Jako ministr zahraničí pseudopravicové vlády k tomu má spoustu příležitostí. A nestojí to žádnou námahu. Jakožto new age křesťan v zednářské zástěře ví, jakou sílu má slovo. Proto stačilo při předávání ceny Homo Homini Award za „lidská práva“  ázerbájdžánskému právníkovi Intigamu Alijevovi zkritizovat západní země za to, že strkají hlavu do písku před porušováním lidských práv v Ázerbájdžánu, a miliardové investice, které měl náš průmysl prakticky vyjednané, získaly země s pštrosími návyky na západ od našich hranic. Že se o tom nic nepsalo v tisku? Z které země jsou vlastníci našich hlavních celostátních novin většina lidí už dnes ví. Zkusme hádat, z které země budou korporace, kterým Kárl naservíroval již vyjednané zakázky na stříbrném tácku. No ale vlastně se můžeme radovat, že zakázky zůstaly u nás doma v EU, že jo. Jen občané protektorátu Böhmen und Mähren jaksi utřou hubu.

A nebo jindy zhatí českému průmyslu dodávky zařízení pro vodní elektrárnu a pro opravu rafinérie na Srí Lance tím, že přikáže velvyslankyni ČR v OSN Kateřině Sequensové, aby přednesla ve svém příspěvku o Srí Lance několik pečlivě formulovaných vět. "Diplomatům Srí Lanky nevadilo, že jsme, stejně jako ostatní státy Evropské unie, hlasovali pro to, že jsou tam pošlapávána lidská práva. Mnohem více jim vadilo, že Česko vystupovalo velmi agilně, možná mnohem agilněji, než by muselo," vyslechl si od tamních diplomatů poslanec za (ohohó) TOP 09 Rom Kostřica (zdroj citátu: ihned.cz), během své diplomatické mise na Srí Lance.

No, ale je to přece pro dobrou věc. Je to pro lidská práva. Když pominu čistě materiální pohled na tuto věc a totiž, že lidských práv se nenažereme, tak nebude od věci se zamyslet nad tím, co to znamená v praxi. Není to nic jiného, než že skupina aktivistů financovaná mezinárodním finančním kartelem a podporovaná propagandisticky místními médii vyvolává skandály, jejichž prostřednictvím diskredituje jakoukoli ideu a její představitele, která a kteří by chtěli křížit plány této globální finanční oligarchie v dané zemi. Při vyvolávání skandálu se pak aktivisté občas dostanou do křížku se státní mocí. Následně, za trvající mediální kampaně hystericky vykřikující o tom, jak hrůzně jsou zadržením oněch aktivistů porušována lidská práva, naběhne nějaký právnický šíbr, placený z těch samých zdrojů jako zadržený aktivista, a za pomoci mediálního tlaku, kterým jsou pochopitelně ovlivňováni jak představitelé policejní, tak justiční moci v dané zemi, tento právník aktivisty z problému vyseká. Vzápětí je mu za tento hrdinský čin a za patřičného mediálního humbuku předána nějaká ta lidskoprávní Homo cena, financovaná ze stejných zdrojů jako, aktivista, právník a média.

Hezky po americku se s tímto „humanrightovým“ problémem poprali v Rusku, kde byl nedávno schválen zákon o zahraničních agentech. Tato z US legislativy opsaná norma ukládá všem organizacím  (např. tzv. neziskovky jako Greenpeace apod.) a jednotlivcům, financovaným ze zahraničních zdrojů, povinnost uveřejňovat na všech svých materiálech tištěných i elektronických, že jsou financováni ze zahraničí. Po vstoupení zákona v platnost, většina předních představitelů opozice proti vládě a Putinovi zaznamenala drtivý odliv zájmu ruské veřejnosti o jejich aktivity, prohlášení a názory. Prostě ruští občané zčistajasna pochopili pravou podstatu hry. Jak primitivní a jak účinné.

Vrchní rothschieldovský globální rozvraceč George Sörös zkrátka může v Rusku zavřít krám.

Zajímalo by mně, jak by to zafungovalo u nás, kdyby například nadace Člověk v tísni musela zveřejnit původ nemalé části svého finančního krytí, které ji v podstatě zavazuje dělat zástěrku například operacím CIA v zemích , kde nadace vyvíjí své aktivity. To vše, samozřejmě, pod lidumilným příkrovem….

Ale zpět ke knížeti. O jeho neschopnosti vést ministerstvo si už štěbetají i vrabci na střeše Černínského paláce. Zkušený diplomatický tým rozvrátil tím, že se mu podařilo příliš často prosadit obsazení diplomatických postů metodou „já na bráchu“, protože přece politickým a diplomatickým diletantům z vrchních úrovní Havlova disentu je potřeba dát nějakou tu trafiku. Touto optikou vypadají nejčerstvější šarvátky mezi Hradem a knížetem dočista jinak. než jak to interpretují německá česky psaná média. Navíc v českém politickém systému již déle než sto let platí praxe, že právo jmenovat a vysílat diplomaty je výhradně v rukou prezidenta, který může, ale také nemusí požádat o součinnost vládu potažmo ministra zahraničí.  Schwarzenberg využívá faktu, že média budou vždy vřískat v jeho prospěch, a zcela nepatřičně vydírá vládu, aby si mohl přivlastnit pravomoc, která mu nepřísluší. Aby mohl škodit naší zemi i prostřednictvím sobě zavázaného diplomatického sboru. Zeman si zřejmě tuto situaci velmi dobře uvědomuje, když začal iniciativně navrhovat své kandidáty na velvyslanecké posty.

A co knížecí lokajové typu Hřebejk či Menzel (služebnictvo na zámcích vždy opovrhovalo dělným lidem v podzámčí)? Vědí, jak kníže škodí zemi, která je i jejich domovem? Ale to v podstatě není důležité.  Podstatné je, aby se podařilo do voleb přesvědčit těch cca 11% spoluobčanů, kteří se nechali ošálit konzervativním nátěrem levičácké TOP 09 a přívětivou mediální „lidublízkou“ fasádou škůdce Schwarzenberga, aby prohlédli a ve svitu nových informací znovu zvážili, komu v příštích volbách dají svůj hlas.  Osobně bych se přimlouval za to, aby volbou nás všech nebyla žádná parlamentní strana nebo strana, která už v minulosti v parlamentu byla. Potřebujeme výměnu garnitury. Ta nová se pochopitelně brzy taky zkorumpuje, ale bude to chvíli trvat a v té době by se mohlo prosadit mnoho prospěšných věcí, díky nimž by v budoucnu další Schwarzenbergové (neb vždy „vstanou noví bojovníci a rudý prapor zavlaje“) a jemu podobní měli ztíženou možnost škodit našemu lidu.

http://moucka.blog.idnes.cz