Jsou samozřejmě mnohem důležitější věci než dálnice. Například rodina a rodinné vazby. I v této oblasti nás Slovensko předbíhá. Nejen tím, že stále má nižší podíl rodin zasažených rozvodem než my. Ale v poslední době i lépe chrání vazby dětí k rodičům, kteří se rozvedli. Právě o tomto tématu byla konference, které jsem se v Bratislavě účastnil.

Slovensko teprve v roce 2010 (!), za vlády Ivety Radičové, uzákonilo možnost svěření dětí do střídavé péče obou rodičů. Přesto už dnes zachovává oba rodiče zhruba stejnému procentu dětí, k jakému jsme se my dohrabali po celých 15 letech od podobné změny zákona. A v některých slovenských okresech podíl střídavé péče ze všech rozvodů dokonce směřuje k současné evropské úrovni (Bratislava 2 – 30 %, Bratislava 1 – 21,43 %, Považská Bystrica - 21,29 % apod.).*

Slovensko má také, na rozdíl od nás, Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny (MPSVaR). Generální ředitelka jeho sekce sociální a rodinné politiky na konferenci vysoce pozitivně ocenila střídavou péči o děti. Slovenská norma o vykonávání funkce kolizního opatrovníka (obdoba našich OSPOD) pak říká:

„Při úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti je nejdůležitější zachovat právo dítěte na udržování rovnocenného vztahu s oběma rodiči. ... Při rozvodu nebo rozchodu rodičů je třeba myslet na střídavou osobní péči jako na první možnost uspořádání úpravy výkonu rodičovské zodpovědnosti. Pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o osobní péči o dítě oba zájem a svěření dítěte do střídavé osobní péče oběma rodičům je vzhledem k zajištění potřeb dítěte v souladu se zájmem dítěte, orgán SPODaSK navrhne soudu rozhodnout o svěření dítěte do střídavé osobní péče.“

Jsem zvědav, zda nás dříve předběhne i Albánie, než naše úřady také začnou hájit právo dětí na oba rodiče.


* zdroj: Rada pre práva dieťaťa – Slovenská republika

http://hodina.blog.idnes.cz