„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Takovou kritiku Halík nerozdýchá: Mediální pastor New Age na pět?

Autor: David Vorovka | Publikováno: 5.6.2012 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace

Mediální pastor New Age na pět? Správně, Halík. Nemám v úmyslu se zde zabývat platností vysvěcení na kněze, o kterém existují pochybnosti. Protože formální stránka kněžství nehraje roli v tom, zda Tomáš Halík dostává prostor v České televizi, aby tam vystupoval jako „křesťanský“ mudrc. Ty důvody mediálního louhování spočívají v jeho postoji k Evropské unii a křesťanství jako takovému. Kdyby totiž hlásal nedemokratickou, protilidskou a pohanskou podstatu EU a kritizoval v souladu s křesťanstvím potraty a devalvaci rodinných hodnot, tak by si v televizi ani neškrtl. A jako spisovatel by zdaleka neměl takovou publicitu, která se už odedávna vyrábí podle potřeby. Říká se tomu PR metody.

Přečetl jsem řadu jeho knih a zpočátku jsem se kvůli povrchní sympatii, kterou umí vyvolat, domníval, že nás pojí jedna věc: autentické křesťanství spjaté s nevyhnutelnou kritikou církve. Ovšem když jsem se začetl do jeho myšlenkových fabulací hlouběji, zjistil jsem, že tam, kde já cítím esenci křesťanství, tam Halík utíká k novopohanské degradaci. Tam, kde já shledávám skvrny na tváři církve (Jan Pavel II., Ratzinger), tam je Halík vynáší do nebes a zapomíná na jediného poctivého papeže 20. století- Jana Pavla I. Atd.

Nikdy jsem se necítil být ateistou, a pokud došlo v mém případě k identifikaci s nějakým věroučným systémem, pak šlo nejprve o budhismus. Mé osobní poznání spočívá v tom, že jakkoliv lze budhismus s křesťanstvím srovnávat a očekávat nějakou ideovou interakci na poli filozofickém, tak je to nemožné na poli teologickém, které má ovšem neskonale vyšší váhu, jde-li o víru a ne jen o intelektuální plky. Ve skutečnosti snaha „obrousit hrany“ křesťanství směrem k východním náboženstvím a dalším nesouvisí vůbec s jeho údajnou zkostnatělostí, ale s dávno proklamovanou snahou o nastolení jednoho světového náboženství, kdy hnutí New Age tomu tvoří zásadní ideologický předvoj.

 

Rád bych podotkl, že srovnání pana Halíka s kultem New Age není ani v nejmenším nadsázka. Tomáš Halík sám nesčetněkrát uvádí své sympatie k mysticismu a okultní tradici. V předmluvě knihy Mystika od Evelyn Underhill několikrát zopakuje termín „hermeneutický“ v souvislosti s hlubším poznáním jsoucna. Hermetika je stará egyptská okultní tradice, z níž vycházejí rosenkruciáni, zednáři atd. Ostatně, mezi zednáři má Halík řadu přátel- jako bývalého kněze Štampacha. Každý, kdo se zednářstvím zabývá, ví, že cíl zednářství spočívá ve zničení křesťanství a nastolení světové vlády pod jedním globálním novopohanským kultem.

Nemůže být náhoda, že snad v každé knize nebo článku pana Halíka nalezneme pochvalné zmínky a odkazy na Nietzscheho. Nietzsche byl podle jedněch duševně nemocný člověk, podle jiných propadl démonickému médiu, které ho inspirovalo k jeho „filozofickým“ traktátům a nutilo ho pít vlastní moč. Každopádně Nietzsche tvořil spolu s Freudem, Darwinem a Marxem beranidlo do lidské morálky a dodnes představuje mezi jinými inspiraci pro satanisty (http://kojot.name/817595-nietzsche-zamysleni-nad-dulezitosti-filosofie-a-recenze-knihy.php). Pro satanisty a jednoho katolického kněze…

Je mi jedno, jestli se Halík cítí být křesťanem (ostatně proč ne, když i propagátor humanitárního bombardování Havel se cítil být humanistou), ale jako katolický kněz nemůže zastávat myšlenky, které kolidují se samotnými základy křesťanství. Kouzlo rafinovanosti však spočívá v tom, že Halík neřekne přímo „Bůh je relativní, všechno je jedno, chci novou utopii…“, on to v rámci svých neuvěřitelných větných prostocviků zaobalí tak, aby naivní adept křesťanství k tomu došel podvědomě. Ďábel vězí v detailech…

Tam, kde Halík mlží „Bůh je možnost“, tam křesťan vyznává „Bůh je“ a ateista „Bůh neexistuje“. Pravdu má buď křesťan nebo ateista, Halík ovšem nikdy. Bůh buď je nebo není, nějaká středová fráze v duchu budhismu spočívá pouze v matení a předstírání, že náboženství má roli jen takové psychologické útěchy, nic víc.

V knize Vzdáleným nablízku cituje dopis od ateisty, který tam podává výčet argumentů, proč podle něho Bůh není. Podstata argumentace spočívá v tom, že když na světě převládá utrpení, tak se to neslučuje s existencí dobrotivého boha. Halík se ani letmo nepokusí o protiargument a snahu tento zdánlivý paradox vysvětlit- cituji: „Mnohé tyto věci jsou zkrátka tajemství, svět je ambivalentní, plný paradoxů, musíme se na vlastní odpovědnost rozhodnout, kterou z obou variant si zvolíme – vy jste si vybral jednu, já druhou; o čem můžeme ještě diskutovat, milý pane? (...) Mám rád provokativní kritiky náboženství, jako byl Nietzsche, sršící originálními nápady a nutící k novému promýšlení víry; … jsem tomu rád, dožene-li mne někdo až tam, kde mi dojdou všechny mé dosavadní argumenty a musím se sám znovu vyklonit do vzrušující propasti tajemství. Ale v onom textu zatím zdaleka nic takového nebylo; byl to jen onen plochý, vyšeptalý, naivně sebejistý ateismus…“ Teprve až když si všimne čtenářova traumatu ze smrti dcery, který zároveň vrhá světlo na jeho ateismus, Halík pookřeje a z pozice psychologa autora usvědčí z toho, že vyvrací sám sebe, když dále v dopise provolává jakoby k bohu: „Jsi kat s krvavými pařáty, proklínám tě!“

Tuhle berličku použije k tomu, aby vyřešil problém s ateistou. Ovšem většina ateistů neuznává Boha z „racionálních“ důvodů a tehdy nemá Halík co nabídnout. Nebo nechce? Bůh je přece jen možnost… Logika víry staví argument, že zlo je dílem nikoliv Boha, ale lidí, kteří mají svobodnou vůli, a tedy možnost se vždy rozhodnout, jak se zachovají. Zlo, stejně jako dobro pochází od lidí, Bůh nám jen ukázal pravidla, jak odlišit jedno od druhého. No nevadí, pro originálního návštěvníka pousteven se to zdá být zřejmě nedostatečně zmatečné vysvětlení.

Dále si dovolím ocitovat z dopisu Pravověrného synodu biskupů na Ukrajině, kterým rovněž neušly Halíkovy neuvěřitelné bludy:

Vzkříšení Krista není žádný ‚další zázrak‘ z řady divů, na které si už čtenář Bible zvykl (T. Halík: Noc zpovědníka, 2006, str. 21n). Co touto větou T. Halík vyjadřuje? Předně skrytě popírá jakýkoli zázrak a samozřejmě i ten největší zázrak Bible – Kristovo vzkříšení. Jasně to však neřekne. Počítá s lidskou pýchou a s tím, že člověk chce vypadat „na úrovni“, aby byl brán vážně. Jenže k tomu, aby člověk byl T. Halíkem brán vážně, musí se zříci normálního uvažování, protože to vypadá primitivně. Musí přijmout nějaké „vyšší“ uvažování a „vyšší“ poznání (gnozi). Kdo u něj není ochoten toto „vyšší“ poznání (dnes gnosi New Age a buddhistickou gnosi) respektovat jako u toho, kdo je odborníkem v duchovní oblasti, je pokládán za málo duchovního, za málo inteligentního a neschopného vést s ním dialog na „vyšší“ úrovni. Když navodí tuto atmosféru pýchy a vtáhne do ní své posluchače, především mladé lidi, a začne jim takto podávat křesťanská tajemství, pak najednou, aniž by chtěli, dojdou k závěrům, v jakých jsou všechny základní pravdy křesťanství popřeny a zesměšněny. A to tak, že Halík ani nevyjádří hereze jasně, jeho posluchači si je však v tom duchu, v jakém mluví, automaticky dotáhnou a vnitřně přijmou. Těm, kteří se vzpamatují, když zjistí, že už jsou vlastně mimo učení katolické církve a chtějí Halíka usvědčit z hereze, se vysměje, že to tvrdí oni, a ne on. V tom je opravdu velmistrem lži a podvodu, zneužívá slova, dává jim jiné významy a dovede překrucovat pravdu v různých rovinách. Používá křesťanskou terminologii, ale vnáší ducha buddhismu, ducha New Age!

T. Halík zesměšňuje pravdy víry, Kristovo vzkříšení dokonce nazývá mýtem a pohádkou s dobrým koncem. Citace: „Příběh Velikonoc lze číst dvojím naprosto rozdílným způsobem. Buď jako drama o dvou dějstvích, přičemž v dějství prvním je spravedlivý a nevinný člověk odsouzen a popraven, a v následujícím, druhém dějství je vzkříšen a přijat Bohem. To první čtení znamená, že ‚vzkříšení‘ je happyend a celý příběh je pak typický mýtus nebo optimistická pohádka s dobrým koncem.“

Kdo vezme pravdu vzkříšení vážně, ocitá se v pozici primitivního člověka, který bere vážně mýty a pohádky s dobrým koncem. Tím vzkříšení zesměšňuje a psychologicky nedovolí, aby ho člověk reálně přijal tak, jak ho hlásá církev po celá dvě tisíciletí.

T. Halík pokračuje: „Druhé čtení (lze číst) jako drama o jednom dějství, v němž se obě verze příběhu odehrávají současně. Avšak teprve to druhé čtení, ‚paralelní‘, je čtení očima víry. Víra tu ovšem znamená dvě věci: jednak pochopení, že jde o paradox (že ta druhá rovina příběhu ‚vzkříšení‘ je reinterpretace té první, nikoli její následné šťastné vyústění).“

Z tohoto nesmyslu a kalení pojmů, které jsou protilogické, Halík udělá velkou mystiku, které kdo nevěří je úplný primitiv, protože: „…teprve to druhé čtení, ‚paralelní‘, je čtení očima víry. To znamená, že kdo si nevykonstruuje z evangelia nějaké totální nesmysly, které vůbec neodpovídají skutečnosti a pak je nečte očima víry, ten je nevěřící, kdežto ten, kdo, i když vůbec neví, která bije, ale snaží se tvářit, že úplně s T. Halíkem souhlasí, je podle něj věřící křesťan. Takovou generaci moderních křesťanů nám chce Tomáš Halík vychovat? Bohužel s mlčenlivým požehnáním ex-kardinála Vlka.

Dále T. Halík svůj paradox vysvětluje tak, že ta druhá rovina příběhu ‚vzkříšení‘ je reinterpretace té první, nikoli její následné šťastné vyústění. Co touto „reinterpretací“ míní, to už Halík neříká.

Halík nepřipouští ani jedno procento možnosti, že by ke skutečnému historickému vzkříšení došlo. Pro něho vzkříšení znamená, jak uvádí, jen jiné vyjádření smrti. Aby nemusel přijmout jasnou zvěst evangelia tak, jak je, raději vykonstruuje takový totální nesmysl.

V knize T. Halíka: „Co je bez chvění, není pevné“staví axiomy:

1) Boží slovo se nepřijímá jako Bohem zjevená pravda. 2) Lidskému rozumu se odepírá možnost objektivního poznání (viz str. 82,83). Názorným příkladem je Halíkova odpověď na otázku, zda jsou všechna náboženství stejná. Jeho odpověď je: „Mohu dát tři různé odpovědi a za všemi si stát: NE, NEVÍM, SNAD.“

ad 1) NE, zní moje odpověď, … jako religionisty, který při bližším studiu náboženství vidí bezpočet rozdílů.“

ad 2)NEVÍM a bytostně nedůvěřuji lidem, kteří se tváří, že to vědí, … žádný člověk nezná ‚všechna náboženství‘ natolik, aby je mohl zodpovědně srovnat a zhodnotit.“

ad 3) SNAD (jsou všechna náboženství stejná) … chci-li vést opravdový dialog, musím odložit přesvědčení, že jsem výhradním vlastníkem celé pravdy.“

Co znamená to „snad“? Pokud touto otázkou budeme srovnávat různá pohanská náboženství mezi sebou, pak můžeme přikývnout, že snad jsou stejná, ale učením církve je toto: „Odporuje katolické víře pokládat církev za jednu z cest spásy mezi ostatními (pohanskými) náboženstvími… Není možno těm náboženstvím přiznat božský původ.“

Halík se snaží přesvědčit čtenáře, že neexistuje absolutní pravda, že není rozdíl mezi pravdou a lží, dobrem a zlem a že všechny protiklady jsou někde v hloubce jedno. Na tomto základě dále čtenáře přesvědčuje, že křesťanský Bůh a bůh buddhistů je totožný a tvrdí, že je možno být buddhistou i katolíkem současně: „Jsem katolík a zároveň buddhista.“ (str. 96). Toto je apostaze.

Halík ve svých spisech a projevech demagogicky odmítá základní pravdy zdravého lidského rozumu, zpochybňuje normální způsob myšlení a nastoluje své vlastní filosofické axiomy, ničím nepodložené, a navíc nelogické.

Podle Halíka je Kristus a buddha jedno a vlastně všechno je jedno i protiklady jsou jedno (str. 57).

Halík neuznává výlučnost Krista a křesťanství vůči pohanským náboženstvím v oblasti spasení (str. 55), a proto už není křesťanem. „ (konec citace)

 

Ne, nejde o vyvyšování jednoho náboženství vůči jinému. Honosí-li se někdo kněžským posvěcením a doktorátem z teologie, nemůže tvrdit, že křesťanství lze syntetizovat s budhismem, judaismem nebo islámem. Existují-li axiomy křesťanství zjevené v Bibli, pak ho nelze směšovat s čímkoliv jiným. Nic nemá ke křesťanství dále než různé pohanské kulty, včetně New Age a jeho předobrazu v budhismu. Dokonce i ateismus má teoreticky s křesťanstvím styčnou plochu jako protipól, protože mezi uznáním či zavržením Boha je tenčí linie než mezi křesťanským Bohem a polyteistickým ensamblem budhismu. Zároveň křesťanství vylučuje judaismus a naopak. Bible tvoří sice studnici jak judaismu, tak křesťanství, ovšem vzhledem k logice poselství Nového zákona nemá už judaismus opodstatnění, protože Nový zákon je naplněním odkazu Tóry a její transmutací. Pak logicky mělo dojít k transformaci judaismu na křesťanství. A naopak, je-li Kristus jen specialitou nějakých samozvaných křesťanů, pak judaismus tvoří jedinou správnou interpretaci. Obojí zároveň prostě nelze integrovat; pouze na filozofické úrovni křesťanského sionismu, ale to už jsme v podstatě v „předpeklí“ Jehovistů a New Age předpovídajících Lucifera jako mesiáše, ať už to nazývají jakkoliv. Halík se ovšem do polemiky o detailech specifik náboženství nepouští, protože by pak nemohl pokračovat v propagandě o sjednocení křesťanství s jinými systémy. Musel by přiznat, že pak už nezbyde žádné křesťanství (což jako kněz udělat nemůže), ale jen kultická agenda New Age se svým Luciferem jako bohem.

Halíkova snaha setřít rozdíly mezi křesťanstvím a ostatními věroukami není projevem tolerance (protože ani tolerance nemůže popírat logiku a pravdu), ale jde o projev snahy křesťanství zničit zevnitř ve prospěch zhoubných pohanských kultů. Kdekoliv se Halík zmíní o nějakých liturgických procesech v církvi, nešetří kritikou a lze vycítit nenávist k tomu, co upěvňuje víru běžných věřících. Ač sám nesympatizuji s církevním formalismem a s církví vůbec, protože vím, že tam podstata víry skutečně není, tak respektuji potřebu mnoha lidí pro vnější znaky náboženství.

Tam, kde mě to nechává netečným, tam Halík brojí proti „katolickým kýčům“ v kostelech a vyvozuje z nich, že dokud katolíci strpí tyto kýče, pak nemají právo kritizovat pornografii. Tenhle blábol a logický nesmysl ani nestojí za komentář. Jemu nejde o to strhnout zkostnatělý ritualismus a odhalovat původní biblické křesťanství, on převrací na hlavu především Bibli a na církvi mu vadí ještě ty zbytky, které povědomí o Bibli udržují. Proto neustále propaguje druhý vatikánský koncil a potřebu „otevřít se“. Bohužel, není kam a pro koho se otvírat. Pokud přijmu premisu, že Bible je zjeveným poselstvím, pak je na každém, aby to buď přijal a svobodně se stal křesťanem nebo nepřijal. Ale otevírat se za cenu toho, že ustoupím z axiomů víry, představuje vlastně sabotáž a Halík si toho nemůže být nevědom.

Dalším momentem, kdy se totálně odvrací od smyslu křesťanství, aniž by to chtěl dopředu přiznat, je adorace Palachova sebeupálení. Občan a laik může mít úctu k jeho činu, protože pro národ to znamenalo morální impuls. Ale z pohledu víry jde o sebevraždu, která je hříchem a katastrofou pro jejího aktéra. Jak poznamenává Ignác Pospíšil ve svém článku: „Byl to patrně právě Tomáš Halík, kdo poprvé při obhajobě Palachova činu hanebně zneužil Chestertonův výrok „Sebevrah je člověk, který pohrdá životem, zatímco mučedník je ten, který pohrdá smrtí.“ Nevím, odkud přesně vzal tuto formulaci, snad je to parafráze na text z Chestertonovy Orthodoxie, snad to někde Chesterton napsal přesně takto, nicméně každopádně jde o dezinterpretaci a Chesterton by s takovýmto výkladem nikdy nesouhlasil. Velice dobře si pamatuji na výrok jeho otce Browna, který říká člověku uvažujícímu o sebevraždě, že přes ni vede cesta do pekla. Chesterton ovšem bral svoji víru vážně. Chesterton ale není jediný autor, jehož dílo Halík při obhajobě Palachova činu zneužil. Ještě brutálněji se Halík zachoval k projevu kardinála Berana, který se Palachovy sebevraždy přímo týká. Tady Halík vyloženě lže, když tvrdí, že kardinál ocenil Palachovu oběť. Kardinál Beran ale ve skutečnosti ocenil ideál, pro který se Palach a další, jím inspirovaní, upálili, zatímco čin samotný odsoudil jako vždy nesprávný: „Spolu s vámi truchlím nad tragickou smrtí Jana Palacha a ostatních, kteří zemřeli podobnou smrtí jako on. Skláním se před jejich hrdinstvím, i když nemohu schválit jejich zoufalý čin. Zabít se není nikdy lidské, to ať nikdo neopakuje. Zato ale ať mají všichni před očima veliký ideál, pro který oni obětovali svůj mladý život.“

Není náhoda, že o co nejednoznačnější, rozostřené, zavádějící a fideistické postoje předvádí v oblasti víry, o to jasněji a úderněji se projevuje na poli aktuálně politickém. Jakýkoliv projev národní hrdosti stírá v jednohlase s mediální mašinerií jako šovinismus a chóry na Evropskou unii pak samozřejmě nemouhou chybět. EU, která zcela postrádá demokratické mechanismy a zpětnou vazbu od občanů; EU, která řízena byrokratickými procesy ve prospěch bankovních klanů drancuje rozpočty zemí jako Řecko, Irsko, Portugalsko nebo Španělsko; EU  která se profiluje zcela proti křesťanským ideálům- to vše obhajuje kněz Halík.

Činí to z neznalosti nebo záměrně? Pan Halík je bezesporu inteligentní člověk a není pochyb, že jeho postoje tvoří výsledek vykalkulované úvahy. Dneska už můžeme odlišit jen minimum lidí, kteří by ještě věřili, že Brusel není napojen na soukromé bankovní a korporátní zájmy jako třeba Monsanto, jehož produkty když zakázala Francie doma pěstovat, tak to EU zrušila v souladu s prohlášením Craiga Stapletona, že jakákoliv snaha zakazovat Monsanto bude trestáno obchodní válkou s danou zemí. Jenomže bez globalizace, bez politické unifikace neproběhne ani „velké náboženské novopohanské sjednocení“.

Na to, že jde pravděpodobně o systematický proces uvnitř církve řízené fakticky zednáři, upozorňuje článek „Předskokani lžiproroka“.

Zdá se Vám nepravděpodobné, že by mohlo dojít k takovému sjednocení? Téma vydá na samostatný článek, ale aspoň stručné argumenty:

  1. Už dnes na Západě vládnou zednářské lóže, které nejprve propagovaly ateismus, aby křesťanského Boha mohly nahradit Velkým architektem Luciferem v poslední fázi.
  2. Teosofismus 19. století jako v podstatě mix západního okultismu a hinduismu připravil půdu pro hnutí New Age vyznávající příchod Lucifera.
  3. Budhismus a hinduismus skrývají ve svém relativistickém nihilismu potenciál k transformaci na cokoliv, obzvlášť na velmi obdobný kult typu New Age.
  4. Křesťanů už je poměrně málo a až dojde k odhalení falešného mesiáše v Jeruzalémě, i velký počet zbylých křesťanů tomu podvodu předpovězeném v Bibli uvěří a sejde z cesty i pravé víry.

Bude jen velmi málo těch, kteří nepodlehnou klamu, a to i za přispění našeptávačů, jako je Tomáš Halík.

http://vorovka.blog.idnes.cz

titulek redakce

čtěte také:

Vtip o Halíkovi: Přijde Halík do restaurace...

Halík promluvil, věc vyřešena? Odkud Halík čerpá svou duchovní energii...

Halík by za války podporoval Hitlera, řekl klausovec Bátora

Klíčová slova: pravdoláska  | manipulace  | náboženství  | církev
10596 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny