Nevím, jak se to panu hlavnímu ekonomovi ČSOB Sedláčkovi povedlo, ale v jeho článku nesouhlasím prakticky s ničím.

Na svou titulní otázku si odpovídá hned poté, co vysloví podiv nad tím, že tento dotaz vůbec dostává, důrazným „Nebude!“  Už jen tato prostá jednoslovní odpověď na takovou závažnou otázku  mně uvedla v naprostý úžas. Byl pan Sedláček posledních cca 12 let na dovolené na pustém ostrově bez přístupu k internetu, tisku, satelitnímu TV vysílání, či jinému zdroji informací? To je totiž jediné vysvětlení toho, že dotyčný pán zcela přehlédl fakt, že válka už probíhá. Pravda nikoli za našimi humny, ale je hloupé být v dnešním globalizovaném světě eurocentristou ve smyslu: V Evropě válka není, tak není vůbec. Kdyby pan Sedláček četl i jiné názory než ty posvěcené Trilaterální komisí, tak by zjistil, že je dost politických komentátorů, kteří stávající lokální konflikty považují za první fázi třetí světové války. Nebo je náhodou, že všechny současné to války, ať už probíhající (Irák, Afghánistán…), ukončené (Libye), provokované (Sýrie, Irán) či nevyhlášené (Jemen, Pákistán, západní Afrika….) probíhají v místech, kde se zřízením každé další US Army Base postupně uzavírá kruh obkličující Rusko a Čínu a/nebo se zároveň shodou okolností jedná o země bohaté na strategické suroviny? Podivná náhoda, že ano? Otázkou zůstává, kdy a zda tyto lokální konflikty přerostou do regionálního a následně do světového, protože pouze stratégové na Wall Street (a snad jejich pobočka ve Washingtonu D.C. a v Pentagonu neboli Vláda USA s.r.o.) a vládcové City of London a jejich pobočka v Tel Avivu (neboli Vláda Izraele s.r.o.)  znají na tuto otázku přesnější odpověď.

Hned po své nekompromisní odpovědi nás pan ekonom ujišťuje, že důvodem, proč tuto otázku tak často dostává je, že jsme si zvykli příliš přeceňovat ekonomiku. A hned vzápětí doplňuje, že k rozpoutání války je zapotřebí jiných démonů než jen ekonomiky. Tady se ovšem pan Sedláček dopouští záměny příčiny a nástroje na získání souhlasu. Navíc jen  na příkladu 2. světové války. Příčinami WW2 tedy podle pana Sedláčka je vypjatý nacionalismus, rasismus a absence respektu k jiným národům. Jenomže to byly pouze shora řízené nástroje, nikoli příčiny. A jak by potom pan Sedláček vysvětlil rozpoutání 1. světové války. Žádný vypjatý nacionalismus (pomineme-li to, že Gavrilo Princip byl členem malé srbské nacionalistické skupiny, ale troufám si tvrdit, že vím u koho v přijímacím předpokoji bych se ocitl, pokud by se dnes dalo oficiálně zjistit, kdo ho financoval)  se tehdy nekonal, zato ekonomická situace nápadně připomínala tu dnešní: Finanční lichvářská pyramida byla tehdy, právě jako dnes, před svým kolapsem (což je stav, který s matematickou jistotou nastává periodicky v každé ekonomice poháněné tvorbou peněz coby úročeným dluhem). Nacionalismus, který by měl sílu strhnout národ k válce nikdy v historii lidstva nevznikl zespoda (žádná válka nikdy nevznikla, protože si ji žádal prostý lid). Přirozená potřeba lidí cítit příslušnost k většímu celku (národu) byla vždy řízeně převedena do patologické roviny vůči jiným národům těmi, kdo z toho měli prospěch (prostřednictvím nastrčených loutek jako byl Hitler). Jestliže dnes je v Euroatlantickém prostoru národní cítění potlačováno jako něco špatného, znamená to, že naše ekonomická závislost již dosáhla takové úrovně, že mocní, kteří v jiných částech světa nadále používají nacionalismu jako hybné páky pro dosažení svých cílů (např. Blízký a Střední východ či subsaharská Afrika), už nacionalismus u nás nepotřebují, naopak dalším stupněm na cestě k totálnímu ovládnutí je vytvoření vykořeněné, kosmopolitní amorfní masy. Ekonom Sedláček nás svým článkem manipuluje, abychom svůj pocit příslušnosti k českému národu vnímali jako něco špatného, jako něco, za co je potřeba se stydět, protože důsledkem takového pocitu jsou války a utrpení.

V jeho pojetí je současná Evropa místem, kde ostatní národy přece pomáhají národům v nouzi (Řekům, Maďarům, Irům). Sice se to prý nedaří, ale snažíme se. Úžasná ekvilibristika s fakty. Dnes už přece každý ví, že takzvaná pomoc státům jako je Řecko není vůbec pomocí danému státu či národu, ale sanace privátních bankovních subjektů, které učinily chybná podnikatelská rozhodnutí, když půjčily předluženým státům. Jinými slovy, pomoc Řecku je tunel na peníze evropských daňových poplatníků do kapes bank, které jsou okradeným lidem prezentovány jako „příliš velké na to, aby zkrachovaly“ (takzvané TBTF – too big to fall). Je přece potřeba udržet finanční systém stabilní. Příklad Islandu přitom ukazuje, že krach chybně investujících a tedy předlužených bank je sice krátkodobě bolestný, ale střednědobě ekonomicky ozdravný. A tak, zatímco se banky pakují, ekonomická situace Řeků (a ostatních PIIGS národů) se den ode dne zhoršuje. Není náhoda, že z celé Eurozóny v současnosti ekonomicky výrazně roste jen Německo, jehož banky byly hlavním příjemcem pomoci Řecku. A to jsem zcela pominul fakt, že občanů se nikdo na to, zda chtějí ze svých peněz sanovat velké banky (alias řecký stát), neptal.

Poslední perlou Sedláčkova článku je „důkaz“, že nacionalistické strany jsou jen reliktem minulosti (Sládek, Slota, Haider). Opět rozkošná manipulace. Když se rozhlédneme po Evropě, zjistíme, že všude okolo nás politická hnutí, která hájí národní zájmy rostou jak houby po dešti. Ve Finsku Praví Finové Tima Soiniho, v Holandsku euroskeptická strana Geerta Wilderse či euroskeptický UKIP Nigela Farage, který nedávno získal 26% hlasů v komunálních volbách ve Velké Británii. A to jmenuji jen ty strany, které získaly výrazná zastoupení v lokálních parlamentech nebo v Europarlamentu v Bruseli. Otázkou zůstává, které z nich jsou autentické a které jsou jen další reinkarnací globálních zájmů. Pokud mám zůstat konzistentní s tím, co jsem napsal výše, pak všechny opět jen slouží vyššímu cíli – vyvolání totálního chaosu, aby globální elity mohly na žádost zoufalých davů přijít se svým spásným řešením.

A tak si říkám, že jsem asi přišel na to, jak se stát světově uznávaným ekonomem. Stačí napsat knihu, která se svým pojetím naprosto kryje s potřebami globálního kapitálu (dokonce jim slouží) a globální kapitál se skrze vlastněná média postará o pozitivní publicitu i náležitá ocenění v anketách a cenách. A pak už oceněný může klidně psát články, ze kterých i člověk bez ekonomického vzdělání, jako jsem já, pochopí, jak moc jsme tímto pánem oblbováni. Už to nehraje žádnou roli. On už je členem klubu. Jako jsou jimi i různí nejmenovaní jmenovaní profesoři, ministři (zahraničních věcí), „pehatí“ politologové, aktivisti neziskovek, lokální miliardáři skuteční i virtuální, novináři, vědci, umělci (Koncert pro Karla, že?), celezblity, kteří všichni dohromady slouží jednomu jedinému účelu. Zpitomění lidí a rozbití tradičních společenských struktur  jakými je rodina a národ, aby vykořeněný osamocený a propagandou zmanipulovaný jedinec nenašel zastání, pokud by se jeho bytí z nějakého absurdního důvodu stalo překážkou nebo kdyby se chtěl, trouba, sám postavit vznikajícímu totalitnímu nejprve evropskému a pak  globálnímu superstátu. Má to háček, pán Sedláček. Ďábel, kterému sloužíte, nakonec nejvíce pohrdne těmi nejhorlivějšími slouhy.

 

Pokud vás polemika s názory Tomáše Sedláčka zajímá, tak velmi výstižný článek s odkazy na další články zde:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-ekonomie-bobra-a-kozla-dlb-/p_ekonomika.asp?c=A121124_173143_p_ekonomika_wag