„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Klausův Jakl se chytil s Nečasovým Jochem. Kvůli 11. září v USA

Autor: Lukáš Petřík | Publikováno: 11.9.2011 | Rubrika: HISTORIE
Ilustrace

Centrum pro ekonomiku a politiku, které založil Václav Klaus, uspořádalo debatu u příležitosti 10. výročí teroristického útoku v New Yorku. Publikum se zde rozhodně nenudilo, protože se zde rozpoutala vášnivá debata.

Na akci hovořili tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl, Jan Eichler z Ústavu mezinárodních vztahů, ředitel Občanského institutu a poradce premiéra pro lidská práva a zahraniční politiku Roman Joch a Oldřich Bureš, Metropolitní univerzita v Praze.

Svoboda vs. invaze

Právě mezi Klausovým tajemníkem Jaklem a Nečasovým poradcem Jochem se rozjela poměrně ostrá diskuse kolem toho, zda nebylo 11. září zneužito administrativou amerického prezidenta George Bushe ml. k invazi do Iráku a Afghánistánu za účelem šíření amerického pojetí „dobra" lidských práv a demokracie a zda se nestalo záminkou pro omezování občanských svobod. Jakl míní, že ano, Joch, že nikoli.

Jako červená nit se celým večerem nesla otázka: je hrozbou terorismus, nebo postupné ztrácení svobod? Ostatně k menší polemice na vyšší úrovni došlo v tomto smyslu i mezi premiérem Petrem Nečasem a prezidentem Václavem Klausem, kdy Nečas uvedl, že dnešním největším ohrožením dneška je extremismus, zatímco Klaus říká, že politická korektnost a ztráta svobody.

Jakl říkal, že levičáci chtějí vnucovat své hodnoty třeba i násilně a 11. září pro to bylo vhodnou záminkou, Joch zase kontroval, že všichni politici pravice jako Margaret Thatcherová, Winston Churchill, Charles de Gaulle či Augusto Pinochet se v zahraniční politice postavili nepřátelům západu a vymezil se proti „holubicím". Jakl Jochovy a neokonzervativní postoje zase nepřímo označil  za „principiální siláctví".

Salonní levičáci

Večer moderoval kancléř prezidenta republiky Jiří Weigl, který si vzal úvodní slovo. Podle něho datum 11. Září 2001 znamenalo zásadní mezník a bylo podle něho zneužito k omezování občanských svobod a změně americké zahraniční politiky, která rozpoutala dva vážné válečné konflikty. Slogan „boj s terorismem" velmi negativně podle něho ovlivnil mezinárodní vztahy.

Psali jsme:
Klausův Hájek: Bin Ládin je jen fikce  

Jakl ve svém příspěvku vzpomněl, že zrovna 11. září byl v televizi a tam ho rozčililo, když levicoví intelektuálové Erazim Kohák a Odilo Štampach říkali, že to je trest za americký kapitalismus a nenažranost a Dvojčata byly symbolem arogance. Proti tomu se již tehdy Jakl silně ohradil.

Neokonzervativní levičáci

Řekl, že ale vzniklo ale nové nebezpečí. Sofistikovanější levičáci v hávu pravice, američtí neokonzervativci, ucítili příležitost k šíření „dobra" a společně s vojenskou agresí začali i omezovat občanské svobody, například prostřednictvím známého Patriot Actu, proti kterému hlasoval konzervativní libertariánský kongresman Ron Paul. Mimo jiné i proto, že návrh zákona nebyl zákonodárcům poskytnut k přečtení. „Jedenácté září nevedlo k semknutí se k obraně svobod, ale k semknutí se kolem větší moci státu," řekl Jakl.

Jakl zdůraznil, že napojení Iráku ani Afghánistánu na teroristy z 11. září nebylo prokázáno a to bylo pouze záminkou k sociálnímu inženýrství amerických levičáckých neokonzervativců, kteří prosazují sociální inženýrství. Jakl se vyjádřil i ke konspiračním teoriím. On sám víceméně nezpochybňuje, na rozdíl od Petra Hájka, oficiální verzi samotného útoku na New York, na druhou stranu říká, že konspirační teorie jsou projevem, byť vyhroceným, zdravé lidské skepse a obranou před manipulací.

Sociálně inženýrský projekt

Eichler uvedl, že útok na Irák a Afghánistán byly vojenskou odpovědí na nevojenskou agresi. Upozornil na to, že řada mužů z Bushovy administrativy již před jedenáctým zářím prosazovala svrhnutí Saddáma Husseina. Roli sehrála i proizraelská lobbistická organizace AIPAC, kterou označil za nejmocnější lobbistickou organizaci v USA. Svorníkem různých zájmů zde byl náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz.

Vývoz demokracie do Afghánistánu a Iráku označil Eichler za sociálně inženýrský projekt, jehož projevem byla Bushova doktrína: měnit svět jakýmikoli prostředky včetně intervencí. Podle Eichlera USA zvládly dobře samotné obě války, ale prohrály mír. K tomu se přidává šest tisíc mrtvých amerických vojáků (obětí 11. září bylo asi tři tisíce). Střízlivé odhady finančních  nákladů hovoří o jednom bilionu dolarů (tedy tisíc miliard), některé dokonce o třech bilionech. Eichler navíc projevil obavu, že až odejdou Američané, Irák i Afghánistán se mohou islamizovat. Saddám Hussein byl ostatně sekulární diktátor, kterého podobně jako egyptského exprezidenta Husního Mubaraka muslimští teroristé nenáviděli.

Válka s teroristy i invaze jsou nutné. Svobody omezeny nejsou

Roman Joch ale americké invaze bránil s tím, že válka nepřátelských režimů začala mnohem dříve, již od konce šedesátých let. Bylo podle něho správné svrhnout západu nepřátelské režimy a nahradit je prozápadními, ne však nutně demokratickými. Mezi nepřátelské režimy řadil Irák, Afghánistán a dále Libyii, Sýrii či Palestince Jásira Arafata. Nicméně kritizoval nynější svržení Muammara Kaddáfího, který se po roce 2003 zklidnil a nevyvíjel protizápadní činnost. Joch souhlasil s tím, že USA vyhrály válu, ale prohrávají mír.

Tvrdě se opřel do Ladislava Jakla s tím, že i po 11. září jsou lidé v Americe svobodní a že Patriot Act neměl žádnou oběť. Na to ale reagoval žena z publika, že kvůli němu byla asi rok zadržována Susan Lindauer kvůli zpochybňování oficiální verze 11. září. Joch také zdůraznil, že je ale důležité zaměřit se na muslimské menšiny v Evropě a imigranty a potírat zde islamismus.

Weigl na Jocha stručně reagoval, že režimy Sýrie či Iráku byly protiislamistické. Oldřich Bureš hovořil o protiteroristické politice EU. Jako zajímavost zmínil, že teroristický útok na Madrid měl náklady asi 30 tisíc euro, na americké Světové obchodní centrum půl milionu dolarů, čili zabránění financování terorismu při relativně „nízkých" nákladech nemusí být tolik účinné. Na druhou stranu také zmínil, že vyšší jsou „provozní" náklady, které jsou u Al Kájdy odhadovány na 50 milionů dolarů ročně.    

www.parlamentnilisty.cz

5048 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny