„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Studie 911 (30) Jak na to (31) Názory, reakce a komentáře

Autor: Hledač pravdy | Publikováno: 11.12.2013 | Rubrika: ZA OPONOU
Ilustrace

Zdá se být záhadou, jakým způsobem byla řízená demolice věží WTC připravena a provedena.

Někteří odborníci tvrdí, že nálože mohly být do věží nainstalovány již při jejich stavbě. Pak by v podstatě stačilo těšně před řízeným odstřelem věží, třeba v průběhu evakuací, nálože aktivovat. Otázka ovšem je, zda by se instalace při stavbě dala provést bez povšimnutí lidí, zejména dělníků. Také expert na řízené demolice Mark Loizeaux proti tomu namítl, že výbušniny mají životnost zpravidla kolem tří let, kdežto věže byly stavěny zhruba 30 let před 11. září 2001. Avšak proti tomu by se dalo argumentovat tím, že ještě v současnosti jsou zejména v Evropě nacházeny nevybuchlé miny nebo bomby z druhé světové války, z nichž mnohé jsou ještě i po zhruba 70 letech povalování se v lesích, polích, v zemi či bahně stále iniciativní, kdežto nálože nainstalované v budovách WTC při jejich stavbě by po dobu jen zhruba 30-ti let byly umístěny v suchém, izolovaném, tedy příznivém prostředí. Přesto je tato varianta asi nepravděpodobná, neboť konspirační spiklenci by s plánem 11. září museli počítat zhruba třicet let dopředu.

 

Tedy instalace náloží ve věžích WTC proběhla spíše v kratším časovém horizontu před 11. září 2001. Při instalaci musely být překonány minimálně tyto tři problémy:

 

1. problém – Bylo nutné nálože nainstalovat tak, aby si nikdo ničeho nevšiml, a aby nikdo nepojal podezření, co se děje.

 

2. problém – Bylo nutné zajistit, aby po instalaci nikdo nálože neobjevil.

 

3. problém – Bylo nutné zajistit, aby se nárazem letadel do budov, následným výbuchem kerosinu a následným požárem nálože předčasně neodpálily nebo nějak výrazně nepoškodily.

 

To jsou všechno velmi závažné, technicky obtížně řešitelné problémy, a proto z tohoto důvodu také mnozí o možnosti řízené demolice věží pochybují. Šlo by však oponovat tím, že kdo opravdu chce, a má za ušima, tak si způsob najde, jak to udělat, několik málo géniů, tak 2-4, dá hlavy dohromady, a tak dlouho budou přemýšlet, až na to přijdou, a zase jenom jiní géniové mají hypotetickou šanci přijít na to, jak to tamti udělali. Také lidé v otázce možnosti řízené demolice věží WTC uvažují zpravidla jen v intencích tradičních konvenčních řízených demolic, při kterých do vyklizené budovy instaluje nálože parta dělníků v montérkách a přílbách s těžkou technikou, s klasickými konvenčními trhavinami a kilometry drátů, avšak mohou existovat i jiné nekonvenční způsoby řízených demolic budov.

 

Následující uvedené varianty instalace náloží ve věžích WTC, a tématicky související hypotézy a spekulace, nemají za úkol odhalit pravdu o řízené destrukci ani jasně definovat její přesné provedení, ale ozřejmit, že i přes výše uvedené problémy a různé proti-argumentace lze nalézt určité způsoby instalace náloží, které by se daly provést nejen nenápadně, ale i tak, aby došlo k úspěšné totální destrukci obou budov.

 

Na instalaci náloží by musel být vytvořen větší tým expertů, tak asi 30-50 členů, možná by jich muselo být více, a museli by být dobře zaplaceni. Bezpečnostní agenturu ve věžích by bylo nutno také zkorumpovat, pokud by ovšem tým expertů a členové bezpečnostní agentury nebyli jedni a titíž lidé. Záznamy z bezpečnostních kamer by se musely zabavit a zničit, a místo nich dát falešné, a to není zase až takový problém. Doba, která by byla ideální pro instalaci náloží, by záležela předně na provozu ve věžích.

 

Instalace náloží v jádru budov by mohla být provedena v době rekonstrukce jádra mezi prosincem 2000 až 11. září 2001. Prostor jádra, kde by se instalovaly nálože, by se uzavřel neprůhlednými fóliemi, z důvodu bezpečnosti, co je pochopitelné, aniž by tak kdokoliv pojal podezření. Každý sloup v jádrech budov byl dutý a místy vyplněný. Nálože by se tedy daly umístit dovnitř těchto sloupů vždy nad místem vyplnění. Vrtačkou by se vyvrtala díra a tou by se výbušnina, ať už by se jednalo o nanotermit nebo klasické trhaviny, což jsou všechno plastické materiály, pomocí hydraulické pistole natlačila do prostoru sloupu, nainstalovala by se do ní roznětka, fungující na dálkové ovládání, a posléze by se díra nejdříve zevnitř zatmelila, pak zakryla ocelovým špuntem, následně zavařila, zabrousila a zatřela. Takto by se pak podminovalo všech 47 sloupů v jádru každé budovy, avšak nebylo by potřeba je podminovat v každém patře, stačilo by třeba v každém pátém nebo i v každém desátém patře.

 

Lze předpokládat, že 25 expertů by bylo schopno takto podminovat jádrové sloupy v jednom patře za zhruba 2 hodiny. Takto nainstalované nálože by byly zajištěny proti případnému objevení nebo poškození nárazem letadla či ohněm, a psi na vyhledávání výbušnin by je skrze tloušťkou ocelových stěn sloupů zřejmě ani neucítili. Klasické trhaviny by explozemi sloupy zevnitř roztrhly a nanotermit by je roztavil, čímž by povolily a zkolabovaly. Také by se tyto jádrové sloupy daly v místě podminování z některých stran částečně podříznout, nebo kolem dokola do stěn vybrousit hlubší zářezy, aby se oslabily. Zářezy by se však musely kvalitně zatmelit a zatřít, a nebo by se daly zaplnit nanotermitem, který by byl v průběhu řízeného odstřelu roznětkou iniciován o několik málo vteřin dříve, než nálož uvnitř daného sloupu. Takto nanotermitem vyplněné zářezy by se musely řádně zatřít a případně sloupy v místě zářezů olištovat. Též by se daly nálože dát do stěn těchto sloupů, tzn., že by se stěny sloupů musely provrtat a dovnitř dát výbušniny s roznětkou na dálkové ovládaní, otvory pak zatmelit a zavařit. Ovšem to by bylo ještě mnohem pracnější, než je dát dovnitř sloupů, navíc by k nim musel být z co nejvíce stran dobrý přístup, což není stoprocentně jisté, ale teoreticky by to šlo. Případně by se tyto způsoby daly různě zkombinovat.

 

Trochu problematičtější by to bylo s instalacemi náloží v patrech a na obvodových sloupech. Ale ideální dobou by pak mohla být třeba noc, experti by mohly pracovat i s infra-kamerami, a v případě nutnosti osvětlení by se okna dala zakrýt PE-foliemi, které jsou černé a vůbec nepropustí prach, vlhkost ani světlo. Také průběh evakuací, nebo doby, kdyby zaměstnanci jednotlivých firem měli volno a nebo by byly na nějakých služebních cestách, atd., by se dal k instalaci náloží využít. Pro tajné služby a různé mocenské kruhy by nemusel být problém zajistit, aby zaměstnanci určitých firem ve věžích WTC byli v inkriminovanou dobu instalace náloží zcela mimo budovy. Pak by se instalace náloží musela provést vždy jen v těch patrech, kde by všechny firmy a jejich zaměstnanci byli pryč.

 

Podobně jako jádrové sloupy by se mohly podminovat i obvodové sloupy, a samozřejmě, že by se nemusely podminovávat všechny a v každém patře.

 

Patra by se mohly podminovat tak, že by se jednotlivé nálože nastrkaly do spojů mezi nosníky pater a sloupy pod případnou izolaci, a to do prostoru mezi podlahou a stropní krytinou pod ní. Takto nainstalované nálože by explozí zničily kompletně spoje, ale možná i částečně nosníky pater a obvodové sloupy.

 

Též by bylo hypoteticky možné, ale velmi komplikované a náročné, pořídit kopie šroubů, kterými byly přišroubovány nosníky pater k obvodovým a jádrovým sloupům. Lze předpokládat, že tyto šrouby byly dost velké, třeba 15-25cm dlouhé a 5-10cm široké. Tyto kopie šroubů by se odspodu, tedy ne od hlavy ale z druhé strany, provrtaly dovnitř tak, aby byly duté, dovnitř by se dala výbušnina a roznětka, fungující na dálkové ovládání. Otvory by se pak zatmelily a zatřely tak, aby nic nebylo poznat. Poté by se tyto podminované šrouby vyměnily za ty původní s pomocí nějakého hydraulického šroubováku. Problémem ale je, že by se v obou věžích dohromady jednalo asi o 80 000 tisíc šroubů, tedy 80 000 nutných kopií šroubů, což je strašně moc, ale možná by stačila jen polovina nebo třetina, pokud by se do každého šroubu vešel dostatek výbušniny. I tak je to pořád velmi mnoho, tudíž tato metoda by skutečně byla přespříliš náročná a komplikovaná, lepší a dostačující by bylo v patrech umístit nálože do spojů.

 

Také by bylo možné nanotermit upravit do formy barvy, což lze, a zatřít s ním silnější vrstvou spoje mezi jádrovými sloupy a horizontálními nosníky mezi jednotlivými sloupy, a také spoje mezi nosníky pater a obvodovými sloupy, a poté k nátěrům přiložit roznětky fungující na dálkové ovládání. Vznícený nanotermit natřený na spojích mezi jednotlivými jádrovými sloupy a horizontálními nosníky by spoje částečně nebo úplně (to by záleželo na tloušťce vrstvy nátěru a kvalitě nanotermitu) roztavil a propálil, čímž by se dosáhlo narušení stability jednotlivých jádrových sloupů, protože bez spojů by sloupy nedržely při sobě a ztrácely by “balanc“. Tímto způsobem by se dalo docela dobře dosáhnout výrazného oslabení pevnosti jádra a tím jeho demolice.

 

Také další přídavné nálože by se daly umístit do různých míst v budovách, kupř. do vodních nádrží, do rozvodny elektřiny nebo vody, do větracích či výtahových šachet, ze kterých byl údajně velmi dobrý přístup k jádrovým sloupům, atd. Avšak tyto přídavné nálože by v porovnání k náložím umístěným přímo na konstrukci budov měly pro dosažení demolice menší účinek.

 

V každé náloži by samozřejmě musela být umístěna roznětka, fungující na dálkové ovládání. Bylo by asi nutné v každém jednom podminovaném patře všechny roznětky seřídit tak, aby se spustily jedním odpalovacím zařízením, pak by se tato odpalovací zařízení chronologicky seřadila a umístila v budovách do příslušných pater na skrytá místa. Jiným zařízením by se na dálku spustila odpalovací zařízení od chronologicky prvního a tím odstřel budov, nálože ve vrchlíkách věží by se seřídily na jiná odpalovací zařízení, aby se věže mohly odpálit od místa nárazů letadel směrem dolů, a vrchlíky zvlášť.

 

Jistěže by se dalo namítnout, že tento způsob je příliš komplikovaný a náročný, kromě toho by demolice vypadala asi trochu jinak, než jak tomu bylo ve skutečnosti, lze tedy předpokládat, že tento způsob nebyl použit. Možná by se daly vymyslet i jiné způsoby, jež by mohly být dokonce jednodušší a účinnější, avšak jak přesně byla instalace náloží ve věžích provedena, přičemž záleželo také na technologii, která byla použita, a jakým způsobem byly věže strženy, zůstává otázkou.

 

Kapitola 31: Názory, reakce, komentáře

Na internetu se lze ke kolapsu věží setkat i s takovouto reakcí – ,,Prostě ty budovy tak blbě postavili, že spadly jako domečky z karet.“ Jenže postavit nějaké budovy tak blbě, aby 30 let bez problémů fungovaly, aby ustály výbuch 680kg trinitrotoluenu v podzemí a požár v několika patrech, a pak aby kompletně a shodným způsobem spadly jako domečky z karet vlivem nárazu letadla a následného požáru, a ještě aby byly při tom porušeny fyzikální zákony, to, lze předpokládat, vyžaduje od jejich stavitelů přímo zázračné schopnosti.

Jistý 16-ti letý mladík po shlédnutí kolapsu věží prohlásil – ,,Je vidět, že kolapsy věží mají určitou svojí organizaci.“ Výtečný postřeh! Nelze než dodat, že letadlo ani oheň nemají potřebnou inteligenci k tomu, aby mohly něco zorganizovat. Právě charakterem řízených demolic je to, že kolaps dané budovy či konstrukce je za pomoci výbušnin organizován.

 

Ke kolapsu budov WTC se lze setkat i s takovýmto názorem – ,,Budovy se přece všechny stavějí tak, aby spadly do sebe!“ No jistě, tak potom při demolici nějaké budovy není potřeba expertů na řízené demolice, ale stačí prostě sehnat pár bláznů, aby do kteréhokoliv místa v budově narazili letadlem, nebo poslat pár malých harantů, dát jim sirky, aby kdekoliv v budově založili požár, nebo najmout několik dělníků, aby kamkoliv do budovy strčili bagrem, pak chvíli počkat a budova prostě spadne sama do sebe. Jasně, budovy se prostě stavějí tak, aby spadly samy do sebe, jako třeba tyto budovy

http://www.youtube.com/watch?v=uKeENdyIluI,
http://www.youtube.com/watch?v=4Y-62Ti5_6s,
http://www.youtube.com/watch?v=GwQS8xnaPe4,
http://www.youtube.com/watch?v=tzGJs-uyaSY,
http://www.youtube.com/watch?v=p22OkclAU3o,
http://www.youtube.com/watch?v=PRQLg5OG_iE,
http://www.stream.cz/katastrofy/823002-1995-zriceni-obchodniho-domu-v-soulu, http://www.youtube.com/watch?feature=fvwp&v=Mc5E0xxpDTI&NR=1,
http://www.youtube.com/watch?v=EIgWUMdcQxI, a teď řízené demolice – http://www.youtube.com/watch?v=5wwDF58Hw9M&feature=related,
http://www.youtube.com/watch?v=rL8a_M_i5GM,
http://www.youtube.com/watch?v=6BZTfBgf-0U,
http://www.youtube.com/watch?v=DDuUR7l3bgc,
http://www.youtube.com/watch?v=nrn8NLCg3Fk,
http://www.youtube.com/watch?v=DsSH1vAtZoc,
http://www.novinky.cz/koktejl/301751-demolicni-experti-selhali-misto-suti-po-sobe-zanechali-sikmou-vez.html,
http://www.youtube.com/watch?v=moc0KK4zYDk,
http://www.youtube.com/watch?v=ugTZq1--2Jg - takže jak vidno, ani řízené demolice, které provádějí experti, není tak snadné provést, aby budova nebo konstrukce opravdu celá spadla do sebe. To, jak budova spadne, nezáleží jen na její konstrukci, ale předně na míře poškození, a také na tom, kde a jak je budova poškozena.

 

Jistý naprostý laik, invalidní důchodce s výučním listem, bezprostředně po prvním shlédnutí kolapsu severní věže na jednom autentickém videu prohlásil, že se jednalo o řízený odstřel a vzápětí dodal – ,,Vždyť je to úplně průhledné! To nepozná jenom blbec!“ – Brilantní osvícená reakce!

 

Jistý vzdělaný člověk, profesor, provedl výpočet kolapsu věží WTC. Do svého výpočtu zakomponoval údaj, podle kterého se po nárazu letadel do věží vylilo kolem 100 000 litrů leteckého benzinu-kerosinu. Na základě svého výpočtu došel k výsledku, že věže nutně musely spadnout tak, jak spadly, a to vlivem požáru. Jenže typy Boeingů, které měly narazit do věží, mají dvě nebo tři palivové nádrže, dvě na křídlech a třetí uprostřed, z nichž každá má objem něco kolem 30 000 litrů. Navíc u letadel, které narazily do věží, se jednalo o lety vnitrostátních linek, takže mohly mít pouze dvě nádrže, ale to je otázka, možná měly všechny tři, ale před letem ani nemusely být plně natankované. Ale to je stejně celkem irelevantní, protože maximum paliva, která letadla mohla v nádržích mít, mohlo být něco kolem 90 000 litrů kerosinu. Při čemž je potřeba něco odečíst, neboť než letadla k věžím doletěla, tak nějaký kerosin byl spotřebován. Kupříkladu Boeing 767-200, který narazil do jižní věže WTC, má maximální dolet 7300 km. To znamená, že na plnou nádrž, tedy těch 90 000 litrů kerosinu, uletí maximálně 7300 km, což je zhruba 1233 litrů kerosinu na 100 km. Letadlo společnosti United airlines, let č.175, tedy tento typ Boeingu byl unesen z Washingtonu, a než doletěl do New Yorku k jižní věži, tak uletěl zhruba 400-500 km, takže bylo spotřebováno zhruba 5000-6000 litrů. Tedy z 90 000 litrů kerosinu máme jen 84 000-85 000 litrů. Podobně tomu bude u letadla, které narazilo do severní věže. Pak je také z videí, zachycující náraz letadel do věží, vidět, a to zvláště u jižní věže WTC, že velká část kerosinu vybouchla a vyhořela mimo budovy. Takže jestliže se do věží vylilo něco kolem 40 000-60 000 litrů kerosinu, tedy zhruba polovina než uvádí pan profesor, tak je to hodně. Některé zdroje uvádějí, že množství kerosinu, které se vylilo a vznítilo uvnitř věží WTC, muselo být ještě daleko menší. Pak ovšem takovýto výpočet pana profesora je celkem k ničemu, protože už od samotného počátku počítá se silně nadhodnoceným nesmyslným údajem.

 

Malé logické úvahy k nárazu letadel do věží – ,,Záblesky u letadel, viditelné těsně před jejich nárazy do věží WTC, mohly být způsobeny odpálením řízených střel, které byly k letadlům nainstalovány. Jelikož věže WTC byly postaveny tak, aby vydržely náraz Boeingů a ocelové obvodové pláště věží proti letadlům fungovaly jako sítě, zřejmě by hrozilo, že při nárazu do věží by zadní části letadel zůstaly trčet ven z budov, a pak by bylo poznat, že se nejedná o oficiální verzí uváděná unesená dopravní letadla, ale o nějaká bojová, která byla ve skutečnosti, podle mnoha svědectví, použita. Řízené střely byly tedy odpáleny těsně před nárazy letadel do věží, aby tak prorazily obvodové pláště budov, čímž letadlům v podstatě vyklestily cesty a ta pak mohla zalétnout celá dovnitř budov. Uvnitř věží, v místech, kam měla narazit letadla, mohly být také nainstalované bomby a k tomu ještě na obvodových sloupech řezací nálože, které by plnily obdobnou funkci jako řízené střely a to i pro průlet křídel letadel skrze obvodové pláště. Někdo by mohl tvrdit, že se u záblesků jednalo jen o zajiskření způsobené nárazy kovových předků letadel do kovových obvodových plášťů budov, avšak na to se zdají být záblesky příliš velké a u severní věže je celkem evidentní, že k záblesku došlo před nárazem letadla do věže, ale nikoliv při něm.“

 

Jistý pan architekt prohlásil – ,,Věže zkolabovaly vlivem nárazu letadla a následným ohněm, ti teroristé věděli, co dělají, byli to vlastně chytří inženýři.“ No jasně, teroristé byli chytří inženýři z Afghánistánu, zatímco ti, co ty budovy navrhovali, to byli blbečci z Harvardu! Další, neméně geniální výrok pana architekta, tentokrát ke kolapsu trosky jádra chvíli po kolapsu severní věže – ,,Jádro si řeklo - nic mě nepodpírá, jdu dolů také.“ Za prvé, jádro, což byla soustava ocelových sloupů a nosníků, tedy mrtvá hmota, nemůže mluvit, a za druhé, jádro bylo doslova páteří budovy, neboť podle odborníků samo jádro neslo asi 50% hmotnosti celé budovy. Teoreticky to mohlo být však ještě více, protože o váhu pater se dělilo v podstatě zhruba půl na půl s obvodovými sloupy, přičemž ale uvnitř jádra byly vodní nádrže, schodiště, výtahové šachty, rozvodny vody, atd., což všechno muselo zátěži na jádro přidávat. Jádro samo bylo podpěrou pro celou budovu, tedy nepotřebovalo být ničím podpíráno. Rozhodně dole v podzemí nebyla parta nějakých 47 supermanů, kteří podpírali jádro, každý superman u jednoho sloupu, aby nespadlo. Jediné, čím potřebovalo být jádro podpíráno, byly jeho vlastní základy. Pakliže podle pana architekta jádro nic nepodpíralo a proto také spadlo, pak by to muselo znamenat jediné, že byly odstraněny jeho základy, a to nejspíše odstřelením. A třetí výrok pana architekta – ,,Konstrukce věží WTC to byla vlastně roura v rouře.“ Dejme tomu, že by se o ocelovém obvodovém plášti věží WTC dalo hovořit jako o rouře s půdorysem čtverce. Jenomže roury bývají duté, avšak ocelové jádro věží WTC nebyla dutá roura. Ocelové jádro nemělo sloupy zbudované jen po obvodě a uprostřed nic, ale jádro byl v podstatě les sloupů, les s půdorysem obdélníku, přičemž sloupy byly různě pospojované nosníky. Tedy žádná roura v rouře. Nejdříve se někteří odborní zastánci oficiální verze snažili přesvědčit lidi, že věže WTC měly nosnou konstrukci jen z obvodových sloupů a uprostřed nic, takže o věžích WTC říkali, že to byly jen duté roury, když se ale profláklo, že ve věžích WTC bylo také ocelové jádro, které muselo za těch zhruba třicet let provozu věží vidět možná desítky milionů lidí, tak pan architekt a jiní odborníci zase přišli s tvrzením, že se jednalo o rouru v rouře. Zde – http://www.bbc.co.uk/czech/interview/020910_boudnik.shtml - je rozhovor s tímto panem architektem, včetně audio-záznamu. Přijde však zvláštní, že chvílemi je pro pana architekta problém správně česky vyslovit písmena “v“, “r“, “ř“, a chvílemi to zvládá naprosto perfektně, třeba je to omyl, ale celá jeho mluva zní trochu podivně na skutečného Čechoameričana. Pokud nějaký Čech delší dobu žije v USA, a pak by měl hovořit česky, může být pro něho problém správně česky vyslovit písmena “v“, “r“, “ř“ ne proto, že by chvílemi pozapomínal, že hovoří česky a že tedy musí vyslovovat tato písmena správně, aby mu bylo dobře rozumět, ale je to proto, že po tak dlouhé době tato písmena již správně česky dobře vyslovit nezvládá i když se o to snaží. Je tedy vysoce nepravděpodobné, že by pan architekt chvílemi nedokázal tato písmena správně vyslovit a hovořil tak tou tzv. “americkou češtinou“ a zároveň chvílemi tato písmena dokázal vyslovovat naproste perfektně a hovořil tak plynule výborně česky. Sehrát verbálně Čechoameričana není až takový problém v podstatě pro kohokoliv, kdo měl alespoň nějakou zkušenost s angličtinou a její výslovností, a kdo má alespoň trochu nějaké imitační schopnosti. Jsou také Čechoameričané, kteří i po dvaceti letech života v USA dokážou mluvit česky perfektně a plynule. Zároveň tento pan architekt byl členem týmu, který si najal pronajímatel komplexu budov WTC Larry Silverstein, aby mu zjistil příčinu kolapsu věží WTC a budovy WTC 7 (viz – http://www.youtube.com/watch?v=EMNLlwmGHMU - v čase mezi 3:30-4:15). Verdikt tohoto týmu byl, že se jednalo o kolaps následkem nárazů letadel a následného ohně vinou teroristů. Díky tomuto verdiktu mohl pan Silverstein uplatnit nárok na pojistku, která mu vynesla několik miliard, a otázkou je, kolik to vyneslo dotyčnému týmu. Aniž by bylo úmyslem vznést proti někomu podezření, je zde možný střet zájmů tohoto pana architekta.

 

Názory k útoku letadel na věže a k odstřelu věží – ,,Předpokládejme, že kolapsy věží WTC byly způsobeny předem připravenými řízenými demolicemi na rozkaz jistých konspiračních spiklenců, což se zdá být celkem jasné. Pokud konspirační spiklenci chtěli odstřely věží úspěšně dosáhnout jejich totálního zničení, museli přípravy demolic provést určitými konkrétními způsoby a odstřely spustit od určitých míst, a jestliže chtěli řízené demolice věží provést navíc tajně, museli vytvořit patřičné kamufláže, resp. falešné příčiny jejich kolapsu. K tomu jim tedy posloužily nárazy letadel s případnými následnými požáry, pak však s odstřely věží bylo nutno začít alespoň zhruba v místech nárazů letadel, a v takovém případně nemohli letadla řídit nějací islámští teroristé, ale sami konspirační spiklenci, neboť jedině oni přesně věděli, odkud mají naplánované začátky odstřelů věží, a mohli tak zajistit, aby do těchto míst letadla narazila. Také je možné, že jižní věž byla odstřelena jako první proto, neboť hrozilo, že v ní budou brzy uhašeny všechny ohně, poté by bylo obtížné obhájit její kolaps jako důsledek ohněm oslabené ocelové konstrukce“

 

Dva postarší velmi blízcí přátelé, muž a žena, koncem prosince roku 2012 sledovali televizní kanál ČT24, ve kterém na dolní liště proběhla tato zpráva – Američtí odborníci se snaží najít způsob, jak řešit fiskální krizi. Jelikož však žena nerozuměla termínu “fiskální“, tak se svého přítele zeptala na smysl zprávy – ,,Karle, co to znamená?“ A Karel odpověděl – ,,To znamená, že budou bourat další věž!“

 

pokračování příště

Klíčová slova: USA  | zednáři  | světovláda  | tajné služby  | terorismus  | 11/9  | válka
3524 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny