„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Velká Albánie: Zbraň Spojených států proti pravoslavnému světu?

Autor: Alexandre Latsa | Publikováno: 18.1.2013 | Rubrika: VE SVĚTĚ
Ilustrace

Ve čtvrtek 5. prosince loňského roku albánský premiér Sali Berisha veřejně prosazoval udělení albánského občanství všem Albáncům bez ohledu na to, kde žijí. Toto prohlášení učinil během své návštěvy města Vlora, kde byla právě před sto lety vyhlášena albánská nezávislost na Osmanské říši.

Tomuto prohlášení předcházelo obdobné vyjádření, které Sali Berisha učinil se svým kosovským protějškem, Hashimem Thaçim, několik týdnů před tím při návštěvě Kosova, kdy oba veřejně slíbili spojení všech Albánců do jednoho státu. Místo pro takovéto vyjádření bylo vybráno dobře, neboť velkou většinu obyvatel Kosova dnes tvoří právě Albánci, i když tomu tak vždy rozhodně nebylo.

Po balkánských válkách v letech 1912-1913 Srbové v Kosovu ještě stále tvořili většinu. V roce 1941 bylo Kosovo připojeno k Velké Albánii, která vznikla pod italským protektorátem. Po skončení Druhé světové války zastával prezident Tito názor, že Jugoslávie může být silná jenom tehdy, pokud Srbsko bude slabé, proto ani nic neučinil proti albánskému přistěhovalectví do Kosova. V roce 1974 to byl právě on, kdo udělil Kosovu amnestii, která byla zrušena až Slobodanem Miloševićem v roce 1989, kdy již počet srbského obyvatelstva nečinil více než 15 %.

Když v roce 2008, téměř deset let po vojenské intervenci západu, Kosovo vyhlásilo nezávislost, jen nemnozí komentátoři upozorňovali na dominantní albánské složení tohoto nového malého státu. Naproti tomu v té době bylo opěvováno, jak se údajně utlačovaný lid konečně dočkal svobody. Většina západních zemí okamžitě uznala nezávislost Kosova a to bez jakýchkoliv otázek týkajících se např. zacházení se srbskou menšinou a s budoucností, jaká ji v novém státě čeká, a to i přes hrozný precedent z roku 2004, kdy se na Kosovu konaly protikřesťanské pogromy. Je ale pravdou, že Evropa, resp. Evropská unie, měla v té době jiné starosti: organizaci a všemožnou podporu pochodu „Gay Pride“ v Bělehradě.

Trvalo jen čtyři roky, než se fraška tzv. kosovské nezávislosti plně projevila. Jen čtyři roky trvalo, než albánský premiér potvrdil, že srbští nacionalisté měli pravdu, když říkali, že v boji za odtržení Kosova nejde o zájmy jeho obyvatel, ale že se jedná jen o další epizodu odvěkého balkánského konfliktu, který se odehrává již skoro šest století mezi pravoslavnými Slovany a potomky muslimských konvertitů z dob Osmanské říše.

Podpora západu pro vytvoření Kosova a nepřátelství vůči Srbům mohou působit zcela nevysvětlitelně. Ale již od roku 1991 byli američtí stratégové vedeni jedním cílem: zničení Srbska či jeho maximální možné oslabení (včetně zamezení přístupu k Jaderskému moři – pozn. překl.) pro v budoucnu nevyhnutelný bod, kdy se Srbsko opět přikloní k Rusku.

Samozřejmě ve stejném období bylo nezbytné devitalizovat Rusko. Jestliže západ v letech 1991 až 2000 vedl vojenskou a mediální válku proti Miloševićovu Srbsku s cílem ho zničit, hospodářská a morální válka byla rozpoutána právě proti Jelcinovu Rusku. Křížová výprava proti komunismu se změnila v křížovou výpravu proti pravoslavnému světu a pochopitelně i proti jeho politicky nejsamostatnějšímu nervovému centru, proti Rusku. Ostatně i teoretik izolování Ruska v Eurasii, Zbigniew Brzezinski, v roce 2007 uvedl, že „po kolapsu Sovětského svazu bude hlavním nepřítelem USA ruská pravoslavná církev.“

Vytvoření Velké Albánie tak proto musíme hodnotit právě v tomto historickém a geopolitickém světle. Je to jako škrtnout sirkou a založit na Balkáně nový požár. Tento požár by měl vést k dalšímu oslabení Evropy, ale také k další destabilizaci pravoslavného světa (Makedonie, Řecko, Černá Hora, Srbsko…) a k omezení jeho sbližování s Ruskem. A na souboj je tak nepřímo vyzýván i ruský vliv ve východní Evropě, a s ním i sbližování Ruska se západní Evropou. Jeho omezením či odstraněním by Spojené státy zase znovu dosáhly svého hlavního cíle, zabránit sblížení mezi západní a východní Evropou, mezi katolickým a pravoslavným světem.

zdroj: http://www.voltairenet.org/article177054.html

překlad pro freeglobe.cz: J.K.

Klíčová slova: USA  | Rusko  | Balkán
7447 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny