„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Petr Hájek se postavil proti ekumenismu a modernistům v církvi

Autor: Ivana Haslingerová | Publikováno: 6.1.2012 | Rubrika: U NÁS
Ilustrace

Již se stalo zvykem, že kdykoliv se k něčemu vyjádří vicekancléř prezidenta republiky  Petr Hájek, vždy to vyvolá vlnu emocí a rozbouří to ospalou hladinu veřejného mínění. Nezklamal ani 3. ledna 2012 na večeru organizovaném křesťanským sdružením místopředsedy Iniciativy D.O.S.T. Petra Bahníka "Společnost pro kulturní identitu - Lipový kříž" v sále Českého svazu vědeckotechnických společností poblíž Karlova mostu, na němž vystoupil se svou přednáškou "Křesťané v obklíčení médií".

I když se zdálo, že již po své ostré kritice mediokarcie a konstatováním, že „středová politika“ je nejrychlejší cestou ke smrti politiky, kterou provedl ve své poslední knize Smrt ve středu, po jeho kritice stoupenců bývalého prezidenta Václava Havla, že u nás representují neomarxismus, po kritice globální vlády stejně jako nedemokracie v EU, po jeho konstatování, že Tomáš Halík je neznaboh, který nemá mluvit za církev, a především po jeho výroku: „Nevím jak Vy, ale já z opice nepocházím, jako že je živý Bůh nade mnou!“ jakož i po jeho neohroženém přihlášení se ke katolicismu se již nic nového nedá na jeho přednášce očekávat, než doplnění předešlých výroků, opak byl pravdou. Po úvodní modlitbě Otče náš, při níž všichni přítomní (asi 150 lidí) povstali, promluvil pan vicekancléř spatra a velmi pomalu k přítomným, kteří ho několikrát odměnili silným potleskem. A o čem tentokrát hovořil?

Petr Hájek se postavil především proti ekumenismu a proti církevním modernistům a relativistům, kteří rozřeďují a relativizují církevní nauku, což média s radostí podporují, protože tím mohou stírat rozdíl mezi pravými a falešnými náboženstvími. Zejména katolické náboženství je pro ně velký nepřítel, neboť katolíci uznávají více než dva tisíce let neměnné hodnoty a vzorce chování, která médii manipulovaný svět přesahují. Katolík díky tomu bezmyšlenkovitě nepřevezme vše, co mu média nabízejí.

„Věřící člověk má převahu nad mediální virtuální realitou, neboť může obsáhnout mnohem širší svět, než pro něho vymýšlejí televize a rádia,“ zdůraznil Hájek.

Dokumenty o ekumenismu z roku 1964 a o náboženské svobodě z roku 1965 byly přijaty více než 2 500 katolickými biskupy na dosud posledním ekumenickém koncilu zvaném Druhým vatikánským koncilem, svolaným papežem Jan XXIII. v letech 1962–1965. Koncil měl mj. výrazný vliv na obnovu liturgie v katolické církvi. Katolická církev se sice nevzdala svého nároku být církví všeobecnou čili katolickou, zároveň však přestala označovat věřící jiných křesťanských církví jako heretiky, kacíře či bludaře zaujímající postoje neslučitelné s katolickou vírou, omluvila se jim za křivdy, které v souvislosti s tímto rozdělením napáchali někteří její členové, a vyzvala je k široké spolupráci. Papež Pavel VI. s konstantinopolským patriarchou Athenagorou zrušili roku 1965 vzájemné vyloučení z církve z roku 1054 a katolická církev se stala pozorovatelem ve Světové radě církví. Roku 1999 se zástupci katolické církve a luterských církví dohodli na společném stanovisku v otázce ospravedlnění, která je kdysi rozdělila, a roku 2006 se k této dohodě připojily i metodistické církve. V Československu se dokonce už roku 1918 na společném sněmu v Praze spojily téměř všechny protestantské církve a vytvořily Českobratrskou církev evangelickou. V našich zemích ekumenismu prospíval vnější útlak, kdežto ve svobodných poměrech mají některé církve tendenci uzavírat se spíše do sebe. Hierarchicky organizované církve, jako jsou pravoslavná, římskokatolická nebo anglikánská, postupují proto v otázkách ekumenismu velmi opatrně, aby neporušily své tradice, a to často i ve zdánlivých maličkostech, jako například ústup od latinské liturgie v katolické církvi, nové překlady Bible pro konzervativní protestanty nebo užívání georgiánského kalendáře v pravoslavných církvích. Zkušenost ukázala, že při navazování konkrétní spolupráce se ukazují skutečné rozdíly. Není proto divu, že tyto snahy o sbližování a spolupráci mezi křesťany vyvolávají mezi věřícími obavy ze změn jejich církví. A nejzávažnějším problémem je obava, že z těchto ekumenických kompromisů nastane ztráta nejen církevní, ale i národní identity. V mnoha oblastech je totiž právě náboženská odlišnost podstatným rysem národní identity. Ekumenismus nemůže být proto jen věcí teologických jednání mezi vedoucími představiteli církví a nemůže si klást za cíl úplné sjednocení a splynutí všech křesťanských církví a společenství. Toto by totiž napomohlo politickému splynutí národů do jednoho superstátu EU.

Není proto divu, že nejen z církevních, ale i politických důvodů pan vicekancléř bije právem na poplach proti tomuto nesmyslu a že si myslí, že by bylo nejlépe s ním vůbec přestat a vrátit se po několik desítkách pošetilých let k tradiční katolické víře ověřené po staletí.

Sama jsem se jednou z důvodu politických oslav ocitla na ekumenické mši a ani nádherné prostory katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha nedokázaly ve mně navodit pocit, že jsem na mši, ale jen na nějaké přednášce. Kdo jednu zažije opravdovou katolickou mši za zvuku varhan, vůně kadidla a eucharistie, ten prostě nemůže tento nový obřad, který se nese jen v duchu nikoho neurazit, vzít za svůj.

Ale vraťme se k médiím. Ta se podle pana vicekancléře děsí katolické církve ze ztráty svého vlivu. Proto se snaží útočit na křesťansví všemi možnými i nemožnými prostředky. V současné době, kdy se stal pro veřejnost symbolem krutosti a nepřítelem islám, se neštítí dokonce používat ani skutečnosti, že islám je náboženství, k obecné kritice všech náboženství, tedy i křesťanství. Při bombových útocích muslimských sebevrahů v přímém přenosu servírují podpásově divákům, co za hrůzy dokáže způsobit náboženství. Prostřednictvím islámu, který má víru v Aláha šířit mečem, tak podpásově a nepřímo útočí i na mírumilovné křesťanství. A komunismem atheisticky zdevastovanému obyvatelstvu je tento zásadní rozdíl v pojetí šíření víry chytře zamlčen a každé náboženství, včetně katolického, se tak pro něj stává něčím životu nebezpečným a krutým.

Náboženský fanatismus Al Kajdy zaměňují navíc média za fundamentalismus a dílo zkázy je dokonáno. Je jim jedno, že fundamentalismus pouze zachovává základy, tedy fundament, náboženství, zatímco fanatismus naopak působí nejrůznější excesy ve všech církvích i v lidském jednání jako takovém. Podle Petra Hájka, který hájil slovo fundamentalismus (z latinského fundamentum - základ) neboli lpění na základních principech, tuto záměnu pojmů média činí záměrně a měla by se v tom zjednat náprava. Fundamentalismus je v církvích protikladem škodlivého modernismu. A právě v důsledku modernismu se zejména po II. Vatikánském koncilu zvýšil vliv zednářů, který podporuje relativisty a modernisty v církvi. Pan vicekancléř je naopak stejně jako současný papež Benedikt XVI. zastáncem konzervativního katolicismu. Opřel se proto do českých biskupů, že nenaslouchají instrukcím papeže a napčíklad při eucharistii používají slov „za všechny“, nikoli „za mnohé", jak ustanovil papež. Vyzval proto věřící, aby po svých kněžích a biskupech požadovali správné formulace při mši.

Petr Hájek si rovněž posteskl nad tím, že se u nás již dvacet let staví na roveň skutečného náboženství dalajlámismus, který je pouhou východní filosofií. Varoval, že dokonce se k něm hlásí i probudivší se bojovníci proti komunismu v Číně a hrozí jeho rozšíření ve velkém.

"Kýč dalajlamismu tady rezonuje asi 20 let. Média relativizují a zpochybňují principy náboženství, propagují programový ateismus a podporují nejrůznější typy deviací, jen aby mohla narušit tradiční hodnoty. Média záměrně podporují homosexuály a jiné devianty, aby cíleně rozkládala základy našich civilizačních hodnot. Jejich úplně finálním cílem je sloužit tomu, kdo poprvé vyřkl „non serviam“. Média prostě lžou a lžou a lžou. Ďábel lže a lže a lže,“ rozhořčil se Hájek na přednášce

Novináři tuto věc hluboce banalizují, což je chyba. Nejen naše republika, ale celá západní civilizace je v područí médií. Vše se dá shrnout do závěru, že západní civilizace je v područí médií, která utvářejí realitu a útočí na náboženství.

Jak mají katolíci podle Hájka porazit mediální ofenzivu

Nebyl by to ale věřící a vnitřně optimistický člověk, jako pan vicekancléř, aby neporadil cestu, jak odolat této mediální ofenzivě. Podle něj to možné je a to protiútokem. Tím míní odvahu veřejně se hlásit k víře. Křesťané by se neměli bát projevovat svou víru a své hodnoty na veřejnosti a ve veřejné debatě.

"Nesmíme se bát pokřižovat se na veřejnosti či v restauraci před jídlem. Když dáme najevo hrdost k příslušnosti k Božímu lidu, způsobíte médiokracii strašné rány. Až bulvární média jako Blesk či MF Dnes nebudou mít zájem vyfotit si křižující se celebritu, potom jsme vyhráli," vyzval katolíky Hájek.

"Víru v Boha nesmíme ani vnucovat, ani se jí vychloubat. Být ale hrdý na společenství s Pánem a dávat to hlasitě najevo, to určitě ano. V ranní modlitbě 261. římského papeže Jana XXIII. se říká: „Nebeský Otče,  dovol, abych prostřednictvím Panny Marie přivedl každého alespoň o krůček blíž k tvému synu.“ To není násilí ani vychloubání. Církev má poslání misie. Evangelium je nejdůležitější a nejfantastičtější zpráva v dějinách světa, kterou současná mainstreamová média úspěšně buď tají, nebo trivializují a zesměšňují. Je proto povinností každého křesťana vnášet do svého okolí i veřejného prostoru téma Boha a víry. Ne násilím, ale příkladem a tradiční evangelizací – šířením a předáváním. Psaním knih, esejů článků či přednášek mohu jako křesťan doufat, že se nad nimi alespoň někdo zamyslí a nalezne cestu ke spáse a životu v Pravdě. Kdyby si apoštolové nechali svou víru pro sebe, lidstvo by se o Kristově poselství nikdy nedozvědělo," sdělil našemu listu pan vicekancléř a dodal: "Svět naráží na meze  své vlastní pýchy a socialisté všech zemí a druhů chtějí už opět poroučet nejen lidem, ale i větru a dešti. Proto je nutné o tom mluvit, psát a vzdělávat. Říkat lidem, že jsou od Pána Boha svobodní, a když na Něj zapomenou, opět snadno napochodují do otroctví. Provokovat je k zamyšlení, k diskusi!"

Negativní vliv mediokracie, tedy vlády médií, na politiku

A protože pan vicekancléř je nejen hluboce věřící katolík, ale i především vysoce postavený politik, který je již devátým rokem poradcem prezidenta republiky Václava Klause, z toho pět let byl jeho mluvčím a od roku 2008 přešel na funkci zástupce vedoucího jeho kanceláře, věnoval se ve své přednášce i negativnímu vlivu mediokracie, tedy vlády médií, na politiku. Konstatoval, že mediokracie vytěsnila to, čemu se říkalo demokracie a díky tomu marxismus prožívá svou renesanci, i když se média tváří, že jim je marxismus cizí.

Ten, kdo si dovolí žít mimo médii nastolený diskurs, je vyobcován ze společnosti a ostatní ho mohou považovat i za blázna ne-li přímo za zločince na roveň fašistům. Média o něm vytvoří téma, a to se pak díky jejich působení postupně stává realitou. Média prostě manipulují se skutečností. Útočí na naši první signální soustavu a hrají na naše iracionální emoce a instinkty. Při té příležitosti mi vytanula na mysli nedávná nechutná kauza, v níž se médiím podařilo vytvořit z mírumilovného a noblesníhio Ladislava Bátory zločince jen proto, že o něm pan Kalousek lživě prohlásil, že je to starý fašoun. Pan Hájek uvedl zase jako příklad mediální manipulace, že média prosadila i přes protesty politiků přímou volbu prezidenta, aby si tak zvýšila svou moc, neboť během přímé volby prezidenta mohou silně ovlivňovat smýšlení voličů, a ti se pak stávají médii manipulovaným a ovládaným „lidem“.

Půjde o to, jak se dohodnou lidi jako Bakala. Vybarterují nějakou osobu a tu pak prosadí. Média tak určí, kdo bude příští prezident,“uvedl Hájek. 

Podle Hájka média prosazují v politice programový ateismus a darwinismus. Ruku v ruce s ateismem probíhá v médiích útok na náboženství, který není frontální a explicitní jako v době komunismu, ale spíše implicitní. Implicitně nabízejí všechny recepty atheismu. Je přímo legrační, když se média jako MF Dnes či Lidové noviny vydávají za pravicová. Přitom všechna mainstreamová média jsou marxistická, jen se liší v jeho typu. Hospodářské noviny jsou marxistickou základnou České televize, která je prototypem svazáctví. Snaha vypadat pravicově vede k daleko větší bolševizaci než v levicových listech. Vládnou nám prostě média plná levičáků. Je smutné, že po dvaceti letech od revoluce za nejvíce solidní lze díky tomu označit bývalé Rudé Právo. Z fyziky je známo, že každý tlak vyvolává protitlak a tak pan vicekancléř doufá, že po tlaku médií si lidé postupně uvědomují, že věci jsou reálně jiné, než jak se o nich píše.

 

A nebyl by to velký vlastenec a nepřítel tvorby superstátu EU, aby se při kritice poměrů u nás nevyjádřil i k problémům Bruselu. Jako jeden z příkladů mediální manipulace uvedl i takzvaný boj proti korupci, přičemž EU označil za obrovskou megakorupci.

„Míra korupce je dána velikostí, rozsahem státu a jeho pravomocí a přerozdělování. Nejvíce korupce proto na evropském kontinentu je v Bruselu, ale kdo o tom píše? A píše se stále o korupci v naší zemi,“ posteskl si Hájek

Pana vicekancléře velmi zklamaly Křesťanko-demokratické strany, které vyprázdnily jak pojem křesťanství, tak i pojem demokracie, a to tak hluboce, že ani volby stejně již nic zásadního nezmění. Je tak rozčarován, že se nechce podílet na současném, médii destruovaném politickém systému a raději již nebude chodit k volbám. "Bude-li i nadále tato konstelace, k žádným volbám už nepůjdu. Je lhostejné, koho volíte, je to zbytečné jako za bolševika. Lhostejno, jak jdete volit, výsledek je vždy tentýž. Chodit k volbám je dokonce kontraproduktivní," uvedl Hájek a dodal, že komunismus jako takový nikdy neexistoval. Ani v Sovětském svazu nebyl komunismus, ale "ostře ateistický model státního kapitalismu", u nás jsme žili v "totalitárním socialismu"

Víra není podle Hájka zábava pro volný čas

Víra prostupuje vším. "Trojice Boží a její andělé jsou s námi, i když spíme. Ostatně – nevěřící neexistují. Atheismus je také víra svého druhu. Nafoukaná, pyšná, hluboce úpadková. Pýchou opilý  člověk ve stejně tragickém pokušení, jako byli naši prarodiče v Ráji, chce být zase roven Bohu. Být Bůh sám. Je to pořád dokola. I když těch, kteří odmítnou Boha jako takového, je na světě naštěstí jenom zanedbatelných pár procent. To, že se koncentrují v naší onemocnělé civilizaci, vytváří optický dojem jejich převahy. Ostatní lidské bytosti, přes různost aktuálních náboženství, směřují nevyzpytatelnými cestami ke Kristu. Mimochodem, ani u nás to není zase tak špatné. Poprvé od sametové revoluce nastala unikátní situace, kdy na nejvyšších vládních postech úřadují dva demokraticky zvolení katolíci – Petr Nečas a Miroslav Kalousek. Kéž jim Bůh pomůže řešit velmi nelehkou situaci, s níž přebrali vládní funkce. Budou-li mu ovšem naslouchat. Měli by," sdělil našemu listu pan vicekancléř.

 

Na dotaz z pléna odpověděl pan Hájek, že svět podle něj k apokalypse směřuje. Jako věřící člověk ale doufá, že ji Bůh nedopustí: "I ty největší postavy, jako Mojžíš, Šalamoun či David, hřešily. I jejich život stejně jako životy každého z nás se pohyboval po sinusovce. Člověk vedený Boží milostí vyšplhá na vrchol, začne si myslet, že je to jen jeho zásluha, že je roven Bohu, začne stavět babylónské věže, propadne pýše a padá dolů. Na konci pádu začne spínat ruce k Bohu a ten se nad ním zatím pokaždé smiloval, zastavil pád a umožnil člověku vystupovat opět nahoru. Jediný z lidí bez hříchu byl Bohočlověk Ježíš. Bez prostudování Starého zákona nikdo nepochopí logiku a tajemství příchodu na svět, ani to, co je člověk. Nepochopí spásný příchod Ježíše – a tedy ani logiku dějin a současné problémy euroatlantické civilizace. Nepochopí, že všechno se sice děje milostí Boží, ale člověk že má možnost a povinnost jednat, má svobodnou vůli a schopnost ovlivňovat věci kolem sebe a životy svých bližních. Nepochopí, že víra má kromě svého transcendentního i rozměr racionální vyjádřený vertikálou a horizontálou kříže. Nepochopí kříž. Jeho horizontální pozemskou tragiku i vertikální spásonosnou naději, jejímž obsahem je slovo láska."

Ať si o názorech pana vicekancléře myslí kdokoliv cokoliv, jedno je jisté – o všem, co říká, je hluboce přesvědčen a chce vyprovokovat nás všechny k zamýšlení nad smyslem života, nad zázrakem stvoření a nad transcendentnem v nás i nad námi. Zamyslet se nad tím, že to, že jsme se ocitli zde na Zemi a žijeme si zde své pozemské životy, není vůbec samozřejmé. Mnozí mu vytýkají, že v diskusi je snad ještě neústupnější než jeho šéf Václav Klaus a stojí si za svým názorem, i kdyby mu říkali oponenti cokoliv. Jedním slovem, že se nenechá vláčet názory médií ani veřejným míněním. Neuvědomují si, že toto je klad a nikoliv zápor v jeho jednání. Neuvědomují si, že člověk je buď zakotvený, něco si o světě důvodně myslí a je o svém názoru opravdu z hloubi duše přesvědčený, pak s ním nemohou média ani okolí či okolnosti cloumat, nebo žije na povrchu, bez názorů, bojí se samostatně myslet, a pak sebou nechává smýkat vším, co je právě módní. Úctu si zasluhuje ten první. Obávám se bohužel, že těch, kteří bezduše přebírají módní názory, byť sebenesmyslnější, je vždycky většina. Přesto věřím, že u nás bude pořád více a více těch, kteří po duchovní devastaci z dob totalitního socialismu začnou konečně uvažovat o smyslu lidské existence, svých  životů v ní a nad tím, že není naprosto samozřejmé, že je mohou vůbec prožívat. Že si uvědomí, že je to dar od Boha.

*) Transcendence (z latinského transcendó – překračuji, přesahuji) označuje skutečnost přesahování, překračování smyslové skutečnosti. Bůh je transcendentní, protože není součástí hmotného světa, ale jeho původcem, který každou skutečnost přesahuje. Transcendentní filosofie opouští oblast zkoumání obsahů vědění a věnuje se jeho obecným podmínkám. V matematice transcendentní číslo „přesahuje“ oblast kořenů rovnic s racionálními koeficienty.

www.fragmenty.cz

čtěte také:

Klausův Hájek: Bin Ládin je jen fikce

Petr Hájek: Spíše než globální oteplování hrozí doba ledová

Hájek: Politika se už nedělá pro občany. Slouží elitám

Klíčová slova: média  | domácí politika  | Česká republika  | Klaus  | náboženství  | církev
4856 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny