„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Vražedný komplot proti papeži? Mocenský boj o Svatý stolec a rejdy CIA: Benedikt XVI. chtěl skoncovat s americkým přístupem do vatikánské banky

Autor: Federico Bischoff | Publikováno: 23.7.2012 | Rubrika: ZA OPONOU
Ilustrace

Svatodušní svátky, kdy křesťané slaví seslání Ducha svatého, přinesly letos katolické církvi návrat zlých duchů minulosti. Dne 26. května bylo oznámeno zatčení papežského komorníka Paola Gabrieleho, zvaného „Paoletto“ (Pavlíček). Na mnoha fotkách stojí po boku Benedikta XVI a byl s Jeho Svatostí privatissime, tj. společně s papežem stoloval a dokonce pomáhal při svlékání a oblékání.

 

Mnohá německá média „komorníka“ označovala italským slovem „camerlengo“, zjevně z přílišného čtení knih spisovatele Dana Browna. V jeho bestselleru „Illuminati“ je to totiž camerlengo Carlo Ventresca, který jako soukromý tajemník papeže předstírá spiknutí iluminátů, Svatého otce otráví a hodlá na sebe strhnout pontifikát a obejít konkláve. Ovšem Paoletto není ani zosobněním ďábelské románové postavy ani nezastává její úřad; byl pouze „Camerierre personaleBenedikta XVI, což je možno do různých jazyků překládat různě. Úřad camerlenga mezitím vykonává jiná osoba, a sice Tarcisio Bertone. O něm ještě uslyšíme.

 

Při všech těch nesprávných překladech zůstává záhadou, proč se zdejší žurnalisté tak horlivě snaží vystínit vražedné paralely mezi románem a přítomností. Italská média jsou sdílnější a již od konce května šíří zprávu, že zatčený Gabriele by mohl být obžalován i z „útoku na bezpečnost papeže“. To je ovšem úplně jiný kalibr než pouhá „krádež“, kvůli níž byl doposud vyšetřován. V každém případě vyšetřovatelé našli v jeho bytě čtyři bedny s kopiemi důvěrných dokumentů, které nepochází z vatikánského archivu, nýbrž přímo ze soukromých komnat Jeho Svatosti. Odcizit je mohl jedině Paoletto.

 

Mlčení o možném atentátu je proto tak nápadné, že od publikace příslušných zpráv neuplynula nijak dlouhá doba. Vydání z 10. února otevřel seriózní italský deník Il Fatto Quotidiano na titulní straně palcovým titulkem: „Komplot proti papeži, do dvanácti měsíců zemře“. List k tomu zveřejnil faksimile dopisu, který sepsal v němčině kolumbijský kardinál Dario Castrillon Hoyos dne 30. prosince 2011 a osobně jej předal Benediktovi XVI. Hoyos v něm informuje o výrocích, které v úzkém kruhu posluchačů pronesl arcibiskup palermský Paolo Romeo na cestě do Číny v listopadu 2011. V Hoyosově zprávě se mimo jiné píše: „Kardinál Romeo při svých jednáních v Číně prorokoval smrt papeže Benedikta XVI. během příštích 12 měsíců. Výroky kardinála jako možného zasvěcence do vážně míněného vražedného spiknutí, zněly natolik sebejistě a důsledně, že jeho partneři v Číně s hrůzou usoudili, že na Jeho Svatost je naplánován atentát. (…) Kardinál Romeo kritizoval papeže Benedikta XVI. velmi silně. Prý se příliš zabývá liturgií a zanedbává „každodenní provoz“.

 

Romeova kritika ukazuje souboj různých linií uvnitř Vatikánu, přičemž zveřejnění tajných písemností je všeobecně přijímáno jako projev tohoto boje. Polemika proti Benediktovu upřednostňování náboženských před obchodními záležitosti Vatikánu budí nevoli mnoha příslušníků staré gardy. Německý papež je mnoha „starým“ nepohodlný ne proto, že chce být „moderní“, nýbrž právě naopak, tedy že tradiční úlohu církve, např. liturgii, vyvyšuje nad každodenní „business“, který se před jeho nastoupením do funkce ve Svatém městě rozšířil.

 

Tento Němec dal od své volby v roce 2005 jasně najevo, že okolo peterského dómu by měl vát jiný vítr. Vyhlášením války bylo zejména to, že jmenoval svého dlouholetého důvěrníka Bertoneho svým komorníkem s funkcí státního tajemníka. Právě jeho krédo „méně diplomacie a více evangelia“ je terčem kritiky, kterou ve své filipice z Číny mrštil proti pontifikovi Romeo.

 

Zřejmě ještě důležitější bylo další personální rozhodnutí: v roce 2009 jmenoval Ettore Gotti Tedeschiho do čela vatikánské banky (Instituto der la Opere di Religione – IOR). Ten měl vyčistti tento chlév od hnoje, který tam po desetileté sedimentoval. Cílem bylo plnění mezinárodních norem „pro zamezení praní peněz, defraudace a falšování„ (jak znělo společné ujednání mezi státem Vatikán a Evropskou radou). To byla hozená rukavice. Poslední papež, který se navážel do tajného finančního aparátu Vatikánu, totiž tento svůj pokus dlouho nepřežil. Jan Pavel I. zemřel dne 29. září 1978 po pouhých 33 dnech ve funkci a ani ne 24 hodin po svém rozhodnutí odvolat důležité finanční manažery kurie. Jako příčina smrti byl uveden srdeční infarkt, avšak nebyla provedena pitva, a sestra, která mrtvého nalezla jako první, byla zavázána mlčenlivostí. Státní tajemník Vatikánu prohlásil veškeré poslední papežovy věci i jeho závěť za důvěrné – stejně jako seznam avizovaných personálních rozhodnutí. Britský investigativní novinář David A. Yallop tento případ zkoumal a ve svém bestselleru „Ve jménu Boha?“ považuje papeže za oběť vražedného útoku tajné zednářské lóže P2. Jejím důvěrníkem byl i šéf vatikánské banky Angelo Caioila, kterého v roce 2009 Joseph Ratzinger svrhl a nahradil Tedeschim.

 

Uzel špatných bankovních obchodů se zatáhl na konci 60. let. Po smrti populárního Jana XXIII. byl Vatikán konfrontován se silným vysycháním peněz od dárců. Ve stejné době italská republika zrušila všeobecné osvobození Vatikánu od daní, což bylo privilegium z doby Mussoliniho. Nový papež Pavel VI. chtěl do ciziny propašovat pokud možno co nejvíce peněz tak, aby to ušlo pozornosti italského daňového dohledu, a pověřil tímto úkolem dvě osoby: Američana Paula Casimira Marcinkuse, který se stal od roku 1971 presidentem vatikánské banky a sicilského bankéře Michele Sindonu. Marcinkus si pomocí milionů z černých fondů CIA vykoupil přízeň kurie a Sindona byl zase ve spojení s Robertem Calvim, který se kdysi prsil, že s takovýmto čistým obchodním partnerem společně ovládnou milánskou burzu. Co je ale důležité: Calvi byl zároveň pokladníkem zednářské lóže P2. Když byla tato lóže v roce 1981 dekonspirována, vysvětlovala vojenská tajná služba SISMI parlamentní vyšetřovací komisi pozadí vzniku P2 takto:

 

„Byl to Ted Shackly, ředitel skrytých operací CIA v Itálii v 70. letech, který šéfovi P2 Liciu Gellimu představil Alexandra Haiga. Haig a Kissinger zmocnili Gelliho na podzim 1979 k naverbování 400 vysokých italských důstojníků a důstojníků NATO do lóže“. Seznam členů tajného spolku zahrnoval na počátku 80. let 962 jmen, mezi nimi tři šéfy tajných služeb, 50 vysokých důstojníků armády, jedenáct policejních presidentů, pět prefektů, deset bankovních presidentů, při úřadující ministry, dva exministry a 38 poslanců parlamentu.

 

Jan Pavel I. chtěl Američana Marcinkuse zbavit moci a byl proto, jak výše uvedeno, zlikvidován. Jeho polský následovník Jan Pavel II. naopak tyto temné postavy chránil a využíval jejich peníze po dohodě s CIA mimo jiné k financování podzemního hnutí Solidarita v Polsku. Přesto se pavoučí hnízdo nakonec roztrhlo, protože divoké obchody černopláštníků vedly v USA ke krachům bank a americké ministerstvo spravedlnosti začalo s vyšetřováním. Calvi uprchl do Londýna, kde byl v roce 1982 nalezen oběšený pod jedním z mostů. Sindona byl v roce 1986 otráven v jednom z italských vězení. Na Marcinkuse byl vydán zatykač v roce 1987. Avšak Vatikán, v jehož čele stále ještě stál Polák Karol Wojtyla, jeho vydání odmítl a pouze jej na čele vatikánské banky nahradil Caioilou, který na základě pokynů Marcinskuse, který zemřel až v roce 2006, dále provozoval pochybné obchody. Teprve nahrazením Caioly Tedeschim v roce 2009 vytvořil Benedikt XVI. jistý prostor pro nový začátek.

 

Nejhorším výsledkem nejnovější aféry Vati-Leaks je to, že v klimatu všeobecné podezíravosti se začalo houpat křeslo právě pod Tedeschim. Zatroubení k útoku přišlo z USA: na konci března vypověděla americká investiční banka J.P.Morgan účty vatikánské banky a současně se Svatá stolice poprvé objevila ve strategické zprávě ministerstva zahraničí USA o boji proti drogové kriminalitě na listině států, kterým je třeba věnovat pozornost kvůli podezření z praní špinavých peněz. Tedeschi nakonec kapituloval a z funkce odstoupil. Důsledky jsou zdrcující. Noviny Franfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) informovaly dne 12. června 2012 že Gotti Tedeschi měl údajně sepsat memorandum o veškerých pochybeních vatikánské banky, které v případě, že se stane obětí nějaké nehody nebo jiných nepředvídaných okolností, mělo být předáno papeži a dalším subjektům. Nyní se ale nachází v rukou italských státních zástupců. Jízlivě řečeno: italský premiér Mario Monti má nyní přístup k tajným papírům Tedeshiho – právě ten Monti, který je protagonistou Bilderbergů, prominentním členem Trilaterální Komise a poradcem americké banky Goldman Sachs.

 

Příštím cílem mocenského boje ve Vatikánu by mohl být státní tajemník a komorník Bertone a nakonec Benedikt sám. Má se bát o svůj život? Bude, jak sebejistě v Číně předpověděl arcibiskup Romeo, odstraněn do listopadu 2012?

 

Každopádně k pokusům o atentát už došlo. Nemluvíme teď o autě vatikánské stráže provrtaném kulkami 10. prosince 2012 ani o vyšinuté ženě, která na Benedikta zaútočila při mši na Štědrý večer 2009 a ani o dvou islamistech, kteří byli v květnu 2010 z Itálie vypovězeni kvůli konkrétním vražedným plánům. Ani se nám nejedná o razie, které nastaly v souvislosti s výhrůžkami při příležitosti papežovy návštěvy u britské královny v září 2010. Hovoříme zde o vraždě, která se stala dostatečně známou. Na počátku června 2010 byl v tureckém městě Iskenderun svým muslimským řidičem ubodán katolický biskup Luigi Padovese. Z později nalezených poznámek pachatele vyšlo najevo, že dotyčný původně zamýšlel odletět s Padovesem na Kypr, aby tam při audienci spáchal atentát na papeže Benedikta XVI. Padovese ale cestu krátce před datem odletu zrušil. Ve španělských novinách El Pais se potom psalo, že si biskup zjevně byl vědom nebezpečí, které vycházelo od jeho řidiče, a proto riskoval “že se sám stane obětí, aby zabránil větší tragédii, tedy atentátu na papeže“. Také v katolické obci v Turecku dalo storno letu na Kypr podnět ke spekulacím. Možná se chtěl řidič pomstít za to, že se nemohl dostat k papeži.

 

V západních médiích byla vražda v Iskenderunu podána jako důkaz nepřátelství turecko-nacionalistických kruhů vůči křesťanům. To připomíná pokus o atentát na Jana Pavla II. spáchaný tureckým pravicovým extremistou Mehmetem Ali Agcou dne 13. května 1981, který byl dlouho připisován bulharské tajné službě a KGB. Mezitím ale Agca řekl, že v tomto vražedném komplotu tahala na nitky CIA, aby ve studené válce proti východnímu bloku patřičně přiložila pod kotel.

 

Studená válka minula a USA nyní vedou „válku kultur“. V té by se koneckonců hodilo, kdyby nějaký „islamista“ nepohodlného papeže eliminoval.

 

Federico Bischoff pracuje v katolickém kláštěře v St. Bernardino ve Švýcarsku.

 

Zdroj: www.compact-magazin.com, tištěná verze

 

Překlad pro Freeglobe.cz Pavel Křivka

 

čtěte také:

 

Bulla Klementa XII. o odsouzení zednářů

 

Slobodomurárstvo. Nešťastie našej doby (4) Slobodomurárstvo a katolicizmus

 

Zednářský plán

Klíčová slova: USA  | tajné služby  | terorismus  | církev
5144 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny