„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Parlamentní volby 2013 – Šance zlikvidovat Českou republiku

Autor: Ondřej Štěpánek | Publikováno: 10.10.2013 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace

Také nenávidíte Českou republiku? Máte také takový odpor ke své vlasti, ke své historii, ke svému jazyku a ke svému národu? Určitě ano, jsem rád, že nejsem sám. Je příjemné vidět, jak všichni už 20 let chodíme k volbám a svědomitě volíme lidi, kteří systematicky a s naprostou dokonalostí vládnou směrem k likvidaci našeho státu. Už aby se to konečně povedlo. Rád bych k tomu přispěl i já. Blíží se volby, podávám zde tedy jednoduchý návod, jak na to. Pojďme České republice zasadit smrtelnou ránu.

Jednoduchým, přitom zaručeným a v praxi několikrát osvědčeným způsobem, jak likvidovat náš stát, je znovu a znovu volit ty politické strany, které zasedaly ve vládě od sametové revoluce. Tyto strany opakovaně dokazují, že v oboru státní devastace dosahují mistrovského umu. Něco takového v ostatních postkomunistických zemích, ba nikde na světě, skutečně nemá obdobu, máme být na co hrdí. Nemohu odolat a nevyužít příležitosti, abych těmto stranám jmenovitě poděkoval, děkuji tedy ODS, ČSSD, KDU-ČSL, SZ a stejně tak i ostatním vládním dnes již neexistujícím stranám naší moderní historie. Máte můj hluboký obdiv. Na začátku vašeho působení byl nadějný, samostatný, nezadlužený stát plný šikovných pracovitých lidí, s rozvinutým zemědělstvím a průmyslem, jehož produkty byly známé po celém světě. Dnes, za dvacet let, jsme nesamostatná, nesoběstačná, astronomicky zadlužená, politicko-ekonomická ruina, potácející se na pokraji existence. Tohle dokázat, to chce skutečně kumšt. Chceme-li tedy Českou republiku zničit, prostě pojďme a znovu zvolme jakoukoli z výše uvedených politických stran.

Již toto samo o sobě by bohatě k likvidaci našeho státu stačilo. Někteří z nás si však mezi těmito stranami nevyberou. To lze chápat, každý má své oblíbence či naopak lidi, které nemá rád. Pak tedy musíme sáhnout po někom novém. Tady ale pozor, máme zde desítky dalších politických stran a hrozí tudíž reálné nebezpečí, že při náhodném výběru bychom svůj hlas mohli nedej bože dát někomu, kdo by chtěl snad Českou republiku před krachem zachránit. Je to málo pravděpodobné, ale ne nemožné. Bohužel se ve všech politických stranách ani já dost dobře neorientuji, nemohu tedy radit konkrétně, jsou zde ale jistá vodítka, jak nešáhnout vedle. Pomohou nám události minulých voleb. To se nám zde vyrojila spousta zcela nových dříve neexistujících politických stran, jako TOP09 a VV, které ze dne na den zasedly dokonce ve vládě. Nastala chvíle napětí a se zatajeným dechem jsme čekali, co bude. A co se stalo? Všichni jsme si oddechli, když tyto nové strany v umění likvidace státu předčily snad všechny své předchůdce dohromady. Nevím jak vám, ale mně při tomto zjištění skutečně spadl kámen ze srdce. Naše poslední vláda začala tím, že místo důležitých problémů řešila nepodstatné nesmysly, jako bylo např. vyznamenání bratrů Mašínů (třeba se ještě dožijeme toho, že naši potomci jednou, až se to u nás zase obrátí o 180 stupňů, budou vyznamenávat pachatele orlických vražd podnikatelů jakožto hrdiny odboje proti kapitalismu), následoval jeden korupčně-mediálně-morální skandál za druhým, načež se přes plivanec do tváře občana jménem církevní restituce dopracovala až k něčemu, co demokracie dosud nepamatovala. Když vládcům teklo do bot a hrozilo, že budou muset odejít dřív, než dokončí svoje likvidační plány, vyčarovali přes noc zbrusu novou, nikým nevolenou politickou stranu LIDEM, kterou slepili rozpadlou koalici. Klobouk dolů před takovým výkonem. Takže hlavu vzhůru, i mezi novými stranami se dá očividně kvalitně vybrat.

Jak tedy vybírat, aby nově zvolené strany opět nezklamaly? Je to celkem prosté. Jak je vlastně možné, že včera vzniknuvší strana sedí ze dne na den ve vládě, zatímco jiným stranám se to nedaří celé roky? Inu, je to proto, že má peníze. Peníze na dostatečně velkou a účinnou reklamní, totiž volební, kampaň. Příklad minulých voleb nám tedy ukazuje, že strana, která má dost peněz na masivní reklamní kampaň, kterou obelže nejvíc voličů, je zaručeně trefou do černého, přejeme-li si destrukci Česka. Jak takovou stranu poznáme? Způsobů bude jistě více, ale napadá mě jeden velice jednoduchý. Stačí se projet či projít po ulici a počítat billboardy. Strana, jejíž billboardů napočítáte nejvíce, je ta pravá. Platí to i naopak. Stranu, jejíž billboard nevidíte alespoň na každém druhém rohu, nikdy nevolte! To jsou lidé, kteří nemají peníze ani na reklamu a členství ve straně jim tudíž nepřináší žádný užitek, ba mnohdy naopak. Jsou tedy ve straně z jiného než zištného důvodu a jsou to proto dost pravděpodobně právě ti lidé, kterým na našem státu opravdu záleží! Od těch rychle pryč!

A komu se nechce počítat, stačí jen číst. Čím prázdnější a farizejštější heslo, tím větší jistota správné volby. Na tomto poli excelují především staré známé vládní strany. Hesla jako "Dáme zemi do pořádku" či "Prosadíme dobře fungující stát" ukazují, v optice posledních dvaceti let, že KDU-ČSL a ČSSD mají opravdu nevídaný smysl pro humor. Není divu, že se pan Sobotka na billboardu vedle svého hesla tak usmívá. ODS nasazuje drsné heslo: "Volím pravici". Heslo je krátké a rázné, má v nás evokovat pocit, že kdo má ve věcech jasno, nemůže volit jinak než pravici, tedy ODS. Jinými slovy, kdo nevolí ODS, je slaboch a nemá ve věcech jasno, tedy idiot. Ale nové strany, a o ty nám jde především, také nezůstávají pozadu. Můj oblíbený billboard je "Umíme dát lidem práci" s dobrotivým úsměvem pana Babiše. Dokonalé, je vidět že pan Babiš na marketingových a PR agenturách rozhodně nešetří a při výplatě photoshopových expertů se vyloženě plácl přes kapsu. Nádherné, líbivé, ale naprosto nic neříkající heslo. Kdo nám dá práci? Jakou? Jak? Kdy? Kde? To se nedozvídáme. Můžeme jen hádat. Kdo ví, ti nejschopnější z nás se možná dočkají i prestižního zaměstnání v oboru energetického zpracování prasečích výkalů ve firmě Agrofert. Volební hesla jsou tedy také dobrým vodítkem, jak správně volit k destrukci své vlasti.

A když už jsme zmínili pana Babiše, zde je další vodítko. Stačí se zaměřit na určitou konkrétní osobu, o které víme, že nezklame, a tu volit, ať již oblékne jakýkoli kabát. Člověk, který dvacet let využívá nestability státu a impotence politiků k tomu, aby legálně nahromadil majetek za více než jednu miliardu korun, načež vstoupí do politiky pasuje se přitom do role spasitele, jenž dá věci do pořádku, to už je opravdu těžký kalibr. Navíc, kdo jiný by měl rozumět lidem, kteří žijí mnohdy z necelých deseti tisíc korun měsíčně, než někdo, kdo sedí na miliardě? Zkrátka pan Babiš je skvělá volba. Já osobně jsem se ale beznadějně zamiloval především do dnes již nerozlučného dua Schwarzenberg-Kalousek. Když mi pan Kalousek poslal složenku na zaplacení státního dluhu, který předtím nadělal, jásal jsem. Mrzí mě však, že na druhou stranu složenky zapomněl připsat, že tyto peníze obratem pošle církvi. Kdyby to byl udělal, neodolal bych, našel si čas a jel bych jej do Prahy osobně zulíbat. No a pan Schwarzenberg, co vám budu povídat. Vznešený člověk z ušlechtilého rodu. Už jeho předkové po staletí vysávali českou zem, jeho otec prý neváhal využít k práci na svých panstvích levnou pracovní sílu v podobě českých protektorátních vězňů, no a sám Karel, Karel! Už jen při tom jménu se mi podlamují kolena. Když mu zlí komunisti sebrali to, co jeho předkové po staletí pracně sdírali ze hřbetu českého člověka, prchl. Po revoluci se vrátil, samozřejmě ne kvůli majetku, ale nějakou divnou náhodou, asi nedopatřením, byly restituce tím prvním, co si u nás zařídil, s pomocí svého kamaráda Václava Havla a v rozporu s Benešovými dekrety. Později můžeme děkovat panu Bursíkovi ze SZ, že kromě prosazení fotovoltaiky, úžasného nápadu jak zabít dvě mouchy jednou ranou, tedy zdražit elektřinu a zároveň posunout naše zemědělství blíže k zániku, poslušně splnil svůj primární politický úkol a protáhl do politiky zadními vrátky právě Karla. Od té doby je Karel v politice a dělá vše pro to, aby se navrátily staré dobré feudální časy. I pan Schwarzenberg by jistě uměl dát lidem práci, ty nejšťastnější z nás by se snad mohli stát na jeho dvoře pacholky a děvečkami. A když ne feudální časy, tak alespoň ty protektorátní. Nevynechá příležitost, aby poplival a pošlapal všechny naše vztahy s ostatními slovanskými národy, především s Ruskem, zatímco se může přetrhnout v budování vazalské příchylnosti naší země k národům germánským, jejichž odvěká láska k nám, Slovanům, vyvrcholila ve druhé světové válce pokusem o naši genocidu, bohužel kvůli Rusku neúspěšným. Když k tomu všemu přidáme ještě vznešenou vizáž a artikulaci, výsledek pečlivého příbuzenského křížení, je Karel mou jasnou volbou. Takže i vy hledejte a nejděte svého favorita.

Dobrou volbou by mohl být i ten, kdo nadšeně tleská Evropské unii. EU je dokonalým katalyzátorem naší ekonomické destrukce. Co jiného si přát víc, než instituci, do které pošleme své peníze, které jsme mohli použít na cokoli chceme, a ona nám obratem ty samé peníze vrátí, ovšem s rozkazem na co je máme použít. Že je smíme použít pouze na projekty, jako je výstavba osmého akvaparku v Horní Tramtárii, zatímco ve výrobě a zemědělství naopak dostáváme na vše kvóty, je v celku logické, uvážíme-li, že EU, ať už byla ve svých počátcích zamýšlena jakkoli, není dnes fakticky ničím jiným, než novodobým projektem německo-francouzské koloniální nadvlády. A jsme opět u toho. Co se Německu nepodařilo za staletí politicky a vojensky, daří se mu u nás už dvacet let výtečně ekonomicky. Není lepší způsob, jak zlikvidovat český stát, než se dobrovolně odevzdat Německu. Německý je už náš průmysl, naše média (tedy kromě těch Babišových), i naši přední politici jako pan Schwarzenberg. Krása. Takže naslouchejte a volte toho, kdo pěje oslavné ódy na EU.

A pro ty z nás, kteří stále tápou, mám konečně poslední a velmi jednoduchou radu. Prostě se nenamáhejme, nepřemýšlejme a konejme dál tak, jak jsme dvacet let zvyklí. Televize, noviny, reklama a předvolební průzkumy nás zaručeně navedou správným směrem. Hlavně, prosím vás, ať nikoho nenapadne čerpat informace odjinud než z televize a novin, dávat si věci do souvislostí, nebo snad přinejhorším dokonce uvažovat v historickém kontextu hlubším než posledních 60 let! To bychom s likvidací naší vlasti daleko nedošli.

Je na vás, jakou z výše uvedených taktik zvolíte, abyste při letošních volbách správně využili svůj hlas, nemuseli se sami před sebou stydět a mohli naopak s hrdostí říct: Přispěl jsem k likvidaci České republiky. Určitě se dají najít i jiné způsoby, než jsem zde nastínil. Věřím, že se nám dílo konečně podaří.

čtěte také:

Pohádka o zemi krále Klidomila

Neodeslaný dopis Karlu Schwarzenbergovi

Úvaha průměrného zvídavého jedince nad konspiračními teoriemi

Klíčová slova: domácí politika  | EU  | Česká republika  | demokracie
9489 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny