„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Jižanský konzervatismus a agrese tyranské seveřanské Unie proti svobodné jižanské Konfederaci

Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 22.7.2013 | Rubrika: HISTORIE
Ilustrace

Konzervatismus Starého dobrého Jihu
 
Jižanský konzervatismus se do značné míry vymykal americké pravicové tradici. Pakliže se velká většina amerických klasických liberálů a konzervativců odvolávala na americkou ústavu a její abstraktní politické principy, jižanští konzervativci odvozovali své svobody na základě toho, že je zdědili a první americká válka za nezávislost je pouze petrifikovala.[1]
 
Proto byli Jižané nedůvěřiví k politikům a byrokratům z federální vlády ve Washingtonu. Jižanská společnost se od buržoazní, obchodnické a kapitalistické společnosti Severu dosti odlišovala. V mnohém byla podobná spíše starému evropskému agrárně-feudálnímu způsobu života.[2] Jižanská hymna Dixie začíná slovy: „I wish I was in the land of cotton, old times there are not forgotten, look away Dixieland.“ 
 
            Russel Kirk hovoří o pěti základních bodech charakterizujících jižanský konzervatismus: 1) preferování pomalých procesů přirozených změn před umělými inovacemi a podezřívavost před agilností Yankeeů, 2) hluboké zalíbení v agrárním způsobu života a pohrdání obchodováním a výrobou, 3) sebevědomý individualismus ve smyslu, že Jižané nesnesli vládu, která by jim nebyla bezprostředně blízká. (To logicky vedlo k podpoře lokálních svobod a pravomocí jednotlivých států), 4) obrana otrokářského systému, ne snad z vrozeného rasismu, ale z obavy, že změny a reformy, jež by způsobily, že by masa nevzdělaného černošského obyvatelstva byla zrovnoprávněna a mohla by i volit, by narušily tradiční řád jižanské společnosti.[3]
 
            Proroky jižanského konzervatismu byli politici John Randolph of Roanoke(1773–1833), člen amerického Kongresu, a John Calhoun(1782–1850), který to dotáhl až na viceprezidenta Spojených států.Vyznání jižanských konzervativců obhajujících instituci tradiční rodiny[4] a patriotismu hezky vyjádřil v jedné větě John Randolph : „Co se týče mne, jsem právům [států] plně oddán, protože tím jsem zároveň oddán své zemi, protože miluji svou zemi stejně jako své nejbližší příbuzné – vždyť láska k vlasti nespočívá v ničem jiném než v lásce každého muže k jeho ženě, dětem a přátelům. Nebudu podporovat politiku, která zákonitě zbaví jednotlivé státy Unie jejich svrchovaných pravomocí, a to dříve, než se nadějeme.[5]
 
            Boj jižanských Johnny Rebelů[6] za jejich Noble Cause, jak říkávali boji za svou svobodu a suverenitu, byl ukončen až krvavou druhou válkou za nezávislost (1861–1865), která však na rozdíl od té první nevedla k nezávislosti jednotlivých států. Randolph ani Calhoun se osudové války mezi státy nedožili, však“víra v suverenitu států Unie, povinnosti gentlemana a společenské tradice velebené Calhounem a Randolphem – tyto principy našly své nejušlechtilejší ztělesnění v osobě generála Leea.“[7](a generála Thomase Jonathana Stonewalla Jacksona – pozn. LP).
 
            Z Noble Cause se sice stala Lost Cause, avšak regionální rozdíly a regionální patriotismus zůstávají na Jihu dodnes a otázka jižanské identity, jejímž asi nejvýraznějším symbolem je Battle Flag of Confederacy,[8] je předmětem politických kontroverzí stále. Stejně tak je stále ožehavým tématem vztah federální vlády a jednotlivých států USA.
 
Jižanské dědictví ve 20. století
 
Po porážce Konfederace v „občanské válce“ a znovusjednocení země měla Demokratická strana nadále podporu především na Jihu[9] a republikáni na severu. Důležitým mezníkem v ideologické stratifikaci stran bylo zvolení Franklina Delano Roosevelta prezidentem a jeho zavádění levicové politiky New Deal v hospodářské oblasti. Od té doby víceméně platí, že republikáni jsou považováni spíše za stranu pravice, zatímco demokraté za stranu levice. Demokraté však až do nástupu nové levice v šedesátých letech podporovali americké hodnoty tradiční morálky a zůstávali americkými patrioty. V souvislosti s válkou ve Vietnamu však stranu ovládlo radikálně levicové křídlo, které se postavilo proti základním hodnotám západní civilizace a antikomunismu a bylo ovlivněno neomarxistickými směry vzývajícími feminismus, homosexualismus, oikofobii, politickou korektnost a multikulturalismus.
 
            Řada republikánů se v době Nixona a Forda příliš nedržela pravicových principů a podporovala programy afirmativní akce[10] a politiku uvolňování napětí – détente se Sovětským svazem. I když na obranu Nixona a Forda je nutné zmínit, že pozice těchto dvou republikánských prezidentů byla oslabená kvůli válce ve Vietnamu a aféře Watergate. S demokratickým kongresem bylo obtížné prosazovat konzervativní agendu. Rozhodujícím okamžikem přimknutí se k pravicovým principům bylo až zvolení Ronalda Reagana prezidentem.
 
            Nakonec je však nutno zmínit, že ve Spojených státech existuje mnohem volnější typ stranictví, kdy strana je spíše konfederací stran z jednotlivých států a uvnitř stran existují i mnohé rozdílné osobnosti a proudy. Čili není vyloučeno, aby některý republikán podporoval sňatky homosexuálů a potraty, a naopak, aby například některý jižanský demokrat podporoval právo volného prodeje zbraní, zákaz potratů a možnost vyvěšování jižanské vlajky na budovách státních institucí. Několikrát se též stalo, že za stejnou stranu proti sobě ve volebním klání stálo několik znesvářených kandidátů nebo že příslušník jedné strany podpořil kandidáta druhé strany, který mu byl ideově blízký.
 
Na starý jižanský konzervatismus navázal ve 20. století Richard M. Weaver. Ve své knize The Southern Tradition at Bay obhajuje Weaver Lost Cause Konfederace a interpretuje „občanskou válku“ jako střetnutí mezi seveřanskou civilizací mas a nematerialistickou agrární civilizací Jihu.[11]
 
Hodnoty ztělesňované jižanskou tradicí jsou podle něj obecnými hodnotami západní civilizace. Jižanská tradice má čtyři vzájemně propojené základní principy. Prvním je feudální společnost uznávající hierarchii, výsady spojené s odpovědností a propojenost s půdou. Druhým principem je ideál rytířství a třetím principem je ideál gentlemana. Čtvrtý princip byl spojen s náboženstvím a zbožností, bez kterých dochází k úpadku mravnosti a civilizace.[12]
 
Zajímavé je také, že v mnoha ohledech libertariánský Frank S. Meyer, jehož myšlení bylo poměrně dosti vzdálené jižanskému konzervatismu, kritizoval amerického republikánského prezidenta Lincolna za to, že chtěl v době americké občaské války Unii udržet násilím. Meyer spíše podporoval z libertariánských pozic decentralizaci a tvrdil, že v ústavě nikde není zakázáno vystoupení států z Unie. Když byl Meyer napadnut za to, že v kauze Konfederace úplně opomenul problematiku otroctví, tak správně odpověděl, že Lincolnovi šlo především o udržení Unie, i za cenu, že by otroctví zůstalo zachováno.[13]
 
Dalšími dědici Jihu jsou paleokonzervativci s Patem Buchananem. Spolu s izolacionistickými paleolibertariány v čele s anarchokapitalistou z rakouské ekonomické školy Murrayem Rothbardem a libertariánem Llewellynem Rockwellem z Ludwig von Mises Institute v Auburnu v jižanském státě Alabama založili v lednu 1991 John Randolph Club pojmenovaný po jižanském konzervativci, jenž hájil suverenitu členských států Unie a minimální stát. Minimální stát, izolacionismus a decentralizace Spojených států byly základní body, na kterých se shodli paleokonzervativci s paleolibertariány.[14] Práva Jihu na secesi obhajuje i texaský senátor s republikánský kandidát na prezidenta Ron Paul.
           
            Dalšími známými politiky, kteří se hlásili k tradici Jihu, byl kandidát na prezidenta za jižanské Demokraty (Dixicrats) Strom Thurmond (senátor a guvernér Jižní Karolíny), který později přešel k republikánům, guvernér Alabamy a rovněž kandidát na prezidenta George Wallace (zpívá o něm jižanská rocková skupina Lynyrd Skynyrd ve své známé písni Sweet Home Alabama, Wallace podporoval i Elvis Presley) či senátor ze Severní Karolíny Jesse Helms.
 
Mnoho jižanských demokratů přešlo během šedesátých a sedmdesátých let k republikánům. Prvním výraznějším zakotvením republikánů na Jihu byla prezidentská kandidatura Barryho Goldwatera, který získal volitele prakticky pouze ve státech hlubokého Jihu.[15] Konzervativní Jih získal na republikánskou stranu „definitivně“ až Richard Nixon.
 
Podporu od Jesseho Helmse a Stroma Thurmonda získal i Ronald Reagan, který hlásal omezení moci centrální vlády ve Washingtonu:„Federální vláda… nevytvořila státy, ale státy vytvořily federativní vládu. Washington ignoroval zásady vtělené do ústavy USA a pokoušel se proměnit státy na pouhé správní kraje řízené federální vládou. Cesta k tomu vedla přes federální pomoc.[16] Byrokraté z Washingtonu se pokoušeli Američanům diktovat, ať již šlo o školství nebo zemědělství, co dělat mohou a nemohou, a toto byrokratické řízení pak prezentovali jako cenu, kterou musí Američané platit za federální pomoc přidělovanou z Washingtonu…Hodně jsme se vzdálili představám otců zakladatelů o Americe. Ti svěřili ústřední vládě zodpovědnost za zajišťování národní bezpečnosti a za ochranu našich demokratických svobod a omezovali zasahování vlády do našeho života – tedy ústřední vláda měla chránit naše životy, svobodu a možnost každého, aby sledoval své vlastní štěstí. Nikdy neměli na mysli obrovské úřady ve Washingtonu, které říkají našim farmářům, co mají zasít, našim učitelům, co mají učit, našim stavařům, co mají postavit. Podle ústavy, kterou napsali, mají být státy suverénními pány, nikoli administrativními okresy spravovanými federální vládou.[17]
 
Válka Severu proti Jihu
  
Vznik Spojených států amerických jako federace nebyl vůbec jednoduchý. Unie prošla i velice bolestnými obdobími. Před válkou za nezávislost neexistovala společná správa a společný orgán amerických kolonií, který by se zodpovídal americké veřejnosti (formou samosprávy) a britské koruně. Rebelské kolonie se až v době americké revoluce spolu spojily za účelem vzniku jednotlivých nezávislých států.
 
První ústava Spojených států, tzv. Články konfederace, hovořila o tom, že jednotlivé státy jsou nezávislé a suverénní a že se mají pouze podílet na společné obraně. Federativní stát vznikl až po ratifikaci v současnosti platné Ústavy z roku 1787. I potom však přetrvávaly spory, jestli má členský stát Unie právo jednostranně vyhlásit nezávislost a opustit Unii. Tento spor však vyřešila až krvavá „občanská válka“ (která ve skutečnosti občanskou válkou nebyla), při níž byla násilně udržena jednota federace.
 
            U tzv. americké občanské války[18] je potřeba se zastavit. Levicová historiografie často předkládá tezi, že zde šlo o boj mezi zastánci otroctví a abolicionisty. Ačkoliv otázka otroctví by neměla být podceněna, nemůžeme pominout i další příčiny konfliktu. Předně šlo o starý spor, jak velká má být ústřední moc Unie.[19]
 
Jižní státy požadovaly model konfederace, kde by většinu pravomocí měly jednotlivé státy. Jižané se cítili být především občany svých domovských států, jako byla Virginie, Jižní Karolína, Severní Karolína, Tennessee, Florida, Louisiana, Texas, Georgia, Arkansas, Mississippi, Alabama, pak obyvateli Dixie (Konfederace) a teprve potom Američany. Dixie měla i obecně jiné tradice a životní styl. Zatímco Sever byl buržoazní, průmyslový a kapitalistický, Jih byl především zemědělský s kvazifeudálním typem plantážnické aristokracie (proto byla řada britských gentlemanů příznivci Jihu).[20]
 
Ve sporu mezi Severem a Jihem šlo také o ochranářství a cla. Sever prosazoval cla na průmyslové výrobky z Británie, aby chránil svou výrobu. To ale poškozovalo plantážníky z Jihu, protože chtěli dovážet britské stroje a obávali se recipročních celních opatření při vývozu bavlny do Británie. Že v občanské válce nešlo pouze o otázku otroctví, ukazuje i to, že generál Robert E. Lee,[21] který nebyl zastáncem otroctví, šel přesto bojovat za Konfederaci, protože jeho vlast, Virginie, se připojila k CSA (Confederate States of America). Odmítnul nabídku prezidenta Lincolna, aby se stal velitelem invazní armády Severu: „Navzdory veškeré své oddanosti Unii a pocitu loajality a povinnosti jako amerického občana jsem nebyl schopen přitakat k tomu, že bych pozvedl ruku proti svým příbuzným, dětem a domovu.“ [22]
 
 Na druhou stranu loajální k Unii zůstalo i několik otrokářských států. Abraham Lincoln, ač byl sám odpůrcem otroctví, sliboval jižním státům, že když nevystoupí z Unie, bude jim ponecháno právo rozhodovat o tom, jestli jejich stát zůstane, nebo nezůstane otrokářským. Slavná proklamace o osvobození otroků z roku 1863 byla velkým pokrytectvím, protože otroctví rušila pouze na území Konfederace, které Lincolnova vláda neměla pod kontrolou, a zachovávala ho na území otrokářských států, které zůstaly v Unii!
 
Lincoln sám pronesl: „Mým prvořadým cílem je boj o záchranu Unie. Nejde mi o obranu ani o likvidaci otroctví. Kdybych mohl zachránit Unii, aniž bych zachránil jediného otroka, udělal bych to. Kdybych ji mohl spasit osvobozením všech otroků, udělal bych to. A kdybych ji mohl zachránit jedině tak, že bych nějaké otroky osvobodil a jiné ponechal v otroctví, také bych to udělal.“[23]
 
Drtivá většina obyvatel Jihu otroky nevlastnila. Žili zde i svobodní černoši a někteří z nich také vlastnili černé otroky. Svobodní černoši dokonce bojovali ve válce pod praporem Konfederace. Kongres CSA na sklonku války schválil, že černoši, kteří budou bojovat za svou vlast, získají svobodu. Toto opatření bohužel přišlo až velmi pozdě.
 
Za Konfederaci bojovalo i několik indiánských kmenů s Čerokíji v čele. Indiáni dokonce měli i svého generála v konfederační armádě. Indiánské kmeny měly svou vlastní indiánskou konfederaci na území dnešního států Oklahoma. Indiáni rovněž vlastnili černé otroky.  
 
Ve Spojených státech poloviny 19. století de facto žily dva rozdělené národy (pokud počítáme Konfederaci za jeden národ), které byly sjednoceny až násilím. A to i přesto, že zde existoval stejný jazyk, stejný původ (WASP), společná zkušenost odboje proti britské koruně, podobná tradice anglosaského práva a protestantského vyznání.
 
Spojené státy americké vznikly za cenu více než půl milionu zbytečně mrtvých. Ve Válce mezi státy 1861-1865 nešlo o otázku otroctví. Zachování Unie bylo cíl, zrušení otroctví a totální válka (strategie spálené země unionistického generála Shermana–ostatně byl otevřeným rasistou) prostředek. Mimochodem Abraham Lincoln nebyl žádným milovníkem černochů. Chtěl je pěkně poslat zpátky do Afriky. Na příkladu Spojených států se navíc krásně ukazuje, jak federální vláda neustále bobtná a uzurpuje si moc jednotlivých států federace.
 
Válka (1861-1865) nevratně zvýšila moc federální vlády na úkor jednotlivých států. Zatímco před válkou znal průměrný občan vládu ve Washingtonu jen prostřednictvím tisku a pravidelného rituálu voleb, válka přinesla federální zákony, které přímo zasahovaly do jeho života (odvody, různá omezení), nové daně placené přímo do federální pokladny či centrální bankovní a měnový systém. Spor, osudově zatěžující americký politický systém již od samých počátků jeho vzniku, byl když ne vyřešen, tak alespoň rozhodnut silou zbraní ve prospěch centrální vlády. ´Práva států´jakožto politická ideologie a celonárodní problém byly navždy pohřbena v hlubinách času. Spočinula v hrobě společně s otroctvím jakožto sociálním systémem, obě rakve přikryty bojovou zástavou Konfederace.“ [24] A to nemluvím o obludné centralizaci moci ve Washingtonu ve století dvacátém!
 
Americká válka tedy nebyla pro Jižany válkou občanskou. Válka Severu a Jihu byla vyvrcholením konfliktu mezi severským konceptem jednoho amerického národa a jižanským konceptem národů dvou. Spatřovat v této válce pouhý boj o otroctví je opravdu velkou vulgarizací konfliktu. Poválečné období a celá tzv. Rekonstrukce byly mj. úsilím o americký národ v rozsahu celé předválečné Unie a oslabení role regionálních loajalit.[25]
 
Válka Severu proti Jihu tedy nebyla občanskou válkou, ale válkou Unie proti jižanským státům, které se spojily do Konfederace za účelem obrany své suverenity. Občanská válka totiž znamená, že proti sobě sobě bojují ideové frakce jednoho národa neomezené na konkrétní území. To byla například válka mezi bolševiky a bílými v Rusku či občanská válka ve Španělsku ( i když je fakt, že zde regionální identita také hrála roli). Prvky občanské války se spíš objevovaly v některých hraničních státech Dixie, kdy například obyvatelé Západní Virginie či některých oblastí Tennessee zůstali loajální Unii. Kentucky i Missouri měly svou prokonfederační i prounijní „vládu“. O občanskou válku šlo především v případě elit: politiků, vojáků apod., kteří se pohybovali na celounijní úrovni. Přesto se většina z nich přidala k uskupení, ke kterému se připojil jejich rodný stát.
 
Je také otázkou, zda šlo o válku mezi dvěma národy – seveřanským a jižanským, nebo o válku mezi seveřanským národem a aliancí národů-států jižanských. Například Jiří Hutečka uvádí, že během války došlo v Konfederaci k poměrně silné centralizaci moci, což odporovalo původní jižanské ideologii práv států. Na druhou stranu stranu viceprezident Konfederace Alexander Stephens pronesl, že pokud Konfederace zahyne, na jejím hrobě bude vytesáno: „Zemřela na práva států.“[26] Guvernéři jižanských statů totiž například neradi posílali své vojáky bojovat do jiných států.
 
Generál George Pickett před svým tragicky slavným útokem z třetího dne gettysburgské bitvy povzbuzoval své muže se slovy: „Útočte na nepřítele a myslete na starou Virginii.“ Rovněž generál Robert E. Lee byl především virginským „nacionalistou“ a příliš nedůvěřoval důstojníkům z ostatních států.
 
Konfederačním nacionalistou byl naopak prezident CSA Jefferson Davis, i když ještě před válkou říkal o americké ústavě: „Je to výtvor jednotlivých států (míněno americká Ústava) a jako takový nemá žádnou odvozenou moc. Vše, čím tato (federální) vláda disponuje, jí postoupily státy…Měli bychom se rozejít v míru, abychom bojiště revoluce neposkvrnili krví občanské války.“[27]
 
 Hlavním představitelem liberálního uninonistického amerického nacionalismu[28] byl zase Abraham Lincoln. Je zajímavé, že oba dva znesváření nacionalisté se narodili v pomezním otrokářském státě Kentucky.   
 
Bude se historie opakovat?
 
Vicekancléř prezidenta Václava Klause Petr Hájek ve své knize Smrt ve středu pěkně aplikoval problematiku války Severu proti Jihu na současnou Evropskou „Unii“.[29]Moderní státy nevznikly náhodou. Osvědčily se jako „přesně správný“ prostor k demokratickému prosazování zájmů jednotlivců a skupin v kulturně a historicky definovaném území. Nic lepšího, protože přirozeně vývojově „stvořeného“, se nevymyslelo, protože se vymyslet nedá. Ze stvořené lidské podstaty. Zlatomodré vlajky „Unie“ se proto jednoho dne budou muset tak jako tak střetnout s národními vlajkami „Konfederace“. Chtějí-li federalisté (po mém soudu se jedná spíše o bruselské socialistické byrokratické centralisty na hony vzdálené americkým otcům zakladatelům – pozn. LP) vytvořit Spojené státy evropské, neměli by zapomenout, jakou procedurou se na světě objevili Američané – a to nešlo o národní státy s tisíciletou tradicí. Politický lid v uměle vytvořeném státě se teoreticky může stát „démosem“ jen prostřednictvím bezohledné občanské války. Na „společně prolité krvi“ může evropský politický lid nalézt svou identitu. Teprve tehdy budeme primárně Evropany, a teprve sekundárně Čechy, Holanďany či Francouzi, jako je analogicky každý Kaliforňan či Texasan především nejprve loajálním Američanem.“[30]   
 
PhDr. Lukáš Petřík
Autor je historik a politolog  
 
Euportal.cz 1. 7. 2009


[1] PREISNER, Rio: Americana. Zpráva o velmoci (I.), Atlantis, Brno 1992, s. 416.
[2] Srov. ZÁSTĚRA, Karel: Kulturní identita Jihu USA, ISV nakladatelství, Praha 2001; Hezkou ukázkou rozdílného životního stylu aristokratického a agrárního Jihu a Yankeeovského severu je oscarový film z roku 1939 Gone with the Wind.
[3] KIRK, Russel: Konzervativní smýšlení, Občanský institut, Praha 2000, s. 183-184.
[4] PREISNER, R.: Americana. Zpráva o velmoci (I.)…, s. 417.
[5] Cit. dle KIRK, R.: Konzervativní smýšlení…,   s. 195.
[6] Tak se přezdívalo jižanským vojákům. Jižané označovali Seveřany zase za Billy Yankeeje.
[7] KIRK, R.: Konzervativní smýšlení…, s. 214.
[8] Veřejností známá jako „jižanská vlajka“ nebo „Jižanka“.
[9] Po druhé světové válce vznikli takzvaní Dixiekrati (nebo také State´s Right)jako jižanští příslušníci demokratické strany požadující co největší práva pro jednotlivé státy a hájící zájmy bývalých států Konfederace-Dixie. (DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra: Spojené státy americké. Společnost a politika, Libri, Praha 2002, s.178- 181); srov. TINDALL, George. B. – SHI, David. E.: Dějiny USA, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1994, s. 640-641. Prezidentských volbách v roce 1948 kandidoval za Dixiekraty Strom Thurmond a získal volitele ve čtyřech státech hlubokého Jihu: Louisiana, Mississippi, Alabama, Jižní Karolína. Ostatní jižanské státy vyslaly volitele, kteří dali svůj hlas demokratickému kandidátovi Harrymu Trumanovi, který ve volbách zvítězil. (A Guide to U.S. Presidential Elections, http://xenohistorian.faithweb.com/northam/elections.html).
[10] ULČ, Ota: Afirmative action čili pozitivní diskriminace, http://www.euportal.cz/Articles/1288-affirmative-action-cili-pozitivni-diskriminace.aspx .
[11] PREISNER R.: Americana. Zpráva o velmoci (I.)…, s. 421; česky dále vyšel krátký Weaverův text WEAVER, Richard: Pryč od liberalismu, bulletin Občanského institutu č. 149, Praha, leden 2004. 
[12] JOHNSTON, J. F.: C. E. M. Joad, Richard Weaver a úpadek západní civilizace, Bulletin Občanského institutu č. 156, Praha srpen 2004, s. 8-9.
[13] MEYER, Frank S.-JOCH, Roman: Vzpoura proti revoluci dvacátého století, Academia, Praha 2003, s. 304-307.
[14] JOCH Roman: Americká zahraniční politika a role USA ve světě, Občanský institut, Praha, duben 2000, s. 22-23.
[15] Konkrétně se jednalo o státy „hlubokého“ Jihu: Louisiana, Mississippi, Alabama, Georgia, Jižní Karolína a bývalé teritorium Konfederace a nynější stát Arizona, odkud Goldwater pocházel. (A Guide to U.S. Presidential Elections, http://xenohistorian.faithweb.com/northam/elections.html). 
[16] Tzv. federal aid funguje na podobném principu strukturálních fondů Evropské unie, kdy si Unie na základě přerozdělování společných peněz uzurpuje pravomoci států.
[17] REAGAN, Ronald: Život jednoho Američana, Prostor, Praha 1998, s. 170-171.
[18] K válce Severu proti Jihu: poměrně zdařilá avšak politicky korektní teoriíí genderismu poněkud poznamenaná kniha HUTEČKA, Jiří: Země krví zbrocená. Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008; víceméně nestranná a povedená publikace OPATRNÝ, Josef: Válka Severu proti Jihu, Mladá fronta, Praha 1986, která není poznamenaná ideologickým komunistickým dobovým pohledem. Obsahuje však několik ojedinělých chyb a nepřesností, které jsou v polistopadovém vydání již opraveny; relativně asi nejvíce projižanská v češtině vyšlých publikací SWOBODA, Grzegorz: Gettysburg 1863, Svojtka&Co., Praha 2000, která nepojednává pouze o samotné bitvě, ale o širším pozadí války; ideologicky silně podjatou je kniha BROŽ, Ivan: Hvězdy proti hvězdám. Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha, Praha 2009, která svou úrovní navíc neodpovídá vědeckému dílu a navíc se v ní vyskytuje poměrně dost faktických chyb. 
[19] Srov. BUCHANAN, Patrick J.: Mr. Lincoln’s War: An Irrepressible Conflict?, Chronicles. A Magazine of American Culture, October 1997.
 [20] Srov. také SKŘIPSKÝ, Marek: Jaká byla jižanská konfederace-Dixie?, in: Agora únor 2007, s. 4-5.
[21] K obrazu generála Lee v americké historiografii srov. HUTEČKA, Jiří: Generál a jeho historikové. Robert E. Lee a americká historiografie, Univerzita Palackého, Olomouc 2005.
[22] Cit. dle HUTEČKA, J.: Země krví zbrocená…, s. 104-105.
[23] Cit. dle JOHNSON, Paul: Dějiny amerického národa, Academia, Praha 2000, s. 374.
[24] HUTEČKA, J.: Země krví zbrocená…, s. 461.
[25] ŘEZNÍK, Miloš: Formování moderního národa .Evropské ´dlouhé´19. století, Triton, Praha 2003, s. 91.
[26] SWOBODA, G.: Gettysburg 1863…, s. 98.
[27]JOHNSON, P.: Dějiny amerického národa…, s. 363.
[28] JOHNSON, P.: Dějiny amerického národa…, s. 371.
[29] Srov. i s článkem PETŘÍK, Lukáš: Může EU fungovat jako federativní stát?, in: Newsletter Centra pro ekonomiku a politiku leden 2007, s. 4-5.
[30] HÁJEK, Petr: Smrt ve středu, Dokořán, Praha 2009, s. 251.

 

Klíčová slova: USA  | nacionalismus  | konzervatismus
5552 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)Švédská vláda ztratila kontrolu nad zemí: 120 pumových útoků za půl roku. Integrace migrantů v praxi

ePortal.cz

Čtenáři a přátelé Eportalu, podpořte nás prosím, nebo ukončíme činnostProdej kovů ze státních hmotných rezerv je naším bezpečnostním ohrožením.

euPortal.cz

Zelená totalita je mnohem rafinovanější a záludnější než ty, které jsme v minulosti zažiliMusíme se vzepřít diktátu Bruselu a bránit právo na sebeobranu!

Eurabia.cz

ČSSD s Českou televizí zneužívají tragedie v Ostravě k snaze omezit zbraně! Hajzlové bez citu!Imigranti: Už jedou!

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Mám pro premiéra Babiše dvě zprávyTa nejhrubší protiruská propaganda v České televizi... Aneb právo Krymu na odtržení od Ukrajiny

ParlamentniListy.cz

Proč ho volíte? Chvilkaři se odebrali stěžovat na nádraží, tam agitovali mezi cestujícímiVIDEO Peklo na zastupitelstvu v Řeporyjích: Jako Emanuel Moravec. Tohoto dobře živeného pána bych nechtěl potkat v nacistickém lágru...
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny