„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Sauronovo oko. Kaczyński za odporování zednářům zaplatil, teď je na řadě Klaus

Autor: Václav Danda | Publikováno: 4.4.2012 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace

Tak nám začalo jaro a s ním i politický karneval, který nemá co do intenzity obdoby. I když by se v čase předvelikonočním slušelo spíše ztišení, jsme svědky nevídaného kraválu, který si pranic nezadá s masopustními reji, kdy se bláznovství dává organizovaný průchod, aby se oddělil čas světský od času duchovního. Leč dnes vypuklo bláznovství naplno a jsou jím stiženi nejen budovatelé „světlých zítřků“, kteří to mají v popisu práce v každé době, ale také lid obecný, který má stále výše do žlabu, neboť s řízeným morálním úpadkem západu přichází také úpadek hospodářský.

Proč však byly nasazeny všechny mediální artilerie a vojsko se dalo na pochod proti vládě právě v tomto jarním čase ? První příčinou je zaváhání Petra Nečase při podpisu „smlouvy věrnosti EU,“ který budovatelé „světlých zítřků, “ nazvali „paktem o fiskální unii“ a představili ho jako jednu z mnoha nevýznamných smluv, kterých se v Bruselu uzavírá pět do roka. Skutečnost je ovšem taková, že se jedná o přelomovou smlouvu, která dále pečetí otroctví evropských národů do ještě užšího svazku s bruselským Mordorem. Lisabonská smlouva, která byla navržena na summitu v Nice, byla totiž kompromisem, který pouta sice utahoval, ale stále zcela nezlomil suverenitu jednotlivých států.

O to se zasloužil dnes již zesnulý polský prezident Lech Kaczyński, který v Nice prosadil po celonočním jednání k ránu silou svého hlasu takové podmínky, které umožňovaly další existenci suverénních států, byť s okleštěnými pravomocemi a nezbytným přesunem kompetencí na Brusel. To se mu také zřejmě stalo osudným, když byl s celou polskou antikomunistickou elitou pohřben na začátku dubna 2010 při letecké havárii u Smolenska. Nenávist jistých zednářských kruhů ovládajících bezezbytku bruselskou mašinérii, ke svobodnému katolickému Polsku, byla tak strašná, že bylo otázkou času, kdy přijde odveta. V letadle krom prezidenta zahynulo přes sto nejlepších synů polské vlasti a katolické inteligence. Dnes již má Polsko v prezidentském i premiérském křesle oddané služebníky Bruselu a patří mezi bruselské premianty, kteří jsou ostatním poddaným dáváni za vzor v loajalitě. S Tuskem i Komorowským patří Polsko mezi spojence nejvěrnější. A odměna za polskou „věrnost“ a „mlčení“ by měla přijít v krátké době v podobě postu předsedy Evropské komise, kam by měl podle dobře informovaných zdrojů Tusk zamířit a nahradit dlouholeté „jasné slunce“ EU portugalského marxistu Barrosa. V rámci tajných dohod vystřídá předsedu evropských komisařů a kandidáta socialistů, kandidát „Evropské lidové strany,“ kterým by měl být zuřivý bojovník proti katolicismu Donald Tusk. To není vtip, to je dnešní zednářská realita Bruselu. Polská katolická Církev označila Tuska na začátku března za úhlavního nepřítele katolického Polska a vyhlásila mu boj. Evropští „křesťanští demokraté,“ sdružení v Evropské lidové straně jej nominují jako svého kandidáta do čela Evropské komise. Povedená taškařice. Evropští lidovci mají s katolicismem společného zhruba asi tolik jako lidovci čeští.

Ale vraťme se zpátky k době Lisabonské smlouvy. Evropské „elity“ poprvé vážněji narazily na národní odpor, který byl předurčen negativním hlasováním o tzv. Evropské ústavě ve Francii a Holandsku. To bylo také naposledy, kdy evropská mašinérie připustila referendum. Bohužel v případě Lisabonské smlouvy musela zkousnout referendum ještě v Irsku, kde tato povinnost vyplývá z ústavy. Když napoprvé Irové hlasovali „špatně“ tj. proti Lisabonu, zorganizovali druhé referendum a za pomoci velkého množství peněz na kampaň, se jim podařilo rozhodnutí Irska zvrátit. Poslední překážkou se stal český prezident Václav Klaus, proti kterému byla zahájena kampaň, vrcholící snahou o zbavení svéprávnosti v případě nepodpisu, kterou připravovali někteří vlastizrádci, spolu s najatými psychiatry. Budoucí generace si budou z této doby pamatovat zejména jméno všehoschopné zrůdy jménem Dr. Hnízdil, který celou operaci organizoval. Po rozhodnutí ústavního soudu a pod obrovským tlakem prezident nakonec Lisabonskou smlouvu podepsal s vědomím, že to není poslední část bitvy o národní svrchovanost a ty nejdůležitější, máme ještě před sebou. Budoucnost mu dala za pravdu. Když v Bruselu zjistili, že ani za pomoci Lisabonské smlouvy se jim nedaří zlomit stále ještě existující samostatné státy, vymysleli smlouvu novou a zkusili ji prosadit takřka přes noc. Proti tomu se však postavil Albion a David Cameron škrtem pera oznámil, že další smlouvu nepřipustí. Lóžoví bratři v bruselských kasematech vymysleli tedy lest, která zabrala a zároveň se tak vyhnuli nenáviděnému referendu, (dobře totiž vědí, že je ožebračené evropské národy již nemohou ani cítit a jakékoli referendum pro ně skončí katastrofou). Začali předstírat, že vždy měli na mysli jen mezistátní smlouvu, uzavíranou mezi bruselským Mordorem a jednotlivými vládami a nazvali to fiskální pakt. V tomto případě totiž nepotřebují, aby ke smlouvě přistoupily všechny státy, ale klidně postačí dvanáct ochotných. Kdo by si ale dovolil nepodepsat smlouvu věrnosti s Mordorem. A přece se našli dva odvážní. Praha a Londýn. Nečas a Cameron.

Ne, že by oba patřili k nějak výrazným politickým postavám či snad dokonce ke státníkům.

Oba dva mají blíže spíše k hobitům než ke králům středozemně. Oba dva patří k „neokonskému“ lidu, což je zvláštní směsice liberálů starého střihu s reaganovským backroundem a silným sionistickým vlivem projevujícím se zejména v zahraniční politice souhlasem s vývozem demokracie všude tam, kde je ropa. Proč zrovna tohle duo sehrálo v dějinách takhle významnou úlohu v „národně osvobozeneckém boji“ proti tyranii Mordoru je opravdu souhrou mnoha náhod s kterými soudruzi v Bruselu zřejmě nepočítali. Leč ještě není dobojováno. Vojska se dala na pochod a samotný Sauron zaměřil své oko na ty troufalce, kteří by se mu chtěli stavět do cesty za světovládou. Došlo k tomu na hektickém březnovém summitu EU, tam se bruselští soudruzi tvářili jako by nic a že s tím samozřejmě počítali.(„vždyť každý má právo na názor a do budoucna se názor odpadlíků třeba změní).“ Po návratu našich dvou troufalců domů, nastalo ale pravé mediální peklo. Koaliční partner cameronových „konzervativců“, který je pátou kolonou Bruselu nejdříve vyhrožoval, že pokud Cameron nepodepíše, odejdou Liberálové z vlády. Při pohledu na aktuální preference stále se propadajících „proevpropských“ Liberálů se však odhodlanost vystoupit z vlády a rozbít koalici, změnila jen na mručivé brumlání o „izolacionistické politice, která vede Británii na samý okraj evropského dění“. Zato v polovině března zaútočil britský zednářský tisk na Camerona s obviněním, že se nechal uplácet od bohatých podnikatelů, kteří s ním a jeho chotí chtěli povečeřet. Zdrojem „aféry“ se stala podloudně pořízená videonahrávka, na níž o těchto praktikách novináře informuje samotný pokladník Toryů. Cameron se dostal pod tlak, ale svůj názor na fiskální smlouvu zatím nezměnil.

To chudák Nečas a jeho ODS dopadli hůře. Ještě v únoru, tedy dávno před summitem - kde měla být smlouva podepsána, sdělil předseda koaliční TOP 09 starý zednář a reprezentant Bilderbrg group v ČR Karel Schwarzenberg, že pokud Nečas nepodepíše, odejde z vlády a s ním celý „topácký“ spolek.V médiích lkal nad tím neštěstím a ronil krokodýlí slzy, že budeme izolováni a co si počneme, v čemž mu ihned přispěchali na pomoc bratři zednáři a jejich poskoci, kteří si začali říkat „veřejné osobnosti.“ Ti, stejně jako 99 pragováků, věrni odkazu srpnových vlastizrádců, sepsali protestní nótu a žádali věrnost bruselskému Mordoru. Nakonec je dobře že se těch 300 bratří a sester v zednářském triku odhalilo, alespoň je více vidět služebníkům temnoty na prsty. Tento seznam slouží jako názorná pomůcka jak široký a pestrý je zednářský proud v dnešní ČR a také jako nezpochybnitelný dokument doby.

www.anoproevropu.cz/download/Evropa_podpisy.pdf

To byl však jen začátek, který nebohého hobita Nečase čekal. Další mediální štvanice se rozpoutala i za pomoci „veřejných osobností“ po jeho návratu z bruselského summitu na začátku března. Byl ode všech médií a některých politických stran peskován. Sociální demokracie, která je nejvěrnější služkou socialistické internacionály a samozřejmě patří k oporám zednářského Bruselu, spustila kampaň, která si v ničem nezadá s vítězným únorem. Na stranu Nečase se postavil druhý koaliční partner Věci Veřejné, které si tím podepsaly rozsudek smrti. Předseda poslaneckého klubu Vít Bárta stanul díky zrádcům a hyenám ve vlastní straně před soudem a veřejnost měla znovu, tak jako v padesátých letech možnost vidět v přímém, tentokrát televizním přenosu politické procesy. Další muž, který se postavil za národní zájmy a odmítl poslouchat bruselské „služebníky stínů“ dopadl ještě hůře. „Veřejné osobnosti“ spolu se zednářským tiskem a svojí marxistickou pátou kolonou na fakultách vysokých škol proti němu poštvali rozmazlené fracky vychované již v duchu nového internacionálního a multikulturního ideového obrazu světu. Marně ministr školství Josef Dobeš vysvětloval nezbytnost reforem. Zdivočelý dav opojený svou mocí a pečlivě dirigovaný z levicových centrál, plnil svou úlohu užitečných idiotů dokonale. Studentský „Týden neklidu“, toto přihlášení se studentů k levicovému dědictví marxismu Sorbony 1968, je opravdovou hanbou českého vysokého školství.

To byla jen první předehra nátlaku „ulicí“. Na den německé okupace 15. března svolala naivní občany na Václavské náměstí tzv. Holešovská výzva, která požadovala okamžitý odchod vlády a samozřejmě, podle bruselských instrukcí, i prezidenta. O toho se přece hraje v první řadě, neboť na rozdíl od Nečase je to opravdový protivník, kterého se bruselská hydra skutečně obává a který je pro ni vážným problémem. I když se na Václaváku sešlo zhruba 2000 lidí, stačilo to na vytvoření revoluční atmosféry. Heslo „Pryč s vládou“ je dnes in a cool. Jak mezi mladými „fejsbúkáři“, tak mezi starými komunisty a samozřejmě mezi všemi probruselskými lokaji, kteří cítí kořist, kdyby vláda padla a protektor jim přidělil nějaké to léno. Socani se proto vrhli pod vlivem atmosféry do pokusu o svržení vlády. Chytrým tahem Miroslavy Němcové, která vyhlásila mimořádnou schůzi na nejbližší termín s nočním hlasováním, přišli socani o výhodu tlaku ulice. Zvláště podařená byla v této souvislosti neinformovanost zoufalců z levicového Proaltu, kteří pod dojmem úspěchů Holešovské výzvy přišli s demonstrací za pád vlády den před hlasováním a ještě se jich díky absolutnímu nezájmu veřejnosti sešly na Klárově necelé dvě stovky.

Charakteristické je rovněž, že se hlasování o důvěře vládě nezúčastnil ministr zahraničí. Kníže ladil zřejmě noty pro další postup v zednářských lóžích na zahraničních cestách, takže se nemohl zúčastnit tak významného hlasování. Na druhou stranu si tím udělal alibi. Co kdyby přišel příkaz, že není zbytí a TOPka musí ve vládě skončit.

To nejlepší, ale mělo ještě přijít. Z bájného „Randákova archivu“ (veřejnost měla uvěřit, že z BIS a ABL) byly uvolněny odposlechy bývalého pražského primátora Pavla Béma s jeho přítelem podnikatelem Janouškem. Tento bezprecedentní krok, kterým tajné služby (Karel Randák je bývalým šéfem rozvědky dnes v žoldu ČSSD a Bruselu) a zednářská bratrstva vstoupily na mediální scénu, odstartoval rozhodující útok proti „klausovskému“ křídlu v ODS, které rozhodujícím způsobem ovlivnilo Petra Nečase v nepodpisu smlouvy. Celý útok míří samozřejmě ještě výš a jeho ambicí je nejen potrestat pražskou „klausovskou“ část ODS, ale zasáhnout přímo i prezidenta Klause a zpochybnit jeho další rozhodování a veřejný kredit, kterému se u většiny národa dosud těší. Jako třešnička na dortu těchto novodobých Cagliostrů, je i osobní lidské zničení podnikatele Janouška, který se v den co vyšly odposlechy v MF DNES, ráno opil a způsobil dopravní nehodu. (Podle dobře informovaných zdrojů, byl od rána sledován a nehoda na něj byla dovedně narafičena). Shodou nešťastných okolností, došlo při této zpravodajské operaci, (prováděné s největší pravděpodobností „randákovou operační sledkou“) k nepředvídatelnému neštěstí, kdy žena zapojená do operace jako volavka, byla vystresovaným Janouškem těžce zraněna.

Randák přestal zapírat, přiznal své špiony

Jak k tomu tento „šíbr“ přijde, že se stal figurkou ve hře, s kterou nemá, kromě svých lobbistických a ekonomických zájmů, příliš společného. Jistě si dnes vzpomene na Havlíčka. „Nechoď Romane s pány na led….“.

Mezitím jsme svědky snahy Nečase o distancování se od klausovského křídla včele s Bémem a vyobcování Pavla Béma z klubu ODS a ze strany. Marně poukazuje Bém na to, že se jedná o běžnou praxi, marně se diví a kroutí hlavou, že nic špatného vlastně neudělal. Mediální popravčí čety jsou již nastoupeny a přes Béma míří na pražský Hrad. Angažovaná soudružka si ztěžovala, že při návštěvě ruského prezidenta visela ruská vlajka vpravo a měla viset vlevo a úřady uvažují o udělení pokuty Hradu. Lidové noviny tuhle pitomost dokonce uveřejnily na titulní straně, jako událost dne. Samozřejmě hned za aférou „Bém“. Útok vedený proti bývalému „miláčkovi“ médií Pavlu Bémovi má také další pointu. Díky Pavlu Bémovi se podařilo zastavit největší zednářskou stavbu v Praze a to Sauron neodpouští.

Iluminátské oko nad Prahou

Celý národ může sledovat v přímém přenosu jak trestají neposlušnost v Bruselu. A udělají opravdu všechno, aby tato vláda padla. Na konec dubna ohlásila převodová páka socialistické internacionály největší odborová organizace v zemi ČMKOS masové protesty, které mají jediný cíl svrhnout nenáviděnou vládu. Zdá se, že soudruzi použijí stejný scénář jako v únoru 1948. Aby bylo vše jištěno, do ulic se znovu chystá i Holešovská výzva v čele s blouznivcem Slávkem Popelkou vyznávajícím heslo, „rozbijte to všechno a pak se uvidí“. A aby toho nebylo málo, soudruzi zaangažují i marxistické studentské bojůvky a „další levicové občanské iniciativy.“ Zlatým hřebem „Bruselského jara pomsty“ v ČR, by mělo být hnutí „Okupujte náměstí“, inspirované hnutím „Okupujte Wall Street“, které bude stejně jako v New Yorku a Londýně pořádat stanové tábory na ulicích našich měst. Kdo by takovému tlaku odolal. Dobře to vymysleli soudruzi v Bruselu. Vojsko se dalo na pochod. Válka začíná. Není radno se protivit rozhodnutím zednářské bruselské elity a narušovat jejich plány. Sauronovo oko shlíží na Prahu.

http://www.natia.cz

čtěte také:

Proč Akce D.O.S.T. odmítla blíže spolupracovat s Holešovskou výzvou

Kdo sjednotí „Klausovce“?

Hra s ohněm. Média připravují nástup sil, jejichž cílem je nastolit chaos

Klíčová slova: domácí politika  | zednáři  | EU  | nacionalismus  | Česká republika  | demokracie  | vlastenectví
9760 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny