„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Prohlášení k 50. výročí zahájení 2. vatikánského koncilu

Autor: Mluvčí - MONOS o.s. | Publikováno: 13.10.2012 | Rubrika: HISTORIE
Ilustrace

Dnes, 11. října 2012, uplynulo přesně 50 let od chvíle, kdy byl zahájen Druhý vatikánský koncil. Nutno souhlasit s vyjádřením tiskového střediska České biskupské konference, že se tento koncil „zařadil mezi největší události v dějinách církve a lidstva“ (viz ZDE).

Rozcházíme se však zcela zásadně s hodnocením výsledků Druhého vatikánského koncilu, jak je podáno v přiloženém materiálu církevního historika doc. dr. Tomáše Petráčka. Dr. Petráček především hodnotí působení Církve od konce 18. století až do roku 1958 jako zcela chybné. Církevní představitelé se podle něho nedokázali vyrovnat s myšlenkami, jež přinesla francouzská revoluce a svým odmítavým postojem se Církev dostala do obranného postoje ublížené menšiny. Kvůli tomuto „konfrontačnímu přístupu k moderní společnosti“ začala houfně ztrácet věřící.

2. vatikánský koncil znamenal důležitý obrat. Církev se otevřela liberálním myšlenkám, přijala koncept lidských práv, demokratizovala se.

Nuže, jaký je výsledek těchto změn?

I dr. Petráček v závěru píše, že očekávání spojená s Druhým vatikánským koncilem se nenaplnila. Přisuzuje to však především vnějším vlivům – vytvoření konzumní společnosti a jejím důrazem na individuální svobodu. A nakonec konstatuje, že ač se koncil poměrně zdařile vyrovnal s modernou, doba pokročila a klade dnes naléhavě jiné otázky a nové výzvy.

Toto konstatování je ústředním bodem jeho zamyšlení. Zatímco od francouzské revoluce až do roku 1958 Církev tvrdošíjně a zpátečnicky - jak tvrdí - trvala na své pravdě, již hlásala po dva tisíce let, zatímco se negativně vymezila vůči francouzské revoluci, zatímco odsuzovala mylné bludné představy moderních osvětářů, nyní se „otevřela světu“ a přijala omyly o svobodném republikánském a demokratickém světě, o pokroku a liberalismu. A tak, jak se tento svobodomyslný svět, v němž není místo pro Boha, rozvíjí, musí se i církev měnit a vyvíjet. Zatímco do osudného Druhého vatikánského koncilu stála Církev jako skála a střežila tradiční učení církevních otců, čímž poskytovala pevnou oporu pravověrným katolíkům, nyní se má Církev světu přizpůsobovat. A jak dnes liberální svět veškeré poznání relativizuje a jako hlavní ideologii vyznává právo každého člověka věřit, čemu chce, tápe i řada katolíků; není divu, že se mezi nimi najdou i skupiny, obdivující Pussy Riot či zastávající se veřejných sodomitských pochodů, bránících právo na potrat, stejně jako právo na eutanazii.

Podobně jako dr. Petráček ve svém pojednání vyzvedl působení Hanse Künga při koncilu a nezmínil se o jeho budoucím zhoubném působení, podobně jako se negativně v jediné větě zmínil o obránci tradice Marcelu Lefebvrovi, obdobně i laičtí katolíci dnes věří podle vlastního výběru. Lze očekávat, že jak se Církev bude i nadále přizpůsobovat novým bludům levicových napravovatelů světa, nositelů pokroku a budovatelů šťastných zítřků, budou i katolíci stále více ztrácet pevnou půdu pod nohama a zmateně vyznávat heretické nesmysly. Však ve světě, ve kterém vedle sebe ekumenicky koexistují různá učení, aniž by jakékoliv mělo právo na plnou pravdu, jinak nemohou. Budou se bratřit s vyznavači nejrůznějších denominací a sekt, s nejrůznějšími demagogy, až se nakonec bratrsky budou 5x denně otáčet k Mekce a klanět Alláhovi.

 

Na závěr této úvahy uvádíme Odpověď arcibiskupa Lefébvra kardinálu Ottavianimu po koncilu, kterou jsme převzali ze serveru www.vendee.cz:

***

Řím, 20. prosince 1966

Vaše Eminence,

Váš dopis z 24. července, týkající se otázky určitých pravd, byl skrze úřady našeho sekretariátu tlumočen všem představeným.

Došlo nám několik odpovědí. Ty, které k nám dorazily z Afriky, nepopírají, že v tuto chvíli existuje velké zmatení mysli. I když tyto pravdy nejsou zpochybňovány, jsme v praxi svědky zmenšení zápalu a četnosti při přijímání svátostí, především svátosti smíření. Zjišťujeme velké zmenšení úcty ke Svátosti oltářní, především ze strany kněží, a nedostatek kněžských povolání ve francouzsky mluvících misiích. Povolání v anglicky a portugalsky mluvících misiích jsou měně postižena novým duchem, ale časopisy a noviny již šíří nejvíce pokrokářské teorie.

 Může se zdát, že důvodem pro malý počet odpovědí je obtížnost chápání těchto omylů, které jsou rozšířeny všude. Tyto odporné lži jsou usazeny hlavně v literatuře, která rozsévá zmatení v myslích svými výklady, které jsou víceznačné a neurčité, ale pod jejichž pláštěm člověk objevuje nové náboženství.

Považuji za svoji povinnost úplně a jasně před Vámi předestřít to, co je zřejmé z mých rozhovorů s mnoha biskupy, kněžími a laiky v Evropě a v Africe, a co vychází najevo z toho, co jsem četl v anglických a francouzských teritoriích.

Ochotně bych následoval systém pravd uvedených ve Vašem dopise, ale troufám si říct, že současné zlo se jeví jako mnohem vážnější, než jen jako popírání nebo zpochybňování některých pravd naší víry. V této době se to projevuje extrémním zmatením myšlenek, rozpadem církevních institucí, náboženských nadací, seminářů, katolických škol – zkrátka toho, co je stálou oporou Církve. Není to ničím méně, než logickým pokračováním herezí a omylů, které podkopávají Církev v posledních stoletích, zvláště od liberalismu minulého století, který se za každou cenu snažil smířit Církev s myšlenkami, jež vedly k Francouzské revoluci.

Podle míry, do jaké Církev odporovala těmto myšlenkám, které jdou proti neporušené filozofii a teologii, postupovala i vpřed. Na druhé straně každý kompromis s těmito podvratnými myšlenkami přinášel příklon Církve k občanskému zákonu, a s tím spojenému nebezpečí podrobení Církve občanské společnosti.

Navíc vždy, když skupiny katolíků připustily, že je přitahovaly tyto mylné představy, papežové je odvážně volali k pořádku, poučovali je, a bylo-li třeba, odsuzovali je. Katolický liberalismus byl odsouzen papežem Piem IX., modernismus papežem Lvem XIII., hnutí Sillon papežem sv. Piem X., komunismus papežem Piem XI. a neomodernismus papežem Piem XII.

Díky této obdivuhodné ostražitosti se Církev upevnila a šířila se, obrácení pohanů a protestantů byla velmi početná, hereze byly zcela rozdrceny, státy přijaly více katolické legislativy.

Náboženské skupiny prodchnuté těmito falešnými myšlenkami však uspěly v infiltrování se do Katolické akce a do seminářů díky určité shovívavosti ze strany biskupů a toleranci jistých římských autorit. Brzy se z takových kněží vybírali biskupové. To byl bod, v němž se koncil nalézal, když se chystal, prostřednictvím přípravných komisí, vyhlásit v reakci na takové omyly pravdu, aby tyto omyly vypudil ze středu Církve na dlouhou dobu. Byl by to konec protestantismu a počátek nové a plodné éry v Církvi.

Tato příprava byla ohavně zavržena, aby se tak připravila cesta pro nejvážnější tragédii, kterou kdy Církev zakusila. Dožili jsme se toho, že jsme viděli sňatek katolické Církve s liberálními myšlenkami. Kdybychom odvážně neprohlásili, že Církev dovolila těm, kteří se hlásí k omylům a směrům zavrženým výše zmíněnými papeži, aby důvodně uvěřili, že jejich nauky jsou schválené a povolené, znamenalo by to odmítnout důkazy, být úmyslně slepý

Zatímco se koncil připravoval na to, být zářícím světlem v dnešním světě (pokud by byly přijaty ony předkoncilové dokumenty v nichž nalézáme formální vyjádření neporušené nauky s ohledem na problémy dneška), můžeme a musíme bohužel konstatovat, že:

Když koncil zavedl novoty, více čí měně celkově narušil jistotu pravd, které učilo Magisterium Církve jako nezpochybnitelně náležející k pokladu tradice.

Přenesení jurisdikce biskupů, dva zdroje Zjevení, inspirace Písma, nezbytnost milosti pro ospravedlnění, nezbytnost katolického křtu, mravný život mezi heretiky, schizmatiky a pohany, ukončení manželství, náboženská svoboda, poslední věci člověka atd. Ve všech těchto zásadních bodech byla věrouka jasná a na katolických univerzitách jednomyslně vyučovaná. Nyní množství textů koncilu u těchto pravd umožní, aby na ně padly pochyby.

Následky toho se rychle objevily a projevily v životě Církve:
pochyby o nezbytnosti Církve a svátostí vedou ke ztrátě kněžských povolání,
pochyby o nezbytnosti a přirozenosti „obrácení“ všech duší sebou nesou vymizení náboženských povolání, zničení tradiční spirituality v noviciátech a zbytečnost misií,
pochyby o legitimnosti autority a potřebě poslušnosti, zapříčiněné vyzvedáváním lidské důstojnosti, autonomie svědomí a svobody, rozvolňují všechna společenství především církevní – náboženské společnosti, diecéze, světské společnosti, rodinu.

Pýcha má jako svůj normální následek žádostivost oka i těla. Je to asi jedno z nejděsivějších znamení našeho věku, vidět, do jak hlubokého morálního úpadku klesla většina katolických publikací. Bez jakéhokoliv omezení mluví o sexualitě, kontrole porodnosti všemi metodami, legitimnosti rozvodu, koedukovaném vyučování, flirtování, o tanci jako nezbytném prostředku křesťanské výchovy dítěte, o celibátu kněží atd.

Pochyby o nezbytnosti milosti pro spásu zapříčiňují, že křty jsou v malé úctě, takže v budoucnu budou odloženy až na pozdější dobu, a způsobují zanedbávání svátosti smíření. Navíc je to postoj duchovních a ne věřících. Stejné je to, pokud jde o reálnou Přítomnost – jsou to duchovní, kteří jednají, jako by už nevěřili, tím, že ukrývají Svátost oltářní, potlačují všechny známky úcty k posvátným částečkám sv. Hostie a všechny obřady k Její úctě.

Pochyby o nezbytnosti Církve, jediném zdroji spásy, o katolické Církvi jako jediném pravém náboženství, vycházející z deklarací k ekumenismu a náboženské svobodě, ničí autoritu Magisteria Církve. Ve skutečnosti už Řím nadále není jedinečná a nezbytná Magistra Veritatis.

Proto, dohnáni k tomu fakty, jsme z toho nuceni vyvodit, že koncil povzbudil nepředstavitelným způsobem šíření liberálních omylů. Víra, morálka a církevní kázeň jsou otřeseny ve svých základech, což naplňuje předpovědi všech papežů.
Zničení Církve pokračuje rychlým tempem. Svrchovaný pontiff předáním přehnané pravomoci biskupským konferencím učinil sám sebe bezmocným. Jak bolestné lekce v jednom jediném roce! Přesto nástupce Petrův a jenom on sám může zachránit Církev.

Ať se Svatý Otec obklopí silnými obránci víry, ať je jmenuje do důležitých diecézí. Ať vyhlásí pravdu v dokumentech nejvyšší důležitosti, vyhledá omyly beze strachu z odporu, beze strachu ze schizmatu, beze strachu ze zpochybnění pastoračních dispozic koncilu.

Kéž Svatý Otec uzná za vhodné povzbuzovat biskupy, aby napravovali víru a morálku, každý za sebe ve své vlastní diecézi, protože je nutné, aby každý dobrý duchovní podporoval odvážné biskupy, přesvědčoval je, aby reformovali své semináře a obnovili je v duchu studia sv. Tomáše Akvinského; je nutné povzbuzovat generální představené, aby udrželi v noviciátech a společenstvích základní principy křesťanské askeze a především poslušnosti; povzbuzovat rozvoj katolických škol, tisku poučeného neporušenou naukou, sdružení křesťanských rodin, a nakonec pokárat podněcovatele omylů a umlčet je. Středeční papežské promluvy nemohou nahradit encykliky, výnosy a dopisy biskupům.

Nepochybně to činím bezhlavě, když se vyjadřuji tímto způsobem. Ale když píši tyto řádky, je to s vroucí láskou, láskou k Božímu majestátu, láskou k Ježíši, láskou k Marii, k Církvi, Petrovu nástupci, Římskému biskupovi, Kristovu vikáři.

Kéž Duch Svatý, jemuž je naše kongregace oddána, milostivě přijde na pomoc Knězi univerzální Církve. Nechť Vaše Eminence uzná za hodné přijmout ujištění o mé nejuctivější oddanosti Našemu Pánu.

Marcel Lefébvre

Titulární biskup Synnady ve Frýgii,
Generální představený kongregace Otců sv. Ducha

www.monarchista.cz

čtěte také:

Svatý Václave, uchovej nás při zdravém rozumu!

Silněji než dosud vystupujme na obranu našich společných tradic a duchovního rozměru naší národní existence

Zabedněnost, nebo schválnost? Několik postřehů k Mariánskému sloupu a smyslu českých dějin

Klíčová slova: historie  | demokracie  | církev  | konzervatismus
3583 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Íránský útok na tankery? Japonci zpochybňují americkou a saúdskoarabskou propaganduDvě lesby uřízly malému chlapečkovi… A pak… (+ foto)Googlem ke světovládě? Vyhledávač, po němž se blbne, ale správně volíČetba knih způsobuje změny v mozku!Svět se mění. K lepšímu? Pride 1959 vs Pride 2019

ePortal.cz

Naprosto neuvěřitelné vyjádření ministra vnitraRobinson musí zmizet. Je málo pokrokový

euPortal.cz

V devadesátých letech probíhal poměrně ostrý boj mezi dvěma skupinami: a) havlisté chtěli všechno rozdat nadnárodním korporacím, b) klausovci chtěli vytvořit vrstvu domácích podnikatelů a národní kapitalismusPokud by nebyl ministrem vnitra Hamáček, tak standardní ministr vnitra by měl po německé vládě požadovat vysvětlení, proč z Německa vyhoštěný imigrant znásilňoval v ČR

Eurabia.cz

Jak Salvini «obrátil» katolické voliče?Africký uprchlík znásilnil šestnáctiletou Češku u Terezína! Multikulturní obohacení dorazilo ze Západu již i k nám ...

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životSilnější než chemoterapie: Bylinka na rakovinu, která vám roste přímo pod nosem

euServer.cz

Probíhá pokus spodiny o majdanizaci našich politických poměrů. O fašistický převrat, který se pro tupý dav a herce, nemající o politických faktech zbla tušení, zamaskoval do hávu demokracieMůže vůle 1/3 občanů přetlačit vůli 2/3 občanů?

ParlamentniListy.cz

Jan Schneider: Babiš čelí Kubiceho zprávě číslo 2. Byl jsem u toho, viděl jsem ty lži z PrahyMilion chvilek: Pravda o Mikuláši Minářovi
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny