„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Strašlivá zrada Masarykova. Memorandum zaslané Dr. V. Vondrákem předsedovi ministerské rady Antonínu Švehlovi v roce 1927

Autor: Václav Vondrák | Publikováno: 22.10.2012 | Rubrika: HISTORIE
Ilustrace

Velevážený pane ministerský předsedo!

Po celou dobu svého pobytu v republice jsem si uložil dobrovolnou reservu a vzdaloval se jakéhokoliv zasahování do politického života. Zejména jsem se úzkostlivě  vystříhal, aby mi někdo nemohl vytknouti, že jsem své odbojové činnosti hleděl využíti v osobním zájmu. Obracím-li  se na vás dnes, pane ministerský předsedo, činím tak proto, že se jedná o rozhodnutí dějinného rozsahu, o rozhodnutí, které by se mohlo dotknouti toho nejdražšího co máme – naší národní cti.

Jelikož asi neráčte býti informován o předrevolučním odboji na Rusi před příchodem Masaryka, dovoluji si uvésti, že před válkou byl jsem zemským poslancem na Volyni, od prvního pak momentu  vyhlášení války postupně: tajemníkem Kyjevského komitétu, zplnomocněncem provisorní Správy Svazu československých spolků na Rusi, předsedou Vojenského výboru Svazu, členem Výboru pro ochranu slovanských zajatců a konečně  předsedou Správy Svazu.

Se svou prací pro národ jsem nikdy nespojoval žádných osobních aspirací, je mi proto lhostejné, že tato má a mých druhů činnost je v republice neznáma neb i zneuznávána. Zmiňuji-li  se o tom zběžně  nyní, činím tak jen proto, abych Vám odůvodnil své právo na tento dopis a také proto, že bych nedovedl srovnat se svým svědomím, kdybych se nepokusil Vás varovati, dokud ještě není pozdě. Je samozřejmé, že můj dopis je naprosto důvěrný, neboť není mým úmyslem vyvolávati, nějaké skandalisování nebo veřejnou diskuzi, která by se mohla dotknouti a uškoditi zájmům republiky, nýbrž přesvědčiti jedině Vás – poněvadž ve Vašich rukou je soustředěno rozhodnutí o volbě presidenta.

Ponechávám Vám však na vůli seznámiti s obsahem memoranda důvěrně p. pres. Masaryka – neboť stojím za každým svým slovem.

Jste, velevážený pane předsedo, nejen politikem, vůdcem agrární strany, nýbrž i prostě dobrým Čechem. A tu Vám nemůže nebýt jasno, že není snad v celé republice Čecha a Slováka, který by více odporoval představě o českém člověku, který by byl více cizím našemu národnímu charakteru a tudíž i méně způsobilým k úřadu presidenta republiky – než právě prof. Masaryk.

Vy přece dobře víte, jak začínalo působení Masarykovo, když byl přidělen z Vídně do Prahy. Nemohl jste nesledovati za svých mladých let jeho protinárodní, rozkladné činnosti, a máte jistě v dobré paměti, jak nevynechal nikdy příležitosti,  kdy mohl  snížiti a potupiti český národní cit a vědomí  příslušnosti k velké rodině slovanské, i když k tomu neměl kvalifikace a vědomostí, jako na příklad v otázce rukopisné, kde byl spíše inspirátorem a organizátorem tažení proti  rukopisům, než kritikem a vědcem. Ale i tu, jak trefně charakterizoval jeho roli historik J. Heidler: „on jediný měl kuráž vsadit národu kudlu  do břicha“. A což další pak hrdinství Masarykovo – Švihova aféra? Ovšem, Vaše odpověď je nasnadě. „Zásluhy Masarykovy během války!“

Ano, příjmete-li nekriticky vše to, co věřícímu lidu podává hradní organizace a její tisk – pak máte pravdu.

Kdybyste však chtěl prozkoumat nedávné události kritičtěji, stačilo by, přečtete-li si bedlivě třeba i jen Masarykovu „Světovou revoluci“. Uvidíte, že ta známá rozhodnost Masarykova trvala 10 měsíců, než se odhodlal k činu a za hranice definitivně, s úmysly protirakouskými, odjel. Při čtení „Světové revoluce“ pozastavíte se jistě nad tou lehkostí, s jakou Masaryk dostával povolení na cesty do ciziny a usmějete se nad dětinským vysvětlením, že pas Masarykův  byl vystaven  3 roky ještě před vypuknutím války, čímž prý rakouská vláda se cítila jaksi vázána…..Masaryk sice dosti neprozřetelně prozrazuje, že některé výsledky svých pozorování a i návrhy na opravy v rakouské vojenské správě přednesl místodržiteli hr. Hunovi – ale celkem  vzato nám nezbývá, než přijati za bernou minci, že v tu dobu Masaryk již celou svou rakouskou minulost a celou svou ideologii o účelnosti postupné germanisace odhodil a neměl nic jiného na starosti, než sbírání materiálů a přípravu ke své odbojové činnosti. Trochu dlouho to trvalo, jen co je pravda, ale nevadí, jen když vše je náležitě připraveno. Té jistoty „Světová revoluce“, bohužel,  neskýtá. Nehledě na nekonečné odkládání, Masaryk odejel za hranice vlastně bez plných mocí. Až dnes my, ruští Čecháčkové, vidíme, obětí jaké, neuvěřitelně drzé, kopnikiády jsme se stali. Jako dým se rozplynulo všechno ujišťování Benešovo a Štefánkovo o vyslání Masaryka za hranice všemi vůdci politických stran! Je jistě krutou ironií osudu, že jedinou politickou stranou, která nevyslala sice, ale přijala alespoň na vědomí sdělení Dr.Beneše, že Masaryk jede za hranice a slibuje tam hájit – on Masaryk – program státoprávní, byla strana Dr. Hajna. Je zajímavé, jak Masaryk si ve „Světové revoluci“ stěžuje na nerozhodnost a bojácnost českých politiků. Bože, já jsem v Praze nebyl, ale jak lehko se dovedu vmyslit do nálady českých politiků vůči hrdinovi právě skončeného Švihova procesu. Je podivuhodné, že s Masarykem vůbec mluvili – bylo by jen logické, kdyby před ním utíkali na kilometr……

Sledujete-li výklad Masarykův dále, uvidíte, že bilance jeho zahraničního pobytu je více než chudá. Je to sice velmi záslužné, že studoval anglickou literaturu tak důkladně, že ji konsumoval v kvantech skoro neuvěřitelných – ale pro věc našeho odboje to příliš plodné nebylo. V tom směru se nedělalo vlastně nic. Leda, že se vedla soustavná intrika proti Svazu čsl.spolků na Rusi, ryze to národní a demokratické organisaci, která od prvého okamžiku války po více než dva a půl roku řídila, financovala, usměrňovala a vedla náš zahraniční odboj. Mimořádné úspěchy Svazu na poli diplomatickém a ohromný rozmach jeho vojenské akce , zvláště v roce 1916, byly solí v očích aspirantů na vůdcovství z milosti Boží, alias „ z vůle a poslání národa“. Svaz byl nepohodlným i Dűrichovi, který po příchodu do Ruska také se vytasil s nároky na diktaturu. Avšak Dűrich se nikdy nesnížil k zákulisní, podkopné činnosti proti organisaci, kterou s takovým úsilím a takovým sebezapřením vybudovala čsl. Veřejnost na Rusi. Durich záhy pochopil, jaký životní význam pro náš  odboj měl Svaz, který se stal krystalizačním bodem nezdolné vůle k osvobození, syntézou našich politických služeb.

Jinak Masaryk. Celé jeho snažení směřovalo vždy jen k rozvrácení a zdeptání Svazu, v němž spatřoval nebezpečného soupeře svých osobních aspirací. Nevynechal jediné příležitosti, kdy by mohl Svazu uškoditi, neúnavně podrýval jeho autoritu mezi krajany a neostýchal se denuncovati Svaz i v očích ruské vlády a to přímo i oklikou za pomocí svých klevetníků. Až nyní  vidíme, na příklad z pamětí gen.  Janina, jak ničemným způsobem zlehčoval Svaz jeden z Masarykových agentů. I chudák Dűrich se přiznává, že proti Svazu byl vlastně naštván Masarykem („Ve službách národa“)

Pro Masaryka neplatily ohledy na krajní nebezpečí, v němž se nalézala tehdy naše vojenská akce, na nutnost koncentrovati všechny síly k odražení nepřátelských vlivů. Rovněž nic nepomohly Svazu i jeho krajní korektnost a naprostá lokálnost vůči Masarykovi. Po nastolení ruské revoluce Svaz byl smeten, resp. okleštěn a vedení odboje odevzdáno do rukou Masaryka a jeho družiny. Podstata a směr našeho odboje se změnily radikálně: štít národního odboje sice ponechán, poněvadž Masaryk dobře věděl, že 90% původních dobrovolců jsou prodchnutí vlasteneckým citem a proto z důvodů opatrnosti nemohl zahoditi národní program do starého železa hned naráz, ale pracoval soustavně a energicky na „převychování“ odboje národního na revoluci socialistickou. Když pak vojsko se doplnilo více než na polovinu ulejváky, kteří se do legií hlásili, až když viděli, že v nich je jediná záchrana před vytouženými vymoženostmi bolševické vlády, Masaryk měl vyhráno. Nebýt beztaktního jednání pana Trockého a příliš okaté zrady Masarykova důvěrníka, prof. Maxy, stala by se věc strašná: naše vojsko by se tak dlouho cloumalo po různých městech a etapách Sibiře, dokud by úplně nepodlehlo rozkladu a mravní zkáze.

I bez toho neslaná naše tzv. „anabase“ by se stala naší potupou a zatížila by náš národ pro věčné časy opovržením celého světa. Jen díky zdravému národnímu citu našich dobrovolců, jen díky tragické oběti starodružiníka Švece a mužnému odhodlání výkvětu našeho důstojnictva – čest národa byla zachráněna. (Protimasarykovské rezoluce čeljabinské.)

Jest nevyhnutelno, velevážený pane předsedo, abyste si uvědomil, že se jedná o znovuzvolení člověka, který způsobem nízkým a nečestným zradil nejen národní Rusko, nýbrž zradil spojence a co nejhoršího, zrazoval i vlastní vojsko československé.

Nevím, jak tomu bylo ve skutečnosti, ale slyšel jsem, že po návratu do vlasti referoval Masaryk v ministerské radě o různých událostech po dobu svého pobytu na Rusi. Přiznával se, jak těžký duševní boj bylo mu podstoupiti při rozhodování, s kým má jíti: zda s národním Ruskem, vedeným generály Kornilovem a Alexejevem, či s bolševiky. Přiznával se že si byl dobře vědom ohromné váhy svého rozhodnutí, jelikož jak početní, tak mravní silu čsl. Vojska vysoko převyšovala tehdejší bolševické útvary na Rusi. Po dlouhém prý váhání se rozhodl s národním Ruskem nejíti a pomoc Kornilovu a Alexejovu odříci. Po tomto přiznání nastalo prý v ministerské radě hrobové ticho, přerušené po delší době ministrem Práškem, který prohodil krátce: „To byla chyba!“ Z dalšího vývinu událostí víme, že tohoto výroku Masaryk Práškovi nikdy neodpustil.

Obhájci Masarykovy politiky na Rusi předhazují, že od Čechů bylo žádáno, aby převzali do svých rukou celé vedení ruského národního hnutí, aby dobyli Moskvy, potřeli bolševiky a snad  dokonce se i ujali vlády. To vše je ovšem vylhaný a čirý nesmysl. Nikdo z ruské strany nic podobného nežádal. Rusové neprosili Masaryka o nic jiného, než o poskytnutí pomoci pro první čas, pokud se nepodaří zorganisovati vojensky všechny síly, které z celého Ruska spěchaly pod prapor Kornelova. Byl to skutečně okamžik kritický.

Sám Masaryk ve svém memorandu ze dne 10.4.1918 píše zcela určitě a jasně: „Ruská armáda neznamená nic!“ Z pojednání odborných vojenských spisovatelů a právě tak i z pramenů bolševických víme, že na jaře r.1918 bolševická armáda vlastně ani neexistovala. Podle přesného seznamu disponovala sovětská vláda jen několika roztroušenými bataliony. Sám Trocký doznává, že v květnu 1918 celá vojenská pohotovost Sovětů čítala dohromady 4680 mužů. Všechno ostatní, co se po široké Rusi potloukalo se zbraní  v ruce, nikterak nemohlo býti hodnoceno jako vojenská síla. Je pochopitelné, že sovětská vláda  si záhy uvědomila nebezpečí své situace a skutečně již na začátku srpna téhož roku Trocký vehementně pracuje na organisaci bolševické armády. Avšak od března do srpna o nějakém vojenském odporu bolševiků nemohlo býti ani řeči. Kdyby byl Masaryk zůstal věren Rusku, tomu Rusku, kterému vděčíme za vybudování našeho samostatného vojska, za pronikavou diplomatickou podporu ideje samostatnosti českého a slovanského národa před Spojenci  a před  celým světem – a zabezpečil tvořící se Dobrovolné armádě ruské organizační základnu – jak ho o to  žádali Kornilov a Alexejev a jak jsme úpěnlivě o to prosili my, ruští Čechové, pak není možno pochybovati o tom, že ještě v létě r.1918 by Dobrovolná armáda byla v Moskvě.

Jsou liché, a naprosto bezpodstatné námitky obhájců Masarykových,  poukazujících na neschopnost ruské národní inteligence. Podařilo-li nástupcům Kornelova, odkázaným jen na vlastní síly, za poměrů neporovnatelně horších, kdy bolševici své vojenské síly již značně zrestaurovali, opanovali Kavkaz, Krym a celé jižní Rusko, dobýti Kyjeva, Charkova a doraziti až do Orla – pak svědčí to jistě o zcela něčem jiném než o nedostatku organizačních schopností národního Ruska.

Avšak Masarykovi nikdy se nejednalo o záchranu Ruska národního  a demokratického. Všechno to ujišťování o rusofilských a slovanských citech, o naprosté oddanosti ruské dynastii – ano, ano, ani to nechybělo, ovšem jen dotud, dokud car byl na svém trůně -, vše to nebylo nic jiného než přetvářka, nestoudná lež, kterou i my ruští Čechové , jsme dočasně byli uvedeni v omyl.Veškeré Masarykovo jednání na Rusi, právě tak jako všude jinde , bylo určováno nikoliv zájmy ruského a čsl. Národa, nýbrž osobními a stranickými ohledy na výsledky, které bude míti jeho politika v budoucím čsl. státě. Stačí,  postavíme-li si otázku, na jaké místo by v Čechách mohl Masaryk aspirovati, kdyby Rusko národní zvítězilo nad bolševismem, aby nám  bylo úplně jasno, že Masaryk, ten Masaryk, jak ho nyní dobře známe, nemohl jednati jinak, než ke zkáze národního Ruska a k vítězství III. Internacionály. Proto navazoval, paktoval a jednal s bolševiky,  proto přátelsky potřásal ruce, které právě podepsaly Brest-Litevský mír, a pranic se při tom neohlížel na smrtelné nebezpečí, do něhož uváděl Spojence i naše vojsko. Abychom jasněji viděli propast, do  níž nás Masaryk zatahoval, musíme si uvědomiti, že v první polovině roku 1918 měli jsme na vybranou: buď se přiklonit k bolševikům – aneb podat ruku národnímu Rusku, pod vedením osvědčených generálů-demokratů Kornelova a Alexejova, kteří toužili nejen po záchraně Ruska, nýbrž, a to je velmi podstatné, po obnově východní fronty proti Německu a Rakousku-Uhersku. To se obyčejně a důsledně zamlčuje, ale zůstane navždy historickou skutečností, že národní Rusko jediné zůstalo Spojencům věrno. Zatím co bolševici uzavřeli s Němci Brest-Litevský mír a ukrajinští eseři (o nic lepší než bolševici)  zabezpečili si dokonce i vojenskou pomoc Německa  a Rakouska-Uherska  k opanování Ukrajiny, národní Rusko odmítlo všechny námluvy  Němců, kteří dobře znali cenu svých nových bolševických spojenců,  podporovali je sice a hodně platili, avšak jimi opovrhovali. Ucházeli se  však skutečně jen o spojenectví Kornelova a jeho nástupce Denikina.

Pro naše vojsko, součástku armády Spojenců, nebylo vlastně otázky, s kým mělo jíti. Jeho směr byl jasný: chtělo-li zůstal věrno svým povinnostem a závazkům, své cti a dějinnému poslání, nemohlo jednati jinak než zachovati věrnost Spojencům a jíti s národním Ruskem, které by, maje zabezpečený týl, hravě porazilo bolševiky a ihned  postavilo novou frontu proti Německu, třeba i posunutou hluboko na východ, ale právě tím nebezpečnější v důsledku prodloužení komunikačních spojů. V každém případě další zásobování německého bloku na Ukrajině by bylo znemožněno a donutilo by Němce soustředit na  nové frontě alespoň polovinu těch sil, které po Brest-Litevském míru Němci přehodili proti Francii. A v tom spočívá strašlivá zrada Masarykova: unášen svými bolševickými sklony, poslušen směrnic jaksi tajemné mezinárodní mafie, a zejména kalkulem na své osobní postavení v Čechách, prohlásil falešné a naprosto nemnožné, naveskrz lživé heslo neutrality a tím že národní Rusko zabil, ale i protáhl válku nejméně o půl roku a tím Spojence připravil o statisíce lidských životů a nespočetné miliardy.

Naprostá amorálnost Masarykova vynikne ještě jasněji, půjdeme-li za ním dále: Po zbabělém útěku od vojska z  Kijeva, které opustil v situaci přímo zoufalé, a hned nato i z Moskvy (přečtěte si někdy „Osudové rozhodování“ Zumanovo, to stojí za to), nemá Masaryk nic jiného na starosti, než bolševickou propagandu a jejich diplomatické lancírování v Americe. NA začátku roku 1918 celý civilizovaný svět s úžasem hleděl na tajemnou, apokalyptickou tvář krvavé revoluce na Rusi  a je pochopitelné, že s krajním napětím chtěl slyšet úsudek člověka, který právě přijel ze samého jícnu sopky, zkušeného politika, publicistu, který se již dříve sice nešťastně, ale podrobně ruskou otázkou zabýval, k tomu Slovana – zkrátka nespornou autoritu v otázce ruské.

A Masaryk skutečně viděl na vlastní oči první náraz bolševické vichřice na ulicích Kijeva. Viděl ta nekonečná procesí důstojníků, odváděných k popravě, odstřelovaných jen proto, že měli na sobě důstojnickou uniformu, ač opravdových důstojníků z povolání mezi nimi nebylo ani 5%. Masaryk bydlel na Kreščatiku, kde za jednu noc byli vyvražděni všichni nežidovští obchodníci, četl příšerné seznamy popravovaných kněží, úředníků, profesorů advokátů, soudců, slyšel o hrůzách črezvyčajek. Navštěvoval dokonce pana Muravjeva v Mariinském paláci, postaveném v odlehlém koutě carského parku, kde byla právě ve velkém odstřelována ruská inteligence.

A tu stojíme před neslýchaným zjevem perversní moral-insanity: Masaryk, týž Masaryk, který dovedl vzbouřit proti carskému Rusku veřejné mínění celé Evropy, ve jménu ohrožených nejdražších statků civilisace a humanity, když se jednalo o případ Bejlisův, ač Vejlis byl souzen a pak i osvobozen zcela legálním soudem a hrozilo mu, kdyby byl uznán vinným, v nejhorším případě 15 let káznice, - tentýž Masaryk, zavátý osudem do nejstrašnější mučírny světa, kde nevinné oběti hynuly po tisících v krutých muká – tentýž Masaryk pojednou nic neviděl a o ničem neslyšel. Jemu nikterak nevadil smrtelný chrapot nevinných obětí...

Dr. V. Vondrák, býv. president čsl. spolků na Rusi

pokračování zde (celý text ke stažení ve formátu PDF)

čtěte také:

"Tatíček" Masaryk? O tzv. Judově aféře

Legenda o TGM. K výročí Masarykovy smrti

TGM dostal novú republiku ako trafiku za svoje verné služby v lóži

Klíčová slova: nacionalismus  | historie  | vlastenectví
6399 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Švédská vláda ztratila kontrolu nad zemí: 120 pumových útoků za půl roku. Integrace migrantů v praxiTak tohle nedokážete! Greta prý vidí oxid uhličitý pouhým okem!Hrdinové z Antify proti důchodkyni s chodítkem (+ video)Na antirasistické konferenci zakázali bělochům pokládat otázkyGreta není první! Už před 27 lety tleskali světoví potentáti holčičce, která nechtěla dýchat vzduch a kupodivu dodnes blahobytně žije (+ video)

ePortal.cz

Další profesní zločin České televize. Zatímco poslankyni Miroslavu Němcovou...Dokud budou USA vojensky přítomné v Sýrii, nelze tam nastolit pořádek a mír, protože se za ně schovávají teroristické skupiny. Musíme začít masivně zbrojit a nespoléhat na NATO, které je agresivní

euPortal.cz

ANALÝZA: Pravá podstata Istanbulské úmluvy i zvrácenost ideologie, jejímž je výronem. Děsivá faktaJako zvěř. Tak se chovají imigranti na ostrově Malta. Já bych jim vzkázal: „Nikdo vás sem nezval, tak jděte zpátky domů!"

Eurabia.cz

Neziskovky s podporou soudů ovládnutých neomarxisty zavádějí komunistickou cenzuruPolský soud chce soudit belgického europoslance Verhofstadta za hanobení národa

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Jsme ohroženi jadernou válkou s Ruskem víc, než si myslímeProč si Karel Gott získal národ a proč původní pokus mediálního mainstreamu a některých politiků prezentovat jej jako "rozporuplnou osobnost" skončil fiaskem, trapnými výlevy několika jedinců

ParlamentniListy.cz

Znal jsem Gotta jako kluka. Anticharta, to bylo jinak. Totalita je zase tu, říká člen Charty 77. Chramostová, Halík, válka... Silné čteníStarDance: Konec Fridrichové komentoval Robert Záruba. „Gól“ neřval, šlo o politiku. A Soukup...
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny