„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Pravdoláska je matoucí pojem. Vymysleme pro havlisty trefnější označení, které si za rámeček nedají

Autor: Heřman Knížek | Publikováno: 20.2.2012 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace

Lidé vzpomínají na své mládí, potažmo na nedávnou historii větsinou kladně. Natož, je-li spojena s nějakou historickou změnou, u které mohli být přítomni, jako je např. Sametová revoluce, či dříve zas Únorová revoluce či Pražské povstání atd. Zkrátka většina lidí hledá – nekriticky - hezké věci v minulosti, ačkoliv z historického a současného hlediska to bývají věci komplikované a často i zmanipulované, jak v samotném dění, tak v jejich interpretaci.

Fenomén „Lásky a pravdy“, která musí zvítězit nad lží a nenávistí, vznikl právě v době revoluční. Kdy celý národ chtěl zatočit se zkorumpovanou KSČ a jejími neschopnými představiteli. Lidé chtěli krev, chtěli revoluční soudy, chtěli pomstu, ale nový vůdce lidu V. Havel dav usměrnil a vyhlásil cele v duchu s moderními dějinami, a dalo by se říci i přímo křesťanským názorem, svobodu a právo na názor všem, včetně komunistů a jejich přisluhovačů. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem! Tento duchovní rozměr celého převratu a smysl pro odpuštění stmelil veškerý lid v krásný pocit lidství a tolerance.

To, že v Havlovi nezvítězil Robespierre a že v zájmu o obecné blaho nenastal terror (tak jako v Rumunsku a bývalém SSSR) a výjimečné prostředky nebyly použity na hon na čarodejnice a komunisty, bylo způsobeno buďto Havlovou nepřipraveností tuto událost řešit, anebo jeho naivitou či hloupostí. V podstatě nastala situace, kdy nenaplněná touha po spravedlnosti a odpovědnosti byla nahrazena neschopností a neochotou cokoliv usměrňovat a dávat tomu jasný směr. Absence vize, jak makroekonomické tak i konzistentní politické. Jediné, co se stalo novodobou modlou, bylo pragmatické udržení se u moci a penězotoků za každou cenu. Morální marazmus a absence práva a spravedlnosti dalo za podnět nového přehodnocení „Lásky a pravdy“. Jediné, co z tohoto sloganu zbývalo, byla ještě láska. Ale i ta vzala za své.

Začalo to válkou v bývalé Jugoslávii, kdy dal svolení východoevropský dalajláma Václav Havel  k humanitárnímu bombardování Bělehradu. Naprosto bezdůvodné a vojensky srovnatelné s bombardováním Drážďan spojenci. V té době jsem shodou okolností v Bělehradu byl a můžu přinést své svědectví o tom, jak B 52 bombardují školu a státní televizi bez varování a se strašnými nasledky na civilistech. Ten Václav Havel, co hlásal lásku a odpuštění viníkům. Další projev jeho lásky bylo posvěcení k záchraně lidstva a civilizace – válka v Iráku. Svržení Saddáma Husajna a dobytí ropných polí. Vše v režii ropného klanu prezidentů Bushů. Pak laskyplnná válka v Afghánistánu, hon na partizány či afghánskou domobranu - Taliban, kteří jsou nazýváni terroristé a opět démonizováni a přetvářeni v Al Kajdu. Nutno podotknout, že kdyby tyto války Václav Havel neposvětil a bojoval proti nepodloženým záminkám k jejich rozpoutání či neustále aktivisticky bojoval za okamžité stažení vojáku z okupovaných zemí, možná by opravdu zasloužil Nobelovu cenu míru. Ale nemůže přeci někdo chtít cenu míru za to, že všechny novodobé války a zabíjení civilistů posvětí. A podepíše s cynickým srdíčkem.

Tento orwellovský ambivalentní sémantický převrat v pojmu Pravdy a lásky na lež a pseudohumanitu zůstal však mediálně nevysvětlen. A tak používání pojorativního významu slova Pravdoláskař či Pravdoláska nefunguje. Lidé takto označeni jsou na tento štempl hrdí a ti, co nejsou takto označeni nebo jsou pozamenuti, jako třeba hudebník a bývalý ministr M. Kocáb, „chce být také pravdoláskař!“ Zde je názorně vidět, že to nepochopili možná ani oni sami, anebo jim tato mediální neochota toto vysvětlovat vyhovuje a chtějí plout v hlavním proudu.

Po smrti stvořitele Pravdy a lásky Václava Havla se tak pojem Pravdoláskař smrskává na hanlivé označení bývalých blízkých patolízalů jeho slávy. Na bývalé podporovatele a hradní kancléře, politické a ideové zastánce izraelsko-americké pravdy a lásky a tzv. petenty, tzn. kulturní frontu podpisovatelů, kteří v zájmu své lásky a své pravdy vyhlazují nepohodlné jiné názory a třeba i národy.

Mám jeden návrh pro všechny, kteří používají slovo pravdoláskař nebo pravdoláska. Pojďme začít používat jiné smysluplnější označení pro tyto lokaje mocných. Pojďme používat takové hanlivé označení, na které nebudou již tak hrdí. Označení, které v sobě nebude mít sémanticky pozitivní prvky.

Například divnoláskaři, lžidé, havlovci...

redakce freeglobe.cz vyzývá čtenáře, aby se zapojili do úvahy na výše popsané téma a zasílali nám tipy, jak nejlépe přejmenovat ty, kterým dnes říkáme „pravdoláskaři“

čtěte také:

Drazí "Spoluovčané"

To že je elita národa? aneb Pravdoláska a svobodní zednáři

Pravda a láska velí k útoku na vlastenectví a konzervatismus

Klíčová slova: pravdoláska  | Havel  | domácí politika  | Česká republika
7370 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny