„Vládnoucí třída má školy a tisk pod palcem. To umožňuje hýbat pocity davů.“ (Albert Einstein)

Konspirační teorie (díl I.) Úvod do problematiky konspiračních teorií

Autor: Daniel Solis | Publikováno: 6.9.2011 | Rubrika: ZA OPONOU
Ilustrace

Jevy jsou čtvera druhů. Věci buďto jsou takové, jaké se jeví; nebo nejsou vůbec, ani se nikterak nejeví; nebo jsou, ale nejeví se, že jsou; nebo nejsou, ale přesto se jeví, jako by byly.

(Epiktétos)


KOGNITIVNí DISONANCE

Pojem konspirační teorie může mít neutrální konotaci a konotaci negativní až pejorativní a to až za hranici racionálního chápání, v oblasti emotivní. Příklad: pochybování o oficiální verzi událostí z 11. 9. 2001 a přiklánění se ke konspiračním teoriím typu „inside job“ tj. práce zevnitř, neboli k názoru, že útoky na objekty v SSA byly provedeny za vědomí, ba spoluúčasti struktur napojených na vládu Spojených Států je NEAMERICKÉ (orig. UN-AMERICAN). Kvůli takovým heretickým názorům lze dokonce přijít o zaměstnání, nebo být diskvalifikován pro zaměstnání ve státní správě!

Dříve nežli si rozvedeme pojem konspirační teorie a jeho možné významy v teorii a praxi, postavme jej do kontextu výrazu z domény Sociální psychologie, ve které se zde pohybujeme, termínu „kognitivní disonance“.

Myšlenkové procesy individua jsou ovlivňovány působením společnosti, v níž žije. Během formativního období si tak jedinec prostřednictvím interaktivního působení svého okolí a výchovy internuje určité systémy postojů, představ, názorů a přesvědčení, který už později nedokáže změnit. 

Jestliže se již zformovaný jedinec setká s informacemi informace nebo fakty, která nezapadají do jeho ustáleného myšlenkového systému, jeho mysl je konfrontována s rozporem mezi skutečnostmi a jeho zafixovanými představami. Vzniká v něm nepříjemné napětí, zapříčiněné vzájemným nesouladem dvou nekonzistentních prvků, který tlačí na jeho stávající kognitivních struktury. Reakcí bývá snaha o potlačení konfliktní informace jejím zavržením.  Místo aby dotyčný přizpůsobil své představy novým poznatkům, snaží se je ignorovat, zavírá nad nimi oči, aby zachoval integritu svého internovaného systém představ, neboť ten mu umožňuje zachovat vnitřní stabilitu, aktivací podvědomých obranných mechanizmů ega pro zachování takzvaného sebe-vědomí, vnitřní představy sebe sama.

Mechanizmus, který má v tomto případě na starosti zachování „zdravého rozumu“ je nazýván adaptivní preference. Jako její příklad lze uvést Ezopovu bajku o lišce a kyselých hroznech:

„Liška běžela mimo vinný vysoký keř, a vidouci, že na něm hrozny zralé visí, zachtělo se jí jích. I hledala rozličných cest, jak by těch hroznův dojíti mohla, s rozbížkou i s doskokem. Ale tak jsou vysoko byli, že jich nikterakž dojíti nemohla. A porozuměvši tomu, že nic nezpůsobí, odtud preč běžela, a obrátila své pokoušení a k těm hroznům chtivost v radost, řkouci:

"Však jsou ti hroznové ještě kyselí, protož já jich jísti nechci, ač bych jich proto dojíti mohla." Tato báseň znamená, že muž moudrý má se tak ukázati, jako by toho nechtěl ani žádostiv toho byl, čehož míti nemůže.“

Liška zde řeší svou kognitivní disonanci vytvořením názoru, že hrozny nechce, protože vlastně určitě nebudou dobré.

Převedeno na konspirační teorie, zde nalézáme propagandisticky pečlivě prefabrikovaný nástroj, pomocí kterého lze v případě potřeby elegantně eliminovat kognitivní disonanci – rozpor mezi skutečnými událostmi a vžitými přesvědčeními.

Bude-li jakákoliv nepohodlná interpretace nějaké události veřejně, k tomuto účelu určenými medii, označena za konspirační teorii, může tato interpretace být jejím příjemcem okamžitě zavržena ve prospěch interpretace oficiální, verze „zdravého rozumu“ – verze většinou důkladně předpřipravené k tomuto účelu, jako součást samotné konspirace. Toto platí i naopak, věří li někdo například na mimozemšťany, jen těžko si nechá vysvětlit, že neexistují. Not bene: po tolika filmech s mimozemskou tématikou se to i stává čím dál tím těžší.

Tímto se dostáváme k dalšímu významnému pojmu, nepostradatelnému pro kontextualizaci tématu, k termínu propaganda. Při jakékoliv plánované akci je příprava a nasazení propagandy vždy prvním krokem. Jak prodat veřejnosti něco, co by sama od sebe nepřijala? Plánuji li něco nehorázného a tajného - musím vždy počítat s tím, že to a) bude prozrazeno, nebo b) bude mít veřejný dopad.

Pro oba případy musím mít připravené plausibilní odůvodnění daného stavu. Aby odůvodnění bylo plausibilní, musí mít vztah ke stavu věcí před událostí. Proto každou akci začínám kampaní, která teprve svůj význam v budoucnosti dostane, ale ne tak, aby byl můj záměr předem prozrazen. Připravuji veřejnost na to, co přijde, nebo by mohlo přijít, na to, co nastane, nebo by mohlo nastat.

Naprogramuji mysl veřejnosti a veřejné mínění. Dlouhodobě vytvářím sémiotiku pro komunikaci s masou. Vytvářím archetypy, zkratky, spouštěče nálad, provozuji psychologické programování, kondicionování a kontrolu mysli prostřednictvím důmyslného neurolingvistického programování (NLP).

Slouží mi k tomu především vzdělávací systém, audiovizuální média – počítačové hry, filmy, seriály, televizní zpravodajství, rozhlas, sportovní utkání, politické komentáře, reklama, televizní soutěže a kvízy, atd. – prostě veškeré dostupné komunikační a mediální prostředky, armády odborníků, neomezené toky peněz.

A mám velmi bohatou tradici a vědomostní základnu. Proč! Protože jsem systém a mám neomezené možnosti. Komu patřím? Tomu, kdo mne uchvátí, protože má nejméně skrupulí a nejvíce prostředků.

A zde se velmi překotně dostáváme přímo doprostřed konspirační teorie už jen samotným popisem její funkce.  Propaganda je klíčem k pochopení konspiračních teorií jako fenoménu i jako "kladiva na čarodějnice".

Fenoménu nejen coby psychotického projevu postmoderní přepsychologizované společnosti, ale i coby skutečného matrixu, ve kterém velmi vlivné skupiny prosazují skrytě svoji agendu, které následky ovlivňující dění  a události na celém světě, musí být vysvětleny tak, aby byly akceptovatelné pro zachování společenského smíru. Zásadní agenda těchto skupin je redistribuce majetku směrem od celé společnosti k hrstce privilegovaných jednotlivců, tzv. oligarchii. Vše ostatní jsou již jen prostředky sloužící tomuto cíli. Propaganda je prostředkem prominentním a výraz „teorie spiknutí“ jejím aktuálně oblíbeným nástrojem, roubíčkem pro umlčení hlasů, volajících k davu obdivujícímu císařovy nové šaty - „císař je nahý!

"Konspirační teorie existují v říši bájí, kde představy bují, strachy přebíjejí fakta a důkazy jsou ignorovány. V těchto dramatech jsou Spojené státy, coby velmoc, často puncovány jako zloduch." http://www.america.gov/conspiracy_theories.html

(citát z oficiálních antikonspiračníchstránek vlády SSA)

http://www.czechfreepress.cz

čtěte také:

11. září a Orwellovské redefinování „Konspirační teorie“

Estulin: Bilderberg není konspirační spolek

Proč jsou konspirační teorie automaticky předmětem zesměšňování

Konspirační teorie. Kdo je tady prostoduchý?

Kritiku konspirační teorie šíří vyšinutí jedinci

7938 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení

Podpořte nás
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

Zasílání upozornění
Aktuálně nejčtenější
Články autora
Průzkum
Žádné aktivní ankety nebyly nalezeny