V roce 1999, moje země, Norsko a aliance NATO, šla do války proti Jugoslávii a v lednu roku 2000 mě norská vláda vyslala do Kosova, kde jsem plnil funkci tiskového mluvčího majorovi KFOR.

 

Samozřejmě tam byly nějaké důvody pro bombardování aliancí NATO, ale neznám jedinou zemi, která by přijala dohodu z Rambouillet. Nicméně nemohu nést odpovědnost za bombardování, protože jsem nebyl v té době součástí NATO. Naše práce v KFOR, dle Rady bezpečnosti OSN č.1244 a Vojenské technické dohody, byla ochránit Srby a ne-Albánce od Albánců, ale neuspěli jsme, selhali jsme!

 

8.JPG

 

Podle našich záznamů bylo v Kosovu etnicky vyčištěno 250000 Srbů a ne-Albánců. Samozřejmě, že nebráním etnické čistky a útěk 800000 Albánců během bombardování NATO, to byla ale jugoslávská vláda, nikoliv NATO, která byla za vzniklou situaci odpovědná. Nicméně mi není jasné, do jaké míry albánští vůdci ovlivnili vlastní lidi, aby hledali útočiště v Albánii a Makedonii,  aby bombardování pokračovalo.

 

Podle mého názoru jsme udělali dvě hlavní chyby v KFOR:

 

1.Měli jsme zavést stanné právo od prvního dne, kdy jsme přišli do Kosova, t.j.12.6.1999.Pak by nebylo pochyb, že ho máme na starost. Každý, kdo by vyšel po setmění, by byl zatčen a umístěn do tábora s ostnatým drátem asi tak na týden nebo dva, bez ohledu na to, jestli je to Srb, Albánec, nebo někdo jiný. Byli jsme příliš zaneprázdněni rolí- hráli jsme si na osvoboditele Albánců.

 

2.Byli jsme příliš zbabělí, když jsme dovolili UCK transformaci do Kosovského ochranného sboru a později do kosovských policejních sborů v srpnu 1999. Tak se kriminální živly z UCK legitimizovaly do řídících struktur v Kosovu. Srbská vláda to dobře popsala v článku věnovanému organizovanému zločinu a terorismu v Kosovu a Metohii (1). Mezi důstojníky v KFOR bylo mnoho těch, kterým se to nelíbilo, ale my jsme v té době chránili vlastní síly před napadením ze strany albánských extrémistů.

 

1.JPG

 

Než jsem odešel do Kosova, dokončil jsem studium podmínek v Kosovu a tak jsem se mohl připravit na oblast, kde je albánský organizovaný zločin na denním pořádku. Stále jsem však nebyl připraven na realitu v zemi, a když jsem pracoval v KFOR, nebyl jsem si vědom toho, že neděláme naši práci.

 

Nicméně, po dlouhou dobu jsem cítil kolektivní odpovědnost za to, že dokážeme ochránit kosovské menšiny. V září 2010 Norsko poslalo zpět 70 kosovských Srbů-uprchlíků, kteří požádali o politický azyl. Norsko uznalo Kosovo jako samostatný stát v roce 2008, a teď se stydím, že norská vláda posílá kosovské Srby zpět do Bělehradu. Vytvořili jsme problém uprchlíků, a to je něco, s čím se musíme vyrovnat.

Poté, co jsem se setkal s některými z nich v uprchlickém táboře (2), dostal jsem jako novinář silnou osobní reakci. Nemluvím o posttraumatické stresové poruše, ale cítil jsem osobní odpovědnost a plakal jsem. Ale moje osobní reakce může být použita i pro něco dobrého. Doufám, že tím zvýším debatu v Norsku a v dalších zemích NATO o těžké mravní odpovědnosti vstupu do války. Mohu něco změnit? Nevím, ale budu se snažit.

 

Jako bývalý důstojník NATO, bych chtěl nabídnout svoji omluvu srbskému lidu za neschopnost chránit menšiny v Kosovu.

 

Zdroj: http://serbtrade.no/2011/apology/

1) http://whitepaper.prohosts.org/

2) http://serbtrade.no/files/ana.pdf

 

dokoupil.blog.iDNES.cz

 

čtěte také:

 

Obhajoba generála Ratka Mladiće a dr. Radovana Karadžiće

 

Mladić: Dvacet let pravdoláskových lží

 

Prezident Klaus poblahopřál "politicky nekorektnímu" Dolečkovi

 

Já na Thaciho, Thaci na mě, aneb Maruška ze Smíchova…