„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Havel nás vedl na cestu do otroctví. S Klausem k sobě máme blízko, říká šéf pravicové Akce D.O.S.T. Semín

Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 2.2.2012 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace

Nový předseda konzervativní euroskeptické Akce D.O.S.T., který v jejím vedení nedávno nahradil Ladislava Bátoru, zhodnotil svůj vztah k Václavu Klausovi i Václavu Havlovi. Za zásadní považuje, aby iniciativa D.O.S.T. zůstala platformou pro co nejširší alianci pronárodních a konzervativních sil.

Stal jste se předsedou Akce D.O.S.T. po Ladislavu Bátorovi. S jakou přicházíte vizí? Na co chcete navázat a co byste naopak chtěl dělat jinak?

Stal jsem se jím v důsledku nedávné a pro nás všechny překvapivé rezignace Ladislava Bátory, tedy nikoli proto, že bych o tuto mediálně nevděčnou roli usiloval. Změny programového typu žádné nechystám. Akce D.O.S.T. vychází z manifestu původní iniciativy D.O.S.T., jehož jsem spoluautorem. Těžko lze tedy ode mne očekávat, že Akce D.O.S.T. popluje po jiných vodách, než v jakých brázdila pod vedením L. Bátory. Případné odlišnosti lze následně interpretovat jako důsledek našich nestejných povah či rozdílného zázemí. Ladislav Bátora je spojován spíše s myšlenkou vlasteneckou či národní, já zase s orientací křesťanskou. V iniciativě D.O.S.T. se oba proudy podařilo sjednotit, což považuji za velice významné a vzájemně prospěšné.

Co by mělo být hlavním úkolem Akce D.O.S.T. v roce 2012?

V době, kdy jsme připravovali zrod iniciativy D.O.S.T., usilovaly levicové síly v naší zemi o prosazení takzvané antidiskriminační legislativy a ratifikaci Lisabonské smlouvy jako prostředku k nahrazení státní svrchovanosti supranacionální vládou kosmopolitně smýšlejících elit. Podařilo se nám pro zápas s představiteli těchto finančně, mocensky i mediálně dobře zajištěných zájmů a jejich stoupenci sjednotit mnohé iniciativy, politické strany a občanská sdružení. Předpokládám, že se v roce 2012 tento boj ještě přiostří. Brusel a jeho místní quislingové využijí současné finanční a hospodářské krize v eurozóně k pokusu o dotažení mocenského převratu v Evropě do úspěšného konce a spolu s tím poroste i tlak, pod rouškou boje proti extremismu, na další omezování občanských svobod. Budeme tedy muset vystupovat ještě aktivněji, než tomu bylo dosud. Za zcela zásadní považuji to, aby iniciativa D.O.S.T. zůstala platformou pro co nejširší alianci pronárodních a konzervativních sil. Pevně doufám, že jejich předáci pochopí, že bez vyšší míry svornosti a spolupráce žádných větších úspěchů nedosáhneme.

Hovořilo se o tom, že by v příštích volbách mohlo kandidovat nové pravicové uskupení. Je to podle vás reálné? Mělo by šanci, i kdyby se do něj nezapojil Václav Klaus?

Nové pravicové uskupení by mělo šanci jen tehdy, pokud by po něm byla dostatečná poptávka. A to nejen z řad voličů, ale také sponzorů. Bez určitého finančního zajištění nelze etablovaným stranám konkurovat. Nemyslím si, že za dané situace je nejvhodnějším řešením vznik nové politické strany, konkurující leda tak Suverenitě či Straně svobodných občanů, s jejichž představiteli a členy spolupracujeme v rámci iniciativy D.O.S.T. O poznání perspektivnější by byl projekt, na kterém by obě malé strany spolupracovaly nejen s Václavem Klausem, ale i s konzervativní částí ODS a lidovců. Nemyslím si, že ODS a KDU-ČSL jako celek mohou být pro pravici přínosem. Konzervativní a pronárodní síly jsou v nich v menšině a nevidím možnost, jak by se mohly výrazněji projevit. Akce D.O.S.T. poskytuje osobnostem těchto stran a stranických křídel prostor pro vzájemnou spolupráci, nelze proto vyloučit, že v případě dramatičtějšího společenského vývoje u nás i v Evropě dostane tato spolupráce ještě pevnější obrysy.

Jak byste definoval svůj vztah k Václavu Klausovi?

Myslím, že k sobě máme v mnoha ohledech blízko. Sbližuje nás společný pohled na evropskou integraci, rozpad hodnot či vědomí nebezpečí sociálního inženýrství liberálně-levicových sil pro již tak značně okleštěné občanské svobody. Oceňuji na něm odvahu postavit se mocenské převaze svých politických odpůrců. Bylo by pro něj mnohem pohodlnější držet ústa a krok, přikyvovat na summitech myšlence globálního vládnutí či europětiletkám. Také vítám, že tváří v tvář rostoucím civilizačním hrozbám je si prezident Klaus stále více vědom toho, že bez přihlášení se ke křesťanským tradicím naší státnosti a kultury nemáme ve světě zrelativizovaných hodnot a zglajchšaltovaných identit budoucnost.

Je nepopiratelné, že slova nestačí, že je třeba přejít k činům. Což neplatí jen pro Václava Klause, ale pro nás všechny, pro celý český národ. Od prezidenta, jenž se ke konzervativním myšlenkám hlásí, proto v závěru jeho mandátu čekám pevný a konzervativní postoj i v takových otázkách, jako je význam manželství a rodiny pro společnost či ochrana lidského života od početí po přirozenou smrt.

Asi se najdou témata, o kterých bychom spolu polemizovali. Nejsem kompetentní vyjadřovat se autoritativně o tématech ryze ekonomických, mám však za to, že ideologie laissez faire a filosofického individualismu také přispěly, především ze sociálního a etického hlediska, ke společenskému úpadku, na jehož některé symptomy nyní společně kriticky reagujeme. Ale možná se mýlím a i v řadě otázek ekonomických bychom našli více shody než rozdílů. Cením si naší dosavadní spolupráce a bude mi ctí i radostí, když bude v zápase o výše uvedené hodnoty pokračovat.

Jako představitele Akce D.O.S.T., která se kriticky vymezovala k exprezidentu Václavu Havlovi a takzvanému havlismu a takzvané pravdolásce nemohu opomenout se vás zeptat na váš názor na Václava Havla. Jaké je podle vás jeho dědictví?

Jeho dědictví je plné rozporů, což, myslím, odpovídá i tomu, jak žil. Abyste mi dobře rozuměl, nestavím se tu do role soudce nad jeho osobou. Takový soud přísluší toliko Bohu spravedlivému a milosrdnému. Václav Havel mi byl inspirací v době, kdy jsem se coby adolescent potýkal s každodenními projevy tuposti reálného socialismu a byl to jistě i jeho příklad, který mi pomohl se lidsky i občansky postavit na vlastní nohy ještě pár let před tím, než došlo k listopadovému převratu. Již tehdy mne však zaráželo, jak se ve společenství, vyznávajícím vznešené heslo „život v pravdě“, dokáže nemravně žít. Nic proti alkoholu, bujarým večírkům či sexu, pokud je všeho s mírou a k obcování dochází mezi manžely. Od „svědomí národa“ jsem však čekal víc než jen odvahu postavit se komunistickému útlaku. Ono v jistém smyslu sebevědomé a nikoli mravně bezúhonné mesiášství určité skupiny v disentu se následně promítlo do role, kterou si Václav Havel, v závislosti na daných okolnostech, zrežíroval na sklonku roku 1989. Odtud i ono nešťastné užití pojmů lásky a pravdy, jejichž pravý obsah byl myšlenkovými spřízněnci Václava Havla účelově vytunelován. Jejich politické zneužití vedlo k tomu, že mnozí z těch, kdo sledovali jiné politické cíle než široký okruh přátel a vyznavačů Václava Havla, byli a dodnes jsou potupně označováni za nositele lži a nenávisti.

Havlova rozpornost je patrná i ze srovnání jeho idejí a politikou, jíž v praxi provozoval. Myšlenku, že „Občanské fórum je pro všechny“ kompromitoval osobním sklonem k elitářství a redukcí „občanské společnosti“ na iniciativy s ním myšlenkově spřízněné. Neuplynulo mnoho času a od snah o zrušení vojenských paktů a likvidaci československého zbrojního průmyslu vystoupil na podporu „humanitárního bombardování“ a násilně prováděných převratů v zemích, jež naši vlast ani Evropu ničím bezprostředně neohrožovaly. Jeho jindy tak zdůrazňovaný odpor k nadvládě cizích mocností a byrokratizaci veřejného života se nijak neprojevoval v době, kdy se o více jak 80 procentech zákonů, tvořících tuzemský právní řád, nerozhoduje v českém zákonodárném sboru, nýbrž v Bruselu.

Jeho rozpornost se projevila i post mortem, kdy se pokus o jeho v jistém smyslu občansko-církevní kanonizaci střetl s duchem pohřebního obřadu v krematoriu, při němž zazněla Havlova oblíbená píseň od Johna Lennona Imagine. Za vzor nikoli jen pro život občanský, ale i život náboženský je tak církevními hodnostáři předkládána osoba, v jejíž oblíbené skladbě se pokrokově sní o světě bez náboženství a ohlašuje neexistence posmrtného života.

Existují podle vás i kladné myšlenky nebo činy, které Havel vykonal?

Snad každý člověk vykoná za svého života něco dobrého a tak jistě i Václav Havel často konal příkladně. Dobře na toto téma hovořil prezident Klaus při pietním aktu ve Vladislavském sále, když vyzdvihl Havlovu odvahu být plně odpovědný za své postoje a to i za cenu nemalých osobních obětí. Václav Havel na mne působil dojmem laskavého člověka a snad takový ve skutečnosti, na rozdíl od mnoha jeho stoupenců, i byl.

Jak byste definoval havlismus jako ideový směr?

Těžko říci, zda se jedná o ucelený myšlenkový směr. Pokud ano, pak do něj nepochybně spadá přesvědčení o správnosti podřízenosti historicky vzniklých národních států globální politické autoritě či řízení světa elitami, vyznávajícími dalajlámovskou směs humanismu a náboženského synkretismu. Jistě sem též patří víra v nadřazenost oné mýtické „občanské společnosti“ nad státem, který se s ní má o svěřenou moc podělit. Pokud jde o české politické prostředí, vzorným reprezentantem „havlismu“ je Strana zelených, k jejíž ideologii environmentalismu, skupinových práv často uměle vytvářených menšin, multikulturalismu, politické korektnosti, oikofóbie či genderové destrukce lidské přirozenosti se Václav Havel ostatně několikrát veřejně přihlásil.

Myslíte si, že tento směr bude významnou silou i po úmrtí svého hlavního představitele?

Zcela jistě ano, i když úmrtím Václava Havla ztrácí svého čelného reprezentanta. Jde o směr ve veřejném prostoru jednoznačně dominantní, a dokud bude Česká republika součástí eurounijních struktur či otrocky poklonkovat liberálně či neokonzervativně levicovým americkým administrativám, pak autentická konzervativní pravice bude u nás v dlouhodobé opozici, či, nedej Bože, novým protirežimním disentem. Je smutné, že Václav Havel a mnoho jiných osob, hlásících se k nekonformním životním postojům v éře komunismu, přispěli po převzetí moci výraznou měrou k etablování nového typu konformismu a ideologizaci veřejného života, kladoucím překážky svobodné rozpravě o ideových základech budoucího směřování českého státu.

Měla by podle Vás Česká republika vystoupit z EU?

I když se k tomuto řešení příležitostně kloním, jednoznačně se nevyslovím, protože odpověď na tuto otázku se odvíjí od okolností, jež neumím předvídat. Nevíme, k jakým procesům a událostem v dalších měsících a letech bude z důvodu očekávané hospodářské a společenské krize v Evropě docházet. Za určitých okolností bude lepší, zvláště bude-li naším prezidentem stále ještě Václav Klaus, když budeme moci spolurozhodovat o budoucí politické architektuře Evropy. Nemá-li se Evropská unie rozpadnout chaoticky či dokonce násilně, bude k tomu třeba nemalé státnické rozvážnosti. Václav Klaus již jeden stát rozdělil, mohl by výrazně pomoci při relativně pokojné demontáži něčeho ještě mnohem méně přirozeného a užitečného, než bylo tehdejší Československo.

A myslíte si, že se EU rozpadne?

Přál bych si, aby Evropa byla místem, kde spolu politicky svrchované státy žijí na bázi dobrovolné spolupráce v míru a všeobecné prosperitě a aby se evropské národy navrátily ke svým křesťanským tradicím a jimi utvářeným zásadám společenského soužití. A právě tomuto cíli stojí dnešní Evropská unie v cestě. Zatímco nevím, zda by bylo nejvhodnější v danou chvíli z Evropské unie vystoupit, rozhodně si přeji, aby Evropská unie v současném provedení přestala existovat. Zda se však rozpadne, to nevím. Spíše očekávám, že se ti, pro něž je vznik nadnárodního evropského státu alfou a omegou jejich politického snění či jen pouhé kariéry, svého utopického projektu jen tak snadno nevzdají a budou jej prosazovat i navzdory tomu, že jej naprostá většina obyvatel členských států bude odmítat.

Myslíte si, že ekonomická krize bude hluboká? Jak by se na ni měl občan ČR připravit?

Chovám k pozitivní společenské roli současného života na dluh a stále rozsáhlejší financiarizaci ekonomiky, při níž dochází k odpoutání světa peněz od světa reálně vytvářených statků, nemalou skepsi. Považuji tento proces za určitý doprovodný jev globalizace politické, a proto si myslím, že chceme-li bojovat proti myšlence globálního vládnutí, budeme muset přehodnotit i některé dosud pozitivní pohledy na globalizaci ve sféře financí, výroby statků a obchodu. Politické řízení velkých celků a společné měny v hospodářsky i sociálně tak heterogenním prostředí povede buď k dlouhodobé deflaci či v případě umělého udržování současného stavu k vysoké míře inflace. Obě možnosti jsou spojeny se značnými náklady a ty budou, jak jinak, vloženy na bedra obyčejných smrtelníků. Nejsem finančním poradcem, a proto se rozpakuji někomu radit, jak se má na příští roky co nejlépe zajistit. Zlato? Stříbro? Jiné cenné kovy? Zeleninová zahrádka a hospodářská zvířata? Rozhodně však neuškodí, když si uvědomíme, že mnoho z toho, co máme, po čem toužíme a pro co jsme ochotni se zadlužit, k dobrému a šťastnému životu vlastně ani nepotřebujeme. Aniž bych chtěl přehlížet negativní a pro někoho i tragické aspekty případné krize, je s ní spojena i příležitost posílit v sobě takové postoje a ctnosti, jakými jsou skromnost, štědrost či rodinná a sousedská soudržnost.

Jaký je váš názor na současnou vládu?

Po pravdě řečeno – nic moc. Ta už skoro neexistující politická pravice měla dostat v posledních volbách za vyučenou, třeba by jí pár roků Paroubkovy vlády dokázalo alespoň trochu obrodit. Nestalo se a tak jsou v takzvané pravicové vládě subjekty, které mají s konzervativní politikou jen pramálo společného. Stát stále strká hlavu do věcí, v nichž dělá více škody než užitku. Vláda se ideově nijak výrazně neliší od vlád předchozích, v nichž pravici, totiž ODS a KDU-ČSL, dnes TOP 09, nevadilo vládnout s pokrokáři všech pokrokářů, Stranou zelených. Myslím, že ideová nevěrohodnost této vlády z pohledu konzervativní pravice se prokázala v průběhu takzvané bátoriády, kdy se chvílemi zdálo, že v porovnání s Ladislavem Bátorou představovali pro společnost menší nebezpečí snad i přísloveční Hitler se Stalinem. Z této neslavné epizody vyšli se ctí pouze dva představitelé státu – prezident Klaus a ministr školství Josef Dobeš. Ze známějších politiků, působících prozatím mimo parlament či vládu, obstála snad už jen Jana Bobošíková.

Jaká by podle vás měla být zahraničně-politická orientace ČR? Mělo by nastoupit hledání nových trhů mimo EU?

Jsme evropským národem, proto jsou naše vztahy s evropskými státy prioritní. V politice platí to, co v životě osobním. Je třeba usilovat o dobré vztahy se sousedy a v nejbližším okolí. Přátelské vztahy navazujme po celém světě, podle potřeb a zájmů naší vlasti. Nestavme se do pozice soudců jiných národů a států, není-li to nezbytně nutné, a snažme se žít tak, abychom jim mohli být příkladem. Naše zahraniční politika by se neměla odvíjet od myšlenky služby cizím mocnostem, ať už jsou jimi Berlín, Moskva, Brusel či Washington. A českou armádu budujme na obranu naší státní svrchovanosti, nikoli pro prosazování politických či hospodářských zájmů cizích států či velmocí.

A jaký by měl být podle vás vztah k Rusku?

Vzhledem k minulým zkušenostem je třeba si ve vztahu k Rusku uchovat jistou obezřetnost a spolupracovat s ním na bázi vzájemné výhodnosti. Zásadně však nesouhlasím s rusofobií, mediálně živenou táborem politických stoupenců Václava Havla. Jsme tu vlastně svědky dalšího Havlova paradoxu, kdy kosmopolitní humanisté vedou politický boj proti xenofobii a Rusku zároveň.

Je podle vás aspirace na světovládu reálnou hrozbou?

Samozřejmě. Evropská unie a jí podobné struktury na území jiných kontinentů slouží jako předstupeň pro vytvoření řídící politické autority na planetární úrovni. Jakýsi zárodek globální vlády, zatím pouze na mezinárodní úrovni, máme v podobě OSN. Ne náhodou to bylo zde, kde světoobčan Havel předestřel v roce 1995 svoji vizi OSN pro 21. století: plenární shromáždění se přemění ve světový parlament, vzniknou stálé jednotky na udržování světového míru a bude zavedena globální daň, kterou každý obyvatel Země přispěje k chodu tohoto „hlavního ohniska operativního rozhodování“.

Před tímto utopickým projektem je třeba důrazně varovat. Nikoli proto, že bych si nepřál pokojnou spolupráci všech národů a států světa, ale proto, že Havlem navržený model předpokládá vznik zárodečné planetární vlády, jíž budou podřízeny vlády lokální a kontinentální. Vzhledem k utopičnosti této vize si vydlážděnější cestu do otroctví snad ani neumím představit.

Čímž se vrátím k Havlově oblíbené písni, v níž se mimo jiné zpívá:

Představ si, že nejsou žádné státy

To není tak těžké udělat

Není pro co umírat či zabíjet

A také žádné náboženství

Představ si všechny lidi,

jak žijí v míru.

Možná řekneš, že jsem snílek,

ale já nejsem sám.

Doufám, že se jednou přidáš k nám

A svět bude sjednocený.

Není to tak dávno, co jsme se začali zotavovat z ničivých následků jedné politické utopie. Ta, jež je spojena s některými myšlenkami a vizemi Václava Havla se sice o státní teror výslovně neopírá, přesto není, pokud jde o budoucnost svobody a spravedlivého řádu ve světě, o nic méně nebezpečná.

www.parlamentnilisty.cz

čtěte také:

Kardinál Vlk se přátelí s estébákem, šokoval klausovský katolík

Klausovský katolík udeřil: Halík je kacíř

Co přináší Klausův časopis? Halíka a havlisty trefí šlak

Klíčová slova: pravdoláska  | Havel  | domácí politika  | EU  | Česká republika  | D.O.S.T.  | Klaus  | NWO  | vlastenectví  | konzervatismus
4338 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Čtěte také

FreeGlobe.cz

Italská mafie vyměkla. Bere i homosexuály a syn jednoho z šéfů je...Kolik zatím stála válka proti terorismu peněz i životů?Chtějí zrušit výuku hymny na základních školáchVeganství zachrání naši planetu, tvrdí slavný závodník formule 1. Dostal pádné odpovědi od svých kolegů (+ foto)Švédská vláda ztratila kontrolu nad zemí: 120 pumových útoků za půl roku. Integrace migrantů v praxi

ePortal.cz

Čtenáři a přátelé Eportalu, podpořte nás prosím, nebo ukončíme činnostProdej kovů ze státních hmotných rezerv je naším bezpečnostním ohrožením.

euPortal.cz

Zelená totalita je mnohem rafinovanější a záludnější než ty, které jsme v minulosti zažiliMusíme se vzepřít diktátu Bruselu a bránit právo na sebeobranu!

Eurabia.cz

ČSSD s Českou televizí zneužívají tragedie v Ostravě k snaze omezit zbraně! Hajzlové bez citu!Imigranti: Už jedou!

Nezdravi.cz

Co je podstatou stárnutí? Je to cílená autodestrukce? Proč se to vyvinulo? Jak ho zpomalit, anti-aging? Tímto si můžete prodloužit životVeganka tvrdí, vejce jsou pro vaše zdraví horší než kouření. Takto to prý zjistila

euServer.cz

Mám pro premiéra Babiše dvě zprávyTa nejhrubší protiruská propaganda v České televizi... Aneb právo Krymu na odtržení od Ukrajiny

ParlamentniListy.cz

Proč ho volíte? Chvilkaři se odebrali stěžovat na nádraží, tam agitovali mezi cestujícímiVIDEO Peklo na zastupitelstvu v Řeporyjích: Jako Emanuel Moravec. Tohoto dobře živeného pána bych nechtěl potkat v nacistickém lágru...
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny