„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Americký mesianismus a jeho „nové evangelium“ (1.)

Autor: Martin R. Čejka | Publikováno: 27.3.2016 | Rubrika: ZA OPONOU
Ilustrace

„A světlo ve tmě svítí, a temnota je nepohltila.“ Evangelista sv. Jan o Kristu (1, 5)

„A světlo ve tmě svítí, a temnota je nepohltila.“ Americký prezident George W. Bush o USA (Ellis Island 11. září 2002)

S pojmem „mesianismus“ se při hodnocení zahraniční politiky můžeme setkat jen zřídka; povětšinou jsou zmiňovány jen geopolitické, vojensko-strategické a hospodářské zájmy. Skutečnost bývá taková, že ani jedno z toho nevystupuje odděleně a v politice států hraje roli směsice zmíněných vlivů. Nicméně kromě těchto ryze účelových hledisek lze v pozadí některých států, skupin nebo jednotlivců najít i prvek, který, byť třebas nemusí být přímo náboženský, překračuje svojí povahou hranice pragmatismu a hledá opodstatnění politiky v jakémsi univerzálním poslání.

Politický mesianismus není jednolitým ideologickým směrem a vystupuje v mnoha různých podobách. Může se projevovat pouze v kratším dějinném období nebo procházet vývojem, kdy světská stránka bere vrchu nad určitými původními náboženskými východisky. Nemusí nakonec ani utvářet politiku celého státu, ale pouze jeho části.

Máme-li tudíž stanovit podstatu mesianismu jako takového, je třeba najít průsečík jeho nejrůznějších projevů, ať už mesianismu ruského, amerického, polského, židovského, či přesněji sionistického, a dalších. Co tedy mají společného? Především přesvědčení, že se danému národu (státu, reprezentativní skupině) dostalo zvláštního vyvolení, na jehož základě mu přísluší výjimečná role v dějinách lidstva. Posláním vyvoleného národa je vysvobodit svět z „temnoty“ a vést k obrodě. S tím souvisí „misijní“ činnost, jež se nezřídka projevuje velmocenskými nároky.

Vtělená vzpoura

U kořenů amerického mesianismu se sbíhají dva proudy. Prvním z nich je protestantismus, ztělesněný pověstnými puritány[1], kteří se jakožto „otcové poutníci“ připlouvající na lodi Mayflower stali symbolem osidlování „Nového světa“[2]. Druhým je osvícenství, zastoupené nejrůznějšími tajnými společnostmi. Ačkoli se na první pohled jedná o rozdílné směry, vznikl mezi nimi jakýsi druh symbiózy, kdy osvícenci protestantům ponechávali přesvědčení, že Amerika je zemí křesťanskou, byť v ní vládne „odluka Církve [náboženství] od státu“.[3] Oba proudy navíc spojoval stejný pohled na „Starý svět“, tedy Evropu, ve které jejich stoupenci viděli temnou říši zkaženosti a nesvobody. Za ztělesnění zmíněné symbiózy lze považovat např. první návrh státní pečeti Spojených států z roku 1835, na jejímž rubu byl vyobrazen přechod izraelitů přes Rudé moře[4] a nápis „Vzpoura proti tyranům je poslušností vůči Bohu“, přičemž líc zdobila zednářská a republikánská symbolika. Jak víme, tento návrh nebyl přijat, a tak se dnes na rubu státní pečeti USA skví nedostavěná pyramida, na jejímž vrcholku je „oko Prozřetelnosti“ a nad ním nápis Annuit cœptis („Schválil započaté“), což bývá vykládáno, že Bůh požehnal vzniku Ameriky[5]. Pod zednářskou pyramidou, která má u základů datum přijetí Deklarace nezávislosti (MDCCLXXVI), se pak nachází stuha s hrdým nápisem Novus ordo seclorum („Nový řád věků“).

Vyhlášení vzpoury proti „Starému světu“, zde zastoupenému především britskou monarchií, můžeme číst v pamfletu radikála a zapřisáhlého odpůrce křesťanství Thomase Painea Common Sense („Zdravý rozum“), který vyšel na počátku americké revoluce roku 1776 a podněcoval k jejímu vyostření. Během tří měsíců se prodalo až sto dvacet tisíc výtisků „Zdravého rozumu“ a v průběhu celého roku dokonce půl milionu, což je nejen na onu dobu obdivuhodný počet. Paine psal:

„Ó vy, kdož milujete lidstvo! Vy, kdož se odvažujete vzdorovat nejen tyranii, ale tyranovi, povstaňte! Každý kout starého světa je zamořen útlakem. Svoboda jest pronásledována po celém okrsku zemském. Asie a Afrika ji dávno vykázaly, Evropa na ni hledí jako na cizinku a Anglie jí dala rozlukový list. Ó, přijměte uprchlici a připravte včas útočiště lidstvu.“[6]

 

Převzato z tedeum.cz



[1] Puritány se označovaly protestantské skupiny v Anglii, které vycházely z kalvinismu a působily zejména v presbyteriánském prostředí. Puritáni ostře vystupovali proti tomu, co považovali za prvky „papeženectví“, tj. katolické víry.

[2] Puritáni nebyli prvními osadníky v Severní Americe. Pokud jde o současné území Spojených států, tak prvními Evropany, kteří se na něm usídlili, byli španělští katolíci v šestnáctém století (oblast dnešní Floridy a Jižní Karolíny). Za nimi pak následovali francouzští hugenoti, kteří utíkali před pronásledováním.

[3] Tato idyla utrpěla značné rány v poslední době, kdy se americké levici úspěšně daří důsledně prosazovat pravidlo odluky náboženství od státu, což se např. projevuje odstraňováním náboženských symbolů z úředních budov nebo zákazem jakéhokoliv projevu na státních školách, který by mohl být považován za šíření náboženství.

[4] Takové zpodobnění prosazoval původně zednář a deista Benjamin Franklin, kdežto jiný deista Thomas Jefferson navrhoval „pouť izraelitů přes poušť“.

[5] Oním neurčeným činitelem, jenž požehnal, může být Prozřetelnost, Štěstěna, Osud nebo Bůh (případně i Lucifer), činitel byl patrně úmyslně ponechán nedefinovaný. Heslo je odvozeno z Vergiliova eposu Aeneis: „Jupiter omnipotens, audacibus annue coeptis“ („Všemocný Jupitere, požehnej odvážně započaté“). Wikipedia, heslo „Annuit cœptis“.

[6] Thomas Paine, Common Sense, str. 107. Philadelphia 1776.

 

Klíčová slova: USA  | zednáři  | imperialismus  | demokracie
4661 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny