotace narušují přirozenou strukturu kulturních aktivit“, „dotace jsou formou kulturní korupce“, „české umění je předotované“ atd., atd. Trápí nás pocit nárokovosti, který se zahnízdil mezi nemalou částí našich umělců, ale bylo zdůrazněno, že celá naše společnost (a nejenom naše) je „nároková a dotační“. Otázkou je, zda je umění nárokové více nebo méně než jiné oblasti společenského života.

Protikladné názory byly vyslovovány o tom, zda je tento jev českou specifikou nebo problémem celého současného světa, zejména Evropy. Zněly věty jako „čeští umělci jsou elitáři“, ale i to, že je to celoevropským jevem. Jistá „přetíženost umění“, vyvolaná tím, že umění u nás už od dob národního obrození fungovalo jako jistá náhražka politiky, což bylo ještě posíleno specifičností postavení umění (nebo spíše kulturních aktivit) za komunismu, nemohla nevést k jisté distorzi postoje nejen celé společnosti, ale i umělců samotných k umění a kultuře. Podobný pocit ohrožení dnešním bruselským impériem sice zatím ještě v naší společnosti nenastal, ale naší specifičností byla extrémní pozice Václava Havla v těchto věcech a dodnes přežívající havlismus.

Dotace nebyly částí účastníků Rozmluv zcela zavrženy, libertariánství nezvítězilo. Důraz byl však kladen na důsledné odlišování soukromého a veřejného sektoru v této věci a na opírání se o užitečný ekonomický pojem „public goods“, neboli veřejné statky. Na počátku 90. let jsme za veřejné statky v oblasti kultury označili Národní muzeum, Národní galerii, Národní divadlo a Českou filharmonii. To byly a jsou instituce, které nebyly výrazem „bořící či revoltující role“ umění, ale spíše výrazem role sjednocující, konzervující, zachování kontinuity zajišťující. Navíc instituce skutečně národní, nikoli evropské či globální. Absolutistické požadavky na vynulování dotací zazněly, ale nepřevládly. Trápila nás spíše nahodilost dotací, jejich nepromyšlenost, jejich paušálnost a neutrálnost. Stát by jistý názor na to, co a proč dotuje, mít měl a to u nás chybí.

Mnoho prvků Rozmluv není možné zkratkovitě prezentovat, aniž by došlo k jejich zkreslení. Byli jsme si vědomi rozdílu mezi malým a velkým a nákladným a nenákladným uměním, kladli jsme si otázku, zda k nadprodukci kultury dochází díky tlakům na straně nabídkové nebo poptávkové, kladli jsme si otázku, nakolik politici (na všech úrovních) využívají či zneužívají umění (a přiživují se na něm). Zajímavý byl názor, že stát podporuje „eventy“, události, nikoli v klidu a tichu vytvářená a konzumovaná umělecká díla. Dotkli jsme se i nezodpověditelné otázky, kolik filmů „má“ být natáčeno v zemi, která jich vyrábí více než mnohokrát větší země světa. Tématem bylo i to – při vší kritice dotací a reálné dotační politiky – zda vedle dotací špatných existuje i „dobrá“ eventualita dotací.

I když zněly hlasy, že umění je málo (i když umělců moc), i když se člověk může uzoufat nad tím, jaké filmy běží na všech možných i nemožných televizních kanálech, převažující pocit účastníků Rozmluv byl jiný, pozitivní a optimistický – dobrého umění je kolem nás stále více než dost, více než jsme schopni absorbovat, jenom musíme být jeho aktivními vyhledávači. Ekonomové vědí dobře, že skutečné náklady pořízení jakéhokoli ekonomického (i neekonomického) statku jsou vyšší než jeho nominální cena. Vědí, že vedle ceny jsou ještě tzv. „searching costs“ (vyhledávací náklady). Jsme přesvědčeni, že se tomuto vyhledávání musíme věnovat. Dobré umění k nám nepřichází samo.

Václav Klaus, Institut Václava Klause, 29. ledna 2014.

www.klaus.cz

2087 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Váš příspěvek porušuje právo šaría, vzkázal známé aktivistce... Twitter. Její odpověď byla dost drsnáChaluhy, třeste se! Bílí dredaři ve skutečnosti šíří rasismus. Taková je dikce nového stupně politické korektnosti (+ foto)Ruské špičky: USA nemají prostředky k nátlaku na politiku RuskaEuroopilec Juncker si užívá za naše peníze! Vůbec se s tím nemazlí. Podívejte se, jak si žije šlechta, poddaníBrutalita francouzské policie. Milovníci demokracie mlčí, není to v Rusku (+ foto)

ePortal.cz

Správnej chlap je ženskáDotační socialismus nás žene do pekel

euPortal.cz

Evropský parlament přichází s dalším nástrojem, kterým bude trestat "neposlušné" členské státy. Byli jsme před Bruselem, budeme i po němTo už je vážně jak za bolševika. BIS bude u nás určovat, co se bude učit ve školách!

Eurabia.cz

Lukáš Lhoťan komentuje: "Před německou 4. říši nás ochrání pouze USA aneb co nedokázal Hitler plní se skrze EU"Poslanec Bundestagu chce reformu EU - v partnerství s Ruskem

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životHliník sa nachádza v mnohých vakcínach/vysoká hladina jedovatého hliníku v mozgu autistov

euServer.cz

Čtete tyhle vznešeně vyhlížející řádky a nevěříte svým očím. Propánakrále, kdo tohle psal? Někdo v ČT...Bandera se prokazatelně 13x tajně setkal s představiteli CIA. Například: 22.3.1950 v Hamburku, 17.5.1950 s CIA, 7.5.1951 na letecké základně USA ve Wiesbadenu...

ParlamentniListy.cz

„Vybírají poplatky i na pohřbu, za každou hodinu tanečních u vašich dětí.“ Senátor Valenta před klíčovým hlasováním udeřil na Petra Jandu a spol.Komentátorka nejen o „lepšolidech“: Profesor Putna! Akademik, intelektuál, elita národa, řeklo by se... A on označí prezidenta za „směšného ožralu“. To mluví za své
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny