„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Rodina – jednota – vlast: Za Lukašenkovy vlády se Bělorusko přinejmenším ve sféře duchovní vydalo správným směrem

Autor: Ladislav Zemánek | Publikováno: 9.3.2013 | Rubrika: VE SVĚTĚ
Ilustrace

Po dlouhých desítkách let, kdy bylo součástí Sovětského svazu a kdy zakoušelo socialistické experimenty, se nyní Bělorusko těší samostatnosti a prožívá duchovní obrodu. Věřících přibývá a počet náboženských komunit roste. Zdá se, že se blýská na lepší časy.

Bělorusové přijali křesťanskou víru v 10. století z Kyjevské Rusi. Nesmazatelnou stopu zde ovšem zanechalo Velkovévodství litevské, jehož součástí Bělorusko bylo a v němž dominovalo katolictví. Právě církvi katolické náleží velké zásluhy na rozvoji běloruské kultury v minulosti i dnes. Ve 14. a 15. století se na území Bílé Rusi usazují rovněž muslimové a Židé.

Ve století následujícím se sem šíří reformace, zejména pak luteránství a kalvinismus. V současné době se k víře hlásí 58,9 % obyvatel (v České republice 13,9 %, v Ruské federaci 56,5 %, v Polsku 94 %), z nichž 82 % tvoří pravoslavní, 12 % katolíci a zbylých šest procent zahrnuje ostatní.

Jak vyplývá z právě řečeného, nejvíce věřících sdružuje Běloruská pravoslavná církev, která sestává z 11 diecézí a 1545 farností. Provozuje pět náboženských škol. Existuje zde také 32 klášterů. Na Bílé Rusi působí 1577 pravoslavných duchovních v celkem 1334 kostelech, přičemž dalších 150 se staví.

Církev římskokatolická provozuje čtyři diecéze s 475 farnostmi, dále tři náboženské školy a devět misí. Působí tu 418 duchovních celkem v 464 kostelech; 26 se teprve staví. Krom pravoslavných, katolíků a protestantů v Bělorusku žijí rovněž starověrci (rozkolníci); ti se v 60. letech 17. století odtrhli od Ruské pravoslavné církve a až do roku 1905 byli pokládáni za kacíře. Islámské náboženství zde drtivou většinou zastupují sunnité. Registrováni jsou také členové Řeckokatolické církve, Arménské apoštolské církve aj. Celkem bylo k 1. lednu 2011 evidováno 3321 náboženských organizací.

Vztah církví a státu je založen ústavou a zákonem O svobodě vyznání a náboženských organizací. Tyto stanovují rovnost jednotlivých vyznání před zákonem, na kterémžto základě stát reguluje vztahy mezi danými subjekty v rámci vzájemného uznání a tolerance. Samotný vztah státu k jednotlivým církvím se liší podle vlivu, jaký ta která církev má na formování duchovního a kulturního vývoje běloruského národa. V současnosti stát rozvoj náboženských společností podporuje, mj. cestou finančních pobídek, osvobození od daně z vlastnictví či od daně pozemkové.

Důležitým okamžikem ve vztahu Běloruské pravoslavné církve a státu se stalo podepsání smlouvy o vzájemné spolupráci, jež byla uzavřena v roce 2003. Prezident republiky Alexandr Grigorjevič Lukašenko se každoročně setkává s jejími představiteli, jakož i se zástupci církve římskokatolické. Účastní se také oficiálních oslav Vánoc a Velikonoc. V dubnu 2009 se ve Vatikánu setkal s papežem Benediktem XVI. a v září téhož roku přijal patriarchu moskevského a vší Rusi Kirilla.

U příležitosti třísetletého výročí založení katolické katedrály v Minsku o rok později se setkal s Jozefem kardinálem Tomkem, zvláštním vyslancem Vatikánu. V roce 2008 byl ustaven Mezináboženský poradní sbor, jenž podléhá komisaři pro národnostní a náboženské vztahy a skládá se ze zástupců jednotlivých náboženských komunit.

Ve stejném roce vznikl vzdělávací program nazvaný Rodina – jednota – vlast, jejž připravuje minská diecéze Běloruské pravoslavné církve a který se zaměřuje na posilování spolupráce církve a státu v oblasti demografického vývoje. Jak církev pravoslavná, tak katolická významně podporují kulturní život a rozvoj země.

Zdá se tedy, že za Lukašenkovy vlády se Bělorusko přinejmenším ve sféře duchovní vydalo správným směrem. Svědčí o tom nejen materiály běloruského ministerstva zahraničí (Religion and denominations in the Republic of Belarus, listopad 2011), ale i slova bývalého českého velvyslance v Bělorusku Jiřího Karase, který hovořil o tom, že po sedmdesáti letech, během nichž byly kostely zavřeny a kdy kněží nemohli působit, jsou nyní kostely přeplněné, že právě na Východě, Bílou Rus nevyjímaje, se křesťanská víra obrodí a odtud se rozšíří na západ, kde jsou dnes kříže bourány. Možná se naše budoucnost rodí i v Bělorusku, v zemi, kterou vůbec neznáme, a pokud známe, pak pod vlivem mainstreamových médií pouze jako diktaturu bezcitného muže, který pronásleduje své odpůrce a dusí vlastní národ.


www.euportal.cz

čtěte také:

Jiří Karas otevřeně o Bělorusku. Reportáž z diskuze s kandidátem na prezidenta

Když se náš transgenderový spojenec hněvá

Klíčová slova: nacionalismus  | církev  | konzervatismus
4425 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny