„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

První kroky: Rockefellerova nadace v raném Československu

Autor: Benjamin B. Page | Publikováno: 10.11.2011 | Rubrika: HISTORIE
Ilustrace

Podle Rockefellových zdrojů bylo Československo první evropskou zemí, v níž Rockefellerova nadace (RF) začala rozvíjet svůj program. Až do té doby (do června 1919) působila nadace především v západní Indii a přilehlých oblastech, ve Střední Americe, v Brazílii, Egyptě, v Číně, na Srí Lance, v Pacifiku, na některých lékařských školách a v jižních a západních státech USA. Archivní dokumenty uvádějí, že o možném působení v Evropě nadace ani neuvažovala až do roku 1919. Poté se nadace rozhodla změnit směr svého působení a Československo začalo hrát v těchto nových záměrech význačnou úlohu. Následující dvě desetiletí RF pracovala na svých programech nejrůznějšího rozsahu po celé Evropě, včetně vytvoření velkých lékařských center v Londýně, v Bruselu a v Římě a rovněž asistovala při vytvoření dalších center ve Velké Británii, ve Francii, v Německu a v Jugoslávii. Nadace se dále podílela na založení institutů a škol veřejného zdraví, ošetřovatelství a sociální práce ve východní i v západní Evropě. Stipendijní program nadace umožnil 680 lidem z 23 evropských zemí studovat veřejné zdraví, ošetřovatelství a příbuzné obory v USA.

Rockefellerova nadace (RF) byla založena v roce 1913 a jako svůj hlavní úkol si určila podporu kvality života po celém světě.

Ćlenové správní rady RF založili dvě organizace: v roce 1913 to byla Mezinárodní zdravotní komise (zde IHB) a krátce poté Zdravotní komisi pro Čínu (CHB) za účelem rozvinutí “vědecké medicíny” a zdravotnického vzdělávání v Číně. Nadace rovněž zahájila mezinárodní kampaň proti žluté horečce a malárii.

Podle archivních materiálů se nezdá, že by Rockefellerova nadace měla v té době sebemenší zájem působit v Evropě jinak, než formou spolupráce s mezinárodními organizacemi, které v té době v Evropě pracovaly. Myšlenka, že by nadace mohla začít působit i v Evropě, se dostala do popředí zájmu až na jaře 1919, kdy se objevily první plány na vytvoření zdravotnických center a škol ve velkých evropských městech, především v Bruselu, v Londýně, v Polsku, na Balkáně a nadace se rovněž rozhodla využít pozvání do Československa.

POZVÁNÍ

Z Rockefellerových zdrojů vyplývá, že návštěva Československa navazovala na návštěvu Alice Masaryové, dcery tehdejšího prezidenta, která byla v té době předsedkyní Československého červeného kříže, v kanceláři Rockefellerovy nadace v Paříži v květnu 1919. Podle Rockefellerových zdrojů byla tato návštěva poměrně nečekaná. V raném Československu však začaly velmi brzy, necelých 7 měsíců po vzniku země, aktivní diskuse o tom, jakým směrem by se se nyní měla ubírat zdravotnická politika země a jakým způsobem tuto politiku financovat.

Slečna Masaryková tyto diskuse znala a cílem její návštěvy v Paříži bylo vyhledání agentur spojeneckých zemí, které by mohly Československu pomoci.

Zástupce RF Selksar M.Gunn strávil díky pozvání slečny Masarykové první dva týdny v červnu 1919 v Praze. Byla to úplně první návštěva kohokoli z RF ve východní nebo střední Evropě. Gunn poté zemi navštívil ještě jednou v doprovodu ředitele IHB Rose v únoru 1920 a poté začalo téměř 15 let spolupráce mezi RF a Československem. Během tohoto období RF zajistila stipendia v USA vice než čtyřiceti mladým pracovníkům ve veřejném zdraví a v příbuzných oborech.

ČESKOSLOVENSKO: TERÉN

I když byly obě části země (Čechy, Morava a Slezsko) na západě a Slovensko na východě kulturně a jazykově zpřízněné a i když byly obě součástí Rakousko-Uherské říše po více než 1000 let, jejich minulost byla velmi odlišná. České země, které jsou ze tří stran obklopené Německem a Rakouskem si přesto ve velké míře zachovaly svoji identitu a značnou míru autonomie. Češi, kteří byli nyní pevně rozhodnuti stát se konečně pány ve své vlatní zemi, vnímali Němce jako cizí element. Němci sice měli právo žít na českém území, ale neměli práva, která by jim umožňovala zemi řídit. Slováci byli naopak v rámci Maďarska zcela integrováni. Podmínky pro etnické Slováky se staly ještě obtížnější, když Maďarsko získalo autonomii ve svých vnitřních záležitostech v roce 1867.

PODMÍNKY VE ZDRAVOTNICTVÍ A SYSTÉM

Podle zprávy Gunna a Rose z roku 1919 a 1920 bylo Československo, co se týče zdravotnického sytému téměř na začátku. Stejně tak jako se lišila minulost obou dvou částí nově vzniklé země, odlišovaly se rovněž jejich zdravotnické systémy a podmínky pro zdravotnictví. Obě části země však byly vážně postiženy následky čtyř let války a nedostatkem potravin. Obě části dále trpěly vysokou mírou dětské úmrtnosti a velkým množstvím infekčních chorob – TB a STD (sex. přen. chorob), které se v té době nekontrolovatelně šířily. Dále zde byly nemoci a poranění vzniklé následkem neadekvátních životních a pracovních podmínek, bylo tu rovněž mnoho válečných invalidů, válečných vdov a sirotků. Přetrvávala rovněž vysoká nezaměstnanost způsobená přerušením původních ekonomických vazeb.

ČERVEN 1919: PRVNÍ GUNNOVA NÁVŠTĚVA

V prvním dopise, v němž Gunn popisuje svoji návštěvu v Praze uvádí, že začal svoji cestu do Prahy “s otevřenou myslí a s velkou mírou neznalosti”. Gunn zůstal v zemi dva týdny. Upřímnost lidí na něho udělala velký dojem a budoucnost země vidí optimisticky. Zpráva z cesty sestává z více než 40 stránek, které se týkají utvoření a organizace Československa, ministerstva zdravotnictví, demografie, informací o situaci ohledně tuberkulózy v zemi, o domácích a zahraničních agenturách, které již v Československu pracují. Zpráva dále obsahuje mapy a dodatky.

Gunn píše, že Československo v té době nemělo zákony o veřejné hygieně. Ve své zprávě Gunn uvádí, že doufá, že zákony zděděné z doby rakouské administrativy budou brzy upraveny a změněny k lepšímu.

Všichni veřejní činitelé, s nimiž se Gunn setkal, byli skutečně nadšeni možností americké pomoci. “Všichni by chtěli “moderní zdravotnický program, jenž by byl založený na té nejlepší teorii a praxi. Chtěli by z Československa udělat malé Spojené státy a dívají se naším směrem”. Na druhou stranu Gunn poznamenal, že “lidé zde nemají přílišnou představivost. Staletí útlaku je do jisté miry zbavila iniciativy. Potřebují pomoc v každém ohledu a jsou ochotni tuto pomoc akceptovat”.

Gunn naléhavě doporučil udělení stipendií pěti mladým mužům z nejrůznějších oborů veřejného zdraví pro studium v USA. Tito mladí lidé zanechali v USA tak dobrý dojem, že v průběhu dalších tří let bylo uděleno stipendium dalším vice než 20 lidem z tehdejšího Československa.

Během Gunnovy první návštěvy byla diskutována ještě druhá věc – žádost Československa obsažená v dopise Alice Masarykové pro Rockefellerovu nadaci, aby byl na československé ministerstvo zdravotnictví umístěn americký poradce.

DRUHÁ NÁVŠTĚVA GUNNA A ROSE V ÚNORU 1920

Tato návštěva trvala devět dní. Zpráva z této cesty byla rozvinutím toho, co Gunn sepsal o první návštěvě. Vláda, i když jen provizorní, je určitým příslibem stability a to i přes celou řadu elementů, které mohou vyvolávat nesoulad. Tyto problémy jsou však druhořadé povahy, protože “lidé v Československu jsou ve svých srdcích jednotni a jsou připraveni podřídit své osobní zájmy obecnému dobru. Republika je silnou etnologickou a geografickou jednotkou. Lidé jsou Češi, jazyk a kultura jsou rovněž české. Lidé mají společný původ a tradice a jsou navzájem provázáni společnými aspiracemi a stalatími boje za národní jednotu a nezávislost”.

Rose a Gunn poté ještě poznamenali, že je třeba změnit mnoho věcí v oblasti veřejné administrativy. “Je-li Čech v pozici administrativní zodpovědnosti, nebývá to nejlepší. Bývá velmi byrokratický a vyžívá se v papírování” (…) “Republice lze nejlépe posloužit tak, bude-li některým z těch nejlepších mladých lidí země poskytnut řádný výcvik v USA a připraví je tak na zodpovědné pozice”.

Rose a Gunn lokalizovali celkem sedm oblastí, které by mohly být z pohledu IHB “nejvíce potřebné”.

1. Naléhavě potřebná pomoc při kontrole infekčních nemocí.

2. Kompetentní poradenství v oblasti administrativy veřejného zdraví.

3. Pomoc při ustanovení účinných služeb laboratoře veřejného zdraví.

4. Správa přesných, důležitých statistických údajů.

5. Výcvik mladých mužů a žen, které by stadium v USA připravilo na důležité pozice v zemi.

6. Republika by měla mít školu hygieny a veřejného zdraví.

7. Ministerstvo potřebuje, a to ihned, výcvikové centrum pro veřejné zdraví pro zdravotní sestry.

V resumé Gunn a Rose uvádějí, že “stabilní Československo je nejlepší obranou proti uvržení mas do chaosu komunismu”. Ze všech zemí centrální a východní Evropy nabízí Česko-Slovensko, podle Gunna a Rose, jak se zdá “nejslibnější příležitost pro trvalou a konstruktivní práci”.

Rose a Gunn navrhli pro Československo následující program:

1. Propůjčení ministerstvu zdravotnictví amerického odborníka, jehož specializací by byla administrativa veřejného zdraví.

2. Udělení devíti dodatečných stipendií, aby byli vyškoleni lidé pro naléhavé, výše uvedené potřeby.

3. Spolupráce při vývoji efektivní laboratoře sloužící veřejnému zdraví.

4. Umožnění komisi až pěti reprezentantů ministerstva zdravotnictví, aby mohli prozkoumat systém veřejného zdraví v Anglii a v USA.

Všechny čtyři body programu, které byly navrženy pro Československo, byly odsouhlaseny. V srpnu do Prahy dorazil plukovník Russel, jenž byl vybrán jako poradce na projekt Státního institutu zdraví. Gunn dorazil se ženou v říjnu. V dopise, v němž se představil ministru Ladislavu Procházkovi, Gunn zdůraznil, že dorazil na žádost ministra Šrobára, která byla zaslána RF v únoru a že je šťastný, že se Československo připojilo k 38 zemím a státům v USA, v nichž RF již působí.

BOLŠEVICKÁ HROZBA A DALŠÍ RANÉ OBAVY

Občas bývá uváděno, že zkoumání bolševismu a německému militarismu byly dva hlavní, zásadní důvody pro rozhodnutí RF působit rovněž v centrální a východní Evropě. V obou zprávách Gunna a Rose z let 1919 a 1920 jsou odkazy týkající se bolševické hrozby. Celkově se však IHB rozhodla na podzim 1920, že stejně tak jako nedávná změna vlády v Československu byl rovněž bolševismus spíše “indikátorem” než příčinou “nestálých podmínek”.

Zvláštní pozornost RF – a to nejen ve vztahu k zaměstnacům RF – vyvolávaly vztahy mezi Čechy a Němci v rámci Československa. V rámci RF přetrvávala obecná domněnka, že Němci jsou kompetentnější než Češi. Rose ve své zprávě uvádí rozhovor se slečnou Masarykovou, která se rozhovořila o obtížích, které se týkají soužití s Němci: “Němci se snaží dominovat, jak je jejich zvykem a Češi jim, jak je naopak jejich zvykem, přenechávají iniciativu”.

Dalším potenciálně rušivou vnitřní záležitostí byly vztahy mezi Čechy a Slováky. Rose uvádí, že Češi a Slováci se navzájem nemají v oblibě. Nakonec Gunn uvádí rovněž animosity mezi Čechy navzájem a zmiňuje rovněž jejich “excesivní individualismus” jako jejich “největší nedostatek”.

VŠEOBECNÝ KONTEXT PŮSOBENÍ RF

Z všeobecného pohledu nebyli zaměstnanci bolševickou hrozbou ani jinými politickými podmínkami příliš znepokojeni. Stabilita a pořádek v zemích, v nichž působili, byla pro ně nicméně důležitá. Jak píše sekretář RF v roce 1920: „Drželi jsme se zpět, co se týče přímého působení v těchto zemích /střední a východní/ Evropy. Čekali jsme, dokud se podmínky dostatečně neuklidní, abychom mohli začít s naší prací, která se týká všeobecného zlepšení podmínek veřejného zdraví v těchto zemích“. Z perspektivy RF bylo „zdraví“ hodnotou, která byla, či měla být „vysoce ceněna“ všemi lidmi po celém světě. Nicméně je pravdou, že kdekoliv RF začala působit , tam brzy následovaly ropné zájmy společnosti. Z pohledu správní rady a důstojníků RF byla práce, kterou vykonávali samozřejmě „dobrá práce“ a nebyla tedy pouze ne-politická, ale byla „nad“ politikou. To co bylo pro ně nejdůležitější, byly vhodné podmínky pro jejich práci.

VEŘEJNÉ ZDRAVÍ V ČESKOSLOVENSKU: CO NAŠEL GUNN

Z této perspektivy bylo časté střídání vlád v Československu, stejně tak jako častá výměna ministra zdravotnictví pro RF rušivou záležitostí. Gunn píše: „Musíte si uvědomit téměř úplnou nevědomost, co se týče věcí veřejného zdraví mezi těmi, kteří se mají starat o tzv. veřejné zdraví v celé republice“ a dodává: „Jsem přesvědčený, že vzdělávání ve věcech zdraví je třeba zavést nejprve mezi zdravotnickými profesemi, dále mezi vládními úředníky a poté mezi ostatními lidmi“. Gunn rovněž nadšeně informuje o projektu vytvoření Institutu hygieny a zmiňuje, že by bylo žádoucí, kdyby institut vedl nějaký Američan – alespoň po dobu jednoho roku“.

Nicméně i přes „veškeré komplexní obtíže“ Gunn zdůrazňuje, že je „stále optimistický“. „Je jasné, že já i ostatní bychom v Československu mohli strávit celý život a naše práce by i tak zůstala nedokončená. Nicméně pokud se nám podaří ukázat zemi správný směr a začít zde nějaké důležité projekty jako je Institiut hygieny a některé další práce v terénu, myslím, že jsme byli užiteční“.

DVĚ KLÍČOVÉ VĚCI: BYROKRATICKÉ METODY A STÁTNÍ SPRÁVA

Dvě věci opravdu trápily RF po celou dobu jejich působení v Československu: byrokratický systém zděděný z dob Rakouska a s tím související skutečnost, že na státní službu bylo v té době nahlíženo jako na zaměstnání na poloviční úvazek (…) a bylo proto také odpovídajícím způsobem placeno. Gunn psal již v průbehu prvních týdnů svého pobytu, že „metody úředníků jsou nepopsatelné“.

Trvá to týdny a někdy i mnoho měsíců, než se čehokoli dosáhne. Celý systém je extrémně byrokratický“. Gunnovy dopisy z pozdější doby ukazují, že jeho úvodní názor se ani později nijak fundamentálně nezměnil“. V době, kdy Gunn přijel do Československa, byla myšlenka, že by úředníci měli pracovat v oblasti veřejného zdraví na plný úvazek pevně zakotvena v nadaci a byla důležitým komponentem Rockefellerových názorů. Během schůzek se zástupci, kteří byli zodpovědni za plánování Institutu hygieny Gunn poznamenal, že je velmi důležité zaměstnat personál na plný pracovní úvazek. Pokud by zaměstnanci působili na nějaké jiné bázi, Institut by nemohl fungovat efektivně a náklady, které byly do něj vloženy, by byly promarněny. Gunn ještě poznamenal, že „státní služba je v Československu jako práce na půl úvazku placena opravdu mizerně. Je placena hůř než v okolních zemích, jejichž podmínky jsou o dost horší než jsou podmínky v Československu“.

Gunn dále uvádí, že „zavádění inovací je zde extrémně obtížné“ (...), „reformy jsou velmi komplikované a delikátní a to se týká všech vládních struktur a VŠECH odvětví republiky“. Gunn dále uvádí, že Československo, které se zdálo mít všechny podmínky pro to, aby se začalo slibně rozvíjet, nyní stagnuje a zdá se, že by mohlo začít zaostávat i za Polskem, Jugoslávií nebo Maďarskem, kde práce RF začaly až o dva roky později.

OTÁZKA STIPENDISTŮ, KTEŘÍ SE VRÁTILI DO ZEMĚ

Gunn k tomu poznamenává: “Nová krev je důležitá a pokud se tito lidé vyškolení v Americe mají dostat po svém návratu do země na důležité pozice, je potřeba vykonat ještě hodně práce.

Gunnův prvotní optimismus, že nebude problém pro tyto stipendisty nalézt vhodné umístění, „protože lidé na ministerstvu, Procházka a Hamza se jich už nemohou dočkat, se však ukázal jako neopodstatněný. IHB předpokládala, že lidé vyškoleni v Americe budou mít po svém návratu možnost vykonávat takovou práci, která odpovídá jejich kvalifikaci. Nicméně v roce 1921 Gunn píše, že „situace se v tomto ohledu nezdá být dobrá“.

Dvaadvacet Čechoslováků, kteří studovali v USA, se vrátili zpět většinou během tří let. Avšak z korespondence vyplývá, že měli neustále problémy s umístěním a s platy. Gunn píše: „Na ministerstvu je mnoho lidí, kteří nikdy neměli možnost podívat se do Ameriky ani nikam jinam. Tito lidé nechápou, proč by tito stipendisté měli dostat přednost. Gunn hlásí, že ti, kteří studovali v Americe, bývají kritizováni za to, že mají přehnané ambice s ohledem na osobní vzestup a přehnané představy, co se týče svých schopností.

„Jsou tu někteří lidé, kteří jsou hrdi na to, že nebyli nikdy mimo území Čech“.

I když se RF vždy prezentovala jako nepolitická organizace, byla vždy připravena použít oficiální diplomatické kanály. Na začátku roku 1921 poslal Rose oficiální žádost na československé velvyslanectví ve Washingtonu, aby vláda zajistila odpovídající umístění stipendistům, kteří studovali v USA.

ČESKÁ INICIATIVA: KANCELÁŘ

Tato česká iniciativa pomohla nalézt odpovídající zaměstnání některým stipendistům RF, kteří se vrátili do země. Kancelář pro studium a reformy aktivit ve zdravotnictví byl projektem, který měl za cíl „spojit všechny ty, kteří se zajímají o aplikaci nového poznání ze zahraničí v rámci naší veřejné zdravotnické služby“. Cílem projektu nebylo vnutit jiné zemi americkou metodologii, ale spíše zkombinovat to nejlepší z amerického a českého přístupu při zachování české mentality.

INSTITUT ZDRAVÍ

Institut zdraví byl formáně otevřen v listopadu 1925, i když to trvalo téměř do roku 1930 než byly zprovozněny všechny budovy a programy. RF se zavázala financovat 60 % nákladů. Tyto prostředky měly být spotřebovány během následujících šesti let.

Institut zdraví v Praze byl teprve druhým takovým projektem IHB mimo území USA. Gunn v roce 1922 psal, že systém měl být takový, že měly být každý rok použity nejprve 4 miliony korun z československého příspěvku a až poté měl být použit podíl RF. Na tomto základě peníze RF, které byly deponované v českých bankách, nemusely být v letech 1923 a 1924 vůbec použity. Gunn zdůraznil v dopise Russelovi, že česká strana jednala v tomto ohledu “naprosto zodpovědně” s ohledem na to, jakým způsobem bylo nakládáno s penězi Institutu.

Debaty se rovněž vedly o tom, jakou činnost by měl Institut vykonávat. Někdy byla dokonce zpochybňována samotná jeho existence. Dr. Stanislav Růžička, člen plánovací komise a člen parlamentu, se domníval, že peníze, které vláda vynakládá na založení Institutu, měly být spíše rozděleny mezi čtyři lékařské školy, které v té době v Československu působily. Růžička varoval, že Institut se stane entitou fungující v izolaci a bude odtržen od ostatních výzkumů a práce v oblasti veřejného zdraví, jež probíhají v zemi. Gunn přiznává v době otevření Institutu, že “celá situace je značně komplikovaná a taková zůstane bezpochyby ještě nějakou dobu”. Gunn píše, že “prakticky veškeré obtíže jsou zaviněné jednotlivými konkrétními osobami, dále k tomuto přistupují ještě některé politické věci”. Gunn uvádí, že ”většina lékařské fakulty v komisi má antagonistický přístup vůči Institutu a nelze předpokládat, že by pro Institut něco udělali”.

Gunn ale referoval i v pozitivním duchu: “Institut sám o sobě je skutečně překrásný. Množství práce, které do projektu vložili Kučera, Feierabend a Pelc je kolosální a mám pocit, že budova sérologie je obzvláště povedená”.

JARO 1922: IHB SE VYDÁVÁ NOVÝM SMĚREM

Rose navštívil Prahu a Vídeň během své cesty po Evropě v roce 1922. Co se týče Československa, zmiňuje jeho deník s uspokojením, že práce, kterou zde v USA vyškolení lidé vykonávají, se začíná dařit. Rose dále poznamenává, že i když mnoho významných lidí z Československa by přivítalo prodloužení Gunnova pobytu, Gunn sám, ačkoli by rád zůstal v Evropě, je rozhodnut odjet ze země. Roseovi naznačil, že se domnívá, že by mohl pokračovat v dohledu nad situací v Československu, aniž by v zemi musel nutně být trvale. Nakonec bylo rozhodnuto, že Gunn bude na práci v Československu dohlížet z Paříže.

ZHODNOCENÍ

Po více než dvou letech na nové pozici Gunn přiznal, že Československo v poslední době „spíše opomíjel“ a zdůraznil, že je zapotřebí častějších kontaktů. Doporučil, aby někdo z IHB zemi navštěvoval každé dva měsíce. Zdá se, že Gunn přišel o prvotní entuziasmus, jenž cítil na začátku své mise v Československu. Jeho přesun do Paříže a jeho následující zkušenosti s tím, jak pracuje IHB v jiných okolních zemích, kdy stipendisté již po dvou či třech letech získávali význačné pozice krátce po svém návratu z USA, to vše ještě více podpořilo jeho postoj.

Gunn napsal v roce 1926 ve zprávě pro IHB:

/Československo/, krátce poté co bylo založeno, začalo s rapidním rozvojem programu veřejného zdraví. S výjimkou Francie to byla první země v Evropě, kde IHB působila. Politické obtíže a neshody způsobené z velké části osobními spory zapříčinily zpoždění rozvoje práce ve veřejném zdraví...

Nemůže být sporu o tom, že v kontextu doby byla práce RF v Československu a i jinde esenciálně progresivní, co se týče rozvoje medicíny jako vědy a rozvoje veřejného zdraví, jakož i praktické aplikace výzkumu ve zdravotnické oblasti. Dokonce i články napsané o RF v posledních letech „normalizace“ toto přiznávají. Otázkou nicméně zůstává, zda-li taková míra pozornosti, kterou věnovali zaměstnanci RF založení Institutu zdraví byla tím nejefektivnějším způsobem, jakým mohla nadace přispět k rozvoji veřejného zdraví v raném Československu. Ještě větší otázkou ovšem je povaha mezinárodního ekonomického systému, který umožňuje akumulaci bohatství v rukou takových lidí jako je Rockefeller. Toto bohatství těmto lidem umožňuje provozovat „filantropické“ projekty, které si sami zvolí. Rockefeller a před ním Carnegie se snažili ospravedlnit své bohatství na základě výroku, že díky tomuto bohatství mohou vykonat mnohem více dobra, než čeho jsou schopny vlády, či pokud by věnovali finanční prostředky přímo jednotlivcům, kteří trpí nouzí, včetně těch, jejichž práce jim toto jmění pomohla nahromadit. Vidíme tu ironickou paralelu mezi tímto tvrzením a leninským názorem o komunistické straně: oba tvrdí, že elita, skupina lidí, jež sama sebe vyvolila a která má přístup k velkým finančním prostředkům a jiným zdrojům, ví nejlépe, co je nejlepší pro jednotlivce a pro celé země a má oprávnění podle toho také postupovat.

Zkrácená verze článku „First Steps: The Rockefeller Foundation In Early Czechoslovakia“

zdroj: http://findarticles.com/p/articles/mi_7063/is_3_35/ai_n28126234/

Pro www.freeglobe.cz přeložil R. Václav

čtěte také:

David Rockefeller a Česko(slovensko)

Rockefeller, Rothschild, Lenin, ropa a potoky krvi

Současná filantropie a její rizika

Vondra urazil Rockefellera: Sbor důchodců, prohlásil o Trilaterále

Klíčová slova: historie  | očkování
6394 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny