„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Chvála šaškům. Recenze na knihu Petra Hájka „Smrt v sametu“

Autor: Michal Semín | Publikováno: 7.2.2013 | Rubrika: ZA OPONOU
Ilustrace

Kniha Petra Hájka „Smrt v sametu“ má několik samonosných rovin, jež ve svém celku vytváří vnitřně uspořádanou mozaiku, jejíž optikou lze vnímat a hodnotit společenské události posledních desetiletí, či dokonce staletí. K celkovému vyznění a významu knihy musíme přičíst i její mediální obraz, neboť je svědectvím o oprávněnosti řady soudů o povaze a moci médií, jež v knize nalezneme. V tomto smyslu je Smrt v sametu rozvinutím stěžejního tématu kritiky tzv. mediokracie, obsažené v knize Smrt ve středu, v níž se její autor zamýšlí nad tím, jak média „tvoří“ realitu kolíkováním prostoru, v němž se smíme ve vztahu k jimi selektivně zprostředkovaným událostem interpretačně pohybovat. Smrtí v sametu se Petr Hájek vydal zkoumat realitu, jež se za touto mediální fasádou skrývá. I proto tato kniha vyvolala takové pozdvižení a to již dávno před tím, než vyšla. Hájkovi odpůrci, jak se dalo čekat, nevydrželi nereagovat na vybrané úryvky, zveřejněné před uvedením knihy na trh, a jali se poselství knihy a její dílčí aspekty hodnotit, pochopitelně zkresleně či mylně, rozhodně však dříve, než se s vlastní knihou vůbec mohli seznámit. Preventivním rozšířením zesměšňujícího odsudku jejího autora mělo být nejspíš docíleno toho, aby se čtenáři nad obsahem knihy příliš nezamýšleli, případně si knihu vůbec nezakoupili. Tuto kampaň vygradoval německý Die Welt (hádejte, kolik německých literárních kritiků či politických publicistů knihu asi tak četlo), když Petra Hájka označil za „Klausova šaška“. Nejspíš si autor této poznámky neuvědomil, k jaké pravdě se svým polínkem, přiloženým k médii vystavěné hranici, přiblížil. Bývaly časy, kdy pojem králův šašek vyjadřoval něco zcela jiného než hlupáka. Šašek míval na panském dvoře výsadu sdělovat mocným tohoto světa pravdy, jež byly do té míry nepříjemné, že si to nikdo jiný, zpravidla ze sebezáchovných důvodů, veřejně nedovolil. A právě v tom spočívá největší hodnota Hájkova díla.

Někteří z těch, jež s politickými analýzami Petra Hájka v zásadě souhlasí, autorovi vyčítají náboženský kontext, do nějž svoji knihu zasadil. To považuji za chybné již z toho důvodu, že bez svého ukotvení ve víře by autor k některým podstatným závěrům nedospěl. Důležitější je však jiné hledisko – Hájkova kniha nám připomíná, že je třeba se i na věci nitrosvětské dívat sub specie aeternitatis. Mylná novověká redukce racionality na oblast empirických věd vyhnala metafyzické a náboženské otázky do sféry lidského soukromí a osobních preferencí, jež nelze objektivizovat. Hájek jde proti proudu a právem je vrací do středu naší pozornosti. Existuje-li Bůh, pak člověk je tvorem, jehož život, osobní i společenský, nemůže být na Stvořitelově plánu nezávislý. A pokud tak činí, stává se revolucionářem. Hájek si to dobře uvědomuje, když myšlenkový zárodek novověkých revolucí, první symbolickou deklaraci nezávislosti, nachází v biblickém příběhu o Luciferově vzpouře, vyjádřené pouhými dvěma slovy – nebudu sloužit. V tomto smyslu existují mezi revoltami, o nichž se Hájek zmiňuje či je dílčím způsobem analyzuje (husitské bouře, luteránství, Francouzská revoluce, bolševismus i soudobý neomarxismus) zřejmá kontinuita či souvislost. Hájkova kniha je pozoruhodná i tím, že do antikristovského tábora situuje skupiny, o jejichž existenci se sice všeobecně ví, ale o nichž se z řady důvodů mlčí. Řeč je o svobodném zednářství, silách organizovaného naturalismu, usilujících o vytěsnění zjeveného náboženství z veřejného života a jeho nahrazení „náboženstvím civilním“, vycházejícím ze sekulárního humanismu a právního pozitivismu.

V tomto kontextu a touto optikou Petr Hájek interpretuje i příčiny a povahu sporu dvou dominantních osobností polistopadové éry, Václava Havla a Václava Klause, jakkoli nelze tvrdit, že si řečeného kontextu byli oba aktéři vždy vědomi. Hájkova analýza myšlenkového dědictví Václava Havla patří k nejzdařilejším pasážím knihy. Hájkovi nejde o to prokázat, jak to dezinterpretují novináři, že byl Havel Písmem svatým ohlášeným Antikristem. Z ústní tradice Církve i literárního zpracování (Solovjev, Newman) dovozuje znaky, jimiž se má osoba Antikrista vyznačovat – naturalistický humanismus, prosazování myšlenky světovlády, militantní boj za světový mír či náboženský synkretismus. V tomto smyslu byl Havel, uctívaný architekty „nového světového řádu“ a podobně smýšlejícími lidmi po celém globalizací zglajchšaltovaném světě, pro převzetí oné tragické role typologicky vhodným kandidátem. Z tohoto důvodu je na místě vnímat konflikt Klause s Havlem na hlubší rovině než je rovina prostého politického střetu o to či ono řešení společenských problémů a proto se vnímavý čtenář neubrání Hájkem zprostředkovanému poznání, že k té skutečné pravdě a lásce má blíže současný český prezident, než jeho předchůdce.

Podnětem pro bezpředsudečné historické zkoumání a politologické analýzy, přesahující pouhé pozitivistické vykazování čísel a dat, je Hájkem zastávaná teze, že k tzv. pádu komunismu a sametové revoluci v Československu nedošlo primárně v důsledku spontánní vzpoury nespokojených mas, ale jako výsledek snah rozvědek a dalších, veřejnosti více či méně skrytých sil obou stran rozděleného světa, za účelem jeho mocenského sjednocení. Komunistický blok měl zamířit trochu doprava, „svobodný Západ“ doleva, a dialektickou souhrou na bázi teorie konvergence tak dát povstat novému řád, jehož vítězem bude trockistická levice a ideologie Frankfurtské školy, jejichž program je dnes prosazován pod pláštíkem humanrightismu, environmentalismu, teorie genderu či občanské společnosti. Průvodními znaky tohoto dominujícího a mediálně opečovávaného politického proudu jsou snahy o zánik národních států, odstranění společenských výsad modelu klasické rodiny či multikulturalismus, skrytě motivovaný nenávistí k vlastním duchovním a civilizačním tradicím. V českém politickém prostředí se tento v jádru neomarxistický program rozvinul pod hesly pravdoláska či havlismus, neboť pojmy levice a marxismus byly zkompromitovány sovětským modelem státního kapitalismu, jak reálný komunismus vcelku trefně Petr Hájek nazývá.

Pokud bych směl Petru Hájkovi doporučit, kde by svoji kritickou analýzu novověkého vývoje západní společnosti mohl v závěrečném díle své zamýšlené mortální trilogie ještě prohloubit, a tak se vyhnout možným rozporným postojům, přítomným v prvních dvou dílech, pak je to zacházení s pojmy kapitalismus a pravice. Je zřejmé, že chce autor oba pojmy ve svém oprávněném odporu k levicovému sociálnímu inženýrství uchopit pozitivně, téměř jako synonyma. Není však na místě se spíše ptát, což Hájek činí v případě jiných výdobytků moderní politické teorie a praxe, zda historicky vzniklá forma kapitalismu nebyla využita, jak to ostatně Marx s Engelsem předpovídali, a proto kapitalismus v této podobě schvalovali, ke koncentraci produktivního vlastnictví do rukou malého počtu osob, umožňující pozdější snadnější kolektivizaci a centrální řízení společnosti pod dohledem strany, byrokracie či malé skupiny kosmopolitních oligarchů? Nebyli blíže realitě H. Belloc, G. K. Chesterton či J. Schumpeter, když, každý z trochu jiného úhlu, varovně upozorňovali, že stávající model kapitalismu povede k socialismu a vzniku, Bellocovým termínem, otrockého státu? První dva zmínění, o nichž lze právem tvrdit, že patřili mezi kritiky kapitalismu, nebyli žádnými levičáky, což lze snadno odvodit i z toho, že prosazovali co největší rozšíření soukromého vlastnictví výrobních prostředků a vytvoření silné střední třídy výrobců a prodejců, nezávislé na výplatě ze zaměstnaneckého poměru. Taková forma kapitalismu, v dobrém slova smyslu lidová, by, jak společně tvrdili, byla silnější pojistkou proti kolektivizaci, než je rozdělení trhu mezi malý počet vlastníků. I proto si zaslouží kriticky promyslet Hájkovu tezi, že pravicové strany či hnutí v Evropě se ve 20. století zformovaly pouze ve Velké Británii, která je s problematickými aspekty kapitalismu nejvíce spojována. I stoupenec svobodného hospodářství, v němž stát hraje minimální a vždy jen subsidiární roli, mezi něž se počítám, se musí vyrovnat s oprávněnou námitkou, že kapitalismus ve spojení s individualismem a filosofickým liberalismem přispěl k rozvolnění tradičních společenských vztahů a institucí, v čele s vícegenerační a posléze i nukleární rodinou, jež umožňovaly relativně zabezpečený život bez potřeby řešit vzniklé existenční potíže přímou státní intervencí. Tzv. asistenční stát blahobytu, hypertrofovaný do podoby státní terapeutické agentury, nespadl z nebe (respektive nevzešel z pekla) samovolně, aniž by nebyl reakcí na předchozí neutěšený stav.

Navzdory těmto dílčím výhradám považuji knihu Smrt v sametu za znamenité dílo, jež umožňuje spatřit reálný stav naší společnosti a v jistém smyslu i celého lidstva právě pod těmi aspekty, na něž řadový čtenář nebývá jinými osobnostmi našeho veřejného života upozorňován.

Je-li tedy Petr Hájek šašek, tak nikoli s rolničkami, ale se zvonem, jímž nás nesvolává jen do agory politicky nekorektní a navzdory zdánlivé názorové pluralitě mediálně ostrakizované veřejné diskuse, ale i pobízí k niterné introspekci, z níž jako odpověď na palčivé otázky dneška, jejichž „pravicové řešení“ se momentálně jeví jako jen obtížně prosaditelné, vychází duchovní obrat ke Kristu a návrat po poušti agnosticismu a ateismu bloudící společnosti k radostné křesťanské zvěsti, nad níž žádné zlo nemá sebemenší moc panovat.

Vyšlo v lednovém newsletteru CEP

http://www.akce-dost.cz

čtěte také:

Hájek: Média v ČR ovládají havlističtí zednáři

Rozhovor s Petrem Hájkem: Václav Havel sloužil lži a nenávisti. Sametová revoluce byla podvod

Ještě z knihy Petra Hájka: Kdo řídil zinscenovaný pád komunismu a jak škodil Václav Havel

Klíčová slova: pravdoláska  | média  | Havel  | Charta 77  | zednáři  | světovláda  | Česká republika  | historie  | Klaus  | náboženství  | ilumináti  | konzervatismus
7230 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)Švédská vláda ztratila kontrolu nad zemí: 120 pumových útoků za půl roku. Integrace migrantů v praxi

ePortal.cz

Sluníčkáři chtějí vyvolat anarchii a urychlují svou revoluci a totální převzetí moci. Buď se budeme bránit, nebo náš svět zanikneObrana hotovosti

euPortal.cz

Hnutie Black Lives Matter podporuje potraty, homosexualitu a je proti rodinePosláním zpravodajských služeb USA je obelhávat nás

Eurabia.cz

Podle Langšádlová z TOP09 je islamistický režim Erdogana nezastupitelným spojencem ČR ...Šílený: Turecká tajná služba se podílela na imigrantských násilnostech ve Vídni!

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Koněvobijci a churchillobijci vyvolávají dojem fašistů. Na které straně stály za okupace a protektorátu rodiny pana Hřiba, Koláře a Novotného?Evropská komise vypracovala další dokument, jenž počítá s rozmísťováním migrantů do členských zemí, které bude možno provádět i bez jejich souhlasu. Solidaritu si v EU prostě rozvracet nedáme

ParlamentniListy.cz

17 českých europoslanců zvedlo ruku na podporu protestů v USA a proti Trumpovi. Některá jména Klause juniora velmi nemile překvapilaUž jste četli? Farmář dostává za kilogram jablek 5,50 Kč. A teď se podívejte, proč nakonec jedno kilo koupíte za desítky korun
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny