„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Nelze sloužit dvěma pánům, aneb dost bylo černých pátků!

Autor: Michal Semín | Publikováno: 29.11.2011 | Rubrika: ZISKY & ZTRÁTY
Ilustrace

Řekne-li se „černý pátek“, většině lidí se vybaví strmý pád evropských burz, následující po newyorkském „černém čtvrtku“ v roce 1929. Dnešní Američané si pod tímto pojmem však stále častěji vybavují něco zcela jiného, dle mého soudu však o nic méně ničivého. Přibližně od poloviny šedesátých let minulého století se v pátek po dni Díkůvzdání (čtvrtý čtvrtek v listopadu), určeném k poděkování Stvořiteli za všechna dobra, jimiž nás v posledním roce obdařil, otevírají obchodní domy v USA již hluboko před svítáním, aby zahájily již netrpělivě vyhlíženou sezónu vánočních nákupů. Ulice jsou neprůjezdné, obchodní střediska praskají ve švech, všude je hlava na hlavě. Typický Američan, pro něhož je práce součástí jeho identity (což rozhodně není vlastnost, kterou bych mu vyčítal), si na ten den bere dovolenou, aby toho stihl nakoupit co nejvíce.

Patrně již nevyhnutelná finanční a hospodářské krize v USA bývá často pojednávána jako důsledek hrabivosti a touhy po mamonu vlastníků či manažerů bank a obchodních společností, spjatých s bájnou burzou na Wall Street, jejichž obětí je Main Street, tedy ti obyčejní Američané, zaměstnanci firem, úředníci či příjemci sociálních dávek. To je jistě v mnoha ohledech pravda. Neznamená to však, že Main Street netrpí týmiž mravnímu neduhy jako zisky privatizující a ztráty znárodňující predátoři z Goldman Sachs či vládci Wal Martu, požadující po svých otrocích, pardon zaměstnancích, námezdnou práci od nevidim do nevidim za mizerných pár dolarů.

Nelze totiž nevidět, že to, po čem touží duše mnoha řadových Američanů, není o nic víc než hromada umělohmotných krámů z Číny. Někteří jsou pro ně ochotni snad položit i život, jak je zřejmé z těchto záběrů.

Ruku na srdce, jsou nám ti Američané v tomto ohledu opravdu tak vzdálení? Zcela jistě ne tvůrcům i duševním obětem billboardu s nápisem Kolik unese váš Ježíšek?, hyzdícímu adventní Prahu.

Až krize opravdu dorazí, pak se modleme, abychom z ní načerpali i nějaký ten užitek. Třeba více té skromnosti, radost z pouhého dostatku, obnovu a posílení rodinných i sousedských vztahů, ochotu obětovat se pro druhé. O to větší bude naděje, že se naše díkůvzdání neomezí na pouhý jediný den v roce, ale stane se trvalým životním postojem.

Tož pokojný adventní čas nám všem!

http://semin.blog.ihned.cz

čtěte také:

Kdo stojí za protesty z Wall Streetu? Hněv a Soros

Protesty proti bankéřům vypukly i v Chicagu

Svět se řítí do pekel, pojďme na tom vydělat, radí v tajné zprávě analytik Goldman Sachs

Co mají Wall Street, Lady Gaga a primátor Svoboda společného?

Bernankeho bublinomika: Vítězové a poražení

Klíčová slova: krize  | USA  | Wall Street  | banky
5378 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny